Pravidla směšného chování
Emil Hakl (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34832/mid_pravidla-smesneho-chovani-Agq-34832.jpg
4
152
152
Nová próza Emila Hakla volně navazuje na autorovu nejúspěšnější knihu O rodičích a dětech. Ve třech příbězích píše vypraveč soukromou kroniku svého dosavadního života. Nejprve se vydává se dvěma mladšími přáteli vyzkoušet paragliding, aby se v napůl bezmocném závěsu začal přibližovat k vlastní minulosti. Nejpůsobivějším, absolutním předělem tohoto triptychu je loučení s otcem a závěr patří cestě do dunajské delty, symbolickému pokusu najít sebe sama. I v nejsmutnější situaci si Haklův hrdina dokáže zachovat odstup a s jazykem i vlastní pamětí zachází se stejnou bravurou jako Hrabalův Haňťa. Je ovšem dnešní, a proto drsnější, když v sebeironickách glosách a metaforách konstatuje, o co jde outsiderům i vítězům: Vzájemně si předvádět odrbané plechové slepičky svých životů. Natahovat klíč a přihlížet, jak zobou...... celý text
Přidat komentář
Každému doporučuji.Obyčejný člověk, obyčejné příběhy, ale věrně barvitě s humorem vyprávěné, zaujmou a máte pocit, že to můžete prožívat společně. Nejvíc mě dojala / až k slzám/ kapitola o umírajícím otci. Nedávno jsem prožila něco podobného s maminkou - smrt blízké osoby je bolestivá i pro tvrdého chlapa. Moc panu Haklovi děkuji za silný zážitek při četbě.
Tehle chlap má talent od Boha - úžasná, bohatá, košatá čeština. Moc se mi líbí všecko, co napsal. Eva, Olmouc
Film "O rodičích a dětech" se mi vryl pod kůži, především, jak Márinka zmínila, role a výkon pana Somra. Knihu jsem zatím nečetl. V knize "Pravidla směšného chování" ale taktéž potkávám postavy otce a syna ze zmiňovaného filmu. A ačkoliv raději v ruce obracím stránky knihy "tlustšího" formátu, tuto malou knížku zhltávám během tří dnů a jsem nadšen autorovým čtivým stylem a neplytkostí popisu života v podstatě obyčejného člověka. Kniha se niterně dotkla mého prožívání v každé ze tří kapitol, volně na sebe navazujících, což je velký předpoklad k tomu, že si kniha člověka opravdu "najde". Koneckonců, životy obyčejných lidí, Čechů, řešící klasické existenciální problémy dnešní doby, v tom je velký potenciáln k "protnutí" se s životem zdejšího čtenáře. Knihu jsem nominoval do ankety o Knihu roku 2010 a to i z důvodu sympatického a nestandardního grafického zpracování ilustrací a přebalu.
Volné pokračování, podle autora vlastně dokončení, knihy O rodičích a dětech považují mnozí recenzenti za nejpovedenější. Pokud jste viděli pana Somra v roli Otce, pak jej uvidíte a uslyšíte i v této knize. Což není na závadu. Naopak. Kniha je vlastně sledem živých dialogů - Syna s Otcem, s přáteli, ale také těch přenesených - nahrávek telefonních hovorů s Otcem, sms s bývalou přítelkyní. Zdálo by se tedy, že je o tom nejdůležitějším v životě člověka - o komunikaci, o sdílení. Opak je však pravdou. Je o samotě. O tom, jak lze žít v desetimilonové vlasti, pětisetmilionové EU, na šestimiliardové planetě "sám". "Nikdo nemá, co by chtěl. A kdo má, ten to neocení, protože neví, že má něco, co by chtěl, kdyby to neměl, že jo,“..."
Autorovy další knížky
| 2001 |  Konec světa |
| 2008 | O rodičích a dětech |
| 2013 | Skutečná událost |
| 2016 | Umina verze |
| 2014 | Hovězí kostky |
Slibný začátek, chabý konec. To je největší chyba, které se může autor dopustit. Čtenář, který je nalákán letem na padáku, pohledem na svět viděný z výšky, se ocitne nohama na pevné zemi ani putování Rumunskem ho už nevzruší. Hakl dokáže napsat dobrý text, nakonec to dokazuje již zmíněný začátek Při jeho četbě se opravdu ocitáme v oblacích a kroužíme nad krajinou, ale pak celý potenciál tématu zahodí. Téma umírajícího otce a jakési střídání generací je typické pro spisovatele – padesátníky a rozhodně není originální. Je proto možné hodnotit, jak se který autor s ním vyrovnal. Pro mě je bezkonkurenčně nejlepší samozřejmě Jan Balabán a uznávám, že je těžké s ním srovnávat jiného autora. Možná o to větší zklamání z Hakla, který nedokázal z tohoto tématu nic vytěžit.