Príbeh stratenej dcéry
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405768/bmid_pribeh-stratenej-dcery-OWS-405768.jpg
5
984
984
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 4. díl
„Nič podobné tu ešte nikdy nevyšlo,“ napísal britský Guardian o Neapolskej ságe. Na pozadí Neapola, ktorý je tak zvodný, ako aj nebezpečný a radikálne sa meniaceho sveta, rozpráva Elena Ferrante s bezprecedentnou úprimnosťou a genialitou príbeh celoživotného priateľstva dvoch žien. Príbeh stratenej dcéry je záverečným dielom strhujúcej ságy o dvoch ženách – premýšľajúcej a vzdelanej Eleny a neskrotnej Lily. Obe sú dospelé, majú manželov, milencov, deti a starnúcich rodičov. Priateľstvo im slúžilo ako kotva v živote. Obe sa snažili uniknúť zo štvrte, v ktorej vyrástli – bola väzením konformity, násilia a neporušiteľných tabu. Elena sa vydala, odišla do Florencie a napísala niekoľko kníh. V záverečnej časti ju neviditeľná sila znovu ťahá do Neapola.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Inaque
Originální název:
Storia della bambina perduta, 2014
více info...
Přidat komentář
Dvanact hodin, ve kterych jsem byla nekym jinym... vtazena do pribehu a nesena osudy zen, muzu a deti...
Jednotlivé díly jsem četla na jeden zátah a podle mého názoru mají vzestupnou úroveň. Tento poslední příběh je sevřenější, dramatičtější a drsnější. Pohnuté osudy hlavních postav a jejich spletité vztahy se uzavírají. Asi jsem měla větší očekávání a na autorčin poněkud rozplizlý styl vyprávění jsem si musela zvykat, ale bylo to celkem čtivé.
Poslední díl téhle až moc rozsáhlé ságy u mne napravil dojem z předchozích dílů. Četla jsem jej jedním dechem, sem tam zase přeskočila příliš rozpitvané pocity a události. Na HBO jsme viděla 1. sérii Geniální přítelkyně natočenou podle 1. dílu ságy a ta mne inspirovala k četbě posledního dílu knihy. Film je podle mne velmi dobře zpracovaný . Lenu mi trochu vadila jak tam pořád cupitala s knihou přitisknutou na hruď, byla jako spící panna. Lila její naprostý protiklad. Ale to jen na okraj. Čtvrtý díl ode mne dostal plný počet hvězd a to je co říct!!
Konec čtyřdílné italské ságy byl skvělý, ale plný počet hvězd si podle mě nezasloužil. Vyvrcholení celého života dvou kamarádek mě ještě i po třech dílech dokázalo šokovat a na postavy jsem si i během celého čtvrtého dílu nedokázala utvořit jednotný názor, a to už je co říct. Autorka má strašně zvláštní vyprávěcí styl, se kterým jsem se snad nikde jinde nesetkala. A i když naprosto chápu, proč byl konec takový jaký byl, stejně mě trochu zklamal. Čekala jsem možná trochu víc.
Tak jsem dočetla poslední díl. Za mě krásná "sága". první díl byl trochu těžší, vadily mi takové ty sáhodlouhé "filozofické" úvahy, ale s dalšími díly jsem si zvykla, bylo to čtivější a mělo větší spád. Asi bych se měla jet podívat do Neapole:).
K celé sáze chovám emoční ambivalenci. Neboť, jak praví slovník cizích slov, jedná se o "současné prožívání rozporných, smíšených a protichůdných, kladných i záporných pocitů a emocí vůči věcem, podnětům a osobám, např. sympatie a antipatie, lásky a nenávisti". A to jsem při čtení cítila.
Bez sentimentu mě autorka skvělým vyprávěním dostala až na konec tetralogie. Poslední díl nezaostává za těmi předchozími - surové popisy niterných pochodů hlavních hrdinek. Nejistota, která některé z nás provází celým životem - buď z toho, že žádný odkaz nezanecháme, nebo že se nedokážeme "vymazat". Celá série si zaslouží poklonu za styl vyprávění, náhledy do pocitů, surovost a popis světa geniálních přítelkyní.
Beze sporu je tohle dílo bravurně napsané. Nevyzpytatelný tanec života. Každá z hrdinek si pravidelně nasazuje masku laskavé, obětavé a podporující osoby, aby ji v nestřeženém okamžiku strhla a stala se z ní nepříjemná a sobecká megera. Jaká tvář se pod maskou opravdu skrývá, nikdo neví, ani hlavní hrdinky samy. Možná tam žádná ani není.
Lila je opravdová, nechá se svými pochody v hlavě řídit bez autocenzury. Elena je víc vypočítavá, rozvážná a o to zákeřnější. Ale zase díky tomu neubližuje tak na dřeň.
Ke konci je vyprávění stále temnější a bezútěšnější, jako by příběh chtěl těm čtenářům, kteří měli odvahu dočíst až sem, dokázat, že má pravdu kniha Kazatel se svým známým "vanitas vanitatum et omnia vanitas", marnost nad marnost, všechno je marnost.
A tady mám trochu problém. U knihy takové kvality a rozmachu mi chybí alespoň malá jiskřička naděje, nadhledu, moudrosti vydestilované z hory trápení. Autorka nám poslední scénou, která dělá velký oblouk do minulosti, dokazuje, že je hlavní hrdinka vlastně pořád malá holka, jen ve starém těle. Všechno prožité jí vlastně k ničemu moc nebylo, aby se díky tomu cítila víc zakotvená v životě a pochopení.
- předchozím knihám série jsem dával po 4 hvězdách, aspoň jednou si Ferrante zaslouží absolutorium
- tahle sága je tak epická, až to člověka zavalí
- geniální přítelkyně? nevím, ale geniální popis nadmíru složitého vztahu, kdy si každou chvíli myslíte, že už víte, kdo koho ovládá, kdo je čestnější, kdo je lepší přítelkyně/máma/dcera/partnerka - a po pár stránkách o tom už zas pochybujete
- jeden z nejnesympatičtějších sráčů v dějinách literatury, sobecký slabošský namyšlený levičácký sukničkář a blb Nino Sarratore - za něj jsem dokonce chtěl snížit hodnocení, ale pak jsem si uvědomil, že to vlastně je jenom kniha
- tohle a vše ostatní a mnohem více už zde v komentářích je řečeno
Geniální název pro geniální ságu. Příběh přátelství, lásky, nenávisti, radosti, smutku, smrti, nejtěžších životních zkoušek. Tento příběh vám dá všechno a nic. Budete jím žít, jako kdyby se vás osobně dotýkal, jako kdybyste byli jedním z obyvatelů neapolské čtvrti. Věřím, že jednou se k příběhu znovu vrátím a s chutí si přečtu znovu. Díky, Eleno Ferrante!
“Kde stojí dáno, že životy musí mít smysl?”
Tahle Linina věta se mně dotkla asi nejvíc a pořád o ní přemýšlím.
Celá série je nádherná. Pár stránek vždy jakoby nic, a najednou buch. Událost, příběh, řešení.. tak strhující, monumentální, drásající, neuvěřitelné.
Nezdolná síla dvou žen. Zvláště Lina, která se narodila s genialitou, kterou nešlo v jejích podmínkách ustát, využít, rozmnožovat. Šlo se ve výsledku jen roztřepit... Jak jí rozumím. A rozumím i Eleně.
Tolik večerů přemýšlení o nich, o sobě samé. Bude se mi stýskat. Pátý díl si tak musím utvořit už jen ve své fantazii...
Díky tomuhle čtvrtému (nejtemnějšímu) dílu jsem bez dlouhých řečí vzal Elenu Ferrante na milost a v hodnocení Neapolské ságy (jako celku) se vrátil k nejvyššímu hodnocení.
Nazval bych to neobvyklým přírodním úkazem, který se vymyká běžným fyzikálním zákonům. Protože před sebou celou dobu vidíme jen hromádku segmentů, které samy o sobě vypadají nevzhledně, šedivě a mnohdy až nepřitažlivě a divně – a přitom celek z nich složený nás najednou ohromí svojí krásou a nevšedností.
Abych to vysvětlil: Máme tu dvě v podstatě nesympatické hrdinky (včetně jejich nesympatických partnerů a příbuzných, nesympatických potomků a nesympatických známých), máme tu minimum dialogů (toho nezbytného koření každého vyprávění), máme tu časté "žvanění o žvanění", nadmíru nepříjemných exkurzů do reality italského politického života, problematický sloh (předlouhá, nepřehledná souvětí), máme tu detailní rozpitvávání mnohdy až chorobných vztahů a jižanské nezvladatelné prchlivosti – ale když dočtete, najednou do sebe zapadne všechno, co do sebe zapadnout mělo a člověk v té chvíli cítí, že přečetl vlastně docela mimořádný příběh. Takže mohu jedině doporučit.
Úžasný, úžasný, úžasný!...jsem nadšená a vděčná, že jsem si něco takového jako je Geniální přítelkyně, mohla přečíst. Na všech čtyřech knihách oceňuju nejvíc to, že svým stylem jakoby patřily spíš do 19. století...a to hlavně proto, že se nesnaží čtenáře šokovat, tak jako velká část současné literatury. A rozhodně se nejedná o mainstream, protože jazyk je květnatý a složitý, ale nádherný (italsky neumím, takže smekám před paní překladatelkou!:-))
"Genialita":) tkví hodně v tom, že hlavní hrdinky máte střídavě rádi a střídavě je nesnášíte...Tleskám autource hlavně za vystavění charekteru Lily, protože to je tak rozporuplná postava, že nad ní musíte pořád přemýšlet.
Úplný závěr mě dostal, byl tak jednoduchý, ale má takovou sílu (četla jsem to ráno, než jsem šla do práce, a trochu jsem litovala, že už jsem měla namalované oči:-)))
Asi se na celou tetralogii vrhnu brzo znovu...
Jinak doporučuju i seriál, mám za sebou 4 díly a je udělaný výborně!
Pěti hvězdičkama hodnotím nejen tuhle knihu, ale vlastně spíš celou ságu. Moje výhrady jsou opravdu jenom velmi dílčí - třetí díl je na můj vkus hodně o italské politice půlky minulého století, o které vím prd, tak jsem se místy ztrácela. Hodně postav, které se dost pletou. Příběh je tak obsáhlý, že jsem na konci při vzpomínkách na dětství zjišťovala, že už jsem to stihla částečně zapomenout (i když to je spíš problém blbé paměti).
Ale celkově je to výjimečné dílo. Kompaktní, a přitom místy horečnaté a překotné, vyprávěné nádherným jazykem, schopným popsat nepostižitelné.
Jsem moc ráda, že jsem překonala počáteční rozladění ze zmatení postav a jmen, poslechla kamarádku, udělala si tahák, a díky němu jsem si mohla tuhle krásu přečíst. Je to něco, co opravdu ční vysoko nad průměr.
Příběh jednoho přátelství jsem dočetla jedním dechem. Poutavě napsané a kopírující život. Ani v tom "reálném" životě není vše pochopené, vysvětlené a ukončené. Vše se stále vyvíjí a posouvá. Není moc knih ze kterých bych cítila že mi "něco daly" ale tahle mezi ně patří.
Uf, tak jsem na konci. Byla to perfektní sonda do Itálie, všemi knihami mě provázelo plno emocí a musím říct, že za celou dobu jsem s neoblíbila ani Lilu ani Elenu, v podstatě by se dalo říct, že mi snad nikdy hlavní hrdinka nelezla tak na nervy. A to je vlastně dobře, protože v tomto případě to jen dokazuje, jak bravurně a sugestivně jsou knihy napsané. Tento poslední díl mi nadneseně řečeno spravil chuť po tom předchozím, který mi přišel až moc žensky zaměřený. V závěrečném díle se dořeší spousta věcí, ale spousta jich také zůstane nevyřčena, tak mají mozkové závity ještě chvíli co na práci. Jsem prostě ohromená touto autorkou, dokonce bych řekla, že jsem ještě nic tak perfektně napsaného nečetla.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Drsná Itálie, drsné vztahy, které vrcholí smrtí jedné z holčiček a následným ničením spjatých vztahů.