Príbeh levice Elzy
Joy Adamson
Joy a George Adamsonovci sa ujali troch levíčat a vychovali ich. Neskôr dve poslali do zoologickej záhrady a Elzu, tretie – najmenšie si ponechali. Žila s ľuďmi, ale tak, aby sa mohla vrátiť do divočiny, k životu na slobode. A Elza si naozaj našla druha a priviedla na svet mladé. No aj potom delila svoju lásku medzi svoje deti a Adamsonovcov, svojich opatrovníkov. Kniha, ktorú Joy Adamsonová napísala o Elze a jej levíčatách, nie je len dojímavých rozprávaním o priateľstve dravca a človeka, ale aj zaujímavou štúdiou o levoch, o ich vzťahu k iným zvieratám a o živote v divočine vôbec. Stala sa podkladom pre úspešný film, preložili ju do mnohých rečí a teší sa obľube čitateľov na celom svete.... celý text
Literatura faktu Příroda, zvířata Příběhy
Vydáno: 1973 , SmenaOriginální název:
Born Free, Living Free, Forever Free, 1960
více info...
Přidat komentář
Na začátek musím říct, že je to velmi hezký a poutavý příběh a určitě stojí za přečtení. Knížka je psaná příjemnou formou, dobře se četla. První kniha (o vyrůstání Elsy) se mi opravdu líbila a četla jsem ji jedním dechem, druhá kniha (o Else a jejích lvíčatech) byla také hezká, ale třetí kniha (o lvíčatech) už mě začínala nudit - vše se na můj vkus příliš opakovalo a knížka ztratila svůj půvab.
Některé knihy se dají číst několikrát a pokaždé zaujmou a nezevšední. K nim bezesporu patří i příběh Elsy. Vzájemná důvěra a láska mezi člověkem a divokým tvorem je obdivuhodná. Takovou příjemnou chvíli při četbě této knihy jsem si dopřála už několikrát během svého života- teď kvůli čtenářské výzvě. Doporučím ji určitě i své vnučce, která ráda čte a zvířata miluje.
Po téhle knížce jsem sáhla díky čtenářské výzvě a mile mne překvapila. Je moc pěkně napsaná, vždy jsem se těšila až si k ní zase sednu a kousek si přečtu. Skvěle popisuje vztah člověka a zvířete - jejich lásku, porozumění a souznění. Nechybí ani dojemné chvíle a chvíle napětí. Určitě doporučuji k přečtení.
Moc krásná kniha, četla jsem ji v dětství - mládí. Moc se mi líbila - i fotky v ní. Ráda jsem četla knihy o zvířatech (to i v současnosti, ale tehdy mnohem více), takže tato knížka samozřejmě patřila k mým velice oblíbeným.
Kniha z mé dětské četby, objevila jsem kouzlo a zákony přírody , ale smířit se se smutným koncem bylo pro mě těžké. Čtenářsky jsem pak hltala každou zmínku o lvech, kvůli Bruncvíkovi a jeho lvu na Karlově mostě jsem se při spartakiádě v Praze skoro ztratila. Lvice Elza byla pro mě důležitá, byla pro mne pak i tím lvem z mého horoskopu, na což jsem patřičně hrdá. Jo, některé knížky nás dovedou ovlivnit a v dětství je to nejpůsobivější, zvláště, když pak stojíte na pražském hradě a ze standarty na vás vlaje korunovaný lev.
Jako dítě jsem tuto knihu milovala. Četla jsem ji dokola a dokola a dokola. Vždy jsem to celé oplakala .... ( samozřejmě jsem byla odhodlána odjet do Afriky a prožít něco naprosto jedinečného. Dokonce jsem si na to I začala šetřit, nějak se mi to dodnes nepodařilo :))))
Tenhle příběh jsem měl v mládí hodně rád nejen jako film, ale i krásnou knihu, která se mi ztratila. Mám hrozně rád knihy a filmy o zvířatech, nevinných tvorech.
Krásná knížka. Četla jsem ji někdy ve 14 a ještě teď si pamatuji jak jsem u toho řvala. A často jsem se nevím proč vracela k těm smutným částem. Film, byl taky krásný, ale knížka mi toho dala víc.
Díky Čtenářské výzvě jsem pátrala po oblíbené knize mého dětství a Elsa byla moje jednoznačná volba. Tento krásný osudový příběh lásky člověka a zvířete jsem milovala před třiceti lety a znovu jsem se při čtení dojímala i nyní. Spisovatelka popsala přírodu, zvířata, skály, vody přesně tak, že se vám v hlavě stane z příběhu najednou filmové zpracování a vaše představivost nezná hranic a najednou jste přímo uprostřed toho všeho ... ještě jednou díky.
Je to už hodně let, co jsem tuto knihu četla a líbila se mi. Byla v ní moc krásně vykreslena etapa jejího života prožitého v Africe s divokými zvířaty.
Hezky napsaná dojemná kniha, občas trochu vleklá popisováním krajiny apod. Každopádně je to moje srdcovka.
V mých teens letech snad nejoblíbenější knížka. Četla jsem ji několikrát, neustále jsem si v ní listovala a prohlížela si fotografie.
Ale úplně jsem na ni zapomněla, až tady jsem na ni narazila a připomněla se mi.
Četla jsem i o levhartici Penny, ale ta mi tak k srdci nepřirostla. Elsa byla jedinečná, úžasná, nádherná. Fascinovala mě.
Ač jsem knížku dlouho nedržela v ruce, doporučuji k přečtení.
Díky čtenářské výzvě ,jsem opět sáhla do své knihovny ,pro svou oblíbenou knihu a opět jsem nadšená. Fascinující příběh soužití zvířat a člověka, v buši je pro mě stále silným čtenářským zážitkem. Už před lety mě fascinoval nádherný seriál „ Volání divočiny“, který byl tehdy nejsledovanějším pořadem televize a všichni jsme se na něj moc těšili. Tato kniha patří mezi mé velmi oblíbené. Doporučuji všem , kdo mají rádi přírodu a příběhy o přátelství člověka a zvířat.
Musím přiznat, že tuto knížku jsem si vybral trochu jako znouzectnost, nechtělo se mi do ní a až na mě přišel jednou hlad a já nevěděl co číst. Nyní už vím jak jsem byl hloupý! Krátká a úzká knížka, ale velmi dlouhý a hluboký obsah! Tleskám!
Příběh lvice Elsy je bezesporu úžasně zajímavá kniha, která vás nechá nahlédnout do tajů africké divočiny. Samozřejmě se jedná o pravdivý příběh, takže je o to víc neuvěřitelný. Elsu jsem si strašně oblíbila. Dokázala vycítit, jaký ten člověk je, a podle toho se i k němu chovala. Její oddanost mě nepřestávala udivovat.
Kniha, kterou jsem četla jako malá a ke které jsem se letos o Vánocích vrátila a stejně jao malá jsem si poplakala u příběhů, kdy se vracela do divočiny a stejně jako malá jsem se smála příběhům z jejího dětství. Letošního Silvestra jsem místo u televize strávila v teplém křesle, s touto knihou, před sebou bylinkový čaj a mísu s cukrovím......naprostá idylka
Moc hezká knížka, někdy se ale trošku vlekla, třetí knihu jsem však zhltla asi za tři dny.
Vidím, že budu vybočovat z řady, ale mě kniha vůbec nenadchla. Jo, jasně, chápu, život v buši, lvice na břiše a všechno to zrůšo kolem slonů a lvů, ale byl to popis. Uvozovky tam našly jediné využití, když autorka chtěla zdůraznit, že ji poslouchala 150 kilová lvice, a dala do ní větu: "Elso ne!"
Knihu jsem četla dobrovolně, ne proto, že by to byla povinná četba, takže prosím žádné odsuzování, když řeknu: nuda. Je to krásná ukázka soužití šelmy s člověkem, to nepopírám, ale pro mě je to zpracováno tak nudným způsobem, že jsem knihu skoro nedočetla. Omlouvám se všem příznivcům, ale je to můj úhel pohledu.
Štítky knihy
Afrika životopisy, biografie zfilmováno zvířata, fauna divočina lvi člověk a zvíře
Autorovy další knížky
1972 | Příběh lvice Elsy |
1984 | Volání divočiny |
1988 | Příběh levhartice Penny |
1976 | Škvrnitá sfinga |
Nádherný příběh! Úplně me to okouzlilo. Strašně mě fascinuje, jaké pouto se mezi Joy Adamsonovou a Elsou vytvořilo...