Mrtví ve člunu
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23284/mrtvi-ve-clunu-23284.jpg
4
469
469
Případy komisaře Wallandera / Komisár Wallander série
< 2. díl >
Kriminální román, jehož děj je situován do Pobaltí v bouřlivých letech rozpadu Sovětského svazu. Dva mrtví ve člunu u jižního pobřeží Švédska přivádějí na scénu hrdinu, švédského policejního komisaře. Brzy se ukáže, že stopy vedou do Rigy a detektiv se tedy vydává do Lotyšska, kde se tak ocitá v neznámém prostředí, ve zjitřené revoluční atmosféře. Potkává zde ženu, která v něm probouzí lásku. Brzy se při pátrání dostane do velmi nebezpečné pozice. Sugestivní vylíčení chladně syrové severské atmosféry a lidská obyčejnost hrdinů jako tradiční přednosti švédských detektivek jsou nejpatrnější předností knihy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2005 , MottoOriginální název:
Hundarna i Riga, 1992
více info...
Přidat komentář
Nemůžu říct, že by to bylo špatné, jen mě to prostě nevtáhlo.... Připadalo mi spíš, že se to snaží být napínavé, než že by to napínavé skutečně bylo...Nelituju, že jsem četla, ale nic extra to nebylo. Teď čtu od autora další knihu a jsem už v půlce - jedním dechem :-). Tato mi prostě asi nějak nesedla...
Toto ani mne nepripadá veľmi podarené. Cudzina, Ľudia a všetko okolo Lotyšska. Nepravdepodobne. Ale dali sa čítať, aj keď trochu zdĺhavé.
Moje první a zřejmě poslední setkání s komisařem Wallanderem. Zpočátku slibný příběh se podivně rozpadne, Wallander mě irituje, když pořád přemítá, co by udělal jeho zemřelý kolega, atmosféra Lotyšska mně připadá přehnaně temná...
Po další knize nesáhnu.
Nerozumiem negativnym komentarom o tejto knihe. Bud to ti ludia nepochopili, alebo? Ja som bol velmi spokojny...ono asi by to chcelo citat tieto Wallanderove pripady postupne, teda nezacinat so Psami z Rigy, ale s Vrahmi bez tvare...dodrziavat postupnost...a tie jeho depresivne myslienky? Tie sa mi rataju najviac...chcem si precitat vsetko...rozhodne...nie kazdemu sadne jeho styl, ale tvrdenie, ze nevie pisat celkom odmietam...je to osobite a ine ako ostatne detektivky, plne supermanov a inych blbosti...nuz tak....tesim sa na Bilou lvici...nech uz to znamena cokolvek...
Vše co šlo vyzdvihnout na jedinečnosti aurora a celé série, jsem ze svého srdce vylila už u prvního dílu. Už jde pouze o to, jestli příběh jednotlivých knih bude originální. Byl. I to vedlejší mě bavilo. Ráda toho o hrdinech vím víc než jenom to, že chytí padoucha.
Jenom všechny prosím, aby byli trpělivý. Tohle není kniha psaná v současnosti a tak se musí brát. Je stará skoro jako celý můj život. V originále je s námi už čtvrt století! Ale to neznamená, že je horší. Takže, zmiňovala jsem o prvního dílu a teď i u druhého, ale myslím, že u třetího mi na to nezbude energie. Nesrovnavejte Mankella se současnými autory. Přijde mi to jako špatná cesta, která pouze odrazuje potenciální čtenáře. Ale zase na druhou stranu. Psy z Rigy (já čtu Mrtví ve člunu) u nás vyšli až v roce 2005 (to tady ještě tyhle knihy tolik nefrčely, že jo? A já sama v té době detektivky rozhodně nečetla), což beru jako hlavní minus knihy. Poprvé vyšla ve špatné době. Podruhé v ještě horší, kdy je konkurence ještě větší. Ale v okamžik, kdy všechno vypustim a zapomenu na konkurenci a soustředim se pouze na knihu, kterou držím v ruce, jsem nad míru spokojená, protože Mrtví ve člunu mají všechno, co od dobré knihy potřebuju.
Jinak děj naprosto dokonalý a doporučuji. Je velká šance, že mě autor neomrzí.
Ráda jsem se seznámila se svým novým hrdinou komisařem Wallanderem. Líbí se mi, jak jeho autor píše. Hlavní hrdina dělá chyby jako každý člověk. Případ se odehrává v devadesátých letech minulého století, jeho vyšetřování ovlivňuje politická situace ve Švédsku i v Lotyšsku.
Takže, pan spisovatel Mankell, dle mne, neumí psát. Tedy alespoň na začátku devadesátých let neuměl. V této knize se chytil tehdy aktuálního tématu rozpadu Sovětského svazu a na pozadí těchto událostí stvořil příběh švédského policisty, jenž se řízením osudu zapojí do lotyšského odboje.
Bohužel život za železnou oponou popisuje ze svého švédského pohledu a zvlášť pro čtenáře z bývalého východního bloku, je tento jeho popis dosti nepovedený.
Autorovo spojení kriminálního příběhu s politickým thrillerem vůbec nefunguje, v ději je spousta nelogičností. Navíc v knize rozjel vícero dějových linií, které se mu však nepodařilo udržet a nějak rozumně ukončit. Za všechny zmíním Wallanderovu dceru nebo příběh dvou pašeráků, kteří objevili člun s mrtvolami. Zakončení tohoto příběhu na konci knihy působí dojmem, že si na něj autor vzpomněl jen náhodou a vepsal jej na konec knihy dodatečně. Ostatně podobným dojmem na mne působila spousta dialogů postav, nebo myšlenek či vět pronášených hlavním hrdinou knihy. Občas jsem měl pocit, že se Mankell jen snažil nahnat dostatek textu na knihu.
No a v neposlední řadě je tu problém s hlavním hrdinou, jenž mi nebyl nijak zvlášť sympatický, sypal ze sebe jednu depresivní myšlenku za druhou, choval se často nelogicky, což platí i o dalších postavách a zkrátka si mne vůbec nezískal.
To se pak těžko čte a čtenář se musí do čtení dost nutit.
Toto byla má první kniha od autora a Henning Mankell si mne svou knihou vůbec nezískal. V nejbližší době nemám v úmyslu dát mu další šanci.
Moje první knížka od Henninga Mankella, bohužel Psi z Rigy mne moc nepřesvědčili ani jako detektivka a ani jako politický trihler.
Henning Mankell (1948) není žádný začínající autor, přesto jsem na jeho knihy narazil až nyní a to v souvislosti se severskou detektivkou, jejíž boom stále přetrvává. Na Psi z Rigy jsem si dokonce „vystál frontu“ v rezervacích mojí knihovny. Ale výsledek mne zklamal.
Je pravdou, že se jedná o dílko napsané již před 23 lety a je druhou knihou ze série komisaře Wallandera (celkem 11 knih napsaných převážně v devadesátých letech). I když hlavní postava komisaře Wallandera autora proslavila, přesto se asi nejedná až o tak kvalitní dílka, když se vše vydává teprve v posledních letech (ale to je pouhá dedukce, přečetl jsem jednu knihu).
Holt visačka severská detektivka stále prodává, ale srovnávat tuhle knihu s dílky Nesba, Odlera, Larssona a jiných moc nejde. Prostě reklamní marketing opět odvedl dobrou práci. A dnešní možnosti a styl psaní jsou již někde jinde, než před 25 lety.
Přitom kniha začíná dobře, ale hned další řádky Vás překlopí někam jinam a spíše než detektivku čtete politický román s detektivní zápletkou, která ale vlastně hraje v knize podružnou roli.
Tzv. výlet za železnou oponu pobaltských postsovětských republik v době, kdy ještě nebylo jasno (1990), jak vše bude, byl pro autora asi přece jen velké sousto. Děj se odehrává v prostředí pro Mankella neznámém, navíc opouští břehy detektivní a pouští se do vod politických. A dle mne se mu to zas až tak nepovedlo.
V našich očích (česká nátura) to má Mankell ještě složitější, neboť my toto prostředí známe jistě lépe, než autor, a to z vlastní zkušenosti (ale to platí pro mne, stále si neuvědomuji, že máme dospělou již celou jednu generaci, která totalitu zná jen z vyprávění a dobových dokumentů).
Pokud chcete dobrou detektivku či dobrý politický trihler tato kniha Vám očekávání nesplní.
Zkusím jiná dílka, dle recenzí nezískal Mankell a jeho hlavní hrdina svou popularitu jen tak pro nic zanic a uvidíme.
Zajímavý nápad situovat většinu akce za železnou oponu, ale přebývání akčních scén se mi prostě k Wallanderovi nehodilo, z prvního dílu jsem si ho zkrátka nepředstavoval jako schopného takových věcí, kterých zde schopný byl. Myslím, že se z toho po výborném začátku dalo přece jen dostat víc. Mírné zklamání, ale Bílou lvici už mám doma :-)
Abych řekla pravdu, tak mě kniha příliš nenadchla. Začátek byl zajímavý a těšila jsem se na rozuzlení, ale mám bohužel pocit, že konec knihy byl hrozně uspěchaný. Některé části mi přišly vyloženě odbyté a až příliš perfektně vyřešené. Zkusím dát ale autorovi ještě šanci a přečtu si i jiné knihy.
Na môj vkus dosť umelá predstava Svéda o živote za "železnou oponou".Po afére Snowden je jasné že sa máme stále čo učiť.
Podle mne lepší než Muži bez tváře. Napínavý a dramatický děj, pachatelem si člověk do konce nemůže být jist. Po zkušenosti s "Čechy" v předchozím díle si jen nejsem jistá, nakolik je Mankellův obrázek Lotyšska počátku 90. let věrohodný. I když je možné, že to tehdy podobný "divoký Východ" opravdu byl.
Psi z Rigy jsou hodně odlišným románem od prvního dílu série s komisařem Wallanderem. Nazval bych to politickým thrillerem s kriminální zápletkou. Přiznávám, že jsem se nechal strhnout výborně vybudovanou atmosférou strachu, paranoie a všude číhajícího nebezpečí. Já jsem Rigu navštívil jednou v životě v roce 2012 a na mě samozřejmě zapůsobila naprosto jinak, než je popsána v knize. I když jsem z pohádkového a kouzelného centra vystrčil nos o pár bloků dále, pocítil jsem závan starých sovětských časů. Takže si dovedu představit, že počátkem 90. let mohla Riga vypadat tak, jak ji Mankell vykresluje. Podařilo se mu udržovat mě v napětí a obavách o životy sympatických hrdinů. A přestože v románu spíše přemýšlíte o jiných tématech, než o tom, kdo je vrahem, stejně si Mankell neodpustí kriminální zápletku vychutnat a není to tak jednoduché, jak se zdá. Román Psi z Rigy splnil má očekávání a připsal Mankellovi další plusové body. Jsem upřímně zvědavý, co mě čeká v třetím díle série, ale na pár týdnů si dávám od krimi pauzu.
Překvapuje mě ne příliš nadšené hodnocení knihy. Přečetla jsem ji teď dokonce podruhé a považuji ji za velmi zdařilou. Věřím, že počátkem devadesátých let mohla být situace v postsovětských zemích velmi napjatá, a pochybuji, že by Mankell přeháněl. Nicméně největší devízou Mankellových románů je výborně napsaná postava detektiva Wallandera.
Od Henninga Mankella je to má druhá knížka a líbila se mi více než kniha Než příjde mráz. Pořád mi však v jeho knihách chybí spád. :-(
Dala jsem autorovi druhou šanci, ale nepřesvědčil mě. Závěr je vyloženě nepodařený a celou knihu jsem měla pocit, že se vaří z vody. Dalšího Wallandera si už nedám.
Trochu jsem se bála po poměrně negativním hodnocení tady a knihu jsem málem ani nezačala číst. Ale mile mě překvapila a určitě se k Mankellovi ještě vrátím.
Bohužel velká část děje se odehrává v tomto románě právě v Rize nebo jsou další okolnosti s ní těsně spjaty. Vím, že v zemích Pobaltí to bylo v 90. letech poměrně "divoké", ale tuto detektivku to dostalo do pozice lacinějšího románu s nádechem jak politiky tak s prvky krimi, což je škoda, protože autora a jeho knihy mám také ráda. Možná na to jinak nahlíží čtenáři odjinud než z bývalého východního bloku.
Štítky knihy
švédská literatura severská krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Nelíbilo. Nebavilo mě to číst, snad až poslední kapitoly byly trošku napínavější a odsýpaly. Začátek (mrtví ve člunu) byl slibný, těšila jsem se, jak dohoní vraha. Ale záhy se kniha změnila v politický thriller, komisař se nějak moc často zamilovává, jeho cesty do Lotyšska jsou nezdůvodnitelné... Pana Mankella čtu postupně, Vrazi bez tváře až na závěr ušli a já jen doufám, že jeho tvorba se vyvíjela pozitivním směrem.