Převážně zdvořilý Leopold
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432861/bmid_prevazne-zdvorily-leopold-MFF-432861.jpg
2
96
96
Leopold, novinář ve středním věku, žijící ve stereotypním manželství s Nelou, má až nutkavou potřebu vyjadřovat se ve verších a za všech okolností zůstávat zdvořilý, což ho občas dostává do velice prekérních situací. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že když se rozhodne doprovodit svou ženu, povoláním učitelku, její dvě kolegyně a tchýni na hudební festival Sázavafest, podstoupí jeho život zatěžkávací zkoušku…... celý text
Přidat komentář
Michal Viewegh opět ve skvělé formě. Nic jsem od knihy neočekávala, přesto mě ta porce sebeironie potěšila. Kdo kolem sebe takového Poldu nemá. Rádoby zdvořilý podpantoflák, přesto trochu kurevník. Chvílemi mi to připomínalo Woodyho Allena. Naprosto jiná liga než třeba Hartl. Jsem ráda, že je Michal zpátky.
Příběh je originální. Smál jsem se nahlas. A konec mě překvapil. Je to nejčtenější autor ať se to někomu líbí či ne.
Viewegh opravdu umí psát poutavé příběhy, které jsou pro normální lidi a na to hodně spisovatelů zapomíná pro koho se knihy píšou.
Taková prázdninová oddechovka, pokud se ale chcete ponořit do festivalové atmosféry, sáhněte po něčem jiném. Festival je tu pouze takové pozadí a katalyzátor k něčemu, co vyvrcholí v bizarní závěr, u kterého jsem se ale opravdu pobavila.
Trochu lituji Viewegha, vyjadřování i slovní zásobu na to má, ale zdá se mi uvězněný v kleci komerčnosti. Pokud se přestanete soustředit na samotný příběh a začnete vnímat psychologii postav, s níž nám i sám autor pomáhá, což je opět úsměvné, podle mě si k vnitru postav měl čtenář najít cestu sám bez autorova navádění, všimnete si té filozoficko-společensko-psychologické polemiky. To navádění a prozrazování se mi jeví jako autorův strach o špatnou interpretaci jeho díla a ona klec komerčnosti mu nedovolí pouštět se do skutečné hloubky, kterou neocení masy jako filmy podle jeho předloh. Ve výsledku se nám dostane pěkný základ zaobalený do nahoty, trapných vtípků a snahy šokovat. A jak potom takto rozpačitou knihu hodnotit?
Konec se mi líbil, je to takové zrcadlo společnosti. I přes veškerou snahu zabředáme do své role, nechceme vystoupit ze své komfortní zóny a i přes pořádnou ránu přes nos zůstáváme ve své pokálené zorbingové bublině.
Precteno za jeden den.. stranky jenom ubyvaly, ani jsem nebedela jak :) styl psani ki vazne sedl.. pribeh zajimavy, ale chybel mi tam nejaky smrnc, konec bych si predstavovala taky mnohem lepe zpracovany, tohle bylo takovy usekly nevyreseny, neukonceny..
Prave jsem docetla a jsem spokojena, kdyby se Viewegh vyhnul vsem tem mezivsuvkam a nechal jen samotny pribeh, ktery Poldu privedl k psychiatrovi, byla by to kratoulinka knizecka, ktera by asi bavila malokoho, takhle to bylo akorat.
Měla jsem Viewegha dost ráda. I když jeho knihy nikdy nebyly nic světoborného, tak se příjemně četly už od prvních stran. I přes upadající úroveň se daly číst i ty, co napsal v posledních letech. Ale tuto jsem dokázala doslova přetrpět jen silou vůle. Nuda, uměle natahované, nevtipné až trapné. O tom, že vlastně není o čem psát, svědčí i velká písmena a řádkování, krátké kapitoly končící na začátku strany, aby se text uměle natáhl. Když by podobný blábol donesl do vydavatelství začínající autor, tak ho ženou svinským krokem.
Píšu téměř bezprostředně po dočtení... Podle komentářů zde uvedených jsem neočekávala žádnou vysokou literaturu, takže jsem v podstatě nemohla být zklamaná, přesto mě tato kniha přitahovala až tak, že jsem si ji dobrovolně koupila. A musím říct, že zklamaná vůbec nejsem. Samozřejmě některých slov tam bylo přespříliš, ale jinak ten příběh byl dobrý. Hodně se mi líbila forma, jakým hlavní postava příběh podává, po přečtení asi dvou třetin knihy bych mu dala korunu, chudáčkovi, páč jsem očekávala nějakou tragédii... A ona to je šťavnatá tragikomedie... Podtrženo, sečteno: za 5 (hvězd)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Nedokázala jsem to dočíst, nebavilo mě to, nezajímalo mě, co se stane dále. Psáno hrozně rozvlekle, i formát širokých řádků je nesympatický. Kdybych nevěděla, kdo to napsal, na Viewegha bych toto dílo netipovala. Je ale pravdou, že knížky z jeho dřívější doby, možná před druhým manželstvím, mě bavily moc, dále už jen sestupná tendence. Na druhou stranu úcta k tomu, jak se vypořádal s nemocí a problémy v osobním životě.