Příběh ztracené holčičky
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377085/bmid_pribeh-ztracene-holcicky-VJX-377085.jpg
5
975
975
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 4. díl
Závěrečný díl neapolské tetralogie Geniální přítelkyně odkrývá další osudy Eleny a Lily. Obě jsou dospělé, mají muže, milence a svou kariéru. Jejich vztah, někdy hluboký a úzký, jindy nejasný a plný nedorozumění, je v jejich životech tou jedinou jistotou a tím, co je váže k rodné čtvrti, která stále určuje jejich osudy. Ty jsou propojené do chvíle, než Lila záhadně a beze stopy zmizí, a Elena se rozhodne sepsat příběh jejich přátelství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Prostor
Originální název:
Storia della bambina perduta, 2014
více info...
Přidat komentář
Za mě je závěrečná část dost velké zklamání. Knihu jsem dočetla až nyní, ale přes svátky jsem se na ni ani nepodívala; holt nebyla úplně top a vlastně jsem ji dočetla jen kvůli jedné dějové linii (SPOILER:Těhotenství.KONEC SPOILERU.). Líbí se mi na ní, že je víc na úrovni tím, že je více zasazená do doby a více o ni pojednává, ale jinak...mě tedy po dějové linii bohužel ze všech 4 částí zaujala nejméně a nic by se dle mého skromného názoru nestalo, kdyby byla o cca polovinu kratší.
Velmi důstojné zakončení celé série, ale asi ho nedokážu hodnotit odděleně od zbytku.
První díl Geniální přítelkyně mě nadchnul, druhý jsem protrpěla a četla ho několik měsíců, třetí díl mi zase přišel zajímavý a pátý díl bych kvalitou přirovnala k tomu prvnímu.
Líbilo se mi sledovat spíš ty historické linky v pozadí než samotné vztahové zvraty hlavních hrdinek. K Itálii mám podobný vztah jako Eleniny dcery, je to fascinující země, ideální místo, kam jet na prázdniny, ale žít bych tam rozhodně nechtěla.
V Neapoli jsem byla a byla jsem jí znechucena podobně jako chováním většiny postav - všichni jsou na sebe hnusní, lžou si, podvádí. To všudy přítomné násilí bylo místy k nesnesení. V celé tetralogii mi byl sympatický akorát Pietro.
Dost mi vadilo, jak Elena neustále opakovala, že Lina je a vždycky byla zlá. Mně naopak Lina přišla jako velmi milující a podporující. Byla jen hluboce nešťastná a frustrovaná - jako orel, který měl létat ve výškách a místo toho byl okolnostmi donucen žít život slepice. Raffaella Cerullo, geniální přítelkyně Eleny Greco, bych na rozdíl od autorky napsala já.
V epilogu se objevi tyto vety: "Dopsala jsem toto vypraveni, ktere se mi zdalo nekonecne." a "K cemu vlastne byly dobre vsechny tyhle stranky?" A presne tohle jsem si taky rikala. Autorka si asi ukousla moc, tenhle posledni dil mi prisel naprosto o nicem, jen se potrebovala dostat k tomu, co nacrtla v dile prvnim. Moc izalsky realii tam nebylo a abi zadny pribeh. Celkove nic moc.
Tak jsem se pročetl touhle tetralogií ,a musím konstatovat ,že je to naprosto skvělé čtení. Nebojím se říci mistrovské dílo plné emocí. Nedivím se, že je Elena Ferrante ,řazena mezi největší žijící italské autory.
,, Knihy se píšou ,aby nás bylo slyšet ,ne abysme mlčeli ''
Hodnotím tu celou sérii. Sledujeme nejenom dvě přítelkyně od jejich dětství až po stáří, ale celou živou čtvrť se všemi svými kostlivci, žalobami, smutky, záští, přetvářkou,... Štěstí je v této sérii skutečně pomálu - je-li tu vůbec. Žasnu nad tím, jak se spisovatel/ka nebojí ukázat hlavní postavu i jako zlou, sebestřednou ženu. Jak já Elenu nenáviděla, zejména ve třetím díle! Častokrát jsem knihu zaklapla a musela se vyvztekat než jsem mohla pokračovat. Ale o to opravdovější postavy jsou. Postav je tu mnoho, stejně jako v životě. A tak to je to správně. Neapol ve mě zanechala pocit špíny, násilí, sprostoty a přesto mě láká. Jak jen to ta kniha dokázala? Jazyk, kterým je kniha napsaná je unikátní, je radost číst každý řádek.
Četlo se mě to velmi těžce a nějak jsem ani neměla chuť pokračovat ve čtení. Asi jsem to dočetla jen ze zvědavosti a nedostatku jiného čtiva.
Těší mě hodnotit konečně něco zase po dlouhé době nejenom po obsahové stránce, ale i po té literární a umělecké. Pod pseudonymem autorky se skrývá neskutečná spisovatelka s velkým S, která zvládla podat niterno všech postav, že mám skutečně pocit, že mi bylo umožněno nějakou tajnou škvírkou sledovat veškerá zákoutí tolika postav. Velmi kladně hodnotím to, že autorka se skutečně nebála hlavní hrdiny (i další postavy) vykreslit v nejhorších vlastnostech, popisech a situacích, a přesto mám pocit, že jim to neubralo, ale naopak přidalo. Autorce se ladně povedlo vybruslit i v nějakých neméně zajímavých pasážích a nikdy jsem se nepřestávala nudit. I přesto, že otevřené konce moc nemusím (a ráda bych věděla, jak to s Lilou nakonec dopadlo), musím uznat, že to byl skutečný počin. Neuvěřitelná představivost, hravost textu a výběr postav ukázal vyváženost, záhadnost i rezolutní tvrdost života. Nejvíce se mi vlastně líbilo, že stejný příběh se v ulicích Neapole klidně píše dnes a že jej vlastně nehlědě na dobu muže právě teď prožívat stejné množství postav. Jakkoli bychom se tomu snažně bránili, stejně si s námi ten život jen tak pohrává tak, jako právě Elena Ferrante s námi čtenáři na svých stránkách.
Jak píší i ostatní, hlavní hrdinka mě neskutečně štvala. Ale i tak jsem to přečetla za jedinou noc, protože je to napínavé, autentické, syrové, uhrančivé a za přečtení rozhodně stojí.
Dočteno. Dobře se mi četly všechny 4 díly. Nejlepší pro mě byl 3 . díl. Doporučuji, je to příběh velkého přátelství.
No třetím dílu jsem se v tomto posledním nemusela utvrzovat v tom, že mi obě dvě hlavní hrdinky nejsou sympatické. To je již prostě fakt. Celá série se mi však velice dobře četla, ani jednou jsem neměla pocit, že musím knihu odložit. Určitě doporučuji jako zajímavé čtení, mnoho žen se zde ve svých nejniternějších pocitech, o kterých nechceme, aby někdo věděl, určitě občas najde.
Tak tohle byla naprostá síla. Absolutně nečekané situace, vystřídaly se zde snad veškeré emoce, otevřely se staré rány, výčitky svědomí, akce a reakce ... A je zajímavé číst tohle všechno pospojované v naprosto geniální celek. Závěr naprosto předčil má očekávání. Tenhle příběh mi opravdu bude chybět, stejně jako hlavní hrdinky.
Musím říct, že tahle série mě opravdu zasáhla. Přitom je zvláštní, že hlavní hrdinky mi vlastně vůbec nebyly sympatické, na konci třetího dílu jsem dokonce prohlásila „Nesnáším Elenu Grecovou“, ale od prvního dílu, který jsem poslouchala jako audio, jsem prostě pořád musela vědět, jak to bude dál.
Hodně mi to dalo a určitě stojí za přečtení.
Úžasně napsaný, čtivý román. Všechny díly jsem zhltla snad ještě rychleji než Harryho Pottera před 20 lety. Možná tím sama sebe shazuji, ale tenkrát to pro mě byla nejlépe napsaná kniha, jakou jsem kdy četla.
Stejně tak mě chytly všechny díly Neapolské ságy, od kterých jsem se skutečně nemohla odtrhnout a všechno šlo v ten moment na vedlejší kolej.
Postavy jsou přesně vykreslené a výborně popsané. Stejně tak i prostředí a doba, do které jsou romány zasazeny. Řekla bych téměř nejlépe napsané literární postavy, s jakou jsem se dlouho nesetkala.
Autor/ka má velmi dobrý styl psaní, díky kterému se nezasekáváte, nenudíte a v momentě začtení se octnete v Neapoli 50.+let. Cítíte prach, špínu, chudobu, radosti i utrpení té doby. Soucítíte se všemi postavami. Nezáleží na tom zda je příběh pravdivý nebo ne, zda byl inspirován skutečnými lidmi, nebo přímo napsán podle nich, ale cítíte, že kniha není scifi.
Zařadila bych ji vlastně mezi sociologicko demografický román.
Výborné také je, že s dalšími díly neupadla kvalita knih. Byla jsem skutečně zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál, záleželo mi na postavách jak Eleny, Lily-Liny i všech ostatních rodin kolem nich. Jak všichni dopadnou a skončí. Příběh nemá mít dobrý nebo špatný konec. Je to život, jistá sociologicko-historická sonda, kdy nikomu nefandíte jen jako cestopis či životopis odkrýváte životní osudy.
Člověk si dneska neuvědomuje, jak "se máme dobře". Kdy se nemusíme rozhodovat, zda děti pošleme do školy, protože si to finančně nemůžeme dovolit apod.
konečne.
pri štvrtej časti už som sa cítil ako na galejach. začalo mi to pripadať ako neverending story - napokon, autorka/rozprávačka to v závere priznala, že príbeh by mohol pokračovať donekonečna, lebo každý nový deň prinesie nové situácie, nových ľudí, nové obrazy.
skončil by som to tak o 10 - 15 rokov skôr. ale aj to slúži ku cti autorke, že vydržala a zaznamenala aj pomalý ústup a úpadok, aj posledné vzopätie síl.
kedysi (a možno aj dnes) sa hovorilo vidieť Neapol a zomrieť. jasné, šlo o ten výklad, o dejiny, architektúru, kultúru, mladých ľudí, radosť, lásku, energiu. lenže tento obraz Neapola je dosť iný ako to, čo ponúkajú bedekre. to nie je miesto pre turistov, to je mesto, v ktorom treba žiť a prežiť.
smutné je domýšľať súvislosti - každé naše mesto má rovnako dve tváre, jednu pre náhodných návštevníkov, druhú, ktorú vidia len domáci. napadla mi Štiavnica, senzačné miesto na výlet... ale žil som v nej rok a veľmi rád som ju opustil a vôbec netúžim navštíviť ju znova.
takže po tejto jazde si dám od Ferrante na chvíľu pokoj.
ale čítať sa toto skvelé dielo rozhodne oplatí.
Táto sága bola nadupaná genialitou, ale nie tou o priateľkách, ale takou tou literárnou. Táto tetralógia je tak bohovsky napísaná, že nie je možné inak hodnotiť ako plným počtom. Jedným slovom skvost. Užívala som si všetky štyri knihy rovnako, nie je možné určiť, či vôbec niektorá z nich bola horšia, či lepšia. Všetky si udržali, od začiatku do konca rovnakú úroveň, bez akéhokoľvek vychýlenia. Čítať niečo takéto je ako zákusok s čerešničkou, ktorú si vychutnáte úplne nakoniec. Presne týmto bola záverečná kniha.
"...slavný nebo ne, je to jen mašlička kolem pytlíčku halabala nacpanýho krví, masem, slovy, hovny a slaboučkýma myšlenkama..."
Trvalo mi asi 12 dní, kým som prečítala všetky knihy. Hlatala som ich jednu za druhou, bez vydýchnutia. Tých 12 dní som "žila v Taliansku" a spoznávala všetky postavy, z ktorých mi prekvapivo ani jedna neprirástla k srdci. Bolo zaujímavé sledovať ich cestu životom, na ktorej zakopli, pochybili, občas sa stratili, ale kráčali ďalej. Niektorí dokráčali skôr, iní sa dočkali konca a len jediná Lila ostala niekde medzitým. Dokonale premyslené.
"Ale je zřejmé, že to, co ve fikci vyprávění slouží ve vší nevinnosti k tomu, aby to zasáhlo srdce čtenářů, se stane hanebností pro toho, kdo zachytí ozvěnu událostí, které skutečně prožil."
Bolo mi zaťažko rozlúčiť sa, zatvoriť už všetko vypovedané.... a preto, hneď v deň dočítania som sa pozrela na prvé 2 časti seriálu. Postavy dostali konkrétnu podobu, samozrejme odlišnú od mojich predstáv, ale to vôbec nevadí. Práve naopak. Celá sága dostala nový rozmer, sfilmovaná knižná dokonalosť sa od papierových stránok liší svojou podobou, pocitovo zostáva rovnaká.
5/5
Váhám, jak Neapolskou ságu jako celek hodnotit. Přečetla jsem ji jedním dechem, kdykoli jsem dočetla díl, ihned jsem sáhla po dalším, něco mě nutilo číst dál a dál. Elena i Lila mi byly nesympatické obě, Lila zlá, zahořklá, možná přeceňovaná, Lenu zpočátku zakomplexovaná, později sobecká, občas úplně na přesdržku... Jejich přátelství bylo od samého začátku zvláštní, soutěživé, závistivé, někdy až zlé. Mnohdy jsem nerozuměla, proč Elena na Lile tak visí, proč jí přisuzuje takovou moc nad svým životem. Přesto všechna má nepochopení kniha má v sobě něco, co vás zaujme, připoutá a donutí ji dočíst a dát ještě vysoké hodnocení.
Poslední, závěrečný díl geniální série. Jsem moc ráda, že jsem na ni dostala tip. Užívala jsem si každou knihu, každou stránku, každou větu. Bylo to fakt fajn, s Elenou a Lilou a s celou tou jejich hroznou čtvrtí...
I když mě ke konci už někdy fakt štvaly (Lenú teda byla fakt párkrát na přesdrž:D), tak podle toho nehodnotím nikdy knihu. Takže za mě zkrátka plné hodnocení ????
Štítky knihy
italská literatura Itálie feminismus Neapol ženství
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Místy nudná, ale stále stará dobrá Elena. Celou ságu jsem jí fandila skoro jako rodinnému příslušníkovi. Na knize (potažmo na všech, ale v této extrémně) mi vadila Eleny kamarádka Lila. S touto postavou jsem tedy soucit opravdu neměla.