Predátoři
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347214/bmid_predatori-vjz-347214.jpg
4
325
325
Lidé už dávno ovládli svou planetu a chtějí víc, ovládnout vesmír - i čas. Možnost podívat se do minulosti je tak lákavá - spatřit svět před stamilióny lety. Svět rodících se kontinentů, svět patřící největším predátorům, co kdy na Zemi žili. Cestovatelé v čase ale netuší, že se vydávají někam, kam nepatří. Do prostoru a času, kde se setkají s něčím, s čím si nedokáží poradit ani jejich nejmodernější zbraně. Tam, kde je něco, co nás může zabít všechny. Vzduch byl teplý, téměř horký, páchl sírou, silicí a dalšími neidentifikovatelnými vůněmi. Tma se změnila v šero, po stranách jsem zahlédl siluety postav se zbraněmi. Vzepřel jsem se těm, co mi drželi hlavu v předklonu a podíval se vzhůru. Na východě už obloha zbledla, ale na západě ještě zůstával černý samet zdobený hvězdami. Nepoznal jsem jediné souhvězdí. Podařilo se to, dostali jsme se, kam jsme chtěli. Asi, možná. Z dálky se ozvalo hluboké zadunění, dlouhé a táhlé, odpovědělo mu několik dalších, o mnoho slabších. Lodi zdravící se na moři? Nesmysl. Nedaleko od nás, ne dál než dvacet třicet metrů, zaskřípěl štěrk. Neodvážil jsem se pohnout, jen jsem co nejvíc natáhl krk, abych lépe viděl. Štěrk skřípěl dál, možná i kameny pod velkou vahou, měl jsem pocit, že vidím temnou pohybující se hmotu, ale možná jsem si to jen namlouval. Siluety s puškami se napjaly... celý text
Přidat komentář
Jurský park po česku :-) A vůbec to není špatné čtení, svižně to odsejpá a člověk se baví. Čtenář rovněž musí docenit, že hlavní hrdina pro jednou není autorem oblíbený archetyp "když ženské nezaplatím, uteče ječíc hrůzou, sotva se na mě podívá", a tedy je dán prostor i normálním mezilidským interakcím.
Skvěle napsaný dinosauří lovecký příběh. Pro mě, která mám ráda mnohostránkové romány a zároveň dinosaury absolutně perfektní. Cestování časem tam a zpátky naprosto nenudilo nějakými přehnanými technickými popisy, spíše se zaměřovalo na charakter jednotlivých členů výpravy. Moje první Žambochova knížka a určitě ne poslední. Palec nahoru a 5 hvězdiček.
Této knížky jsem se od Žambocha bál, nemám rád velké ještěrky, nemám rád džungli. ALE! Hrdina si mne získal ihned v úvodu svým Lotusem a dějem jsem proplul tak snadno, že jsem si ani nevšiml..., že jsem na 414 straně.
Tuhle knížku bych rozdělil na tři části. Ta první je o přípravě celé výpravy až po přistání. Druhá je o průzkumu, lovu a událostech do prvního napadení. Třetí část je o útoku telepatiků, cestě do tábora a návratu domů. Zatímco první a třetí část se mi moc líbili a měli ten správný spád. Druhá byla trošku hlušší. Také je škoda, že je celkový příběh prezentován pouze z pohledu jedné postavy, ale i přes to se jedná v české sci-fi tvorbě o originální, dobře napsanou záležitost, která si určitě zaslouží pozornost.
Nebylo to špatné. Začátek a první krůčky v novém světě jsou fajn. Děj odsýpá a oceňuji hlavně ten skvělý nápad s oněmi neznámými predátory. Líbilo se mi, jak si hrdinové uvědomují, že vlastně o době dinosaurů nic nevíme. To co je známo z fosilií je sotva 5% tehdejšího světa a fauny. Nějak si nepřipouštíme, že by v té době mohlo krom těch klasických "hloupých" dinosaurů žít i něco vyspělejšího. Jediný problém mám s koncem knihy kdy to všechno začne odsýpat až moc rychle a člověk se ani nenaděje a je konec a to ještě hodně béčkový. První dvě třetiny knihy jsou super, poslední třetina je slabá. Jako oddechové čtení je to super.
Predátoři a série s Koniášem jsou od Žambocha moje nejoblíbenější.
Jestli se dobrá knížka pozná podle toho, že se vám o ní zdá, tak ano, přiznávám se: střílela jsem i ze spaní :)))
Má to spád a protože na konci bylo napsané "pokračování příště", ještě dlouho jsem v knihkupectví vyhlížela druhý díl .
Zatím nic...
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2004 | Seržant |
Není to tak dlouho, co jsem začal číst knížky od Českých spisovatelů, kteří se svým žánrem podobají jednomu z našich nejlepších spisovatelů sci-fi, kterým je Jiří Kulhánek. Mezi tyto určitě patří Štěpán Kopřiva nebo Miroslav Žamboch - furt nevím, který je který.
A jsem čím dál víc spokojenější.
Ale k věci, respektive ke knížce.
Ta poslední co jsem četl nese název Predátoři a napsal ji Miroslav Žamboch.
Čekal jsem akční nářez, plný krve, mimozemšťanů, kyborgů a zachraňování naší planety. Leč opak je pravdou. Tedy částečně. Akci to má, ale obsahově je to někde jinde. Tento příběh se odehrává hluboko v minulosti kdesi v druhohorách. Skupina lovců se vydává časovou smyčkou do minulosti ulovit si nějakého toho dinosaura. Sice se jim to částečně splní, ale musí odolávát podivným útokům tamní fauny. Miroslav Žamboch tu rozvíjí zajímavou teorii o chování jednoho prehistorického zvířete z velice zvláštní a pro ostatní tvory nebezpečnou zbraní.
Nebudu prozrazovat, ale mohu napsat, že příběh se pěkně čte
a rozhodně ho mohu doporučit pro milovníky dobrodružného žánru
šmrncnutého trochou sci-fi.
Tady budu citovat nejtežší odstavec knihy. Nechci vás tím nijak odrazovat, spíš naopak.
Ale upřímně, že je to zajímavá teorie:
"Dvě stě sedmnáckrát jsme museli totálně přebudovat toroidní vinutí vytvářející kolem transportovaného výseku časoprostorového kontinua extrémě silné elektromagnetické pole zahušťující plazmu na takové hodnoty, až dojde k lokálnímu zhroucení a skoku podél volného vektoru."