Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2878
2878
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Co se týče způsobu psaní, tak Atwoodová píše opravdu dobře. Styl je podmanivý, drží čtenáře v napětí.
Ze všech věcí, které jsem kdy četla, mi Příběh služebnice připomínal 1984. Paranoia, deprese, strach. 1984 však bylo cíleno na celou populaci, Služebnice je však zamřená velmi markantně na ženy, na jejich hříchy, jejich jediný cíl - počít potomky. Takový návrat do dob temna na mě doléhal opravdu tíživě.
Celkově však kniha byla výborná. Četla se lehce, ačkoliv občasná absence uvozovek v přímé řeči mě mátla a musela jsem si na ni zvyknout. :) Střídání přítomnosti se vzpomínkami bylo hezkým oživením děje. Rozhodně doporučuji (ale ne jako oddechovou četbu :))
Skvělé, úžasné, čtivé! Krásná utopistická představa budoucí světa... No, kdo ví, třeba to až tak nereálné není... Při čtení mě dost často mrazilo a bylo mi zle při představě, že by k něčemu takovému opravdu mohlo dojít. Autorka má navíc skvělý styl psaní. A poslední věta tohoto díla je opravdu úžasná! Ráda si přečtu další knihy od této autorky.
Další ponurý příspěvek do rodiny románů z fiktivních totalitních režimů, vojenská teokracie Gileádu. Tentokrát hledáčkem ženského pohledu, z pozice převychované služebnice, jejíž postavení je osekané na chodící rozmnožovací ústrojí a její čas vyplňuje depresivní, ostražitá nehybnost a vyčkávání.
Nenabízí nějaký ucelený pohled na celé soukolí gileádské mašinérie, jen jakési nahozené náznaky, podrobněji popisuje spíše výseč ženských kast, tuhých pravidel vztahů mezi nimi, a prolíná se se vzpomínkami hrdinky na život "před" (vsazené do děje místy trochu chaoticky).
Hlavní postava (o vedlejších se nic moc vlastně nedozvíme) svou opatrností, pasivitou a snahou o přežití čehokoli či obchodnickým taktizováním, jak může jakýmkoli vybočením z pravidel směnit riziko za výhodu, ve mně moc sympatií nebudila. Na druhou stranu to však přispívalo k velké autenticitě a věrohodnosti vyprávění, stejně jako závěrečná přednáška.
Možná autorka knihu nekoncipovala jako feministickou, já však ten podtón zde vnímám...nejen volbou tématu a úhlem pohledu, ale i díky náhlým šlehnutím nějakého přirovnání nebo postřehu, velmi trefného a výstižného, ale tak nějak chladně tvrdého a ostrého jako skalpel. Nevím ani, jestli mi to je úplně příjemné, každopádně je však její styl velmi osobitý, výrazný a zaujal.
Velmi zajímavá a dobře napsaná kniha. Příběh plyne pomalu, relativně poklidně, bez nějakých výrazných dramat. Přesto je čtenář v podstatě nucen číst dál a dál a zjistit, jak to nakonec celé dopadne. Líbilo se mi, že za hlavní hrdinku byla zvolena "průměrná" žena, která se smířila se svým osudem, přizpůsobila se okolnostem, nesnaží se celý systém nějakým způsobem porazit, nebo proti němu nějak zásadně bojovat, jako např. její kamarádka Moira (u knihy s podobným námětem bývají hlavní hrdinky/hrdinové povětšinou typu Moira).
Představa žití v tamějším světě je dost děsivá. Postavení žen, které nemají téměř žádná práva a byly degradovány na pouhé služebnice, jejichž jediným úkolem je rodit děti, případně sloužit jiným, ale zároveň i postavení některých mužů je otřesné. Pro hlavní hrdiny románu muselo být asi nejhorší to, že si pamatovali dobu předtím a museli se srovnat s totální změnou, s nově nastoleným světovým řádem, diktaturou. Jejich děti a děti jejich dětí již s těmito vzpomínkami bojovat nebudou a jejich život bude svým způsobem snazší.
Trochu mě zklamalo, že konec knihy zůstal relativně otevřený, nevíme, jak to dopadne s hlavní hrdinkou. Ostatně celý příběh by mohl být trochu podrobnější, s detailnějšími popisy fungování celého systému apod. Ačkoliv to už by pak nemohl být vyprávěn z pohledu služebnice. Konec je alespoň trochu dokreslen závěrečným doslovem, do jehož přečtení jsem se však musela nutit. Proto 4/5
Bez veľkých emócií, stroho, miestami až depresívne. Ale čo čakať od antiutopie. Príbeh zaujme, aj napriek tomu, že dej sa pomaly odvíja. Núti čitateľa čítať stále ďalej a ďalej, nakoľko svet, v ktorom sa odohráva je pre nás veľkou neznámou, takže nevieme čo nás čaká na ďalšej stránke. Autorka v tom 1985-om napísala celkom nadčasovú knihu, ktorá má kopec skvelých postrehov a myšlienok. A najstrašidelnejšia je tá, že človek si asi naozaj zvykne na všetko ... teda mnohí z nás. A koniec? ... mne osobne sadol.
Kniha sama o sebe nie je zlá, len dojem z nej trochu zráža seriál. Vďaka záverečnej "Historickej poznámke" pôsobí ucelene, aj keď posledná kapitola nechá čitateľa v očakávaniach. Príbeh je taký skromný a komorný. V podstate všetko z knížky môžete vidieť v prvej sérii seriálu, ktorý navyše väčšinu myšlienok rozvíja ďalej, ukazuje nám viac a keďže to robí pútavou formou je v porovnaní s knihou víťazom.
Četl jsem na základě shlédnutí seriálu, takže můj názor je jím samozřejmě ovlivněn (a musím říct, že seriál knihu adaptuje dobře).
Vzhledem k tomu, že jsem děj již znal, se mi kniha nejevila příliš napínavá. Svět vykreslený Margaret Atwood je ale strašidelně skvělý. Jsou v něm často vidět autorčiny inspirace komunistickým blokem, které jsou hlavně v chování lidí mrazivě přesné.
Nejlepší je ale styl vyprávění v první osobě, díky kterému člověk vlastně neví, co je jen pozorování Ofred a co je realita.
Rozhodně jde o zajímavý kousek v oddílu dystopické literatury.
Trochu depresivní čtení. Lidé si opravdu zvyknou na jakýkoli režim. Představa, že něco podobného by se mohlo stát i mně je děsivá
Na tuto knihu budu vzpomínat ještě dlouho. Jedna z mála knih u které jsem váhala, zda dočíst a přitom vlastně chtěla vědět, jak to vše dopadne. Místy se mi z knihy dělalo špatně a přemýšlela jsem, co vše je pro nás v dnešní době automatické a životem Fredovy bychom ztratili.
Něco tomu chybělo (kromě děje). Nějak jsem se nedokázala začíst - a ten konec mě vlastně v kontextu celé četby moc nepřekvapil. Dvě hvězdy spíš za téma a jeho závažnost.
Asi jsem po shlednuti casti serialu cekala jeste o neco vic.Ale kniha se cetla dobre,vse pekne zpracovane vse se da predstavit.Velmi zajimava predstava dystopie.Urcite stoji za precteni.
Co víc můžete vzít muži než život a co ženě než život, jenž stvořila? A co ještě má takovou hodnotu, že si bez toho neumíme představit své bytí? Co svoboda? Právo vlastnit, právo mluvit, právo se volně pohybovat? A co kdyby vám všechno někdo vzal? Všechno včetně té poslední cetky a tretky a řekl vám, že je to v zájmu vaší bezpečnosti? V zájmu bezpečnosti celé společnosti? Určitě byste křičeli. Jenže co kdyby se to dělo postupně? Jako s onou příslovečnou žábou, kterou když budete ohřívat postupně, nechá se nakonec dobrovolně uvařit, i když vlastně mohla celou dobu vyskočit? A tohle všechno tu už bylo. Tímhle vším už si lidstvo prošlo. Dějiny našeho druhu jsou dlážděné útlakem, násilím, zneužíváním moci, strachu a animální touhy přežít.
Margaret Atwoodová sice stvořila teokratickou dystopickou společnost, ta však nese rysy všech diktátorských režimů minulých i současných, jež vás jen napadnou. A nese i poselství pro přítomnost i budoucnost. Nelze zakrývat oči a odvracet pohled věčně. I když se nám to nelíbí, rovnost pohlaví i v naší vyspělé společnosti zůstává mýtem – muži jsou stále lépe placeni a stále se těší větší a přirozenější úctě. Bílá rasa vymírá a není to jen proto, že ty ostatní mají vyšší porodnost. Trávíme sebe sama. Necháváme se trávit. A necháváme se děsit, manipulovat sebou a ještě za to cítíme vděk.
Příběh služebnice není prostým vyprávěním, nebo možná je, pokud nejste schopni vztáhnout si jednotlivé výjevy k širším souvislostem. Představa absolutního vykořenění, devastace hodnot a změny řádu je nesmírně děsivá, ale ne nereálná.
Skutečně jeden z nejsyrovějších a nejsurovějších příběhů, které se mi v poslední době dostaly do rukou.
(Audioverze v podání Zuzany Kajnarové na mě silně zapůsobila. V protikladu k jejímu výkonu je tu otřesný doslov režírovaný jako konferenční panel, pan Myšička mi potvrdil, že mi posazení jeho hlasu a způsob interpretace textu nejsou ani trochu příjemné a hlasy „z publika“ jsou pak vyloženě amatérské. O dodaném smíchu, potlesku a cvakání klávesnice ani nemluvím, nebýt to do té doby tak strhující záležitost, hodně by to celkový dojem devalvovalo. Už jsem se chtěla One Hot Book v duchu omluvit, nicméně opět nezklamali a aspoň část audioknihy nese jejich rukopis, kvůli němuž se jejich adaptacím raději vyhýbám.)
Příběh byl zajímavý, ale hodně mě zklamalo velmi otevřené ukončení. Dovětek z konference mi přišel naprosto mimo, vůbec bych ho ke knize nepřidávala.
V poslední době si ženy nechají líbit čím dál míň (viz různé akce typu MeToo apod.), takže prezentovaná představa o budoucnosti je opravdu nepředstavitelná a o to více děsivá. Budoucnost, kde ženy oproti dnešku, neznamenají vůbec nic.
Velmi zajímavá kniha. Jen mě mrzí, že nebyla delší, celý příběh podrobnější. A ten konec..., ale hodí se tam ideálně.
Bohužel nedočteno, příliž pomalu se rozvíjející se děj mě odradil. Autorka se snaží navodit ponurou atmosféru, nicméně dějově si hlavní hrdinka na prvních cca 150 stranách došla koupit kuře na trh a nic víc. Odloženo
Byla to vlastně neskutečná depka. Paralely s vyprávěním Anny Frankové jsou na místě, byť se jedná o jiný příběh a smyšlený (popis “obyčejného” života ve velmi prapodivné společnosti v budoucnosti, která není zcela nereálná). Nejděsivějším momentem pro mě nebyly zažité hrůzy, ale chvíle, kdy hlavní hrdinka popisuje reakci svého partnera na změnu společnosti a svůj pocit, že on z toho zas tak vykolejený není, protože jeho se to přímo netýká. Styl vyprávění mi úplně nevyhovoval, chyběly mi emoce, byť chápu, proč to tak bylo napsané.
Temné, nechutné, ale nemůžete se prostě odtrhnout a musíte pokračovat, protože prostě chcete vědět, jak to celé začalo a jak to vlastně skončí! Vláda Gileadu je dost podobná Velkému Bratrovi z 1984. Jste všude sledováni, ani slovo proti novému režimu, navíc jako plodná žena musíte přivést na svět potomka...v podstatě jistá forma dobrovolného znásilňování a to jsem sakra blbě rozdýchavala.
Viděla jsem seriál, takže jsem tušila, co všechno příjde, ale knížka je přeci jen v některých detailech trochu jiná. Díky seriálu jsem si ale možná dokázala lépe představit jednotlivé linky, přeskakující z doby "vzniku" Gileadu do neutěšené atmosféry "přítomnosti". Jak už je psáno..konec je ve své podstatě zničující...
Tak tohle bylo jednoduše wow! Nečekala jsem, že mě celý příběh tak moc pohltí... Zajímalo by mě, kde autorka na tento námět přišla, protože mi přijde tak autentický... I seriál musím za sebe rozhodně moc doporučit, je přesně podle knihy... Tohle je prostě must read!
"Pochválen budiž plod."
Kdysi dávno jsem viděla film z devadesátých let. Ten mě tak rozsekal, že jsem si hrozně moc chtěla přečíst knihu. Ta ale dlouho nebyla k sehnání.
Minulý rok jsem zhltla první řadu seriálu, která mě rozsekala a rozemlela. No a včera jsem poslechla knihu, konečně. V ní mě dostal úplný závěr. Kdybych naznačila, prozradím ho. Jde o maličkost, jen dojem, který pak z celé věci máte. A ten je zničující.
Největší depku jsem měla z faktu, že generace hrdinů si pamatovala "dobu předtím" a musela dělat, jako by neexistovala. Člověk si říká, že zvyknout se dá asi na všechno, ale na postavení služebnice je něco ještě horšího, než na známém otroctví, asi protože termín dobrovolného znásilnění prostě neexistuje, přesto tam je úplně běžný. Do toho všechny ty stupidní zákazy úplně běžných věcí, to je kombinace sakra vražedná.
Přitom postavení mužů v příběhu je jaksi sice jakoby neotřesitelné, ale přitom v základě docela nejisté a obyčejné.
No, prostě mi je na zvracení, ale zároveň jde o fascinující sondu do hlubin lidské důstojnosti. Není ani možné si představit, jak bych se v podobném případě chovala já. Některé knižní situace takové úvahy dovolují, tahle prostě ne. Jen málokdo by byl asi tak silný, aby přestál změny se zdravým rozumem a dokázal z nich vytěžit něco pozitivního.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Knizku jsem cetla na zaklade recenze z casopisu a protoze bych se rada podivala na serial... Tema bylo moc zajimave, ponury a depresivni svet, osud, ktery nechce zadna zena zazit, ale nektere pasaze me vylozene nebavily, proto tri hvezdy.