Příběh nového jména
Elena Ferrante
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 2. díl >
Ve druhém dílu tetralogie Geniální přítelkyně italské autorky Eleny Ferrante je přesvědčivě zachyceno období mládí dvou přítelkyň Eleny a Lily, objevování vlastního těla a sexuality. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie jakoby probouzí k životu, poznává zábavu, bezstarostnost, hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí… Příběh nového jména zachycuje dobu mládí obou hrdinek a soustřeďuje se na objevování jejich vlastní sexuality, slasti a bolesti, jež jsou s ní spjaty, a také na nesnadnou situaci "geniálních", svobodomyslných a zároveň po lásce toužících dívek ve světě neapolských mužů, pro které milovat znamená především vlastnit. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie po letech fašismu a války konečně probouzí k životu, hospodářsky se rozvíjí, podporuje obchod a podnikání, ale taky bezskrupulózní dravost, poznává zábavu a hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí, camorristé Solarovi se stávají neomezenými vládci periferní čtvrti, ale jejich ambice sahají daleko za její hranice… A Elena s Lilou prožívají osudové horké léto na Ischii, které jim oběma vnese do života cit, vášeň a spoustu bolesti, s níž se budou moci vyrovnat jedině pomocí psaného slova. Psaní jako terapie, jako hledání řádu, jako způsob oživování i umrtvování skutečnosti dostává v jejich příběhu a osudu stále větší prostor a upřímná výpověď o ženském přátelství opět strhne čtenáře svou hloubkou a intenzitou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
Storia del nuovo cognome, 2012
více info...
Přidat komentář
Druhý díl se mi líbil víc než první, asi jsem si zvykla na styl psaní. Chvílemi to je hodně zajímavé a má to spád, chvílemi se to ale zpomalí a na můj vkus zbytečně autorka rozebírá do široka svoje pocity. každopádně budu pokračovat dalším dílem.
Co se týče "zmatení postav a jmen", už to bylo o něco lepší než v prvním dílu, kde bych se bez taháku neobešla. Ferrante má dar jazykové obrazotvornosti, bohatou slovní zásobu, kterou dokáže přesně vyjádřit pocit. To je opravdu radost číst.
Baví mě na tom asi především nepředvídatelnost děje - ona nepředvídatelná je sice především postava Lily a její jednání, ale v zásadě se od toho odvíjí celý příběh. A tak když už si říkáte - je jasné, jak se tohle vyvrbí, většinou jste úplně vedle. :-)
Čte se to krásně, knížka vyžaduje pozornost, a tak to není oddechovka, kterou si večer zresetujete mozek. Ale stojí to za to, věnovat četbě Přítelkyně energii.
Oproti prvnímu dílu možná méně dějové, ale o to hutnější a mnohem intenzivněji pronikající do labyrintu lidské psychiky. Zvláště první polovina knihy (pobyt na letním bytě) na člověka působí jako detailní rozbor kolektivního sezení u psychoanalytika – v dobrém smyslu, samozřejmě. Jen s jednou věcí se občas hůře popasovávám: s těmi dlouhatánskými, komplikovanými souvětími, ve kterých člověk někdy zabloudí… Ale i přes tu malou výhradu pořád čistých 5*!
Dokonalý román, u kterého se člověku může zatajit dech a který sám plyne pod rukama stránka za stránkou, až je čtenář na konci a musí sáhnout po dílu následujícím... Škoda, že už jsem v půlce.
Ani o druhém dílu nemohu mluvit jinak než v superlativech. Hlavním hrdinkám je mezi patnácti a pětadvaceti. Úžasné a zároveň strašně obtížné období, kdy s člověkem mávají city a emoce, dělá ukvapené soudy, pochybuje o sobě a zároveň je přesvědčen, že už všemu rozumí. Vzpomněla jsem si na tuto etapu svého vlastního života. A i když probíhal o generaci později a v naprosto jiných reáliích, zjistila jsem, že některé aspekty dospívání si asi budou podobné vždy a všude. Velmi mě zaujal úryvek, který jsem si v mírné obměně vypůjčila z románu.
„Je těžké si to připomínat. Dnes nemám pro své tehdejší já špetku pochopení.“
Série nabírá na grady. Jestli vás první díl vtáhnul do děje, tento díl vás úplně pohltí. Ještě více v něm vyniká obdivuhodný vypravěčský styl autorky, její schopnost popsat nejniternější ženské pocity. Rozdíly mezi hrdinkami se rozvírají jako nůžky. Kam bude asi směřovat třetí díl? Už se na něj těším :-)
Do knížky jsem se dokázala začíst mnohem rychleji než do prvního dílu. Opět strhující příběh. Nepřestává mě překvapovat, jak dobře se mi knížka čte, i když je převážně popisná. Zajímavé je, jak si autorka hraje s časem - některé události v rámci několika let jsou shrnuty na pár stránkách, některé události, které se odehrávají řádově pár týdnů, jsou vylíčeny v rámci půlky knihy (někdy trochu zdlouhavé, děj to nikam neposune, ale zase to hezky vykresluje psychický stav hlavní hrdinky).
Rozhodně lepší než první díl. Ale přesto je v knize dost zdlouhavých scén. Každopádně třetí díl si také přečtu :-)
Sága pokračuje a je stále zajímavější, spletitější a napínavější. Co čeká Lilu a Elenu na dalších stránkách? Jejich životní osudy jsou plné změn a napětí, autorka je umně splétá a očekávání toho, co nastane, je čím dál větší...A navíc - neapolské reálie, prakticky nedávné doby (neboť polovina minulého století není pro některé z nás žádná vzdálená historie) jsou stále šokující a je dobré si připomenout, že něco takového se dělo a děje v tzv. rozvinuté staré dobré Evropě...Dávám opět plný počet a doporučuji.
Každopádně o dost lepší než první díl, ale stále některé pasáže nudné, některé záživné...vztah mezi hlavními hrdinkami mi stále není jasný.
Po pomalejším prvním dílu mě tento druhý absolutně pohltil. Naštěstí jsem měla čas na čtení a četla jsem tařka všude...geniálně návykový styl psaní - až mě to místy štvalo :-)
Byla jsem nadšená už z prvního dílu a tenhle byl ještě lepší. Nutila jsem se číst pomaleji, vychutnávat si každou scénu, jen abych mohla strávit s Lilou a Lenů delší dobu. Jako kdybych tam byla s nimi, prožívala jejich radosti, smutek, nejistotu, umanutost, touhu...
Tak už vím , proč je tato série tak vysoko hodnocená . Kniha je tak čtivá , že mám momentálně pocit,že žiju život Lily , Elen a všech z Neapole .Je nabitá emocemi a tak mě písmenka ženou dál a dál .
Nevím sice jak celá tetralogie dopadne ,ale moc bych přála ,aby se na Lilu konečně usmálo trochu toho obyčejného štěstí .Myslím,že se nenarodila pod šťastnou hvězdou . Byla inteligentní , byla obletovaná snad každým mužem , který kolem ní prošel , měla spoustu talentů a přesto není šťastná .
Začalo to už v dětství , kdy nemohla studovat , pokračovalo to naivním útěkem do sňatku v šestnácti letech ,aby ještě u svatebního stolu zjistila , že spadla z bláta do louže .
E. Ferrante píše tak přesvědčivě , jako by skutečně prožila to co popisuje a mě to moc baví a vás to bude taky bavit .
Je tady už z mého pohledu spousta hezkých a trefných recenzí, tak jen krátce.
Kniha skvělá, gradující, opět vtáhne do děje (který není úplně předvídatelný). Jen mě už chvilkama hlavní hrdinka svým věčným snižováním sama sebe a vyzdvihovaním Lely mírně dráždí :).
To ale nemění nic na tom, že se nemůžu dočkat, až se mi do ruky dostane další díl!
Přiznám se, že mi chvilku trvalo než jsem se pořádně začetla, ale potom se to rozjelo a najednou jsem nemohla přestat a četla jsem jedním dechem. Druhý díl přibližuje další pokračování osudů hlavních hrdinek a jejich blízkých. Strašně silný příběh, který vás zasáhne. Moc se těším na pokračování, jak to s hlavními hrdinkami bude dál :-)
Ten svět domácího násilí je pro mně strašně těžko stravitelný.ta "normálnost" a přijatelnost takového jednání (všechny ženy byly přesvědčeny že Lina zmlátit tj.srovnat potřebovala)...jinak velmi zajímavý příběh.doporucuji spíš náročnějším čtenářům tj.nečekejte oddechovku
Štítky knihy
přátelství italská literatura 60. léta 20. století Neapol zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2016 | Geniální přítelkyně |
2017 | Příběh nového jména |
2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
2018 | Tíživá láska |
2020 | Prolhaný život dospělých |
Kdo se chce poučit o absolutní nestálosti života, nemusí studovat filozofické a duchovní knihy, stačí sáhnout po Geniální přítelkyni. Kdo se chce podívat po skrývaných a temných zákoutích něčí mysli, kam i u sebe neradi chodíme, klidně může, vypravěčka nás do nich ochotně pustí.
Popisuje, málokdy soudí, nic netají. Každý její hrdina je svým způsobem sobecký, vlastní osoba je vždycky středobod zájmu, někdy dobře skrývaný. Ego vítězí na celé čáře. Vznešené a inteligentní fráze, jimiž se někdo zahaluje, aby se odlišil, se jedním silnějším fouknutím setřou a na povrch se znovu ego vítězně vydrápe.
"Jak rychle se měnili lidi, jejich zájmy, city. Dobře vystavěné věty se jen nahradí jinými dobře vystavěnými větami, čas je proud jen zdánlivě souvislých slov, kdo jich má víc, víc jich splácá dohromady."
Nakonec dojdeme k tomu, že "čas jednoduše plyne bez jakéhokoliv smyslu a že je krásné se jen občas vidět, abychom slyšely, jak se bláznivý zvuk mozku jedné odráží v bláznivém zvuku mozku té druhé."