Predtucha
Gillian Flynn
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293321/bmid_predtucha-z8p-293321.jpg
3
1163
1163
Za poviedku Predtucha získala Gyllian Flynnová Cenu Edgara Allana Poea a navyše ju vyhlásili za najlepšiu poviedku roku 2015. Napísala ju na požiadanie Georgea R.R. Martina do jeho antológie Podvodníci. To potvrdilo, že Gyllian Flynnová bezpochyby patrí k osvedčeným a zároveň k najsvojráznejším predstaviteľom modernej americkej prózy. Mladá Nerdy to už v detstve mala veľmi ťažké, so svojou matkou chodila po žobraní. Ale vie sa obracať v živote, živí sa sexuálnymi službami a jasnovidectvom. Pokladá sa za skúsenú pozorovateľku a znalkyňu ľudského správania. Až kým za ňou nepríde Susan Burkeová, vystrašená a presvedčená, že jej viktoriánsky dom a nevlastného syna posadol zlý duch. Nerdy jej sľúbi, že bude navštevovať jej honosné sídlo, aby odtiaľ vypudila nedobré sily. Ženie ju najmä vidina balíka peňazí. Do mátožnej atmosféry v dome podozrivo zapadá Miles, Susanin nevlastný syn s agresívnymi sklonmi a zvrátenou obrazotvornosťou. Zakrátko sa medzi chlapcom, jeho nevlastnou matkou a rozprávačkou príbehu rozpúta neľútostný zápas.... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2016 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Grownup, 2014
více info...
Přidat komentář
Když jsem povídku začala číst, říkala jsem si u prvních řádků, co to je? Ale pak už se to opět rozjelo a nelitovala jsem. Povídka mě zcela pohltila a doufala jsem, že tak rychle neskončí. Bohužel konec nastal rychle a byl pro mě až příliš nedokončený...
Gillian Flynn mě opět nezklamala! Chvílema mi běhal mráz po zádech, stejně jako u všech předešlých knihách.
Přečetla jsem to během jedné cesty ve vlaku. Děj se mi docela líbil, bylo to pro mě něco nového, neobvyklého. Normálně totiž tenhle žánr nečtu, ale když jsem tuhle knížečku uviděla v knihovně, rozhodla jsem se jí dát šanci.
Párkrát mi naskočila i husí kůže, ale tahle povídka mě neoslovila natolik, abych si ji koupila domů.
Za přečtení člověk nic nedá, protože to ani nesežere tolik času, ale že by to byla nějaka bomba? Za mě asi ne, pardon.
Známky minimalismu, nikterak závratného děje, avšak povídka dokáže s přehledem konkurovat knihám o několika set stranách. Jde vidět, že autorčin boom nebyl opodstatněně pouze kvůli Zmizelé. Jak je pro ni typické - hraje si s námi prostřednictvím postav a jejich chování. Ani písmeno navíc, vše dává smysl. Jen bych Skvrnu neoznačila za hororovou povídku. Sama o sobě nevyvolává strach.
Čitateľné, no označenie horor je určite prehnané. Preklad názvu knihy je "Dospelý" a to viacej vystihuje podstatu knihy.
Jako samostatná jednotka je tato kniha taková nijaká,i když v souboru povídek působí určitě zcela jinak. Vadí mi nedotažený konec a celkově mám pocit,že je to dílko "šité rychlou jehlou". Ovšem pro knihu jako celek to má ohromný potenciál a brala bych ji k ostatním knihám,co doma od Gill mám,všemi deseti. Škoda...
Přečetla jsem to na jeden zátah k odpolední kávě.
Povídka sešitá horkou jehlou na objednávku G. R. R. Martina pro jeho povídkový sborník. Dějově banální, kombinace všech možných klišé, které se Flynnová snaží zamaskovat pod kontroverzní obživu hrdinky (jež se objevuje pouze na začátku a je z celého díla skutečně tím nejzajímavějším). Flynnová dostála svého trademarku s šokující pointou, ale stejně jako zbytek díla spíš unavuje. Pro příště obchodní nabídky odmítnou a zamakat raději na románu!
Když jsem se začetla do prvních stran, myslela jsem, že se autorka pomátla, protože jsem nedokázala pochopit, jak by z takového nápadu mohlo něco jedinečného vzejít. Ale autorka asi nikdy nezklame a svůj příběh opět dovedla k dokonalosti.
Když knihu zavíráte, tak vlastně nevíte, co přesně si myslet... Je dobré si s příběhem v hlavě ještě chvíli pohrát a prozkoumat všechny možnosti... Pravdu se ale nikdo nedozví... A to se mi na tom líbilo... Otevřený konec a nevyřčená pravda mi nevadila. Děsivé to bylo dost. Ale ne tím způsobem, že v noci neusnete... Mrazí spíše z té psychologické podstaty příběhu...
Ten konec svým způsobem připomíná Zmizelou...
Už se nemohu dočkat až si udělám čas na Temné kouty!!!
Zklamání...přijde mi jako by tato povídka měla být napsána co nejrychleji a tomu také odpovídá její kvalita...
Špatné to nebylo, to rozhodně ne, ale kdyby knížečka nebyla tak útlá, asi by se zařadila do mého seznamu nedočtených knih..
Začátek se mi celkem líbil, stoupající napětí a hororová atmosféra domu - i když vcelku klišoidní - dávaly příběhu nějaké kouzlo. I hlavní hrdinka mi byla sympatická. Bohužel na posledních stránkách to šlo z kopce.
Tak to bylo super.Flynnova je spisovatelka. Jako udělat s někým, kdo je kurva a honicka, povídkový horor až thiller, tak to chce pořádnou představivost.ale jako super.pobavilo, četlo se to lehce a za 2hodky přečtené..
Sama o sobě je vlastně povídka zajímavá jen samotným koncem, který nechává diváka v očekávání, což si myslím, že k podobným povídkám patří. Samotné téma je sice otřepané, Flynn s ním ale nepracuje úplně tradičně a rozehrává něco jiného, než se zdá, a to je taky velmi příjemné. Hlavní postava cynické "věštkyně" je sympatická a k takovým příběhům patří. Jen je trochu škoda, že v té povídce není nic, co by čtenáře překvapilo, nebo alespoň nějaký humor a nadhled, ale uznávám, že na to asi na takovém prostoru není úplně čas. Ve výsledku tak jde o obyčejnou povídku, která není hororová, ale spíše thrillerová. 60 %
PS: Samostatnou otázkou pak je české vydání, které má sice hezkou vazbu a celkové řešení, ale to, že není v žádném výběru, ale vychází sama o sobě, se mi zdá dost přehnané.
Za mě velké zklamání. Úvod začíná celkem zajímavě, vtipně. Ale jakmile se dostaneme dál, jde to s knížkou od desíti....spíš k nule.
Zajímavá povídka. Je v ní Flynnové osobitý vypravěčský styl. První věta mi vyrazila dech a hned mě přikovala do křesla. Povídku jsem slupnul na jeden zátah a opravdu jsem se u ní pobavil... Četl jsem od autorky Zmizelou a Ostré předměty a když se za nimi teď ohlédnu, tak i v nich byla trocha té perverze, která přidává na autenticitě a na atraktivitě (pro někoho naopak ubírá - ale to není můj případ)
Hm. Když už se knížtička prezentuje jako horrorová, měl by tam nějaký ten duch, nebo aspoň kousek nadpřirozena, být. Šepot ze stěny, pohybující se nábytek, duch na schodišti, prostě nějaké klasické klišé. Takhle ujde, ale nic zvláštního.
Od autorky mám všechny knihy, tudíž jsem si musela přečíst i Skvrnu. Musím říct, že příběh se mi zdál velice zvláštní, ale i přesto mě kniha celkem bavila. Nejvíc se mi na tom líbilo to, že autorka umí udržet strašidelnou a temnou atmosféru... chvílemi mi přejížděl mráz po zádech. :) Co víc, text se čte velice dobře.
Novelka, která měla raději zůstat součástí antologie Darebáci, pro kterou byla původně napsána, protože její samostatné vydání okouzlí maximálně technickým provedením než bůhvíjak skvostným obsahem. Mezi jinými povídkami by kvalitativně zapadla, samostatné vydání však ve čtenáři automaticky evokuje něco výjimečného. A ono jde spíš o takovou cynickou hříčku, nic víc. Tedy ne, že by se mi Skvrna nelíbila, pouze jsem čekal něco... něco lepšího.
Ale abych jen nebrečel, jsou tu dobré nápady. Hrdinka je prostě skvělá, přesně v duchu sympaticky svérázných žen, které Gillian Flynnová umí tak perfektně vykreslit. Své kouzlo má rozhodně i strašidelná zápletka, minimálně do chvíle, než přijde na přetřes rozřešení. Jakmile však autorka začne vykládat karty na stůl, propadl jsem skepsi. Přestože se snaží čtenáře přesvědčit, že má královskou postupku, všichni vidíme, že jde pouze o dva páry. A i když se mi pointa líbila, zpětně hapruje logika jednání postav, stejně jako základní uvěřitelnost. Škoda.
Příběh mě ani neuchvátil, ale ani nenudil! Jsem ráda, že to byla jen povídka, jako kniha o 300 stranách by mě to asi nebavilo! :-D Jako oddechovka do vlaku nebo do čekárny k doktorovi dobrý!