Pravý leopardí kožich
Hana Oboda Kolaříková
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343535/bmid_pravy-leopardi-kozich-MjV-343535.jpg
4
129
129
Román o ztrátě, která otevřela nebezpečnou cestu do hlubin vlastní duše. Jana otěhotněla, Jana předčasně porodila, Jana přišla o dítě. Co všechno z rodinné historie se může ukázat během šesti neděl? A je osud jedné generace osudem i těch dalších, jako když si lidé přehazují horkou bramboru? U Jany se přítomnost i budoucnost zakusují do minulosti jako had do svého ocasu a hlas krve nelze přeslechnout… Hana Kolaříková napsala působivý psychologický román o ženě, která se po smrti dítěte ocitla ve zlomové situaci. Matka, otec, muž, milenec, nejbližší přítelkyně – kdo jí dokáže ukázat světlo? Najde Jana klíč ke svému nitru hluboko v rodinné historii, která sahá až k holocaustu? Nebo v Africe, která opájí smysly?... celý text
Přidat komentář
Velmi zvláštní a zajímavá kniha.Ze začátku jsem sice trochu bojovala s větší lyricnosti příběhu, ale v druhé půli se osudy żajímavě propojily a závěr jsem dočítala jedním dechem. Celkove propojení myšlenek, pocitů a samotného příběhu resp. příběhů se mi velmi líbilo.
Těšila jsem se na pro mě novou českou autorku, ale kniha byla obrovským zklamáním. Kulisy příběhu (luxusní byt na Václavském náměstí, noc na pláži s jiným, zatímco partner spí v hotelu) jsou stejně neuvěřitelné jako samotné postavy. Unylé, bez hlubší psychologie, těžko jim uvěřit jakoukoli emoci. Celé mi to přišlo jako jedno obrovské klišé a příběh Erny jaksi uměle napasovaný. Jedna hvězda za přebal.
Dočetla jsem a zkouším se vzpamatovat. Už nejsem v Praze na bývalém koňském trhu, tím méně v Etiopii. Ale příběhy jednotlivých hrdinů plynou dál - pravda, asi ne všechny.
Takže asi nejvíce souzním s komentářem Petruš999. Pro mne to bylo skvělé čtení, počínaje jazykem - poslední dobou mám štěstí na autorky, které dokáží z češtiny vybrousit úžasné drahokamy ( Marie a Magdalény, Bylum Nebylum) - a konče Erniným překvapením. Málokdy jsem četla knihu, v níž by předměty tvořily stejně důležitou součást knihy jako lidé; tady tomu tak určitě je. Postavy v této knize - velmi zajímavě popsány, chtěla bych je potkat a popovídat si s nimi (snad až na Aleka), a to včetně nešťastné Zdeny.
A pokud jde o Janiny černé myšlenky a pitvání vlastních pocitů. Zažila jsem šestinedělí se zdravým dítětem, a přesto bych si mohla s Janou podat ruku. Hormonální rozkolísanost způsobuje neuvěřitelné kotrmelce v myšlení i v chování, já si od té doby nikoho netroufnu soudit. Chápu ovšem, že čtenář čeká od této knihy i něco jiného. Tady se určitě dočká, takže přeju úžasné čtení!
Začátek knihy mě trochu polekal, že kniha bude celá o zoufalství hlavní hrdinky nad ztrátou dítěte. Celý příběh se však zajímavě rozvinul a dovedl mě k nečekanému závěru. Knížka se mi hodně líbila.
Musím se přiznat, že první půlka knihy mě příliš nebavila. Hlavní hrdinka se utápěla ve svých vlastních černých myšlenkách stále dokola. Až mi chvílemi lyričnost jejího vyprávění přišla otravná a napadalo mě, zda se celou knihu bude omílat skutečnost, že přišla o novorozeného chlapečka. Ve chvíli, kdy se začal příběh prolínat s příběhy babičky a prababičky, už mi vyprávění přišlo zajímavější. Celkově mě ale malinko míjela souvislost mezi jejím utrpením a utrpením její babičky. Zvláštní kniha, která ve mě ovšem něco zanechala...
A musím říct, že nějak nemám slov. Knížka se mi velmi líbila a zároveň mě přivedla na různé myšlenky. Tato knížka asi bude mít své obdivovatele i odpůrce. Za mě je skvělá, ale zároveň trochu depresivní.
Nějak to vše co Jana prožívala a co v minulosti prožila její babička Erna mě zasáhlo hluboko v srdci. "Je to román o ztrátě, která otevřela nebezpečnou cestu do hlubin vlastní duše."
Příběh se odehrává v poetické atmosféře, v esteticky dokonalých reáliích,hrají jej dokonalí krásní úspěšní vzdělaní lidé a nakonec je všechno jinak, což však oni nevědí....Chvíli jsem si zvykala na lyrické pasáže, a nakonec jsem se k těm počátečním vrátila, abych je na sebe nechala dodatečně působit.
Pravý leopardí kožich je kniha, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Je to psychologický, sociální, intimní, ženský, duchovní ( a další....) román s velkým přesahem. Autorka velmi něžně zachází s jazykem, což ještě více dokresluje atmosféru dané situace. Hlavní hrdinka Jana přijde o dítě, a to se jakoby stane spouštěčem celého jejího přerodu, uvědoměním si, pochopením historie, hledáním vlastní cesty. Po celou dobu je nám podsouvána myšlenka, že krev není voda a skrze generace je předáváno více, než jen geny. Setkávají se zde postavy racionálního založení s postavami, které mají vlastní spirituální zkušenost. Závěr knihy pak nečekaně odhalí (ale jen nám čtenářům) rodinné tajemství a tím předchozí lpění na pokrevních vazbách vlastně neguje.
Mrzí mě, že při editorské činnosti unikla záměna jmen mužských hrdinů (Alek místo Viktor) na straně 140 a 141, kazí to danou situaci.
Těsně před touhle knihou jsem četla Hanu, které obsahuje daleko silnější odkaz na druhou světovou válku, na rodinou historii a na vyrovnání se s trably, co člověka potkají. Tahle kniha pro mě zůstala ve stínu i kvůli jazyku. Je totiž plná tklivých lyrických úvah, dlouhých a složitých souvětí a jakýchsi odkazů, které nakonec vyzní prázdně. Jediné, co ve mě zůstalo je touha vidět ten byt na Václaváku a hlavně jeho kuchyň.
Tato kniha se mi nečetla moc dobře, musela jsem se do čtení spíš nutit. Působila na mě dost pochmurně, byla protkaná jakousi tíhou a temnotou. Ze začátku mi vadil až příliš poetický a spirituálně laděný styl, postupně jsem si zvykla. Nevím. Mám z ní dost rozporuplné pocity. Neříkám, že je to špatná knížka. Prostě mi moc nesedla.
Pravý leopardí kožich je knihou, která ač se mi líbila, na její čtení jsem se vlastně netěšila. Komorní atmosféra jednotlivých tklivých příběhů vyznívá dost tísnivě, v případě hlavní hrdinky vlastně až tragicky. Co se mi líbilo velmi, bylo vylíčení krásného starého bytu a lásce hlavní postavy ke starým časům, které zosobňuje i generační pouto.
Za mne hodnotím jako průměr. Autorka psát umí, jednotlivé kapitoly se mi četly dobře, ale měla jsem pocit, jako by nevěděla, co vlastně chce. Spojení afrických reálií, mladé ženy utápějící se v tragické poporodní depresi a k tomu příběh z 2.světové války, nějak mi to k sobě nepasovalo a zejména ta válečná epizoda, ač byla napsána dobře, na mě v celém kontextu působila tak nějak uměle, navíc.
První kniha od autorky a moc se mě líbila,četla se pěkně,škoda že příběh Erny nebyl víc rozveden,a ten konec mě překvapil..
Raději bych, aby příběh z války byl více rozveden. Příběh Jany mně fakt nijak nedojal a dokonce jsem si chvílemi myslela, že je to trosku přehnané. Znám daleko větší a horší tragédie a lidi to musí přežít. Pro mne zkrátka příběh Erny byl zajímavější a škoda, ze ho bylo málo.
Knihu jsem si zarezervovala v knihovně, aniž tušila co je hlavním tématem. Po zjištění se mi do čtení moc nechtělo. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se do ní pustila a za dva večery přečetla. Příběh mě dostal a hlavně závěrečné kapitoly. Doporučuji.
Kniha obsahuje dva nevyvážené příběhy. Starší dějové linii je věnováno méně prostoru, byť je Ernin příběh silný, vyprávění přehledné a rozuzlení fantastické. Janin příběh se mi naopak téměř nedotkl. Byť by tragická událost mohla poskytnout zajímavý pohled do duše mladé ženy, nic takového se nestane. O Janě se nic moc nedozvíme, krom toho, že je krásná, inteligentní (jak z jiné planety, ne narozená z ženy), skvělá kuchařka, dech beroucí milenka... Na takové postavy ale člověk většinou narazí v telenovele, ne v životě. Při tom celkovém nedostatku informací jsem její poslední rozhodnutí nepochopila. Tak nevím. Celkově jsem čekala vzhledem ke skvělým recenzím víc.
Opět jedna z mála knih, která mi zůstane zaseknuta hluboko v duši a ke které se budu ráda vracet. Paní Kolaříková píše nádhernou, košatou češtinou, radost číst! Bravo, děkuji a jen tak dál!
Kniha se silným příběhem několika hlavních postav, rychle se posouvá kupředu, aby vás závěrem úpně šokovala. Psaná poutavým jazykem, který vtáhne do děje.
Další střípek do mozaiky o bolestech lidské duše, o našem sepjetí s minulostí, která nás přes veškeré snahy formuje a před kterou není úniku.
"I oběti holocaustu a válečných zločinů se rodí znovu ve vlastních potomcích, neskončilo to. Hra je pořád v běhu.Krev neumírá, ale rodí se znovu a znovu v dalších pokoleních".
"Afričtí šamani tvrdí, že lidé v Evropě mají potíže s předky, že ve dvou strašlivých válkách zahynulo mnoho příbuzných. Rody ztratily své kořeny, mezilidská pouta byla zpřetrhána, a tak mnozí nemají tušení, odkud pocházejí, kam vlastně patří, a duchové jejich předků jsou vyděšení a zmateně bloudí."
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mušle |
| 2017 |  Pravý leopardí kožich |
| 2018 | Na konci světa |
| 2011 | Tma před úsvitem |
| 2022 |  Dunajský racek: Skutečný příběh ženy, která se nikdy nevzdala |
Kniha se mi líbila.