Příběh lvice Elsy
Joy Adamson
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32341/bmid_pribeh-lvice-elsy-MVW-32341.jpg
5
550
550
Nesmrtelné vyprávění o neobyčejném přátelství ženy a lvice, zachycuje životní osudy roztomilé, hravé Elsy – jak byla odchována lidmi a jak se postupně dokázala vrátit do náruče rodné divočiny, najít si druha a stát se matkou tří mláďat. Příběh Elsy je silným čtenářským zážitkem a zároveň unikátní studií psychologie divokých zvířat, působivým důkazem jejich inteligence, sebeovládání a emočních schopností. Vyprávění o soužití člověka se zvířaty na farmě i v buši je prosycené nádhernými, veselými i smutnějšími zážitky... celý text
Literatura faktu Příroda, zvířata Příběhy
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
Born Free, Living Free, Forever Free, 1960
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla během pár dní. Je to úžasný příběh o vztahu člověka a polodivokého zvířete. Jazyk knihy je velice jednoduchý a některé pasáže jsou téměř jako přes kopírák, ale paní Joy nebyla spisovatelkou, ale především žena, která milovala svojí Elsu a chtěla se podělit se čtenáři o svůj jediněčný příběh. Na knize mi malinko vadila personifikace Elsy. Elsa byla něco jako dítě pro Joy, tak se její až přehnaná starost a vyjadřování o Else dá pochopit.
Myslím, že knihu by si měl přečíst každý, kdo má aspoň trochu rád přírodu : )
Příběh byl fascinující, moc se mi líbil, i když některé pasáže byly dost rozsáhlé a přehnané popisem krajiny, to mě moc nebavilo.
Krásná knihy, kterou sem se probrečela a prosmála. Věděla sem jak kniha dopadne a, když sem si na konec vzpoměla už sem brečela a na samém konci nestačili kapesníky :( Četla jsem jí díky povinné četbě a je to jedna z knih, co se mi z ní četla krásně a nemohla jsem se odtrhnout
Je to výborná knížka, četla jsem ji několikrát. Líbilo se mi ukázání lidské i zvířecí povahy. Každý je jiný
Dárek od mé prababičky k mým 10. narozeninám. Od té doby jsem ji přečetla 3x a pokaždé jsem brečela. Moc pěkná kniha. :)
Knihu jsem četla, když jsem byla mladší, ale přemýšlím, že ji přečtu znovu. Myslím, že to není „jen nějaký příběh o lvici“ , ale má něco více do sebe. Jedna velká životní pouť, dojímá mě, jak může být mezi člověkem a divokým zvířetem (i po vypuštění) takový úžasný vztah. U kapitoly, kde Elsa umírá, jsem neměla daleko k slzám.
Knihu jsem přečetla jedním dechem,dokonale vypracované a scénka s úmrtí Elsou mě velmi dojala. Taky jsem se přesvědčila jak dokonalý a neporušený může být vztah mezi zvířetem a člověkem.
Fascinující příběh soužití lvice a lidí- kniha se čte jedním dechem,film byl také moc pěkný ,ale v knize je příběh Elsy a Joy užasně popsán.
[058/11] Když bych měla práci Joy srovnávat s jejím manželem, dala bych přednost jemu, protože na mě jeho psaní udělalo daleko větší dojem. ‘Můj život se lvy‘ totiž obsahuje daleko rozmanitější spektrum informací a zaobírá se celkovým životem v Africe a soužití jak s divokými zvířaty tak s domorodci a autor v textu předestírá vlastní názory a myšlenky. Ale protože nejsem člověk, který by “ujížděl“ na porovnávání knih naprosto odlišných spisovatelů mezi sebou, berte tuto poznámku jen okrajově.
Jako malá jsem Elsu milovala a díky podmanivé hudbě i brečela. Nestydím se za to už proto, že mě moc věcí na filmových plátnech k slzám neudolá, takže jednoznačně: pocta. Ovšem, po přečtení si konečně uvědomuji, jak je film neuvěřitelně zhuštěný. I když manželé Adamsonovi s filmovým štábem maximálně spolupracovali a podíleli se na “trénování“ a “ovládání“ hrajících lvů, nemohli zabránit výsledné… no, je to prostě film. Kniha mě vyvedla z omylu, že Elsa uhynula krátce po narození mláďat a vůbec ze spousty chybných domněnek, ale i přes známost celého příběhu to bylo do jisté míry zajímavé.
Vadilo mi ale, že autorka ke konci začala zabíhat do stereotypu. Nedá se očekávat, že by zvířata žila každý den novými dobrodružstvími a sama Joy několikrát upozorňuje na “zaběhnutý denní řád“, ale i tak mě to nepřesvědčilo. Podobných knih, z prostředí divočiny, jsem četla několik a vždycky bylo velkým plusem, když autor popisoval svá osobní střetnutí se zvířaty, ať už byla vtipná a nebo dramatická (a vtipná až později). Což není srovnávání jiných knih, ale spíše postrádání povznášejícího pocitu, který jsem s nadšením očekávala, když lvíčata Elsy něco provedla a se zklamáním jsem pak otáčela další list, protože to působilo až neuvěřitelně… prázdně.
Příběh Elsy nás doma natolik poznamenal, že se nejprve všechny kočky jmenovaly Elsa (koucouři Džespa:-).
Naši choďačku Báru Zázrak jsme podomácnili na Elsu, která v roce 1999 odchovala jeden vrh elsamerčat; o další elsamerčata se stará malá kníračka.
Joy Adamson byla manželkou správce zvěře v Keni. Krásný a dojemný příběh vznikl, když s manželem našli tři osiřelá lvíčata. Dvě mláďata byla po čase převezena do zoologické zahrady, nejmladší, Elsa, zůstala. Kniha ale není jen o Else, ale o životě v buši, o zvířatech a o jejich vzájemných vztazích a taky o vztazích s člověkem.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Příběh lvice Elsy |
| 1984 | Volání divočiny |
| 1988 | Příběh levhartice Penny |
| 1976 | Škvrnitá sfinga |
Kniha je sice super, ale četla jsem ji měsíc. Vysvětlení... je to povinná četba :)