Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2878
2878
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvěle napsaný román - od začátku až do konce. Čtivé a psané jako myšlenkový proces zachycující nejen přítomnost, ale také věci dávno minulé, týkající se svobody, jež vypravěčka měla ještě před krutým režimem. Líbilo se mi, že v okamžiku, kdy mohlo jít o život vypravěčky, zde bylo zachyceno, jak uvažuje o svém postavení a brala by radši dále postavení služebnice, než kdyby mělo být ještě hůře. Konec, to jest přednáška věnující se dílu, mi přišel skvěle vymyšlený a čtenář si jen může domýšlet osud služebnice.
Velmi zajímavý příběh k zamyšlení se nad postavením žen a mužů v době totalitního režimu, který se schovává za Písmo svaté. Autorka vypráví příběh bez větší citové účasti. Konec je nevyjasněný a otevřený. Krutost a přímost seriálu se v žádném případě nedá srovnat s knihou. Pro slabší povahy je kniha lepší volbou. :-)
Nejdříve jsem začala sledovat seriál, který mě neskutečně baví. Totéž jsem čekala i od knihy. Místo nadšení se však dostavilo zklamání. Mohu obojí porovnat a seriál je lepší. Záživnější, akčnější, mnohem více z něj sálá taková ta temnější atmosféra. Kniha je naopak roztříštěná. Pořád se přeskakuje v ději- minulost/ přítomnost. Dost mě to mátlo stejně jako to, že v ní nejsou uvozovky. Navíc je knížka rozvleklá. něco tomu jednoduše chybí. Za to ze seriálu tryskají emoce a je velmi přesvědčivý :)
Vůbec mě to nebavilo. Musela jsem se hodně nutit k tomu abych to dočetla. Chtěla jsem to znechuceně odložit ještě před polovinou, ale kvůli výzvě jsem to dočetla do konce. Ale byl to ztracený čas.
Takže....
Na knihu jsem byla velmi zvědavá, její hodnocení bylo vysoké a téma zpracování bylo zajímavé. Bohužel mě, ale kniha velice zklamala. Mám spoustu otázek na které autorka neodpověděla. Co se stalo? Co přesně znečistilo svět? Jak probíhala změna režimu mezi obyvateli? Proč jsou lidé neplodní? Jakou práci vykonává Velitel? Jak to probíhá v likvidačních táborech? Co ostatní populace? Jak žijí? Nějaký klíč (zákony) podle kterého se společnost řídí? Co je s ostatními postavami děje? Co se stalo s hlavní hrdinkou?
Je toho mnoho. Ano na konci knihy je jakýsi pokus o vysvětlení, ale stylem "nemůžeme zjistit, nemůžeme ověřit, asi to tak bylo, nevíme to jistě" Pro mě, by bylo lepší, kdyby tyto otázky zodpověděla sama hlavní postava.
Dále se mi nelíbil styl psaní. Nevím zda za to může autorka nebo to bylo špatně přeloženo, ale vlastně je to zdlouhavě popisované nic. Kdyby jste odebrali z knihy nic neříkající pasáže zbyde Vám méně než polovina knihy.
Jsem opravdu zklamaná, protože kniha byla slibná. Příběh měl možnost rozvinout se, ale autorka tak neučinila. Tak kouknu aspoň na ten seriál. Myslím, že tam se musí něco dít, aby se na to dalo koukat. Takže bych se mohla něco dozvědět. I když už to budou pravděpodobně myšlenky tvůrců seriálu. Budu mít alespoň nějakou představu, když autorka mi toho moc neřekla. :oD
Tohle není nic pro mě. Hlavní postava příběhu mě nijak nezaujala. Děj se dal lehce předvídat a i to, jak budou jednotlivé osoby jednat. Některé části knihy byly pro mě velmi nudné ( zejména popisné části nebo ty jejich náboženské rituály). Vynechávala jsem celé odstavce. Celkově se mi kniha špatně četla - asi mi nesedl překlad.
Jediné co mě potěšilo, byl závěr knihy, který zůstal otevřený.
TOHLE JE TAK SKVĚLÁ KNIHA!!! Nemůžu skoro ani mluvit.. to si prostě musíte přečíst!
(upozorňuji, že to není pro každého)
Kniha na mne udělala dojem i přes roztříštěný styl vyprávění. Poslední kapitola se tam hodila a neuvěřitelně mě dráždilo, že nevím, jak se hlavní postava jmenovala, co se stalo s její rodinou, jak vůbec došlo k takovým společenským změnám, co se s ní dělo po skončení příběhu a moc bych chtěla zjistit, jak to vlastně bylo - ale zároveň jsem za takovou knihu ráda, je jako výzva - ne vždy chci mít všechno naservírované jako na podnose, chci mít prostor pro fantazii.
Pravděpodobně vyhledám i seriál, abych mohla porovnávat.
Dobrý námět, nápad, ale styl psaní mě nezaujal, stále jsem čekala, že něco přijde ...otevřený konec mi nevadil, celkově zklamání
Jak uvádí autorka v předmluvě: nejedná se o prorockou knihu, ale antiprorockou, aby se popsaná zvěrstva nikdy nestala. Příběh mi asocioval život v KLDR, o níž jsem nedávno četla knihu. Se seriálem nesrovnávám, jelikož jsem ho neviděla. Konec byl podle mě geniální (nemyslím historickou přednášku).
Kniha je zajímavá, prý podle skutečných událostí.... je škoda, že je závěr otevřený a v podstatě smutná kniha o osudu "červených" reprodukčních služebnicích :(
Na jednu stranu je to příběh dechberoucí, skoro z toho jde až husí kůže kolikrát. Zajímavé je, že je to už starší kniha, která má prostě svoje kouzlo. A svým způsobem mě bavila. Dystopií jsem moc nepřečetla. V hlavě mám spíš jen Farmu zvířat a 1984, obojí od stejného autora. Ale tohle bylo něco jiného, asi umocněno tím, že se zde obtiskla společnost, která hledí na ženy z mnoha různých pohledů a společenských žebříčků. Na jednu stranu by to mohlo vypadat spíš román o ženách a pro ženy. Ale tak to není. Je to hodně o rozdílech pohlaví, společenském žebříčku, postavení a životních hodnotách. O tom, jakou společnost my tady neznáme, ale určitě už v historii dřív podobně vypadala.
Styl stavby vět mě nebavil. Nějak jsem se nemohla začíst. Postavy byly strašně ploché a těžko si k nim člověk hledal nějaký vztah...nicméně vize budoucnosti (popsána v půlce osmdesátých let !!! ) je dost děsivá a varující.
Pozvolný rozjezd a vcelku rychlé finále. Atwoodová krásně vystihuje hutnou atmosféru života v Gileádě v několika časových rovinách. Trochu to připomínalo Orwellův 1984 (který je ale oproti tomuto románu o dost drsnější). Čteno v originále, doporučuji.
Styl vyprávění Fredovy podle mého úžasně koresponduje s tím, jak musí vypadat duše žen žijících v takové společnosti - obojí je roztříštěné a pohromadě to drží jen silou vůle. A udržet si pevnou vůli v takovém světě, to snad musí umět jen člověk se zázračnými schopnostmi. Ať již je žena služebnicí nebo manželkou, její život je ztělesněním ponížení. Ani rádoby noblesní náboženské rituály takovou ženu nepozvednou ze země, na níž leží v troskách.
Nejtíživější na celém vyprávění je asi ten pocit, že ta ztráta fertility se nám může opravdu stát - ničíme si zdraví i životní prostředí, sami si svým způsobem života vytváříme nové a nové nemoci, když ani to nestačí k likvidaci lidstva, pouštíme se do válek ve jménu čehosi, co je však ve skutečnosti jen planou nenávistí...
No dost už, vraťme se ke knize. Pro mě klidně mohl být vynechán ten epilog, či jak nazvat tu konečnou pasáž s přednáškou, i když to do určité míry příběh dokresluje a poskytuje naději takové společnosti. [POZOR, NÁSLEDUJE SPOILER] Taky pozitivně hodnotím otevřený konec, i když by mě docela zajímalo, jak se odvíjel příběh Fredovy dál, stejně jako příběh Nicka. Co mi ale chybělo, to je vykreslení charakterů postav. Takhle se mi nejen Fredova, ale i jiné postavy jevily skutečně jako prázdné nádoby.
Příběh služebnice je dystopie z roku 1984, a přesto nebo možná právě proto, je v mnohém o hodně lepší než kdekterá dnešní knižní novinka. Loni jsem už viděla výbornou první řadu seriálu HBO a tak jsem četla trochu s obavami, že se budu možná nudit. Většinou se mi totiž knížka hrozně vleče, když znám děj dopředu. Ale to se nestalo. Služebnice je čtivá, napínavá, intenzivní a zneklidňující knížka. Lehce na duši vám při čtení asi nebude. Offred (Fredova) žije v novém státním zřízení, kde jsou plodné ženy vězněny v rodinách významných můžu za účelem zplození dítěte, které je jim pak odebráno. Dítě služebnici nepatří, služebnice je pouze nádobou pro zrození. Šťastné však nejsou ani Manželky a kupodivu ani Velitelé. V tomto totalitním, represivním systému se popravuje a mrzačí bez mrknutí oka, tresty za maličkosti jsou vysoké a okamžitě. Všichni žijí ve strachu a všichni donášejí z obav o vlastní kůži. Doporučuji velmi vřele, jak knižní tak seriálovou podobu. Obě jsou skvělé a seriál se své předlohy drží hodně věrně, liší se jen v několika drobných detailech. 95%
Hm..Takže za mě za dvě no, jsem to ale rebel. Ačkoliv je podle mého jakákoliv forma totalitního režimu zkrátka hrůzyplná a já jsem nesmírně vděčná mým předkům, že mi vybojovali svobodu, tak Příběh služebnice mě zanechal naprosto chladnou. Nevím, jestli je to příběhem samým nebo zkrátka odosobněným stylem vyprávění, ale mám takový pocit, že za 14 dnů si nevzpomenu na nic jiného, než že ženy tamní společnosti chodily v červeném, děly se jim zvěrstva a sloužily jako "kalichy". No, k davu jásajících se bohužel nepřidávám. Doslov nebo epilog nebo co to bylo nebyl špatný nápad, ale zase...Na zadek jsem si z toho nesedla.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Na knihu jsme narazila díky seriálu, který se mi líbí, a tak jsem věděla, o čem kniha je. Ano, některé události jsou změněné, ale základ je stejný.
Kniha mi od začátku přišla jako takový deník, který si Fredova píše, ať už aby se nezbláznila, anebo jako příběh pro budoucí generace. Při čtení jsem musela myslet na Szpylmanova Pianistu, protože je Služebnice psána podobným stylem - oproštění se vypravěče od příběhu a vylíčení událostí a lidí bez zbytečných emocí, které by mu jen přitížili, vzhledem k tomu, že musí nadále v tom světě fungovat.
Kniha je taková syrová a měla jsem z ní mnohem stísněnější pocit než mám ze seriálu.
Skoky v událostech v různých časech mi nevadily a orientovala jsem se dobře.
Ukončení příběhu mi nevadilo. Kdyby to končilo happyendem, tak by to nemělo to správné vyznění a kdyby smrtí služebnice, tak by se k nám příběh nedostal. Myslím, že autorka chtěla, abychom cítili tu beznaděj z toho, že vlastně nevíme, co bylo dál, jako bychom to nevěděli ani jako obyvatelé Gileádu. Víme, že kazety přežily, ale jak se na ně dostal Příběh služebnice anebo jak skončila, to je tajemství. Když to vezmu z hlediska historie, tak je spousta kmenů a národů, které prostě zmizely a my dodnes nevíme, co se s nimi stalo, anebo si to jen domýšlíme a toto je příběh jednoho člověka, tak proč by se nemohl beze stopy ztratit.
Seriál je skvělý a už se nemohu dočkat 3. série, takže také doporučuji :)