Príbeh stratenej dcéry
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337053/bmid_pribeh-stratenej-dcery-VRo-337053.jpg
5
981
981
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 4. díl
Príbeh stratenej dcéry je záverečným dielom strhujúcej ságy o dvoch ženách – premýšľajúcej a vzdelanej Eleny a neskrotnej Lily. Obe sú dospelé, majú manželov, milencov, deti a starnúcich rodičov. Priateľstvo im slúžilo ako kotva v živote. Obe sa snažili uniknúť zo štvrte, v ktorej vyrástli – bola väzením konformity, násilia a neporušiteľných tabu. Elena sa vydala, odišla do Florencie a napísala niekoľko kníh. V záverečnej časti ju neviditeľná sila znovu ťahá do Neapola.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , InaqueOriginální název:
Storia della bambina perduta, 2014
více info...
Přidat komentář
Dočetla jsem asi před týdnem, ale přemýšlela jsem o hodnocení. Knížka je určitě výborná, mne však nejméně do poloviny rozčilovala Elena. Její zaslepená láska a chování k dcerám z ní pro mne udělaly velmi nesympatickou hrdinku. V té době bych dala příběhu sotva tři hvězdičky. Pak se vše zlomilo, Elena nabrala dech. Z vypravování o životě přítelkyň však už moc nezbylo. Ze zralých žen se velmi rychle staly ženy staré a Elena to poklidně komentovala. Vyprávění se změnilo v epilog, v němž se všechny linky uzavřou.
Úžasná tetralogie. Dlouho mne nic takhle nechytlo. Poslední díl byl místy dost tvrdý, drsný, ale takový už je život. Ten se s námi také nemazlí.
Tak tuhle tetralogii jsem četla s opravdovou chutí. Těšila se na každý další díl a vlastně je mi líto, že je konec. Ale to už u dobrých příběhů bývá, stejně jako v životě.
Pořád přemýšlím, co to je, co dělá tuhle knihu tak "líbivou". Líbí se starým, mladým, mužům i ženám, teenagerům i babičce. To se málokteré knize povede jít napříč všemi generacemi v jeden čas. Za mě série tohoto století :)
Já jsem se tak strašně bála, že konec bude klišé, ale paní spisovatelka předvedla, že netřeba velkých a slavných konců, že někdy stačí jen tak zmizet, přesně jak to v životě chodí. Člověk je a pak najednou nic, přestane existovat. Tleskám vestoje, krásná tetralogie, byl to skvělý, nepřekonatelný zážitek. Děkuji za něj.
"Když je moc velké ticho, řekla, napadá mě takovejch věcí, nevšímej si toho. To jen ve špatnejch románech si lidi vždycky myslej správný věci, říkaj správný věci, každej důsledek má svoji příčinu, jsou v něm ty sympatický a ty nesympatický, ty hodný a ty zlý, všechno tě nakonec uchlácholí."
Dokonalé. Nejkrásnější tetralogie, kterou jsem četla. Skvělá neapolská sága nejen o životě a přátelství dvou malých holčiček, které jsou si zároveň i rivalkami, je také o temperamentu Italů z jihu, o nejzákladnějších lidských citových poutech, o závisti, žárlivosti, o násilí, o propasti ve vztazích matka - dcera. Je to ale také kniha o životě v Itálii od poválečných dob až po dnešek. Politika, vraždy, korupce, zločinnost, pád politických stran atd."
"Dokonce jsem s jistou rétorickou nadsázkou řekla: narodili jsme se uprostřed bídy a násilí, Solarové byli zločinci, kteří si pro sebe ukořistili, co se dalo, ale vy jste horší, vy jste banda drancovníků a děláte zákony, aby nemohli drancovat jiní."
"Pak ale věci nabraly rychlý spád. Díky nečekanému vzestupu soudnictví vyplavala na povrch jedna korupční aféra starého data: korupce byla běžně praktikovaná a běžně přijímaná na všech úrovních jako nepsané, ale stále platné a mimořádně respektované pravidlo. Počet vysoce postavených šejdířů, kterých se zpočátku zdála jen hrstka, a navíc tak naivních, že se nechali chytit s penězi v rukou, se znásobil, stali se pravou tváří správy věcí veřejných. S blížícími se volbami mi Nino už nepřipadal tak bezstarostný"
I tento poslední díl ságy je geniální a skvělý.
Poslední díl neapolské tetralogie jsem četla na mě nezvykle dlouho, ne ale proto, že by se mi nelíbil, ale spíš, že se mi nechtělo s hlavními hrdinkami loučit. Lenú a Lila, v této knize s nimi prožíváme střední věk a stárnutí, nechybí shledání, rozčarování, smíření, strachy, ztráty i naděje. Barvitě vykreslené postavy, prostředí, autentické pocity, uvěřitelný děj, skvělý čtenářský zážitek. Mě to nadchlo. Pokud mám hodnotit, tak první a poslední epizoda mě zasáhla nejvíc, za nimi bych řadila třetí část a druhou epizodu dávám na poslední místo. Ale všechny díly jsou skvělé.
Nemohu si pomoci, ale navzdory velkému očekávání a řadě nadšených komentářů mě tento díl dost zklamal. Z celé tetralogie mně připadá nejslabší: zhruba první polovina popisující lásku Eleny k Ninovi mi připomínala červenou knihovnu. Druhá polovina byla o něco lepší, ale nijak zvlášť mně nenadchla. Z celé tetralogie považuji za nejlepší první dva díly. Třetí díl taky není špatný. Čtvrtý díl podle mě nepřináší nic nového, nýbrž opakuje - pro mě již dost vyčpělá - témata z předchozích dílů.
Jednoznačně nejlepší díl. I ten konec mi přijde takový autentický, což se málokdy povede. Tuto ságu rozhodně doporučuji číst a jestli vás to neuchvátí od prvního dílu, tak rozhodně poslední je zvrat událostí, emocí a překvapení. Chvíli fandím Lile a pak mi zase hlava nebere, co opět ze sebe vyprodukuje. Elena od začátku tak trošku kladná osoba, ale nene takhle se přece nechová zodpovědná osoba, nebo ano? :-). Velké kamarádky, ale přesto každá se svými tajemstvími. Mám chuť se okamžitě opět podívat do Neapole.
Třešinku na dortu tomu dává tajemství opředené kolem autorky a pokládání si otázky ... Opravdu to tak bylo?
Všem předchozím dílům Neapolské ságy jsem dala 4 a půl hvězdy, vždy mi tam nějaký drobek do sta procent chyběl, ale teď už nelze jinak, je to za pět. A to nejen za Příběh ztracené holčičky, ale za celou sérii, protože tou poslední knihou sága zacvakla veškeré i ty nejdrobnější dílky dokonale do sebe. A zacvakla je tak, až to zarezonovalo, až se rozezněly všechny skleničky v policích. Poslední kniha vrátila dvě přítelkyně, Lilu a Lenu, zase k sobě. Namotávaly ten pomyslný provaz, kterým k sobě byly stále i na dálku připoutané, tak dlouho, až se zase ocitly vedle sebe. A zase mohly prožívat vše společně, i to nelehké, které obě dvě zastihne. Mohly bok po boku žít bouřlivě, smířeně i nesmiřitelně, dostávat se do sporů, snažit se je krotit, vychovávat, žít se sousedy i příbuznými v dobrém i zlém, přežívat, utíkat i zůstávat. Skvělá, skvělá, svělá sága. Román, jak má být. Je mi líto, že už je konec, ale vím, že Geniální přítelkyni budu ještě určitě číst a tentokrát celou v kuse.
Nevím co napsat víc, než je napsáno níže - opravdu naprosto GENIÁLNÍ tetralogie.
Děkuji za tak úžasný literární zážitek Eleno Ferrante !
Celá tetralogie je výjimečná, vrací se velký evropský román ve skvělé formě. Čtvrtý (bohužel) závěrečný díl je nejlepší, uzavírá kompaktně příběh, načrtnutý v době dětství obou hlavních hrdinek i ostatních obyvatel čtvrti, do které jsme po dobu necelých dvou let tak rádi chodili.
Dokonalé! Pro mě jeden z nejvýznamnějších počinů poslední doby. Soudržný příběh, skvěle propracované postavy na pozadí proměn Itálie 2.poloviny 20 století. Nepřekonatelné podání vztahů (nejen) dvou přítelkyň, snad nikde jinde jsem nečetla zpověď jdoucí tak "na dřeň". A musím zmínit i plasticky popsaný život, temperament a klanové vztahy Italů z jihu, atmosféru kouzelné i odpudivé neapolské "čtvrti". Neapolská sága stojí za přečtení. Kdyby to šlo, přidělila bych dvojnásobný počet hvězd!
Nejen přítelkyně, ale celá tahle tetralogie je geniální. Číst těch mnoho a mnoho řádek o životě Liny a Eleny bylo jako droga. A kdo jí podlehl stejně jako já, bude tento poslední díl a poslední stránky dočítat se smutkem, že něco tak krásného končí.
Vyjádřím se tak trochu k celé tetralogii. Když si člověk přečte anotaci nebo štítky, možná si řekne "Aha, červená knihovna." To je ovšem zásadní omyl. Tahle knížka je něco úplně jiného.
Je to asi hlavně příběh o přátelství. Ovšem vztah mezi hlavními protagonistkami není tak idylický jako vztah Vinetou - Old Shatterhand nebo mezi Rychlými šípy. Lenú a Lila jsou přítelkyně, ale od dětství i rivalky. A přátelství prochází různými peripetiemi.
Jsou to ovšem i knížky o Itálii, Neapoli a jedné čtvrti. Přímo vidím, jak v trochu krásné a trochu špinavé a zatuchlé Neapoli, v čtvrti plné bídy a násilí, na sebe Lenú a Lila křičí dialektem. V příběhu mají význam i širší společenské a politické souvislosti. Můžeme sledovat změny, které v Itálii a v řadě aspektů nejen v Itálii proběhly od padesátých let do současnosti. Hlavní je asi kvas let šedesátých a sedmdesátých.
Hlavně při čtení posledního dílu jsem si říkala, cesta které z přítelkyň by mi byla bližší? V profesní cestě jednoznačně Lenú, v osobním životě udělaly spoustu chyb obě. Já bych určitě dělala chyby taky, ale jiné.
V příběhu je množství vedlejších postav, některé do života protagonistek zasáhnou významně. Díky přehledu postav v úvodu každé knížky se čtenář orientuje.
Mně osobně trochu vadilo, že jsem se nedozvěděla, co přesně se stalo s dvěma postavami, ale tohle "tajemství" příběhu prospělo. Čtenář si může domýšlet.
Dokonalá tetralogie, úžasný příběh dvou kamarádek, kdy na začátku jsem si myslela, že chytrejší, krásnější, důvtipnější je Lila, v průběhu času, jsem nabyla dojmu, že tomu bylo naopak, v každém případě úžasné čtení od začátku do konce, vykreslené na pozadí poválečné Neapole až po možnosti dnešní doby. Doporučuji!
Výborné. Nemohla jsem se dočkat posledního dílu a jen těžko jsem se s Elenou a Linou loučila.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Poslední díl tetralogie byl pro mě plný emocí. A tak přes veškeré protichůdné pocity během čtení všech dílů musím říct, že toto je geniální počin geniální vypravěčky!!!