Příběh matky a otce
Edvard Hoem
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77898/bmid_pribeh-matky-a-otce-6535fd804cb89.jpg
4
13
13
Edvard Hoem (1949) patří k nejvýznamnějším současným norským spisovatelům. V jeho pozdních románech hraje důležitou úlohu tematika domova. Návrat ke kořenům charakterizuje i Hoemův umělecký vrchol, dokumentární román Příběh matky a otce (Mors og fars historie, 2005), v němž spisovatel beletrizuje osud vlastních rodičů.Autora přivedla k napsání knihy dávná vzpomínka na otázku, kterou matce položil a jíž také kniha začíná: „Mami, miluješ tátu?“ Matčina odpověď zněla: „Když jsme se vzali, tak ani ne, ale postupně ano, protože byl věrný a věrnost je stejně důležitá jako láska.“ Kniha se v zemi svého původu hodně čte a doufejme, že i proto, že v ní věru není ani stopy po nesnesitelné lehkosti bytí.Hoem je nositelem několika norských literárních ocenění a celkem čtyřikrát se jeho romány dostaly do užšího výběru nominací na prestižní Cenu Severské rady. Čtvrtou nominaci získal v roce 2006 právě Příběh matky a otce.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , KalichOriginální název:
Mors og fars historie, 2005
více info...
Přidat komentář
Reálný příběh autorovy rodiny a to mě baví. Severské podnebí, život na statku, víra v Boha a druhá světová. Hezké čtení.
Norsko 20.století. Genealogie jedné norské křesťanské rodiny. Autor vypráví zajímavý příběh svých rodičů. Nemanželská dcera matky, která se za 2.světové války zamilovala do německého vojáka a zrušené zasnoubení otce (v předchozím vztahu) jsou počátkem. Poté se spolu našli a prožili spokojený, byť těžký život.
(2006)
Zpočátku mně kniha lehce připomínala Gulbranssena a Věčně zpívají lesy, ale postupem času šla tato knížka jinou cestou. Ano občas naruší ponoření do děje autorova poznámka jako aspoň takhle si myslím, že to mohlo být. Přesto se to čte poměrně dobře a člověk se dozví i něco o Norsku.
Četla jsem v prosinci 2008. Podle mých poznámek:
Moc se mi nelíbilo. Není to povídka nebo román. Je to psaní na základě dochovaných dokladů a vyprávění a autor to pořád zdůrazňuje - že vyhodnocuje fakta. Ale fakta nemohou fakticky nic říci o lidech, o jejich prožitcích a cítění.
Jinak ale o zajímavých věcech a obdobích - před, při a po 2. světové válce. O muži, který se dal na duchovní cestu.
Děj dobrý, napsáno nehezky.
Takový bledý příběh, pro mě tam nebylo ani dost reálií z Norska či zajímavostí, něco, co by mě obohatilo nebo naladilo. Postavy byly anonymní (k čemuž přispívalo neosobní pojmenování otec a matka) a příběh, jakkoliv mohl být zajímavý, byl dle mého odvyprávěn nudně a prostoupen přílišným kazatelstvím.
(Ale jsem vděčná i za průměrné knihy, protože pak si člověk váží těch dobrých).