Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548339/mid_pribeh-tech-co-odchazeji-a-tech-kteri-zustanou.jpg
4
1037
1037
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 3. díl >
Po zlatých šedesátých letech přišla jako drsné procitnutí ze snu „olověná“ léta sedmdesátá, kdy se v Itálii přihlásí o slovo pravicový i levicový extremismus. Tato doba se podepisuje i na osudech Eleny a Lily, nyní už dospělých žen. Opět se objevuje leitmotiv vzájemného ovlivňování osudů obou protagonistek. Předmětem jejich soupeření už není „genialita“, ale muž. Elena a Lila se na dlouho ztratí jedna druhé z očí a stanou se jen „střípky hlasů“ při občasných telefonních rozhovorech. Za příběhem jejich přátelství se ale dále otáčí kaleidoskop životů obyvatel jejich čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
Tympanum
Originální název:
Storia di chi fugge e di chi resta, 2013
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Třetí díl tetralogie jsem vzala do ruky po přečtení předchozích dvou dílů spíše z povinnosti. Říkala jsem si, že pokud se autorka pustila do tak rozsáhlého díla, jistě to musí mít nějaký důvod. A konečně jsem měla pocit, že důvod pomalu nacházím. Za mě zatím nejvydařenější kniha ze tří. Zaujala mě poměrně podrobná sonda do nedávné Italské historie, popsaná drsně, bez jakýchkoli vytáček a zjemňování. Líbilo se mi, že se z obou protagonistek staly konečně jasně definované postavy, jejichž jednání je uvěřitelné, i když s ním nemusíme vždy souhlasit. Ale rozumíme mu. Konečně si Elena uvědomuje, že její vztah k Lile je patologický a nemá s přátelstvím nic společného. To mi v předchozích dílech jaksi chybělo, ale našla jsem, takže v březnu hurá do dílu posledního.
Opět špičkově napsaný další díl - radost z dobré knihy a i já se těším na čtyřku :-)
Skvěle napsáno, velmi živý obraz Itálie minulého století. Už se těším na závěrečný díl.
Také třetí díl je velmi sugestivní a přesvědčivý. Obě mladé ženy prožívají každá po svém tu nejobtížnější část života, kdy se z nich stávají matky a zjišťují, že největším problémem je nejen výchova dětí, ale také být s tím, koho opravdu milujeme. Zdá se, že jejich životní cesty se rozdělily, Elena se stěhuje za mužem do Florencie, kde si chce budovat po úspěchu své knihy spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie. Jejich osobní příběhy se odehrávají v drsných sedmdesátých letech, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzitních i kulturních institucí se politizuje, ale podmínky dělníků, zejména v Kampánii jsou stále špatné. Pestrý kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd a nevraživostí se roztáčí a čtenář se už nemůže dočkat dalšího pokračování...
Stejně jako předchozí dva díly poutavě napsaná kniha. Autorka v postavách obou protagonistek, Eleny a Lily, dobře zachycuje psychologii žen, jejich celoživotní přátelství, které je však prodchnuté řevnivostí. Přesto - nebo právě proto - obě hlavní postavy vytvářejí celek, vzájemně se doplňují, jedna by bez druhé nebyla tím, kým je. To vše je zachyceno na pozadí historického vývoje Itálie po 2. světové válce, v tomto díle se jedná o konec 60. a první polovinu 70. let 20. století, o léta, která byla ve znamení studentské revolty na univerzitách, nárůstu popularity levicových idejí v intelektuálských kruzích, vyostřeného třídního boje a posléze vzniku a rozvoje terorismu. Ve 3. dílu tetralogie je navíc stále patrnější, že přes veškeré úsilí se románovým postavám nedaří vymanit z vlivu prostředí, v němž se narodily a vyrostly: Elenu neustále přitahuje rodná Neapol, fyzicky se začíná podobat své matce, Nino se už naplno projevuje jako bezcharakterní svůdník (stejně jako otec, kterého v prvních dvou dílech právě pro toto počínání nenávidí), Lila nakonec podléhá nabídce Michela Solary a přijímá od něj dobře placené zaměstnání atd. Právě touto neschopností "vzepřít se osudu" danému prostředím, do nějž se hrdinové narodili, a historickým vývojem, kterým společnost za jejich života prochází, mi kniha připomíná román Příběh v historii od jiné významné italské autorky, Elsy Morante. A myslím, že podobnost jejich jmen či pseudonymů není čistě náhodná.
Třetí díl jsem četla ihned po druhém a kdyby mohla vrátit čas, tak bych si příště dala mezi jednotlivými díly aspon několik týdnů pauzu. Elena Ferrante píše tak, že mám pocit, že jsem s hrdiny z Neapole chodila na základku a teď se s někým z nich občas potkám a vypráví mi, jak se mají ostatní.... Když jsem si to ale dala takhle na jeden zátah, tak už toho bylo moc najednou.
Ani třetí díl nezklamal, Elena Ferrante píše prostě skvěle. Zpusob,jakym si hraje se slovy,je pozoruhodny. Jedna z mala autoru,u jejichz knih jsem si rikala,ze bych se chtela naucit italsky,abych si knizku mohla vychutnat v originalnim vydani. Moc se těším na pokračování.
Ani třetí díl Neapolské ságy mne nezklamal. Od předchozích dílů se trochu liší tím, že je více prostoru věnováno politickým nepokojům v 60. letech v Itálii. Charaktery jednotlivých postav se také v souvislosti s tím vyvíjejí. Osudy přítelkyň Eleny a Lily jsou jako na houpačce, jednou nahoře, jednou dole, i když vlastně těžko říci, která z nich je opravdu šťastná. Už se těším na poslední čtvrtý díl, věřím, že s rozuzlením celého příběhu.
Tato série mě neskutečně baví a s přibývajícími díly rozhodně neztrácí na kvalitě!
Skoro je mi líto, že jsem nevydržela, až bude venku celá Neapolská sága, protože myslím, že by ještě lépe fungovalo v úplném celku. Takto jsem četla za sebou první dvě knihy, pak chvíli pauza, třetí a na čtvrtou musím zase čekat (jestli vydržím, stále je ta možnost chmátnout po slovenském překladu). Na druhé straně, rozdělení do čtyř dílů má svůj velký smysl, každá knížka si nese pečeť věku jednotlivých protagonistů a pečeť té doby, v níž se zrovna odehrává. Jak v prvním díle Elena s Lilou řešily vlastně "dětské" problémy, problémy jejich čtvrti, za jejichž hranice se neměly moc šancí dostat, v druhém pak běžely po vlně dospívání, spojené s láskou, nenávistí, obřími emocemi, bouřlivým proudem života, který je odnesl už o kus dál. Pak v třetím díle přitvrzuje nejen v jejich životech, ale v celé zemi, ba v celém světě. Sedmdesátá léta, kdy Evropou zmítaly různé vášně, v Itálii krvavé střety levicových a pravicových extremistů, se nutně musely dotkout i hlavních hrdinek této ságy. Zdánlivě se proměňuje i jejich vztah, obě jsou matkami a ženami, obě vláčí život tu dolů, tu vzůru, spolu se moc nevídají, ale přesto jsou k sobě připoutány nezničitelným provazem. Zvlášť pro Elenu je těžké vymanit se ze stínu Lily. A i když to vypadá, že se dostala výš, svou nezměrnou pílí a spořádaností, že překonala dávnou kamarádku, Lila ji prostě svým nekorektním bouřliváckým přístupem vždy převýší. Neapolská sága mě baví proto, že i mnou mlátí emoce, vztekám se, fandím, mám chuť radit, okřikovat. Pro mě naprosto živá kniha. 4 a půl (a možná po dočtení posledního dílu i přidám).
Treti dil byl za me nejslabsi, nic moc se nedelo a zaujala me az asi posledni desetina knihy. Dost o politice a malo o vztazich.. ctvrty dil uz ctu v anglictine a vypada zas o neco lepe.
Nedokážu se přimět napsat komentář ke každému jednotlivému dílu geniální tetralogie, protože ačkoli jsem začala spořádaně prvním dílem, než jsem se z pohroužení do četby vynořila, zjistila jsem, že jsem na konci třetího. Čtvrtý ještě v češtině není. Ach jo :) Proto Neapolskou ságu vnímám spíše jako celek. Vybavuji si, že na začátku jedničky mě okouzlovalo magické vnímání prolínání dětského a dospělého světa a při jejím vyvrcholení jsem zase pocítila jakýsi márquezovský závan, ale v dalším pokračování magický realismus vystřídaly spíše náběhy na naturalismus a mnoho dalších různorodých uchopení tohoto tématu, Ferrante je svá a v její knize je skoro úplně všechno. Svou Neapol zabydlela řadou skvěle vykreslených postav, každá z nich je nezapomenutelná, ale samozřejmě nikdo svou působivostí Lile nesahá ani po kotníky. Neuvěřitelně zajímavá postava, proměnlivá a přesto stále stejná, jako plamen ve svých různých podobách, a Elena se u něj snaží buď hřát nebo jej zastínit, životy obou žen se prolínají, rozdělují, doplňují, díky nim vidíme Neapol, a vlastně i Itálii jako takovou, v celé její živočišnosti, problematičnosti, máme tu chudé, nevzdělané dříče, camorristy, intelektuály, vášně milostné i socialistické, prostě je to vír a čtenáři nezbývá, než se poddat a s očekáváním se nechat unášet do středu... všeho. 95%
Ach bože, jak to teda nakonec dopadne??? Už aby byl březen....
Autorka opět předvedla, že je mistryní v psaní. Ta kniha by klidně takhle mohla skončit, ale vlastně i ne, prostě geniálně napsané! Březne, kde jsi?
Nádherné, těšila jsem se na každou volnou chvilku, abych se mohla znovu ponořit do uliček Neapole, tentokrát i Florencie, a hlavně do života Lenu a Lily, jejich spalujícího, zničujícího přátelství, ze kterého se nemohou a možná ani nechtějí vymanit. Už aby byl březen a další díl.
Veľmi úprimné, príjemne urozprávané, celý ten kolotoč pocitov známy z predošlých dvoch častí tetralógie sa roztáča opäť, no mnohé z toho, čo predtým bolo len naznačené - všetky tie obavy a pôvod nepokoja - tu nadobúda už jasné kontúry. Text tým mierne stráca na tajomnosti, ktorá sa skoro až podprahovo nesie celým týmto akoby zámerne rozostreným rozprávaním, no vôbec mu to neuberá na čare a pútavosti. Viete už čo očakávať a vlastne ani žiadnu úžasnú pointu neočakávate, no jasne cítite, že text, čoraz ťaživejší, predsa kulminuje k akémusi vrcholu (a tým určite nemám na mysli len príbehovú rovinu), v tejto fáze však ešte mnohé zostáva otvorené a doslova čaká na finále. Ak ste sa dostali až na koniec tretej časti, určite budete chcieť sprevádzať postavy ich životom aj ďalej. A stavím sa, že nie pre prostú túžbu, ktorá je prirodzená väčšine ľudí - uzavrieť už raz načaté - ale skrátka preto, že postavy v celej ich šírke i hĺbke vám skrátka prirástli k srdcu a nemôžete inak.
Štítky knihy
italská literatura Florencie Itálie 70. léta 20. století Neapol zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Stejně jako u předchozích dílů můžu napsat jen to, že Elena Ferrante má úžasný vypravěčský talent!!!! A jestliže čtvrtý díl vyjde až v březnu, přečtu si Neapolskou ságu ještě jednou. Těším se, že se vrátím do starých uliček Neapole nebo i Florencie, že se zase setkám se svými známými a budu vědět, jak jejich život šel dál, zejména pak jaký byl další osud Elen a Lily. Krásná sága.