Větrné duše
Mons Kallentoft
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267174/bmid_vetrne-duse-rIj-267174.jpg
4
206
206
Případy inspektorky Malin Forsové série
< 7. díl >
Sedmý případ inspektorky Malin Forsové. Vzduch se chvěje horkem. Na Linköping se žene letní bouřka neobvyklé síly. V pečovatelském domě je nalezen devětasedmdesátiletý Konrad Karlsson, oběšený na šňůře od signalizačního zvonku. Okolnosti úmrtí ukazují na sebevraždu. Všichni, kdo Konrada znali, však tvrdí, že měl i přes zdravotní problémy silnou vůli žít. U personálu byl oblíbený a pro Malininu dceru Tove, která je v domově na letní brigádě, se stal jakýmsi náhradním dědečkem. Podezření, že se ve skutečnosti jednalo o vraždu, posilují i výsledky pitvy. Vyšetřování je v plném proudu, ale nic do sebe nezapadá, informace si protiřečí. A navíc — kdo mohl těžit ze smrti nemocného starce, dokonce i ve společnosti, která kvůli penězům přestává dbát o lidskou důstojnost?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Vindsjälar, 2013
více info...
Přidat komentář
Velice dobrý styl psaní je prokládán úvahami o morálce a pro mne aktuální tématem o vztazích ke starší části populace. Přinutil mne se zamyslet nad vztahy v mém okolí. Nejenom v této knize, i v našich životech, je možno nalézt sobeckost, nadbytečné hromadění majetku a nezájem ke svému okolí. Připadá mi, že Kallentoft spíše již chce psát sociální romány než krimithrillery.
Velmi dobrý díl. Okamžitě jsem se začetla. Dost se tu polemizuje nad morálními zásadami a úctou ke starým lidem. Některé myšlenky mě opravdu hodně zasáhly a Kallentoft tu skvěle rozebral lidskou chamtivost a netečnost. Jo, na každého jednou dojde…
Trochu více Malin a trochu méně kriminalistiky, nicméně, dobře se to četlo a jako přidaná hodnota trochu aktuální pohled do sociálního zařízení. Změna je patrná,ale čtení je to stále napínavé .
Tento díl byl tak trochu zklamáním. Případ nebyl až tak zajímavý a tak jsem se ze čtení netěšila tolik co dřív, ale i tak je tahle série s Malin skvělá. Konec knihy to hodně vylepšil. Překvapivý konec, rozhodně jsem nečekala, že to všechno takhle dopadne.
Jedním slovem super! Krásně jsem se ponořila do děje, který byl napínavý od začátku do konce. Nemám co bych knize vytknula.
Stejně jako u jiné Kallentofovy detektivky jsem neměla problém se začíst a užít si vyšetřování.
Tenhle díl mne až tak nenadchl, nestrhnul - sice je to pořád jazyk autora, pořád témata, pořád zpracování, ale jakoby nějak divně naředěné a nepřesvědčivé, a to včetně řešení případu. Doufám, že osmý díl zaujme víc.
Kniha se mi četla moc dobře.Styl psaní mi sedl na jedničku,zápletka super,postava Malin je sice rozporuplná,ale to je mi na ní sympatické.Sice jsem sáhla až po sedmém dílu série,ale určitě přečtu i předcházející.
První kniha, kterou čtu od tohoto autora a dávám 5 hvězdiček. Hned si jdu půjčit další.
Bohužel tohle je nejslabší díl série. Malin neustále řeší svoje myšlenkové pochody a případ se řeší pouze okrajově. Na knihu jsem se moc těšila a nakonec je zcela průměrná
Je trochu pravda, že tentokrát mi požitek z lezení po zdi, ve stylu kdo, co a proboha proč, odnesl vítr kamsi do pryč... ale mě stejně daleko víc bere to jeho skvostné vládnutí skvostným slovem... naprosto se propadám do jeho myšlenkových pochodů, nepokrytě zbožňuju jeho styl... to vraždění okolo je jen třešinka na pomyslném dortu, která mi stejně nejvíc chutnala v tom ďábelským pátým období...
Inu, Malino, přeju Ti konečně tu spokojenou a nikým nerušenou abstinenci, to jako zasejc jo, ale víš jak... chtělo by to opět trochu toho vzrůša pro příště ;)
Mons Kallentoft definitivně ztratil dech. Poctivě jsem přečetl všech sedm dílů série s Malin Fors, ale jsem bezpečně přesvědčen, že měla skončit s pátým ročním obdobím. S elementy to Kallentoftovi nejde, a to nás tedy nejspíš čekají ještě nejméně další tři příběhy. Je to škoda, protože prvních pět dílů bylo opravdu skvostných. Nyní už se zápletka vaří z vody, originální vypravěčský prvek s obětí zůstal, ale už nepřekvapí. Chtělo by to něco nového, osvěžujícího, klidně nějaký šok, ten se tedy povedl v závěru, ale typicky drsným severským způsobem. Spíše by to chtělo šok v osobě vraha, takhle si jen čtenář řekne, hm, to mě napadlo/nenapadlo a už ho to za deset minut nezajímá. Já jsem už přečetl padesát stran z další knihy a Větrné duši jsou pro mě minulostí dřív, než se řekne Kallentoft.
Detektivka co nutí k zamyšlení
Kallentoft umí vyprávět, nenudí a dokáže psát v mnoha rovinách. Nejinak tomu je i u Větrných duší. Samozřejmě nechybí ani promlouvání zemřelého v ději. Zdálo se mi však, že v tomto díle se monolog mrtvoly neobjevoval tak často oproti jiným dílům této série. Inspektorka Malin rozhodně patří mezi ty nezapomenutelné hlavní hrdiny současných kriminálek a nevím jak vy, ale já jsem vždy zvědavý, co si pro ni tentokrát pan autor přichystá a nutno dodat, že s ní kolikrát rozhodně nejedná v rukavičkách. Ve větrných duších se na první pohled může zdát, jako by se v jejím životě nedělo nic moc důležitého, ale to je jen takové první zdání a Malin tak musí stále řešit jednu životní peripetii za druhou, až si člověk říká, jestli tahle žena bude mít vůbec někdy opravdový klid v životě. Chválím i to, že čím dál víc prostoru dostává i komisařčina dcera Tove. Celkově se mně líbí její vývoj napříč knihami a rozhodně se stala mou další oblíbenou postavou. Právě i vzájemný vztah matky a dcery a naopak dělá mimo jiné z těchto detektivek tak dobré čtivo. Ostatní postavy pak minimálně zaujmou a jsou jen další ukázkou toho, že Kallentoft umí sepsat nejenom skvělé příběhy, ale zároveň je doplnit propracovanými postavami. Děj knihy nikde nevázne, nemá žádné zbytečné odbočky. Možná není tolik napínavý, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Musím i hodně pochválit konec knihy a zvláště pak onen úplný závěr (epilog). Ten je opět tak krásně smutně melancholický.
Osobně pak mám rád knihy, které člověka příběhem v nich obsažených nutí k zamyšlení. Přesně to se autorovi povedlo i ve Větrných duších. Zamýšlel jsem se nad společností, a jak se chová ke starším lidem. Zamyslel jsem se, jak se k nim chovám já a zavzpomínal jsem si na babičku s dědou. I tohle je pro mě důkaz toho, že tento spisovatel umí psát zatraceně kvalitní knihy.
Větrné duše jsou stejné jako čerstvý vánek. Užijete si ho jen chvíli, protože po chvíli zmizí a pak čekáte na další. Stejné je to pak s touto knihou a vy čekáte, kdy se objeví nový čerstvý vánek a kdy vám do rukou přivane další díl z této povedené krimi série. Co naplat, prostě Kallentoft opět dokázal, že jednoduše umí psát. Knihu hodnotím 85 %.
Opět skvělé, poetické tak, jak to Mons Kallentoft umí. Líbilo se mi, že tam bylo víc ze života Malin a Tove.
No Ze začátku mě knižky s Malin bavily, její problémy s alkoholem, výchova dcery a k tomu docela napínavý detektivní příběh, ale toto už tedy ne, beru to jako dost nepovedenou knížku bez rozumného nápadu...
Styl Kallentofta je jedinečný a jako od jediného autora jsem přečetla všechny jeho knihy a stále mně baví úžasným způsobem.Sedmý případ má poklidnější tempo,ale knížku jsem nepustila z ruky.
"Jakou cenu zaplatite za to,ze zachazite s temi,kdo prisli pred vami,jako s odpadem ?
Autorovy další knížky
| 2011 |  Zimní oběť |
| 2014 |  Páté roční období |
| 2011 | Letní smrt |
| 2013 | Jarní mrtví |
| 2016 | Větrné duše |
Po dlouhe dobe jsem se vratila k Malin a musim rict, ze Vetrne duse jsou slabsim dilem..ale zas na druhou stranu tema pecovatelskych domu a zanedbavane pece je smutne a bolestive tema, protoze co si budem..tohle se stava..no zpet ke knizce..Malin stale nestastna, vztah se svou dcerou je komplikovany, milostny zivot zadny, ale aspon se poprala s tim alkoholem a snad ji abstinence vydrzi..jinak kniha se cetla sama, je nenarocna, lehce psana a dej tak nejak sam ubiha..konec byl smutny. Na autora rozhodne nezanevru, stale jeho knihy budu cist. Je to pro me proste neco jineho k cemu se vzdycky rada vracim..