Predátoři
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3036/bmid_predatori-fcf-3036.jpg
4
324
324
Lidé už dávno ovládli svou planetu a chtějí víc, ovládnout vesmír - i čas. Možnost podívat se do minulosti je tak lákavá - spatřit svět před stamilióny lety. Svět rodících se kontinentů, svět patřící největším predátorům, co kdy na Zemi žili. Cestovatelé v čase ale netuší, že se vydávají někam, kam nepatří. Do prostoru a času, kde se setkají s něčím, s čím si nedokáží poradit ani jejich nejmodernější zbraně. Tam, kde je něco, co nás může zabít všechny.... celý text
Přidat komentář
Sice moc nemusím cestování v čase, ale stejně jsem se do toho pustila. Přeci jenom, je to příběh jednoho z mých nejoblíbenějších Českých autorů. Predátoři jsou strhující drama, které však někda v půlce začne moc zamotávat a ztrácet na tom povedeném rozjezdu. Naštěstí konec příběhu je povedený a tak klesající vlna nadšení se na konci opět vyveze až na samotný vrchol. V knize jsou i odstavce, kterým tak nějak vůbec nerozumněla. Co je to "toroidní vinutí". Já nevím.
Tohle byl můj první a prozatím jediný Žamboch a knížku jsem si v antikvariátu (ještě jako středoškolák) koupila, jen protože na obálce jsou dinosauři. A bylo to skvěle investované kapesné.
Jediné, co autorovi dodnes nemůžu odpustit (a co si i po těch letech od poslední četby pamatuji), je, že o Takeschim Panwerovi napsal, že má napůl čínské jméno. Grrrrr... Takeši je přece to nejjaponštější jméno, jaké můžete mužské postavě dát! (ಠ_ಠ)
Jedna ze slabších Žambochových knih... ale pořád je to hodně dobrá akční oddechovka, jen má trochu moc přehnaně kladného hlavního hrdinu - takový Olda Šetrný :)
Tuto knihu mi kdysi s velkými doporučeními půjčil jeden známý - dával mi ji se slovy "Tak z tohodle se fakt po...š!"
K prorokovanému naštěstí nedošlo :-), ale kniha mě na dva dny přišpendlila do křesla tak, jako už se mi to dlouho nestalo. Vzhledem k trošku divnému, nicméně otevřenému konci jsem dokonce navštívila oficiální stránky autora, abych zjistila, jestli a kdy bude pokračování - tehdy se pan Žamboch vyjadřoval velmi kulantně v tom smyslu, že snad... možná... někdy... O deset let později stále nic.
Takže, pane Žamboch: "To se dělá?!"
Do stranky 250 jsem pri cteni dost trpel. Rikal jsem si jaka to je strasna blbost a proc to vlastne ctu, bojoval jsem s chuti ten brak odlozit. Dej byl vylozene trapny, hlavni hrdina porad dokola resil jak je fakt chytry, jak umi strasne dobre ridit, jak ti jeho kamosi jsou neskutecne bohati, jak jsou jejich zbrane opravdu silne a jaky debil je ten boyfriend Alice, pricemz to ona nevidi. Odolal jsem, vydrzel a pak nastal zlom; rozbehla se akce za akci a cele to najednou bylo ctive a dobrodruzne az do konce. Uz to byl konecne Zamboch jak ho znam z drivejska. Diky tomu davam misto planovanych 0 hvezdicek cele 2. Prece jen je to fakt jenom ctivo a ptakovina ;-) A pouceni na zaver? Az budete cesovat za dinosaury tak si vemte vice bryli, munice a nezapomente pribalit Magnetovu prilbu :-)
První dvě třetiny knihy je poměrně pohodové čtení. Děj plyne nenásilně, ale rozhodně nenudí. Závěr je už trochu v kolejích amerického filmu, kde jde o to, kdo přežije a kdo (a jak) zemře. V závěru opravdu nechybí typické prvky Hallywoodu: Dvě, tři velmi akční scény, zrada jednoho hajzla hrdiny, popis utrpení cesty za záchranou, záchrana života na poslední chvíli a samozřejmě závěrečné vyvrcholení se smrtí. Je však nutno přičíst panu Žambochovi k dobru, že jeho nedjramatičtější akce nejsou až tak nesmyslné, jako je to v už zmiňovaných amerických filmech. Opravdu poměrně originální nápad je výzkyt určitého, velice zvláštního, druhu dinosaurů. Abych neprozradil pointu závěru knihy, nepovím, čím jsou tak speciální. Zajímavý je i úplný závěr epilogu. Ten totiž, opět po vzoru filmů zpoza velké louže, dávat možnost pokračování. Knihu doporučuji přečít těm, kdo mají rádi lehkou sci-fi. Kniha rozhodně nebude nudit.
jojo, to jsem četl už dávno, a moc se mi to líbilo. Čekal jsem něco jiného, ale nakonec ve mě zůstal jen dobrý pocit, že bych si rád něco takového zase přečetl a lítost, že to není delší. Takže ode mě jen to nejlepší hodnocení.
Žamboch umí psát knížky bez steroidy narvaných supermanů, ne že ne. A tahle kniha je toho důkazem. Rozjezd je trochu pomalejší, na to se připravte, ale konec...konec knihy sežerete rychlejc, než Gigantosaurus secvakne čelisti. Slibuji
Někdo tady přede mnou v komentáři psal, že si na dinosaury moc nepotrpí. To já zas jo! Miluji Bradburyho „Burácení hromu“, Doylův „Ztracený svět“ i „Cestu do středu Země“ od Verna; film „Cesta do pravěku“ jsem viděl skoro tolikrát co „Mrazíka“, no a taky jsem s dětma sledoval „Zemi dinosaurů“. Ano, všechny díly. Zkrátka a dobře, já si na ty dinosaury teda jakože potrpím. No a mistr Žamboch, jako by věděl, co moje tělo potřebuje, to do mě začal hned od začátku prát... rovnou do žíly... v množství větším než malém. Říct, že jsem první dvě třetiny knihy přečetl jedním dechem, znamená neříct nic. A to ani nemluvím o tom, že jsem si pořád nebyl jistý, kterak se zápletka zaplete a jakým způsobem se příběh vyvine, ono se těch možností nabízelo víc... Bohužel, závěrečná třetina už na mě obsahovala až moc amfetaminu, a snad i trochu toho projímadla. Což není zrovna ideální kombinace. Pocit okouzlení, který se mě během čtení zmocnil, tedy pominul a vytratil se (i když nikoli beze stopy, něco z něho ve mně přece jenom zůstalo). A proto moje hodnocení vypadá, jak vypadá.
Každopádně, MŽ musím obdivovat - jako jeden z mála našich spisovatelů (a nejen těch z oblasti fantastiky) dokáže napsat cokoli se mu zamane o čemkoli se mu zamane. A bude to (rychlo)čtivé a bude to fajn a najde si to svoje lidi, svoji cílovku. „Predátoři“ mě nakonec neskolili zásahem přímo do srdce (i když náběh měli), ale i tak je to knížka, kterou mohu doporučit.
I když to má poměrně pomalý rozjezd a příliš akce v první půlce není, závěrečná třetina vše vynahradí. A velké plus je v této knize fakt, že hlavní hrdina není nějaký supernabušený cool zabiják, ale prakticky normální člověk.
Velmi zajímavá kniha, ač knihy o dinosaurech moc nečtu, tahle mě opravdu bavila. Navíc má parádní konec. Těším se na pokračování.
Mrtě dobře psaný, žádný zbytečný rozepisování jak která květinka v okolí vypadá, ale svižný ubíhání děje.
Jelikož nejsou značeny kapitoly a člověk jak se začte do napínavého děje si ani neuvědomí jak dlouho čte a knížku odkládá až pozdě v noci, čímž autorovi děkuji za pár prospaných dní v práci. :-D
...Moje první knížka od pana Žambocha a dá se říct že jsem spokojen. Záměrně jsem si vybral tohle dobrodrůžo, protože jsem čekal, vykradenou nebo podobnou, tím pádem i podobně kvalitní, variaci na Bradburyho povídku o cestování časem a o lovu dinosaurů.
Kostra byla podobná, ale jednalo se přece jenom o nějakých 400 stránek. Takže bylo třeba vymyslet něco víc než jen pozměnit děj a stvořit alternativní povídku k Bradburyho Lovcům dinosaurů.
Povedlo se, přimixoval se nám zde, na první pohled úsměvný, ale na ten druhý vlastně docela dobře zasazený element nového druhu pravěkého ještěra, s charakteristickými vlastnostmi, které lehce prozrazuje i název knihy. Hlavní postavy byli sympatické a aristokratické manýry spolu s narážkami na buržoázní společnost, tvořili zábavnou linku, u které jsem se dobře bavil. Hlavní hrdina Mark (Marek mi zní dost nehrdinsky, když si vybavím film Mandragora) je takový pohodový ajťák, geek, ze kterého se v průběhu knížky stane docela slušný Rambo. Kýč ? Jistě, ale mnou docela oblíbený kýč.
Dokonce jsem se rozhodl, že autorovi (nebo korektorovi ?) odpustím i ohavné faux-pa, kdy zmiňuje Zemanův souboj stegosaura s ceratosaurem, jako souboj s T-rexem...T-rex ??? Toho měl pan Zeman někde hluboko v podpažní jamce. T-rex je špílbergovo oblíbenec. Ten našince nikdy moc nezajímal.
Tak jsem si i trochu zanadával a můžu to shrnout. Čtyři zaslouženě v procentech nějakých 75.
Pravěké Ještěry mám odmalička rád a tajně toužím po podobné příležitosti. Samozřejmě že nikoliv po výpravě lovecké, nýbrž vědecké !!! Nejsem žádný lovec senzací
kniha se mi líbila a doporučuji její přečtení. Děj byl napínavý od začátku až do konce a čtenář se nemusí bát ,že by se nudil . Jelikož to skončilo otevřeným koncem tak snad se můžeme v budoucnu těšit na pokračování. Určitě bych si další díl přečetla
*spoiler*
Musím uznat, že jsem to přečetl asi za tři dny, kniha je hodně čtivá a až do 2/3 jsem byl fakt napnutej, ale konec knížky mě dost zklamal. Možná tím, že celou dobu jsem k tomu přistupoval jako k hodně uveritelnymu příběhu, tak proto mě to vyvrcholení spíš nasralo...
Extrémně předvídatelné. Ale tak koupil jsem si knížku s dinosaury na obalu, dostal jsem dinosaury...
Parádní čtení plné akce. Hvězdičku ubírám za !SPOILER! očekávané klišé na poslední stránce.
Není to tak dlouho, co jsem začal číst knížky od Českých spisovatelů, kteří se svým žánrem podobají jednomu z našich nejlepších spisovatelů sci-fi, kterým je Jiří Kulhánek. Mezi tyto určitě patří Štěpán Kopřiva nebo Miroslav Žamboch - furt nevím, který je který.
A jsem čím dál víc spokojenější.
Ale k věci, respektive ke knížce.
Ta poslední co jsem četl nese název Predátoři a napsal ji Miroslav Žamboch.
Čekal jsem akční nářez, plný krve, mimozemšťanů, kyborgů a zachraňování naší planety. Leč opak je pravdou. Tedy částečně. Akci to má, ale obsahově je to někde jinde. Tento příběh se odehrává hluboko v minulosti kdesi v druhohorách. Skupina lovců se vydává časovou smyčkou do minulosti ulovit si nějakého toho dinosaura. Sice se jim to částečně splní, ale musí odolávát podivným útokům tamní fauny. Miroslav Žamboch tu rozvíjí zajímavou teorii o chování jednoho prehistorického zvířete z velice zvláštní a pro ostatní tvory nebezpečnou zbraní.
Nebudu prozrazovat, ale mohu napsat, že příběh se pěkně čte
a rozhodně ho mohu doporučit pro milovníky dobrodružného žánru
šmrncnutého trochou sci-fi.
Tady budu citovat nejtežší odstavec knihy. Nechci vás tím nijak odrazovat, spíš naopak.
Ale upřímně, že je to zajímavá teorie:
"Dvě stě sedmnáckrát jsme museli totálně přebudovat toroidní vinutí vytvářející kolem transportovaného výseku časoprostorového kontinua extrémě silné elektromagnetické pole zahušťující plazmu na takové hodnoty, až dojde k lokálnímu zhroucení a skoku podél volného vektoru."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2010 | Čas žít, čas zabíjet |
Napínavý příběh. Rozjezd je poněkud rozvleklý, méně trpělivý čtenář může začít na straně 93 (od "skoku" do minulosti), a o nic prakticky nepřijde. V protikladu k tomu, jak rozsáhle je popisován pobyt lovců na cestě, na níž se vlastně nic neděje, bere autor závěrečnou scénu (k níž to celé celou dobu spěje) poměrně hopem. Myslím, že drama návratu se mohlo daleko důkladněji vylíčit. Úplně závěrečná příhoda s dinosaurem v restauraci je pak už skutečně "mimo mísu".