Pražská zima
Madeleine Albright
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218549/bmid_prazska-zima-zMT-218549.jpg
4
464
464
Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží a neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech Vychází ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Prague Winter: A Personal Story of Remembrance and War, 1937-1948, 2012
více info...
Přidat komentář
Neskutečně zajímavá kniha od inteligentní ženy političky. Člověka to nutí se dívat na dějiny přeci jen trochu jinak a to bylo pro mne neskutečně obohacující poznání. Kéž bychom v Čechách brzý našli alespoň jednoho politika tohoto formátu...
Jedná se o kombinaci vzpomínek a stručný souhrn událostí kolem 2.SV. Ne se vším úplně souhlasím - jako například černobílém náhledu na Beneše. Zejména ty rodinné vzpomínky, hledání a čekání - jsou velmi osobní. Chápu, že jakákoli omluva ze strany Němců je stále nedostatečná.
Stručný souhrn událostí předcházejících válce a následujících po ní, jak je interpretuje špičková diplomatka a jak je viděla její rodina. Autorka psát umí, jde k věci, text neni zbytečně zahušťován detaily a i tuzemskému čtenáři má co nabídnout. Možná víc, než tomu americkému. Republika vklíněná mezi autoritářské okolní státy, příliš velká odpovědnost na bedrech prezidentových, který ji nedokáže nést hned dvakrát po sobě, politici, kteří lyžují a čemusi kdesi fandí, místo aby se zabývali politikou a následně se divící, že demokracie je v prachu....no, takhle pěkně stručně podáno to má velké kouzlo.
Čekala jsem více osobního přístupu, autentických vzpomínek, pocitů, nasát atmosféru "Pražské zimy", zkrátka jsem si představovala trošku jiný směr. Avšak chápu, kam autorka tímto dílem mířila, a nedovolím si nikterak zasahovat do hodnocení. Chybu vidím v poněkud zavádějícím popisu knihy, který mne nalákal. Já knihu nedočetla.
Na knihu jsem byla hodně zvědavá. Za mě byla sepsaná jako hodně podrobná učebnice dějepisu, a to situace nejen v Čechách, ale i ve světě - před válkou, během války, a po válce. Na přípravu k maturitě, nebo zkouškám ideální....
Z rodiny Madeleine tu je jen okrajově...
Mám pár výhrad. V díle Babička není hlavní postavou Madlenka, ale Barunka!!
A zabití studenta Jana Opletala, nebylo to 28.10.1939, ale 11.11.1939!!!
Vzhledem k tomu, že je dost podrobně popsaná minulost, chybí mi zde Benešovy dekrety...
Dovolím si citovat naprosto typicky české... "Když má Čech kozu, tak jeho soused po jeho koze netouží, ale přeje si, aby pošla"
Pěkně zpracované dílko o dějinách proložených vlastními vzpomínkami a fotografiemi. Kniha se četla lehce, nenudila. Jediné, co mě mrzelo bylo to, že jsem na knihu neměla tolik času, takže než jsem otočila poslední stránku, uplynul nějaký ten měsíc...
Pro někoho možná povrchní pohled na dějiny. Ale tohle NENÍ učebnice dějin a ani se tak netváří.
Jsou to vzpomínky ženy, která byla v dětství zachráněna a ta záchrana nebyla zbytečná. Stala se z ní osobnost, která se vlastní inteligencí, vůlí a pílí vypracovala na post opravdu mocného tohoto světa. Samozřejmě, že si člověk při četbě musí uvědomovat, že zde, jakož i dalších knihách, uplatnila silnou autocenzuru. ( Přece si nikdo nemyslí, že by napsala opravdu všechno, že ne? To ani nelze, byla političkou.) Ale i tak je to zajímavé a poučné. A je dobré se seznámit s jiným pohledem na věci, než jak nám je předkládají dnešní masová média. Proč? Je to nejlepší lék proti totálnímu zblbnutí.
Pražská zima je rozdělena na čtyři části v rozmezí let 1939 až 1948, v nichž je vyprávěno o protektorátu až po nástup komunismu. Osobně mi nevyhovovala přílišná historická rozvláčnost příběhu, který působí víc jako shrnutí dějinných událostí v Československu než osobní zpověď. Je samozřejmě obtížné zaplnit 400 stran popisem prvních dvanácti let vašeho života, zvlášť když si většinu nepamatujete. Pokud se ale zamýšlím nad poměrem skutečně osobních informací a samotného popisu dějin, přicházím k výsledku 20:80, což by ne každému mohlo vyhovovat. Záleží samozřejmě na tom, co od knihy očekáváte a právě v tom jsem na pochybách. Aniž bych chtěla snižovat kvalitu textu nebo informací, nejsem si jista, komu je vlastně kniha určena. Ti, co chtějí číst hlavně o Madeleine Albrightové, se toho bohužel zase tolik nedozví a většinu času stráví nad popisem dějin Československa, které už bez tak znají. Historikům by jistě dějinný výklad přišel zase málo detailní, na to že tvoří většinu samotné knihy. Dle mého názoru tak kniha lépe zaujme amerického čtenáře, který toho moc o Československu neví, než čtenáře českého.
Poutavý výklad dějin Československa od předválečného období do r. 1948. Historie je vyprávěna jednoduše, ve vzájemných souvislostech, a propojena s osobními vzpomínkami autorky. Kniha je velmi čtivá, přestože obsahuje řadu historických informací. Udělala na mne hluboký dojem.
Čekala jsem spíše autobiografii, ale spíše to byl výklad dějin Československa, který nešel nijak moc do hloubky. Skvělé pro někoho, kdo nemá o tehdejší době příliš informací, případně pro osvěžení si některých dobových událostí.
Osobní vzpomínky autorky se prolínají s dějinami Československa na pozadí okupace až po únor 1948. Kniha se velmi dobře četla. Z pohledu čtenáře je velmi zřetelné, ze autorka je pyšná odkud pochází a ma velmi silnou úctu a vírou v demokracii. Doporučuji všem, kteří se zajímají o dějiny českého národa.
Nejlepší způsob jak usnout kdykoli a kdekoli pro mě bývalo začít se učit do dějepisu. A tak jsem ke knize přistoupila s mírnou obavou. A spletla jsem se. A pořádně. Naopak odtrhnout od ní pozornost byl kumšt. Ale ze všeho nejvíc ve mně zůstává obdiv k M. Albright pro její pokoru, nadhled, vyzrálost, snahu ukázat i opačnou stranu mince, tendenci neodsuzovat a přesvědčení, že každý jedná nejlépe jak umí.
Knihu jsem měla půjčenou od kamarádky a moc se mi do ní nechtělo. Ihned po přečtení jsem dokoupila do knihovničky. Hezky psaný životní rodinný příběh propojený s historií srozumitelnou a čtivou formou. Doporučuji k četbě nejenom kvůli doplnění dějepisných mezer.
Spíše než "osobním příběhem" je kniha vcelku povrchní učebnicí moderních dějin Evropy, cílenou očividně na americké publikum, které o těchto událostech nemá valného povědomí. Předpokládala bych, že pro Čecha se základním všeobecným přehledem nepřinese nic nového, ale soudě podle komentářů bych se mýlila... Nehledě na několik hrubých faktických chyb! Každopádně jsem čekala víc, než jsem dostala.
Luxusní kniha, která by podle mě měla být součástí každé domácnosti a povinné četby.. Poučná, zajímavá, čtivá atd., žádná negativa..
Albrightová je zručná spisovatelka. Myslím, že nejen ve své funkci, ale i touto knihou odvedla pro Česko obrovský kus práce. Obšírně tu vysvětluje, jako rozčarování a frustraci pro nás znamenala Mnichovská smlouva a jaké měla důsledky. To je dobré připomínat všem na západě, aby další Chamberleinové už nebývali vyslyšeni. Sama autorka se na začátku českého vydání omlouvá, že některá fakta budou pro české čtenáře důvěrně známá a stokrát opakovaná, ale musíme pochopit, že kniha není primárně určena nám, ale čtenářům za oceánem; a pokud naší historii 20. století někdo nezná, musí ho po přečtení této knihy začít zajímat. Doporučuji ale k přečtení všem, co v některých okamžicích cca mezi lety 1938-1948 tápou, je to profesionální shrnutí těchto let a k tomu i řada zajímavých osobních postřehů (těch bych býval uvítal i víc).
Rozdal bych tuto knihu na středních školách při hodině dějepisu. Velice poutavě napsáno. Pražskou Zimu jsem přečetl velice rychle a jedním dechem jsem hltal slovo od slova. Přiložené fotky jsou velice příjemné. Při čtení mnoha pasáží jsem byl velice hrdý na své předky a na to, odkud pocházím.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) paměti, memoáry Terezín únor 1948 Edvard Beneš, 1884-1948 Jan Masaryk, 1886-1948 židovství Madeleine Albright, 1937-2022
Autorovy další knížky
| 2012 |  Pražská zima |
| 2003 | Madeleine |
| 2010 |  Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice |
| 2018 | Fašismus: Varování |
| 2020 | Peklo a jiné destinace |
Kniha se vyznačuje skvělou čtivostí, v tom skutečně není co vytknout. Co se týče obsahu, je to horší. Na knize je strašně patrné, že je psaná především pro Američany. Bohužel, z pohledu historie znalého Čecha je kniha plná zjednodušení, zploštění, a někdy až naivních historických zkratek. První část (Praotec Čech, husitství, Bílá hora...) působí až dětsky, jde o účelově vyzobané střípky z české historie bez kontextu, interpretované pohádkářským způsobem. Oddíl věnovaný válce patří k nejlepší části knihy, ale ani tady nejde dát plný počet. A co se týče poslední třetiny, věnované třetí republice, tady musí člověk znalý dějin skutečně trpět, neboť v žádném případě nejde o nějaký objektivní popis, ale o strašlivě zjednodušený a osekaný příběh o dobru a zlu. Nejvíc se tu projevuje nešvar, který prostupuje celou knihu, a to fakt, že autorka vyzdvihne fakta zapadající do jejího konceptu, ale přitom úplně vynechává jiné zásadní události. Namátkou, úplně chybí druhá republika, a zatajen je čtenářům celý politický systém třetí republiky a Národní fronta, který je přitom pro události kolem nástupu komunistů klíčový. Rovněž je v textu řada faktografických chyb, což Američan nezaznamená, ale Čech si musí jen postesknout. Co se postav týče, dělí je autorka na hrdiny a antihrdiny (úžasný prozapádní vůdce demokratů Jan Masaryk vs. hulvátský násilnický opilec Gottwald - ani jedno není pravda).
A v neposlední řadě musím zkritizovat zdroje, z kterých autorka vychází. Z velké části jde o vzpomínky jejího otce, (což může být jistě zajímavý pramen, ovšem určitě nejde o nějaký objektivní výklad) a dále pak z dost jednostranných, někdy až problematických pramenů, namátkou z velmi svérázných vzpomínek Benešova lékaře Oskara Klingera. Líčení Února 48 pak podle toho vypadá, a přebírá jen nejortodoxnější antikomunistickou verzi událostí. Tak zásadní věc jako vznik Akčních výborů NF Albrightová vynechává, ale zato přispěchává s vybájenými historkami jak opilý Gottwald mává Benešovi před obličejem seznamem demokratů určených k popravě, čemuž se musí smát každý, kdo o únorových událostech a jejich hlavních aktérech něco odborného četl.
Závěrem tedy: Výborná čtivost, jinak ale takové "české dějiny od američanky pro američany", kde si navíc i autorka občas přihřívá vlastní polívčičku. (Její otec byl asi superman, vše věděl, před vším špatným varoval, za vše dobré bojoval, autorka sama si všech váží, všechny má ráda - vyznává se mj. k lásce k Srbům, ale na autogramiádě jí pak v afektu unikne poznámka o "nechutných Srbech" - jak to tedy je?) Celkově, s tímhle výkladem by u zkoušky z moderních dějin neobstála.