Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2878
2878
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Knihy s nepříliš vzdálené budoucnosti jsou poslední dobou nějak moc pravdivé nebo
se v nich nějak moc vrtám, čtu mezi řádky a nacházím v nich neuvěřitelné věci, které se dají aplikovat i na dnešní dobu nebo právě na dobu budoucí. Úplně se stačí podívat na dnešní společnost, kam mílovými kroky spěje. Před paní spisovatelkou smekám za to, co dokázala stvořit v této knize. Vlastním knihu s dovysvětlující předmluvou z roku 2017. Z toho, co se v knize dělo, mi nebylo zrovna dvakrát dobře po těle.Měla jsem silný pocit, že skutečně všechno vidím hrdinčinýma očima a že jí sedím přímo v hlavě. Moc jsem při čtení přemyšlela, ale tomu se nedalo vyhnout. Paní spisovatelka je vizonářka. Doufám, že se tato vize nikdy nenaplní. Bylo moc dobře, že zde neanalyzovala politický vládní systém. Považovala bych to za zbytečné. Postačí jeho sociální důsledky, které stály za to. Seriál jsem sledovala. Byl mnohem sugestivnější než kniha. Překvapila mě v něm písnička od mé milované Kate Bush. Tvůrci se na seriálu dali pěkně záležet (zpomalovačky, záběry z nejrůznějších úhlů, detaily na tváře, scény s hudebními podkresy).Dokonalé vyjádření emocí a dramatičnosti. Rozhodně doporučuji obojí, jak seriál, tak knihu a možná i film. Ať má vaše fantazie s čím pracovat jako ta moje. Jen jsem očekávala trochu jiný konec, ale tím by to paní spisovatelka všechno jenom zazdila. Jako u 1984 jsem se musela podívat na původní datum vydání. Mrazí mě z té knihy v zádech, jen si na ni vzpomenu. Mám ji hluboko pod kůží a zarytou v mozku. Některé knihy nezestárnou a budou aktuální, až mě to děsí.
Super námet, skvelé spracovanie. Po dočítaní máte ešte viac otázok ako na začiatku. Myslím, že by mala autorka v prípade záujmu priestor na rozvíjanie príbehu. Skvelé, desivé, k zamysleniu.
(SPOILER)
Je až děsivé, jaké drobné detaily a paralely z dystopické knihy staré přes třicet let najdete v dnešním světě, kde jsme „my“ ženy euroamerického kulturního okruhu svobodnější než kdy dřív – jak dlouho jimi ještě budeme?
Nelinearita vyprávění nutí čtenáře číst pozorněji a pečlivě si skládat jednotlivé „útržky“ dohromady. Podobně jako Fredova toužíme vědět nejen, co se stalo jejím blízkým, ale i co se děje vně Gileádu a hlavně, co se děje právě v Gileádu. Leccos si musíme domýšlet a spousty nevyřčený či nevysvětlených proč-jak-kde-kdy nás budou po přečtení alespoň nějaký čas sžíravě hlodat v hlavě. A asi každá z nás si v duchu položí otázku: jak bych se zachovala já?
Podobně jako 1984 by tohle mělo sloužit jako varování, nikoliv návod (lidi proboha!).
Doslov mi přišel jako geniální rána pěstí čtenáři – my s hrdinkou trpěli, báli se a drželi jí palce, aby to nakonec byl jen úlomek dávné historie, nad kterou banda mudrujících profesůrků krčí rameny ve stylu „stalo se“? Pořád si říkáme, že zrůdnosti nacismu a komunismu nesmíme zapomínat, ale s vymíráním přímých pamětníků se od toho odprošťujeme, odosobňujeme… přesně jako ono sympozium.
Nolite Te Bastardes Carborundorum!
Zajímavé téma, které mě naprosto uchvátilo. Nevadil mi ani otevřený konec a přeskakování časových linií.
Bohužel i tak by to mohlo jednou dopadnout, ve světle událostí posledních let bychom se měli vážně zamyslet, zda je dobrý nápad podporovat a ustupovat různým totalitním a extremistickým skupinám
Šel mi mráz po zádech, ale nemohla jsem se odtrhnout. Vznik totality a její prosazování, nastolení režimu, který vyžaduje poslušnost, omezení osobní svobody - vážně mě jímala hrůza. Četla jsem vydání s předmluvou od M. Atwoodové z roku 2017, kde píše, že inspirací jí mimo jiné byly i návštěvy zemí za železnou oponou, včetně tehdejšího Československa. V té době mi bylo asi deset a dodnes si vzpomínám, jak se třeba po prázdninách do třídy nevrátil spolužák a nikdo o tom nemluvil - prostě tam nebyl. Neexistoval. Když jsem to po cestě ze školy řekla mamce, tak se ohlídla, a řekla, ať nemluvím tak nahlas. Doma mi pošeptala, že spolužák i s celou rodinou emigroval, ale ať o tom nikde nemluvím. A takových vzpomínek mám víc. Bože, ať tohle nebo něco ještě horšího naše děti nezažijou.
Čtyři hvězdy dávám hlavně za neobvyklé a zajímavé téma i za myšlenku světa, který by opravdu jednou mohl nastat. Kniha se četla sama, i stylisticky mi vyhovovaly krátké kapitoly. Několik věcí mě ale hodně mrzelo, přesně jak se píše v recenzích přede mnou, trochu jsem se celou dobu ztrácela díky přeskakování časových linek, svět Gileádu byl popsán jen nahrubo, i když šlo vlastně o nejdůležitější část příběhu a proto mi některé chování hlavní postavy přišlo zvláštní. Jedná se o nespolehlivou vypravěčku, což bylo také dost zajímavé. Co mě ale vyloženě zklamalo byl otevřený konec, který se dal čekat, ale spoustu věcí tam podle mě nebylo vůbec dovysvětleno. Závěrečné historické bádání bylo trochu divné, i když vím, k jakému účleu sloužilo.
Moje první audiokniha ever, poslouchalo se to velice dobře. Začnu pozitivy knihy, wow námět, to mě dostalo, úžasně zajímavá (a klidně možná) dystopie, dále mě osobně se líbilo vyprávění jen jednou jedinou osobou. Další wow musím napsat k tomu, že kniha byla vydána už před 33 lety, přitom působí jakoby byla novinkou, protože téma je velmi velmi aktuální. Pojďme trošku na negativa, vůůůbec mě teda nenadchnul konec. Rozhodně doporučuji k přečtení a doporučuji i stejnojmenný seriál.
U této knihy jsem to zkazila já, poněvadž jsem se na ni vrhla až po tom, co jsem rozkoukala seriál, který byl na její motivy natočen... Očekávala jsem mnohem víc napětí, doufala jsem, že bude konkrétněji vysvětleno sociální rozvrstvení a že se oproti seriálu dozvím ještě něco navíc. Bohužel, v knížce je mnohem méně "akce", a protože jsem myšlenku znala, nijak mě již nepřekvapila. Seriálem jsem se namlsala, a proto pro mě kniha nebyla takovým trhákem.
Už nikdy nebudu číst knihu až po shlédnutí filmu/seriálu, slibuji! :)
Chápu ty, kteří jsou z knihy nadšení... i já jsem... ale po dočtení z toho mám hodně rozporuplné pocity. Ze začátku mi spisovatelčin styl psaní moc neseděl a vlastně do konce jsem s ním bojovala i když se mi příběh a nápad tohoto dystopického románu líbil... Což mě mrzí...
Pozitiv je ale samozřejmě několik... Po několika kapitolách pro mě nebyl problém se do hlavní hrdinky vcítit a prožít s ní její chvíle v Gileádu. Většinu času jsem s ní sympatizovala i když si tak úplně nedokážu představit, čím vším si musela projít.
Konec byl z mého pohledu takový hořkosladký ale dal se očekávat.
Hodnotím 4*, které si tato kniha zaslouží :-)
Knížku vnímám jako varovně vztyčený prst při současné polarizaci společnosti a příklonu nemalé části k extrémistickým uskupením.... I přesto, že naše země už má zkušenost s totalitním režimem. Obraz teokratického totalitního Gileádu je odkrýván postupně ve vyprávění "služebnice"; temný příběh potvrzuje to, co z minulosti známe - čeho všeho je schopen člověk... ať už na vrcholu moci, z pudu sebezáchovy, zahnaný do kouta, zoufalý... Knížka je promyšleně koncipovaná a v podání vyprávění "služebnice" strhující. Otevřený konec mi vyhovuje - je to vlastně ideální varianta vzhledem k poslední kapitole - dovětek z "konference" doplňuje celkový obraz. Dávám zasloužený plný počet bodů - hluboké téma, dokonale zpracované.
Hodně zajímavě napsaný dystopický román, ze kterého až skoro mrazí. Depresivní strohé vyprávění hlavní hrdinky, jejíž jediný únik z reality jsou vzpomínky. Přesné rozdělení kast lidí, jejich možnosti či spíše nemožnosti čehokoliv jiného než přesně určeného. Dystopie jak má být.
Tohle je kniha, kterou by si měl každý přečíst! Dystopický příběh, který vlastně není až zas tak nereálný v dnešní době chaosu, shonu a náhradních matek. Všichni povinně přečíst - lidi by se aspoň probrali! Doporučuji i seriál, který je perfektně udělaný a na nic si nehraje :-)
Autorka představuje dystopický svět, kde závažně klesá porodnost z důvodu neplodnosti většiny následkem neuvážlivých prostředků moderní společnosti, od antikoncepce po biologické zbraně a toxický odpad..
Beznaděj. Zbytky minulosti se vracejí, jako střípky po něčem, co kdysi bývalo. Možná. Vytržení z někdejší reality, která byla brána jako samozřejmost, nyní postrádána jako něco neobyčejného, pochybnosti, zda takový svět kdysi vůbec existoval. Ženy poníženy na úroveň krav, od kterých se očekává produkce ve formě živého plodu, jinak jsou nemilosrdně likvidovány, či začleněny do pracovních záborů k poslednímu užitku. Osamocení a izolace, podřízenost, nemožnost volby čehokoliv. Účel světí prostředky, nedostatek opravňuje. Beznaděj a přesto touha, že to jednou vše skončí. S přesahováním pevně daných pravidel přichází paranoia a každé slovo navíc může znamenat vstupenku mezi mrtvé..
Moje první Atwoodová a hned obrovské nadšení, její styl mě baví, velmi čtivé a představitelné. Silně doporučuji a těším se na další knihy této talentované autorky.
Dystopie, to je žánr, který já rád. Tato kniha není výjimkou. Důvod, proč tento žánr, tuto knihu, oceňuji, je prostý. Mám za to, že vize, které jsou v tomto žánru rozepisovány, nejsou, bohužel, reálně v nějaké ne nepodobné podobě neuskutečnitelné. (Jelikož si nemyslím, ač bych rád, že post bipolární historie/současnost dává za pravdu F. Fukuyama(ovi), že lidstvo dospělo na "konec dějin", že liberální demokracie má "více méně" neotřesitelnou pozici. Zároveň to vypadá tak, že se ve 20. století mýlili i ti, co predikovali, že náboženství (obecně) bude postupem, díky společenskému vývoji, ztrácet na "důležitosti". Demograficky počet věřících strmě narůstá.). Právě Příběh služebnice tyto dva jevy: fungování společnosti při odklonu od demokracie, a sekularismu, poutavě popisuje. "Na druhou stranu" knize u mne ubírá na hodnocení, že se autorka, z mého pohledu, téměř nevěnovala popisu, jak Gileád vznikl, co k této společenské proměně vedlo. Přitom poslední kapitola knihy "Historické poznámky" by k tomu vybízela i svým názvem. A právě takovýto popis, který zde absentuje, je v tomto žánru tím nejvíce viditelným, varovně vztyčeným prstem.
Tak som v pomykove...Toľko ospevovaná kniha ale pre mňa mierny chaos,slabý dej...neviem,možno som ešte na túto knihu nevyzrela...ale nová obálka je nádherná.
O tom, že se jedná o strhující téma, které nenechá chladným snad nikoho, asi netřeba polemizovat, ale ještě nad něj bych chtěla vyzdvihnout zpracování. Knihu jsem zatím četla jen v angličtině, ale styl psaní autorky mi neskutečně sedl a visela jsem na každém slově. Hlavní hrdinka, občas živá a skoro opilá iluzí svobody a volby, které se jí dostane, nebo týraná vzpomínkami na to, co bylo tak samozřejmé a teď se spíš zdá samozřejmé, že to není; častěji pak už spíš jako stín, pasivní a pohlcená tou prázdnotou (aliterace nezamýšlená) kolem ní. Člověk si vždycky během čtení podobných románů uvědomí tolik věcí, třeba jak se máme líp, ale... "Better never means better for everyone... It always means worse, for some."
Tato kniha pro mě byla neuvěřitelným zážitkem, bylo mi líto, že je vlastně docela krátká a že jsem ji zhltla tak rychle - ale jinak to nešlo. Až do konce nemá čtenář jasnou představu, jak Gileád vznikl, kdo vlastně za ideologií stál a proč nastala změna politického i společenského režimu. Vše se odkrývá postupně tím, jak se rozvíjí příběh.
Samotná filozofie Gileádu mi i teď přijde trochu nejasná a potřebovala bych si přečíst ještě nějaké rozbory, nicméně knize nemůžu vůbec nic vytknout.
Fiktivní gileádská společnost, kterou autorka stvořila, je hodně děsivá vize budoucnosti. :) Tak nevím, zda autorka tímto antiutopickým románem chtěla poukázat na trend ženského karierismu a úbytek porodnosti, nebo naopak kritizovat zažité přesvědčení, že hlavním úkolem ženy je rodit děti, zkrátka si s interpretací nevím rady, ale zajímalo by mě, jak ji takové téma vůbec napadlo... Nicméně se nejedná o oddechové čtení, příběh je značně depresivní, jak to však u antiutopie má být. Vyprávění působí spontánně, ztráta svobody, apatie, bezmoc a zoufalství z knihy jen čiší, dokonce i opovržení. Zajímavý byl i otevřený konec završený smyšleným dodatkem o historii příběhu. Určitě nebudu číst znovu, ale díky knize jsem ráda za společnost, v níž žiju.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Očekávala jsem rozložení svého já na kvadriliony kousíčků, leč tento příběh mou maličkost jen lehce škrábnul... nevím, kde udělali soudruzi z USA chybu... ranka se zacelila a ani jizva po ní nezůstala... ano, vyprávění je alarmující a děsivé, ale zároveň takové jakoby odosobněné... takže emoční lítačka se tak úplně nekonala, což mé srdeční oblasti bylo trochu líto... ale každopádně i bez emocí zajímavé počtení o lidském údělu v době nelidského temna...