Príbeh stratenej dcéry
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510689/bmid_pribeh-stratenej-dcery-L4O-510689.jpeg
5
996
996
Neapolská sága série
< 4. díl
„Nič podobné tu ešte nikdy nevyšlo,“ napísal britský Guardian o Neaposlskej ságe. Na pozadí Neapola, ktorý je tak zvodný, ako aj nebezpečný a radikálne sa meniaceho sveta, rozpráva Elena Ferrante s bezprecedentnou úprimnosťou a genialitou príbeh celoživotného priateľstva dvoch žien. Príbeh stratenej dcéry je záverečným dielom strhujúcej ságy o dvoch ženách – premýšľajúcej a vzdelanej Eleny a neskrotnej Lily. Obe sú dospelé, majú manželov, milencov, deti a starnúcich rodičov. Priateľstvo im slúžilo ako kotva v živote. Obe sa snažili uniknúť zo štvrte, v ktorej vyrástli – bola väzením konformity, násilia a neporušiteľných tabu. Elena sa vydala, odišla do Florencie a napísala niekoľko kníh. V záverečnej časti ju neviditeľná sila znovu ťahá do Neapola.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Inaque
Originální název:
Storia della bambina perduta, 2014
více info...
Přidat komentář
Všechny čtyři díly neapolské ságy mě velice bavily. Skvěle popsané obyčejné životy, emoce a příběhy. Přestože mi chvílemi byly hlavní hrdinky nesymatické, často jsem s jejich jednáním nesouhlasila, stále jsem byla napjatá a vše s nimi prožívala. Poslední kniha mě asi do poloviny štvala, ale nutilo mě to číst dál a dál. Ke konci jsem četla bez dechu do poslední stránky.
Zvláštní kniha, zvláštní celá série. Když pročítám zdejší komentáře a recenze, je to jakoby pouze černá x bílá - někdo Neapolskou sérii (a tedy i knihu Případ ztracené holčičky) buď úplně odsoudí, anebo ji vychválí. Myslím, že je to hlavně o pochopení toho, CO a o ČEM vlastně Elena Ferrante psala. Pro mne je to dílo, které autorka prostě musela napsat, bez ohledu na žánr, bez ohledu na syntaxi, atd., ať už je jí vyčítáno cokoli. Považuji celou sérii za s největší pravděpodobností autobiografické dílo, plné upřímných pocitů, skutečných reálií a snad i vypořádání se s vlastním životem...Pro mne velmi dobré a doporučuji.
Nezapomenutelná kniha, nezapomenutelná série! Pokud jde, a já jsem o tom dost přesvědčená, o autobiografické vyprávění, pak je to zpověď plná otevřenosti a upřímnosti vůči ostatním, ale hlavně sama k sobě. S takovým přístupem se běžně nesetkáme. Příběh mi nepřišel ani tak moc napsaný, nebo vyprávěný, jako žitý. Jako by psala hned teď každou pohnutku, každý zážitek a ten tím neztratil ani ň ze své autenticity. Děkuji za skvělý čtenářský zážitek.
Geniální přítelkyně se stala na několik měsíců mojí společnicí a jen těžko uvěřit, že už není další pokračování ,do kterého se budu moct opět začíst. Ale jak se říká, má se přestat v nejlepším. U posledních stran i ukápla slzička, nádherné.
Podařilo se mi přečíst všechny 4 díly v kuse a za mě spokojenost. Že mi byly hlavní hrdinky nesympatické, tak ať, nikdo nejsme dokonalý. A už konečně vím, proč je Neapol špinavé město.
Chci potvrdit, že celá série je opravdu jedinečná .
Četla jsem už spoustu knih, ze kterých jsem byla nadšená ,ale mám pocit,že tato je opravdu v něčem jiná . Jen nevím přesně v čem .
Je to prostě život sám ,co mě držel přikovanou u písmenek této vyjímečné tetralogie .
Obdivovala jsem psychologickou propracovanost především vypravěčky . Někdy jsem sice úplně nechápala myšlenkové pochody Liny ,ale u Elen jsem jen žasla nad naprostou upřimností , s jakou hodnotila svoje počínání . Nehledala pro sebe alibi v žádném skutku ani myšlence , byla naprosto otevřená a na nic si nehrála .
Vytvořila barvitý obraz lidí žijících na periférii společnosti , ukázala způsob myšlení intelektuálů z lepší společnosti .
To vše promíchala ,aby ukázala , že dobří a špatní lidé jsou na obou stranách .
O těch víc jak tisíci stránkách by se dalo napsat opravdu hodně ,ale k čemu moje slova .
Sáhněte po knize a uvidíte sami .
A já se skláním před autorkou/autorem/autory , ať už je kdokoliv .
Rozhodně nejlepší z celé série, skutečné vyvrcholení těch stovek přečtených stran. Celá série má úžasnou atmosféru a popisuje události druhé poloviny 20. století nejen v Neapoli, ale i ve světě. Nabízí portréty lidí obyčejných i neobyčejných (přičemž kritériem obyčejnosti rozhodně není majetek). Itálie plná vášní, násilí, mafiánů, lásky i nenávisti. Snad jen ten konec jsem čekala jiný. A ač jsou mi obě ty holky/ ženský nesympatický, bude se mi po nich stýskat!
Konec.
Znáte ten pocit, když něco úžasného skončí a Vám to prostě chybí? Tak přesně tahke na mě zapůsobil poslední díl tetralogie. Cesta to byla dlouhá, příběhy plné vášně a nenávisti. Lásky v různých formách. Dvě velmi silné ženy - kamarádky, ztracená holčička. Umrtí spousty postav. Přesto mám pocit, že na všechny otázky nám autor neodpověděl. Co se stalo s holčičkou? Kdo zabil různé (více či méně) důležité postavy? Může se stát, že se časem dočkáme nějakého dalšího pokračování? Příliš mnoho otázek, já vím… Přesto už dlouho se nestalo, že by mě příběh takhle zasáhl. Dlouho jsem bojovala s tím, jestli jsou to memoáry, nebo jestli je příběh zcela fiktivní, možná od každého trochu. A to dílu dodává opravdovost a hloubku. Osobně si myslím, že některé situace byly melodramatické, extrémě vyhrocené a občas jsem nechápala Eleniny názory a myšlenkové pochody, někdy mě zase vytáčela Lila svým chováním, ale celkově jsem si zamilovala obě dvě. Určitě se moc těším jak se s příběhem popere HBO při jeho zfilmování.
Achjo, jsem tak nešťastná, že jsem celou tetralogii dočetla. Bylo mi líto, že některé roky v knize autorka přeskočila, ale to jí neubírá na kvalitě, mé zklamání spíše bylo způsobeno tím, že jsem věděla, že tímto dílem tato úžasná sága končí! Rozhodně stojí za přečtení jako předchozí 3 díly. Mě nejvíce byla blízká kniha třetí, protože autorka se byla přibližně mého věku, takže jsem se do ní uměla vciťovat. Ještě jednou opakuji, že je to úžasně napsané a patří k mým top knihám!
Začátek knihy byl pro mě dost těžký, pro mě jsou děti vším a nedokáži si představit, že bych je opustila. Prostřední část knihy mě srovnala a závěr opět zasáhl. Během všech 4 knih jsem se snažila pochopit jejich vztah-nevztah, někdy se zadařilo, někdy ne...a závěr? samota - bez přítelkyně, bez rodiny...
(SPOILER)
Přišel čas se rozloučit s Geniálními přítelkyněmi a loučení to bylo silné - a přitom vůbec nebylo nějak gradující a velkolepé, což mě překvapilo - a ještě více mě překvapilo, že klidný konec vůbec sérii vůbec neubírá na kráse. Elena Ferrante se opět ukázala jako mistr ve vykreslování lidských povah skrz myšlenky a činy postav. Způsob, jakým čtenář vidí Lenù do hlavy a sdílí s ní každou myšlenku (včetně těch, které mívá sám a nikdy by si je nepřiznal) je ohromující.
Jsem si jistá, že jsem se s Neapolskou ságou nesetkala naposledy a těším se, až se k ní za pár let vrátím. Dříve ne, je to neskutečně hutné a intenzivní čtení - a přece se od toho nedá odtrhnout. Čtenář je lapen v kolotoči událostí a i když je to občas pěkně náročná horská dráha, ani za mák z něj nechce vystoupit.
Věřím, že tato tetralogie obstojí ve zkoušce časem a stane se stálicí světové literatury.
A ke čtvrtému dílu - POZOR, SPOILER, nechápala jsem, jak může být Lenù tak sobecká matka a mrzí mě dvě věci - neodhalil se žádný vrah (ani dost důležitých postav) a nedozvěděli jsme se, jak skončil příběh ztracené holčičky.
hurá, konečně dočteno. kniha se skládá z míst slabších i silnějších. přiznám se, že ke konci už jsem se těšila až dočtu. ale celkově fajn.... i když přátelství lily a lenu jsem vážně nepobrala .... pro mně lina tak složitá osobnost že bych na ni osobně neměla sílu a pochopení
Poslední díl v celé své kráse. Nebudu zastírat, že mi série bude svým způsobem scházet. Pamatovat si ji budu navždycky. Opravdu kvalitní čtení, možná trochu náročné svým zpracováním a formou. Doporučuji všem!
tak a je po všem.. ještě, že konec knihy byl poměrně poklidný a odevzdaný.. že jsem se líp smířilas tím, že všechno definitivně skončilo.. úžasná tetralogie.. nezapomenu!
Četl jsem všechny díly na jeden zátah a stálo to za to. Musím říci,že tak gradující mnohovrstvé a komplexní dílo jsem dlouho nečetl. P.S nechápu ,proč je to bráno jako kniha pro ženy:-)
Tetralogie dočtena a nadšení neopadlo. Naopak od prvotního nadšení z dokonalého až hmatatelného vylíčení dětství a dospívání v Neapoli v 50. letech se vyprávění posunulo do dospělosti a stáří, a tak jak věrně dokázala Elena Ferrante popisovat svět dětskýma očima, stejně tak věrně dokáže pomocí slov čtenářům zprostředkovat prožívání těch nejniternějších pocitů Lenú. Ať už se jedná o pochyby o sobě, o svých schopnostech nebo posedlost láskou, která jí až zatemňuje racionální úsudek a upozadí i mateřský pud. A toto vše je předloženo jen tak mimoděk, bez nějakého zbytečného patosu. Prostě to tak bylo, tak se to stalo. Hlavním motivem celé tetralogie je přátelství Lenú s Linou. Toto přátelství je od začátku velmi prapodivné, velmi živelné, mnohdy jsem si říkala, proč se Lenú již dávno neodstřihla. Čekala jsem, že čtvrtý díl, přinese vysvětlení, nicméně čtvrty díl přinesl místo odpovědí spoustu dalších otázek, které mě ale vlastně nijak neznepokojují. Jsou knihy s otevřeným koncem, kdy mě tato otevřenost drásá, tady mi to naopak vše do sebe tak nějak zapadlo, příběh se uzavřel.
Toto hodnocení je zhodnocení celé tetralogie, protože nejde se tomu vyhnout. Moc se mi líbilo, jak vyprávění postupně dozrávalo, stejně jako Lenú s Lilou. Již dlouho jsme nečetla tak úžasně komplexní román postihující tolik rovin vyprávění.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2020 |  Prolhaný život dospělých |
| 2018 | Tíživá láska |
Dlouhou dobu jsem nedokázala pochopit genialitu celé ságy. Celou dobu, kterou jsem s ní strávila, mě ovšem přesvědčovala o své výjimečnosti. Úplně docenit ji dokážu až nyní, po přečtení poslední části.
Jedná se o příběh, který je vyprávěný se syrovou upřímností, realita, kterou nalezneme na stránkách je děsivá a žije svým vlastním životem. Celý příběh je tak živý, že věřím, že se stal, a že se podobné malé tragédie stále dějí.
Nejsem fanoušek ani Liny ani Eleny, obě dvě udělaly velké množství rozhodnutí, za které je nenávidím...neděláme je ale občas všichni? Protože ať se nám to líbí nebo ne, život není černobílý.
Na konci je Vám líto obou dvou, protože tragédie jejich příběhu je stejná, i když u každé odlišným způsobem. Obě si zaslouží náš soucit. Stejně tak jako si kniha zaslouží náš čas.