Prelet nad kukučím hniezdom
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404320/bmid_prelet-nad-kukucim-hniezdom-dpt-404320.jpg
5
2983
2983
Román Prelet nad kukučím hniezdom preslávila filmová adaptácia Miloša Formana v hlavnej úlohe s Jackom Nicholsonom. Rozprávač, psychická obeť druhej svetovej vojny, Poloindián Broom Bromden rekapituluje posledné mesiace svojho dlhodobého pobytu na psychiatrickej klinike v Oregone. Spomína na tridsaťpäťročného tuláka, profesionálneho kartára a výtržníka McMurphyho, ktorý sa na kliniku dostal pre výtržnosti. Svojou živelnosťou a chuťou žiť McMurphy rozvracia zabehnutý chod inštitúcie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Notoricky známá klasika díky filmovému a divadelnímu zpracování, která mrazí. Jen doufám, že nás Kombajn všechny nesemele...
Jako asi jsem silně ovlivněn filmem, který je dokonalý. Kniha doplnila to, co se do filmu nevešlo za mě skvělé literarní dílo.
Poznala som film, nejako som netušila, že je aj kniha. Ďalšia kniha z našej výzvy, inak by som sa k nej určite nedostala. Je to dosť smutný a pochmúrny príbeh, so zaujímavými postavami. Ale musím priznať, že niektoré časti knihy boli divné a trochu som sa strácala v tom, čo je realita a čo nie. Napriek tomu, je to kniha hodná prečítania.
Poprvé slovensky s názvem podle posledních slov náčelníka Velké koště "Dlho som bol preč" a teprve pak v Kořánově překladu jako "Vyhoďme ho z kola ven". Pokaždé to však byl úžasný průlet hnízdem kukaček s autoritářskou Velkou sestrou a nezlomným potížistou McMurphym. Poté následovala řada dalších setkání, ať již ve Formanově kongeniální filmové adaptaci nebo v různých divadelních nastudováních, z nichž nejvíce mně v paměti zůstalo to s Aloisem Švehlíkem v ABC nebo s Filipem Blažkem, hostujícím tehdy (o Velikonocích 2011) v představení Příbramského divadla Antonína Dvořáka. Tudíž i nynější opětovné přečtení nemohlo být jiné než skvělé.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
"Zrovna tak uspí mě, až vám o tom všem povím. O nemocnici, o ní, o chlapech, a o McMurphym. Budete si myslet, že něco tak strašného se ani doopravdy nestalo, že je to příliš hrozný, aby to mohla být pravda."
Prostředí psychiatrické léčebny je pro mě ve filmu i knížce tak nějak nepatřičně, zvráceně lákavé. A ještě navíc, když je v centru vyprávění člověk, co tam nepatří. Co chce změnit zajeté pořádky. A v tobě jen trne, jak to celé dopadne.
Asi spousta z vás zná adaptaci tohoto slavného románu v hlavní roli s Nicholsenem pod taktovkou pana Formana - Přelet nad kukaččím hnízdem.
A možná i víte, že hlavní záporák Velká sestra je jakási analogie na komunismus.
O to víc si člověk užívá anarchii, kterou do ústavu McMurphy zavede a nakonec i prožívá závěr knížky, který je tak plíživě jasný.
Knížka je psaná z pohledu pacienta ústavu Indiána - (mimochodem spisovatel se soudil s producenty filmu, že to tak nedodrželi).
Tím, že předstírá hluchoněmost a je všemi ignorován- jeho očima jsme svědky úplně všeho, co se děje na oddělení.
Pomalý komorní rozjezd, ale postupně to nabírá rozměry antické tragédie.
Z poměřování sil McMurphyho a Velké sestry a hry kdo dřív ustoupí se postupně vylupuje čím dál jasnější scénář, který je podepřen dobou, ve které žijeme a četností šťastných konců.
Hrozně mě rušily halucinogenní části, jak z Mechanického pomeranče. Chápu smysl, ale bylo jich moc. Vadilo mi to přeskakování a tím tuplem v audio podobě to mátlo a člověk neměl berličku třeba v podobě odstavců.
Bylo toho moc a neviděla jsem v nich smysl, dusily me a nudily. Čekala jsem na pasáže s Velkou sestrou jako maják v tom šílenství.
A Velká sestra
Krutovláda maskovaná sladkými větami-ve stylu - je to pro vaše dobro.
Ty vyhrocené momenty, to napětí a tuhnutí v žilách a hlavně strach, který se v tobě hromadí se stejnou kadencí, jak McMurphy zvedá laťku své provokace a posouvá hranice.
Až je překročí a je konec
Konec, který je probíraný tak často ve škole v hodinách literatury, ale tomu osobnímu prožitku se nic nevyrovná.
Ta hlavní myšlenka o bláznovství - kdo to vlastně určuje - jestli společnost nebo jednotlivec sám - ta je geniální a dlouho si ji ponesu.
S hodnocením této knihy mám problém. Vím, že se mnoha lidem líbila, ale můj vztah je k ní velmi ambivalentní.
Příběhy s tematikou duševních nemocí jsou vždy smutné. Tento se tím nijak neliší, ale jak tomu tak bývá, i blázni mají smysl pro humor. Ken Kesey napsal tento román s jemným humorem, ke kterému dochází na pozadí tragédie. V čem titul vynikal, byla rozhodně přesná charakteristika jednotlivých postav. Kdyby nebyla dobře zpracovaná, nic by uvnitř nefungovalo. První část nám díky ní připravuje půdu pro události, jež se teprve odehrají.
Styl vyprávění byl nevšední, ale zajímavý. V první části jsem s ním dost bojovala, nicméně pak jsem si na něj zvykla. Vše bylo vyprávěno z pohledu jednoho z pacientů, takže se nejednalo o zrovna věrohodného vypravěče, což je v rámci námětu jen dobře. Mým hlavním problémem ale bylo, že se vše dalo do pohybu až za polovinou a začíst jsem se zpočátku nemohla. Také jsem čekala o něco více vyostřenější výměny názorů mezi Velkou sestrou a McMarphym.
Jsem ovšem ráda, že jsem si titul přečetla. Jen na mě neudělal tak velký dojem, jak jsem původně doufala.
Nemohu hodnotit jinak než 5, film znám a lituji, že jsem ho viděl dřív, než jsem četl knihu... Super počtení, hrozně rychle to uteklo. P. S. : Kombajn všechny dostane
Někdy čtu knihu s radostí, baví mě každá stránka, děj se skládá jako leporelo, některé pasáže si přečtu pomalu ještě jednou. A tak tomu bylo i s touto knihou. Prostě mě bavila a držela jsem těm vzbouřencům palce. Plný počet bodů!
Řekla bych, že kniha ma to nejlepší z knihy a film to nejlepší z filmu.
Jako první jsem viděla film a ke knize jsem se dostala až teď po letech.
Vždy stojí za to bojovat,i za cenu nejvyšší.
Kombajn asi nakonec semele většinu z nás, i ty nejvíce svobodomyslné. Někteří se vzbouří, ale Kombajn bude vždycky mocnější.
Vyjímečné dílo, nádherně zfilmované...v tomto případě je oboje špička a pěkně se obě díla doplňují. Zatímco ve filmu sledujeme hlavně Murphyho počínání a dění kolem, v knize vše pozorujeme z pohledu náčelníka. Sestra je samozřejmě v obou případech stejně úděsná, knížka která musí nadchnout kohokoliv s liberálním myšlením a neuvěřitelně štvát vyznavače "tradičních hodnot".
Poslechnuto jako audiokniha a srovnáváno s filmovým zpracováním od M. Formana. Každopádně skvěle napsané postavy, události a dobře popsané psychiatrické diagnózy, včetně nemocničního režimu. Já jsem si to užil, vždy, když jsem u toho vařil :D Doporučuji!
Výborný Roman s psychytricke léčebny natočen podle ní byl oskarovy film od Miloše Formana přeled prez kukavci hnízdo. Údajně napsaný pod lsd
Musím říci, že rozhodně výborně napsaná kniha, postavy mají vývoj, příběh místy překvapí a místy mrazí.
Přiznám se dobrovolně, že do této doby jsem nevěděla, že Přelet nad kukaččím hnízdem je podle slavného románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven.
Ale teď už to vím ️
Román z prostředí psychiatrické léčebny, který odráží moderní společnost a je úvahou o hranici "normálnosti" a "šílenstvím".
Kdo určuje pravidla? Jak moc nás ovlivňuje společnost?
Nabízí se srovnat knížku s filmem. Osobně jsem měl z obého stejný pocit, což bych připsal rozhodně Formanovi k dobrému. A ten pocit byl takový, že lidem s depresemi rozhodně nepomůže. Pro ty vyrovnané je to ale skvělá četba, ve které můžete hledat hlubší myšlenky (a najdete je tam), anebo jen nechat příběh běžet a i to uspokojí.
Do psychiatrického zařízení přijde drzý McMurphy, člověk, který na jednu stranu potřebuje krotit kvůli násilnickým sklonům, na stranu druhou by mu neuškodila spíše věznice či nucené práce, ze kterých se svojí skromnou hrou na blázna vymanil. Román popisuje dopad McMurphyho na celkový chod léčebny. Příběh je vyprávený z pohledu jednoho chovance, pana Bromdena, obrovitého indiána a pravděpodobně schizofrenika, který předstírá hluchoněmost, což mu umožňuje nepozorovaně sledovat dění v zařízení jak mezi pacienty, tak mezi personálem.
Knihou proplouvají Bromdenovy vize, jeho halucinace, které ho odtrhávají od reality. Do děje jsou tyto vize zakomponovány velmi pečlivě, občas člověku přijde, jako by to nebyly ani představy.
Něžný ¡SPOILER!: velmi jsem ocenila jak se postava Bromdena za celou knihu vyvinula, od docela maličkého člověka, který se bojí „vlastního stínu“ až po člověka vědomého si sám sebe a vlastní velikosti.
Konec prozrazovat nechci, nicméně i přesto, že to nebyl klasický happy end, z něho mám pocit, že to tak mělo být, rozhodně nebyl nějak odfláknutý, ani zbytečně natažený. Prostě tak akorát.
Kniha samotná se četla velmi dobře, přes prvních pár stránek jsem se musela prokousat, avšak dál se četla prakticky sama.
Úžasný román. I když asi dost ublížil vnímání psychiatrických zařízení veřejností… Četla jsem až poté, co jsem film viděla nejmíň 10x, tak snad nejsem při hodnocení moc ovlivněná Formanem.
Silný příběh, bez debat. Člověk tak nějak dopředu ví, co se stane a že to nebude veselé.
Přesto se mi kniha nečetla úplně snadno, asi dvakrát jsem ji chtěla vzdát. Styl psaní mi ze začátku úplně nesedl, byla jsem leckdy zmatená, co jsou jen představy a co skutečnost, či jak to vlastně je.
Scény s McMurphym a Ratchedovou mě ale bavily, dobře jí to dával sežrat. Líbilo se mi, jak znovu vléval život do žil kolikrát zcela letargickým pacientům, jak drželi při sobě, jak bylo z příběhu cítit, jak těžké je se vymanit z takového léčebného vězení, byť život by mohl plynout úplně jinak.
Konec byl velice silný.
Zkrátka pěkná a dobře napsaná kniha, jen jednu hvězdu ubírám za to, že jsem se nad ní málem zadusila.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Do cca 1. třetiny knihy jsem se nemohla pořádně začíst a měla jsem problém vnímat, o co tam vlastně jde. Zpětně musím říct, že i ta "nezáživná" část knihy byla velmi dobře napsaná. Konec byl smutný, ale za mě hodně pozdvihl celkový dojem z knížky. Film jsem ještě neviděla, ale určitě si ho přidám na seznam ke shlédnutí.