Vrahovia bez tváre

07.08.2014

Prvni kniha, kterou jsem od Mankella četl, a na nějakou dobu zřejmě i poslední. Podle hodnocení zde jsem čekal lehký nadprůměr, o to větší bylo moje zklamání. Do čtení jsem se musel vyloženě nutit, kniha mne prostě nedokázala strhnout, ale chtěl jsem dat autorovi šanci, takže jsem ji nakonec dočetl až do konce. Žádné velké finále se samozřejmě nekonalo, je sice fajn, že 20 stránek před koncem pořád ještě netušíte, kdo je vrah, ale vycucat si z prstu těsně před koncem dvě úplně neznámé postavy, které se v cele knize předtím ani nemihnou, to je prostě úlet. Špatné, hodně špatné...

Fakt, že autor si nebyl schopný vyhledat jedno z typických českých, potažmo rómských jmen, aby demonstroval východní českou lůzu, přesto pro mne jednoznačně nejede vlak.

03.05.2014

Mankell je fajn, pokud máte chuť na detektivku ale zároveň nechcete v noci po cestě na WC rozsvěcovat světla po celém bytě jako v Las Vegas. Vrah bez tváře mi tentokrát moc nesedl, zdál se mi nemastný neslaný. Ale k tomuhle chlápkovi se určitě ještě vrátím:)

30.01.2014

Možná jste si všimli, že téměř v každé severské detektivce hraje jednu z hlavních rolí počasí. Psí počasí. Buď prší, sněží, nebo se chystá pršet či sněžit. Fouká vítr, nebo lépe je rovnou vichřice, sněhová bouře nebo prostě padaj severské trakaře. To není pro člověka, žijíciho v kraji, kde je devět měsíců zima a tři měsice chladno - tedy na Šumavě :-) - zrovna to pravé. Jenomže - afrických detektivek pomálo a tak není zbytí - četby chtivý šumavák musí dlouhé zimní večery trávit s ještě chladnějšimi knihami... Není divu, že jejich autor tráví velkou část svého života v práve v Africe.

Od Henniga Mankella jsem jako první četl Číňana. Značně kostrbatá a velmi účelově vystavěná kniha, při které jsem si říkal, že tento autor nebude můj šálek horkého čaje...

Pak se na trhu objevil Neklidný muž. Poslední z případů komisaře Wallandera. Safra - řikal jsem si - proč začínají od konce? A nechal to plavat.

Když se však minulý rok konečně objevil první přiběh, řekl jsem si, že to s Mankellem ještě zkusím.

A nebyl jsem zklamán. Je to čiročirá detektivka. Žadné tajemno, žadné extrémní povahové rysy hlavního hrdiny, ba naopak. A ačkoliv si Mankell neodpustil tradiční nepochopitelnou a v podstatě zbytečnou brutalitu činu, nakonec to až takovou velkou roli nehraje.

V této knize jde úplně o něco jiného a Hennig Mankell to i v rozhovorech přiznává. Je to pohled na Švédsko, které právě zažívá jednu z prvních velkých vln přistěhovalectví. Společnost se bouří a objevují se první protiemigrantské, či rovnou rasistické tendence. Kniha poprvé vyšla v roce 1991. V době, kdy se z východní Evropy vyvalila spousta novodobých, zejména ekonomických běženců...

Jak jsem již napsal - je to klasická detektivka. Přiběh plyne, autor vás udržuje v napětí a ke kladnému hodnocení přispívá i to, že ještě 15 stránek před koncem vůbec nevíte, kdo je vrah.

Ale vše je uvěřitelné, vše má logiku a vše je napsáno lehkou rukou. S přehledem, s dokonalým vhledem do rodinného zázemí i do vnitřniho světa komisaře Kurta Wallandera, kterého si nakonec vcelku oblíbíte a držíte mu palce. A o to přeci v dobré detektivce jde...

27.01.2014

Tak tomu opravdu říkám poctivá detektivka par excellence! Všichni, co máte rádi klasické detektivní příběhy, kde nechybí brutální vražda, plynulé a vcelku napínavé vyšetřování, čas od času nějaká ta akce, ale oproti tomu bez šílených akčních přestřelek a bez vyšetřovatelů s nálepkou "nadčlověk", nemůžete rozhodně šáhnout vedle! :)

Děj knihy je poměrně jednoduchý, trend většiny dnešních autorů rozdělit vyprávění na několik linií, kdy každá sleduje kroky určité stěžejní postavy či postav, které se pak v určité části knihy protnou, byste zde čekali marně. Od počátku vede divák vyšetřování pouze s hlavním kriminálním vyšetřovatelem Kurtem Wallenderem, který je jedné lednové noci povolán na venkovskou usedlost, kde došlo ke skutečně velmi brutální vraždě dvou starých manželů. Kurt Wallander se od počátku jako buldok zakousne do případu a sleduje jednu stupu za druhou a my s ním. Velmi brzo Kurt odhalí, že zavražděný muž nebyl zdaleka tak bezúhonnou osobou, za kterou ho mělo jeho okolí a jako motiv se do hledáčku kriminalistů dostává snad nejstarší a i v dnešní době tolik aktuální motiv - peníze. Samozřejmě se objevuje i další mrtvola a jeden menší táborák, který zuhelnatí pár domků, ale i přes to, že spojitost s ústředním případem popřít nejde, pohnutky pachatelů těchto činů vychází z úplně jiných základů, než ústřední vražda. Nakonec je všechno odpovídajícím způsobem vyřešeno, i když závěr a odhalení vrahů není nijak zvlášť šokující. Mnohé čtenáře by takový závěr mohl trochu zklamat, já jsem ale tohoto názoru, že k tomuto typu krimi příběhu se takové rozuzlení dokonale hodí, i když - a to uznávám, tady došlo k porušení jednoho přikázání pátera Knoxe :).

Ještě bych chtěla trošku rýpnout do postavy Kurta Wallandera, ústředního kriminalisty. Je to přesně ten typ policajta, se kterými se dnes tak často setkáváme a který je čtenáři sympatický. Zarputilý a dobrý vyšetřovatel, který se ale během vyšetřování pár chybiček dopustil. Jeho osobní život je v troskách, rozvedený, špatné vztahy s ex-manželkou i s dcerou, problémy se senilním otcem, nulový milostný život a velký přítel zlatavé whisky. No nepřipomíná vám to někoho? Nebo snad skoro všechny? ;-)

Kniha mne zaujala svým tématem ,popravdě mi chvílemi šel mráz po zádech. Zase jiný styl , napínavý, ale není to Amerika , a také té psychologie bylo trochu vice. Doporučuji

25.11.2013

No... Kniha byla určitě zajímavá, byla to moje první detektivka. Svým způsobem mi přišla zajímavá - docela mi t připomínalo obyčejný život policisty, jehož břemenem se stala brutální vražda. Docela mě bavilo spolu s Kurtem (Wallanderem) přicházet na nové a nové poznatky, přestože to bylo trochu... eh, nevím, jak to říct. Myslím tím, že vrahem nebyl někdo z jeho známých nebo tak, někdo, koho bychom mohli podezřívat. Ale nakonec... Vzhledem k tomu, že to byla moje úplně první detektivka, příjemně mě překvapila. Přesto si troufám tvrdit, že bych někde vyhrabala lepší. :D

22.08.2013

Daleko lepší, než některé komentáře tady naznačovaly. Wallander prostě prochází složitým obdobím a lidé kolem něj taky... Češi měli fakt dost blbá jména, oba, aspoň jeden se mohl jmenovat nějak normálně jako třeba Novák,Svoboda apod. Kniha byla zajimavá nikoliv nudná.
Nakladatelství Host včil vydá beztak super překlad takže se maju všeci na co těšit :-)

03.07.2013

Od tohoto autora to byla moje první čtená knížka a nevím, zda po některé ještě sáhnu. Ze začátku naděje na slibný děj, vyšetřování, ale v průběhu kniha naprosto ztrácela, alespoň pro mě dynamiku.

04.05.2013

Souhlasím s evelinaevelina, jména pachatelů rozhodně neznějí ani trochu česky, jejichž odhalení pomohla hlavně velká náhoda, ale trochu se bojím číst jeho další knihy, jestli se tam objeví další pachatel - cizinec. Četla jsem 2 Mankellovy knihy a v obou případech to tak bylo, tak nevím, jestli je to náhoda nebo má autor s cizinci nějaký problém?

28.01.2013

K problému azylantů v této knize - očekávala bych větší profesionalitu autora ve výběru národnosti a následnému přidělení jmen. Zde uvedení Češi mají jména Lothar Kraftczyk a Andreas Haas. Pravda, četla jsem vydání z roku 1991, to jsme byli tzv. všichni "jeden Východ",ale to neomlouvá.