Případ Amelia
Kimberly McCreight
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218945/bmid_pripad-amelia-7B5-218945.jpg
4
681
681
Jeden z nejočekávanějších debutů loňského roku, který kritika přirovnává ke Zmizelé Gillian Flynnové. Ten den má Kate svou patnáctiletou dceru po vyučování vyzvednout. Když však (se zpožděním, jako obvykle) ke škole dorazí, je na místě už záchranka a policie. I oni jsou tu kvůli Amelii – Amelia totiž skočila ze střechy budovy… Několik týdnů po pohřbu se Kate vrací zpět k práci do advokátní kanceláře, když vtom jí přijde podivná zpráva z neznámého čísla, v níž se říká, že smrt Amelie nebyla sebevraždou. A Kate se rozhodne najít pravdu. Nejen o tom, co se doopravdy přihodilo, ale kdo její dcera vlastně ve skutečnosti byla.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Reconstructing Amelia, 2013
více info...
Přidat komentář
Takový čtivý středoškolský thriller, neurazí, nenadchne, nemám důvod sahat po další knize od autorky.
Začátek byl opravdu dlouhý a zbytečný. Autorka se snaží čtenáře přesvědčit že vztah matka dcera byl ideální.. nechápu proč na 120 stránkách.. každopádně doporučuji vydržet pak se to zlomí a hlatala jsem další a další stránku. Co na tom ze toho bylo na konci trochu moc alespoň každý najde něco kde řekne to jsem fakt nečekal :) hvězdu uberu za ten začátek- byla jsem i v pokušení knihu odložit
Zdařilé mrazivé pojednání o tom, jak série drobných špatných rozhodnutí vás mohou dovést do pasti, ze které není úniku. O tom, jak zdánlivě neškodné činy probudí zlo a to roztahuje své nenasytné spáry...Děsivé, uvěřitelné, psychologicky propracované, za mě plný počet.
Na knížku jsem se strašně těšila a nezklamala. Skvěle napsané. Jen škoda, že opět reálné.
Zdlouhavý, táhlý, smutný příběh.
Na Případ Amelia jsem se těšila, ale ve výsledku jsem trochu zklamaná. Příběh se vlekl, některé pasáže byly zcela zbytečné. Kate, maminka Amelie, mně byla i párkrát nesympatická. Snažila jsem se pro ni mít pochopení, ale zvláště ke konci vyšetřování spíše překážela, než aby pomáhala.
Na můj vkus byl příběh až moc překombinovaný. Tedy v tom směru, kolik lidí mělo něco společného s Amelií. Konkrétně k jedné osobě, která psala Amelii nepříjemné sms o jejím otci, se její chování vůbec nehodí. Nějak nemohu uvěřit, že by se taková osoba ponížila psát patnáctiletému člověku a ještě takové nechutnosti. To stejné platí i u totožnosti Bena, a jeho důvodu, proč jí psal.
Před několika dny jsem četla knihu Osudný pád, která má podobný námět. Četla se mnohem lépe, byla zajímavější, a styl psaní čtivější. Jsem ale ráda, že jsem si obě knihy přečetla.
Než thriller, spíš takové psychologické drama. Dva pohledy, dcery a matky. Více mne bavil příběh Kate, do které jsem se mohla jako matka více vcítit. Něco takového musí být noční můrou všech rodičů. Konec mne překvapil.
Doporučuji. Mě se knížka líbila moc. Mám ráda, když se mění úhly pohledu a přeskakuje se z postavy na postavu, dle mého to pak má větší spad.
Vůbec jsem se na začátku nedokázala začíst, přišlo mi to zdlouhavé a nudné. Kniha mě chytla až od 150 stránky, což je vlastně polovina knihy a upřímně na thriller je to dost pozdě. Druhá polovina se ale četla skvěle, bylo to napínavé a závěr překvapil. Autorce dám asi ještě šanci s jinou knihou, ale vím, že Amelii si už nikdy znovu nepřečtu a pošlu jí do světa.
Tahle knížka mi doma ležela dlouho. Před chvílí jsem ji dočetla. Těžko se mi četla. Není tak skvělá, jak jsem si podle některých recenzí myslela, ale to konečné rozuzlení mě překvapilo, nečekala jsem, že to dopadne až takhle. To se mi líbilo. Ale i přesto, jednou stačilo a pošlu ji dál..
Absolutně nechápu, jak mohl někdo schválit přirovnání ke Zmizelé. Jedná se o naprosto čistokrevnou literaturu pro středoškoláky, takže pokud zrovna neřešíte problémy typu -
...dal mi pusu a co teď?...
...oblíkla jsem si skinny džíny a kluk na facebooku mi lajknul jejich fotku...
...mam přijít na akci v parku sama, nebo ne? Bude to blbý?...
- nebudete zrovna cílovou skupinou. Měla mě varovat už druhá kapitola, snad postačí úryvek z jejího úvodu:
(...)
Nazdar ubožáci! Tak nám začíná další školní rok. A my jsme zpátky se všemi těmi kecy, co ani nejdou otisknout. Zatímco jste si užívali léto v South Hamptonu, na ostrově Nantucket nebo na jihu Francie, zdokonalovali jste si tenisové údery, pas des deux, trénovali na první maraton nebo se chlubili mistrovskými tahy v partii šachu, my celé léto sledovali počínání drahých členů učitelského sboru. Pan profesor Zaritski vyrazil na univerzitu v Barkley, aby učil na vědeckém táboře pro nadané děti. Proslýchá se, že ho rodiče hned druhý týden nechali vyrazit, protože SMRDĚL. Zástupkyně Pearlová si našla jižanského milence a v Micami se učila tancovat u tyče. To byl vtip! Žádného milence si samozřejmě nenašla. Kdo by se s ní taky chtěl vyspat?
(...)
Vzhledem k narůstajícímu množství odpadu mezi literaturou, kterou masy čtenářů označují jako "skvělou", "strhující" a "dechberoucí" jsem se naštěstí naučila knížky nedočítat. Což mi ještě před pár lety přišlo nemyslitelné. Stejně jako podívat se na závěrečné kapitoly. Zatím jsem ani jednou neprohloupila. Ušetřila jsem několik hodin svého života - finále, ke kterému tahle slátanina o bezmála 400 stranách spěla, vůbec nestálo za to. Nečtěte to!
Nejdříve jsem si myslela, že se mi kniha bude číst špatně, a to kvůli,, nahnacanemu" textu a dlouhým kapitolám. Tomuto stylu neholduju.
Ale jakmile jsem se do knihy zacetla sly všechny obavy stranou.
Velmi dobrý nápad, líbilo se mi prolínání časových linii a pohledy dvou hlavních postav.
Myslim, ze by kniha byla i vynikající film.
Jednoho dne jede Kate vyzvednout svou patnáctiletou dceru do školy, přijede však pozdě. Amelia spáchala sebevraždu. Po laxním přístupu policie se Kate rozhodne pátrat dál, chce se dozvědět pravdu, zda dcera skutečně skočila sama.
Tato kniha mi už doma leží nějaký ten pátek, poslední dobou jsem na ní viděla pozitivní recenze, tak jsem si řekla, že je čas se do ní také pustit. Bohužel mě kniha nenadchla, byl to takový průměr.
Na můj vkus byla kniha moc zdlouhavá, pasáže o ničem, jedny a ty samé myšlenky kdyby a co kdyby. U thrillerů a detektivek mám ráda, když má děj spád a vyšetřování nás vede rovnou k cíli.
Bylo zde spousta postav i zápletek a některé byly absolutně zbytečné. Líbilo by se mi, kdyby se autorka zaměřila hlavně na kyber šikanu, o které v knize píše. Navíc veškeré hrdinky mi byly značně nesympatické.
Každopádně knihu určitě nezatracuji, věřím, že své fanoušky si najde. Tato kniha je autorčina prvotina a myslím si, že její další knížky budou jen lepší.
Zajímavý námět, vše nejprve ukazuje na jasný případ, ale pak se děj začne rozplétat: Nebylo to špatné, ale ani wow efekt se nedostavil. Průměr.
Zajímavý příběh, i když thrillerem bych ho zrovna nenazvala. Spíše něco jako psychologický román z prostředí střední školy s tragickou zápletkou. Některé popisy mi přišly až zbytečně podrobné a zdlouhavé.
Náhodně jsem si půjčila v knihovně. Příjemně mne překvapila, stojí za přečtení. Poutavý příběh plný emocí, napínavý až do konce.
Tak tohle bylo opravdu výborné a co je pro mě důležité, není třeba ani spousta mrtvých a přesto je to napínavé až do konce.
Smutný příběh věnující se tématům vztahu mezi rodičem a dítětem, sexuality, a temné stránce života na prestižní americké střední škole, který by se klidně někde mohl odehrát. Ameliiny kapitoly jsou vyprávěné v první osobě dost autentickým pubertálním stylem, Kateiny kapitoly jsou ve třetí osobě a dobře vykreslují profil truchlící matky. Sem tam jsou proložené střípky z dávné minulosti Kate (deník nebo korespondence), děj by fungoval i bez nich, ale jsou osvěžující. Zvláštní mi přišlo, že policejní vyšetřování probíhalo za přítomnosti Kate, jelikož se policie vždy snaží labilní pozůstalé udržet v patřičné vzdálenosti. Jinak byly postavy uvěřitelné.
Štítky knihy
tajemství první láska šikana psychologické thrillery studium a výuka společenské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Případ Amelia |
| 2021 |  V dobrém i zlém |
| 2016 | Tam, kde ji našli |
Čtivé, psychologicky propracované, uvěřitelné. Líbilo se mi na tom, že se autorka nespoléhala na žádné velké překombinované zápletky, ale na reálná témata. Amélii jsem věřila opravdu všechna špatná rozhodnutí, co udělala, o to víc, když jsem si uvědomila, jak mladá byla... A ten konec? Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne. Bylo to opravdu smutné.
Jediná věc, co mi vadila... proč jsem se nedozvěděla, jak to se všemi dopadlo? Chybělo mi na konci vysvětlení, co se stalo s pár postavama. Když něco čtu, zajimají mě osudy postav.