Pražská zima
Madeleine Albright
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136744/bmid_prazska-zima-N1b-136744.jpg
4
464
464
Osobní příběh o paměti, Československu a válce, 1937-1948 Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: "Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech." Nakladatelství Argo vydává ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Prague Winter: A Personal Story of Remembrance and War, 1937-1948, 2012
více info...
Přidat komentář
Přečtení téhle knihy vám přiblíží a osvětlí mnohé z naší vlastní historie, kterou bychom jakožto Češi měli znát, a protože je kniha psána zajímavě a příjemným jazykem, velmi snadno vás pohltí.
http://brabikate.blogspot.cz/2013/03/prazska-zima-madeleine-albrightove.html
Zajímavá, dobře napsaná a hlavně poučná kniha. Vřele doporučuji k přečtení, je to kniha, ze které si něco odnesete.
"Pražskou zimu" jsem dostala k Vánocům a byla jsem moc zvědavá na její obsah, respektive na formu vyprávění příběhu. A musím říci, že mě mile překvapilo to, jak autorka zasadila svůj život v dětství a život své rodiny mezi lety 1937-1948 do historických kontextů. Poprvé jsem nadšeně četla knihu, která vyprávěla o historii, jelikož jsem si mnohé věci utříbyla, oživila a také nějaké informace pochytila. Moc se mi líbila ta část příběhu, jež líčí to, jak autorka zaměřuje na židovský původ své rodiny, o kterém neměla tušení. Zkrátka je to povedná knížka a stojí za to si jí přečíst!
Nejlepší " učebnice dějepisu" , která se mi dostala do ruky. Historická fakta dějin Československa komentovaná pohledem ze západu, doplněná řadou zajímavýchú údajů, korespondence, samozřejmě s osobními vzpomínkami a rodinným příběhem. Určitě doporučuji, Skvělé čtení.
Fakta čtená jedním dechem. Doplnila jsem si bídné znalosti z historie, což byl prvotní důvod četby. Bonusem je nádherný styl, kterým je kniha psána.
Poměrně souhlasím s pistalkovým komentářem, proto se budu soustředit jen na několik prvků, které neuvádí. Pražská zima Madeleine Albrightové mi krom obsahu přijde i zajímavá po slohové stránce. Přestože se jedná o knihu naučnou, rekapitulující určité etapy naší země, používá autorka beletristický jazyk. Tvoří příběhy, napíná čtenáře pomocí náznaků (tak oblíbených třeba u Kinga) a vytváří nedořečené věty, jež doplní o pár kapitol později, což samozřejmě příjemně zvyšuje její čtivost. Zklamáním je pak pro mě poznámkový aparát, které je nepřehledný a místo osvědčeného číslování horním indexem využívá pouze úryvky, které sdružuje v poslední části knihy. Na druhou stranu se nejedná o knihu akademickou, ale popularizační, takže můžeme být rádi, že autorka vůbec dává možnost nahlédnout do svých zdrojů. Ale teď již k obsahu samostatnému. Celá Pražská zima jsou silné a souvisle odvyprávěné paměti o Československu v jeho nejtemnějších obdobích. Přestože větší část příběhu je známá, daří se autorce z více důvodů doplňovat tyto části o méně známé, ba dokonce neznámé informace. Jediný problém jsem měl při čtení s momenty, ve kterých autorka píše sama o sobě jakoby s nadhledem, a to i přestože jsou autobiografické vsuvky příjemným obohacením a dávají možnost více nahlédnout na život určité skupiny lidí v těchto chmurných letech.
Pražskou zimu Madeleine Albright považuji za velmi zajímavou knihu, především ve dvou ohledech: krom toho, že autorka vyrůstala na pozadí popisovaných událostí, je to také její životní dráha a funkce šéfky americké diplomacie, kterážto zkušenost umožňuje Madeleine pohlížet na události let 1937 - 1948 v Československu netradičním a svěžím pohledem. Knihu bych rozdělil do tří rovin:
1) rovina obecná, v níž se autorka snaží velmi komplexně a ve světových souvislostech popsat ony neradostné roky našich dějin;
2) rovina osobní, což jsou jednak vlastní vzpomínky, hlavně však počínání rodičů, především otce;
3) rovina etická, kladoucí si otázky, jak těžké je činit morální rozhodnutí v těžkých dobách.
Albright, které v době vstupu nacistických vojsk na území Československa nebyly ani dva roky, nedisponuje natolik rozsáhlým vzpomínkovým aparátem, který by pokryl prostor takto rozsáhlé knihy. Hlavním hrdinou Pražské zimy je autorčin otec, československý diplomat a blízký spolupracovník Jana Masaryka i prezidenta Beneše, po vypuknutí války pracovník londýnské exilové vlády. Autorka při psaní prozkoumala nepřeberné množství materiálů, jak z archívů, tak z krabic ve sklepě (dokumentů svého otce), podařilo se jí tak vše vylíčit zajímavě a poměrně netradičně. Madeleine Albright se v roce 1998 stala historicky prvním ministrem zahraničí Spojených Států ženského pohlaví, což ji defakto etablovalo do pozice nejmocnější ženy světa. Sama musela činit těžká rozhodutí. Právě proto považuji její analýzy tehdejších událostí (i charakteristiky jejích aktérů - Beneše, Masaryka, Gottwalda, Churchilla, Hitlera, Stalina, Chamberlaina apod.) za velmi pozoruhodné. Dílo bych doporučil všem, kteří mají alespoň trochu rádi moderní české dějiny. Nudit se rozhodně nebudete, tempo knihy je strhující a námět vzhledem k výše uvedenému velmi zajímavý, čte se jako román. Pražská zima vyšla v několika zemích světa, je tudíž určena nejen českým čtenářům. Z toho důvodu věnuje autorka část prostoru i popisu notoricky známých historických dějů od počátků českého státu, které nejsou americkým a jiným čtenářům tolik známé. Nepovažuji tuto skutečnost za rušivou, zasazení událostí do historického a kulturního kontextu sílu příběhu malé země uprostřed Evropy posiluje.
"Jak strašné, neskutečné, neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli sporu ve vzdálené zemi, mezi lidmi, o nichž nic nevíme." (Neville Chamberlain, premiér Velké Británie, 28. září 1938, dva dny před podpisem Mnichovské dohody)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) paměti, memoáry Terezín únor 1948 Edvard Beneš, 1884-1948 Jan Masaryk, 1886-1948 židovství Madeleine Albright, 1937-2022Autorovy další knížky
| 2012 |  Pražská zima |
| 2003 | Madeleine |
| 2010 |  Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice |
| 2018 | Fašismus: Varování |
| 2020 | Peklo a jiné destinace |
Kniha p. M. Albrightové je úžasným, strhujícím čtením, je knihou, kterou nelze odložit, přečíst jednou a nechat být. Řadím ji mezi své "top ten", mám chuť se k ní stále vracet, nutí mě přemýšlet o řadě historických momentů, o lidech, kteří v nich hráli rozhodující roli, jak se zachovali, jak tím ovlivnili další chod dějin, a přestože již člověk spoustu věcí znal, tak autorčiným osobitým přístupem, osobními vzpomínkami a novým pohledem /jistě podmíněným i její profesní dráhou/, se naše dějiny ukazují jakoby v "jiném světle", jakoby se mě více dotýkaly, jakobych je více pochopila, jakobych blíže poznala jednotlivé aktéry, třeba E.Beneše či J. Masaryka. Navíc v současné situaci v naší zemi ve mně kniha o to více rezonuje, vidím tam téměř paralely špatných rozhodnutí, které nás nezvratně směřují do "nějakého autoritářského, nesvobodného, izolovaného" režimu. Samozřejmě historie se neopakuje, aktuálně tady nemáme Hitlera, Stalina, apod., nicméně manipulace davů, veřejného mínění je dnes ještě daleko snadnější a lidé se nezměnili, nadále velmi snadno zapomínáme. Knihu bych zařadila do výuky ve školách! P. Albrightové si velice vážím ,dílo, které vytvořila, byť nato nebyla sama, je dokonalou kronikou.