Kráska a netvor
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155016/bmid_kraska-a-netvor-2BY-155016.jpeg
4
462
462
Naše Mesto série
< 17. díl >
Partia vraždárov z Nášho Mesta je po dovolenkách opäť spolu. Šéf sa vrátil do práce opálený, usmiaty a plný energie. Farba mu ostala, no úsmev zamrzol na perách už na druhý deň. Maďarskí kolegovia našli v poli kúsok od štátnej hranice nahé zmasakrované telo mladej dievčiny. Pitva potvrdila, že pred smrťou bola opakovane brutálne znásilnená a vrah ju neľudsky mučil. O pomoc pri určení totožnosti neznámej mŕtvoly požiadali policajtov zo všetkých okolitých štátov, ale ako naschvál, jedinú poriadnu stopu našli iba Chosé s Krauzom. Pretože každý dobrý skutok musí byť po zásluhe potrestaný, šéf rozhodol, že nový prípad pridelí práve im. Médiá a verejnosť priebeh vyšetrovania pozorne sledujú, pretože s takou hrôzou sa ešte nikto nestretol, dokonca aj na oddelení vrážd je takýto masaker raritou. Oveľa väčšou než opustené batoľa, ktoré vyliezlo zo škatule od televízora iba tak pohodenej na chodníku a odplazilo sa pod kolesá prechádzajúceho autobusu. Ako tieto dva prípady súvisia a či sa chlapcom z oddelenia vrážd podarí chytiť vraha mladej študentky, zatiaľ nevie nikto.... celý text
Přidat komentář
Velice povedená, přečtená skoro jedním dechem. Autor nenechá čtenáře ani dojíst v klidu snídani bez toho, aby neobracel další a další přečtené stránky. Napětí střídá překvapení a další touha po návalu informací, co se vlastně ve skutečnosti stalo. Vše je ukryto až do konce, kdy po zhltnutí všech stránek si konečně můžeme jít lehnout.
Rozumím výhradám a ztrátě motivace triatleta. Starší syn pravil něco podobného po části Rudého kapitána, ale po dočtení změnil názor. I já měla po první knize odstup a kritickou pauzu. Pak jsem zkusila druhou, třetí . . . . a vznikla závislost právě na specifiky uvěřitelný policejní humor a autorův realismus. Stejně tak autorovy přechody mezi socialistickým mládím Richarda Krauze a postupné proměny po "sametu" mi přijdou uvěřitelné až poučné. Samozřejmě nebuďme hnidopichy, nejde o literaturu faktu, ale oddychovou detektivku.
Dalo se to číst, ale čekal jsem víc.
Celkově jsem nebyl schopen poznat v jaké době se to asi odehrává - mobily mají, internet taky, ale v podstatě to nepoužívají, spis z Maďarska si nenafaxují ani nenamailují apod. Je to sice vymyšlené město (aspoň tak jsem to pochopil z anotace), ale zas to má být vše reálné a realistické...
Moc uvěřitelné mi nepřijde, že tam stále chlastají a pokuřují...
Některá přirovnání jsou divná. Korektura nakladatele hodně slabá - občas chybí předložka, spojka, občas je nějaké slovo navíc...
První dánovka, kterou jsem přečetl. A spíš jsem ztratil motivaci číst další.
Autor píše šablonovitě, což mi nevadí. Střídání různých vypravěčů a krátké kapitoly zvyšují čtivost.
Ovšem charakteristika postav je povrchní, až plytká. Navíc žádná postava mi nebyla sympatická. Vyšetřovatelé působí neomaleně, zajímají je tekuté svačiny a sexistické narážky. Oběť si svým způsobem života jde smrti naproti.
Nechápal jsem, proč je jméno Barbory neustále zdrobňováno. Navíc postavy se objevují (Barbořina sestra taky bydlí ve Starém Městě, ale Barboře nejdřív pomáhá kamarádka?) a mizí (zmínku o Barbořiných rodičích listujících indexem vystřídá zmínka o dědictví po otcově smrti).
Starosti vyšetřovatelů o křečky – dunajské? nebo filmové (ne)znalosti (označení případu Kráska a zvíře srovnávat s pohádkou Panna a netvor?) působí trapně a jako zbytečnost – pouze přibude pár dalších stránek.
Rušivě působí úvodní přímá řeč v němčině (to mrtvolu nemohli objevit čeští turisté?), zbytek kapitoly Němci konverzují česky…
Peristaltických pochodů u různých postav je neúměrné množství. Dá se to snad vysvětlit slovním průjmem soudruha autora.
Narážky na r. 1989:
„Když se na náměstí cinkalo klíči, byly jí teprve tři roky a netušila, že se jednou i ona ocitne ve vysněném velkoměstě, že tam bude studovat a že to bude tak báječné a … také báječně drahé. Cinkálové to měli za pakatel, ona musela snášet výdobytky demokracie natvrdo a za hotové.“ (s.28)
„Jenže mají práci a třeba jsou spokojený. Je demokracie a každém může dělat, co chce – klidně i otroka. Možná taky cinkali na náměstí, tak teď mají, co si vycinkali.“ (s.253)
Trapné přirovnání:
Fero: „Skácela se jako newyorský dvojčata.“
Mayor: „Co, tak rychle?“
Fero: „Ne, tak nečekaně.“ (s. 278)
No...tentokrát slabší kousek s bandou vraždárskou, ale pořád dobré a čitelné.
"Tu nevypovedám, iba podávám informácie a bol by som rád, keby to tak aj ostalo. Pred vyšetrovatela ma netahejte, vypovedat do zápisnice
nebudem, nedám sa súdmi buzerovat tri nebo štyri roky len preto, že som sa posral v nepravý čas na nepravom miestě" :))
Opäť príjemné, oddychové čítanie, v ktorom nechýba okrem (samozrejme) detektívnej zápletky aj humor, nové podnikateľské pokusy Kukyho, vzájomné popichovanie kolegov, ale hlavne poctivá detektívna práca, ktorá v ničom nepripomína rozprávky z televíznych krimiseriálov, kde do pár sekúnd je jasné na základe testov všetko.
Dánovky jsou mile jedinečné, podvědomě tuto knihu vnímám jako hrozbu barev, té hnědé bylo bohatě, neboť tak to v životě chodí, z této mít obavy netřeba. V titulu ten zoologický příměr je neprávem, ale Bestie už v jednom titulu je.
Citace:"Muž stojící za bohatým chudákem mu podal inhalátor. Klidně jim řekni, že já jdu chytat vraha.Jestli jsem tím porušil nějakej zákon, ať mě bezevšeho zašijou, já si to v pohodě odsedím. Mám tam víc kámošů, než mají oni tady venku."
"Byla to nelehká práce, protože to byla práce s lidmi, a kdo pracuje s lidmi, ví velmi dobře, že to je ta nejhorší práce na světě." Co k tomu dodat? Dominik Dán ví, o čem mluví, o čem píše. Moje první kniha od tohoto autora a má zasloužený plný počet bodů. Knihu jsem odkládala jen velmi nerada, moc pěkně se čte. Kdyby nebyla neděle, dojdu si do knihovny pro jeho další knihu.
,,Nezdá sa ti, že v tomto prípade máme akosi priveĺa posraných svedkov?" Dominik Dán mě prostě neskutečně baví, děsí a je prostě nenapodobitelný. Další zajímavá kniha se spoustou napětí, ale i vážně skvělého humoru, který mě nutí, i přesto, že čtu detektivní příběh, smát se nahlas. Opět si zaslouží plný počet tento Pán.
Tohle byla moje čtvrtá od D. Dána a opět perfektní.
Dán je prostě bývalý kriminalista se spisovatelským střevem. Znalost prostředí až do detailů je jeho nespornou výhodou. Provede vás příběhem tak, že máte pocit, že jste přímo u toho.
Dál už nevím, co napsat a nic neprásknout.
A kdo už od Dána něco četl, bude se mnou souhlasit, že vlastně ani netřeba komentáře. To, že člověk má chuť zaběhnout do knihovny a sáhnout po dalším titulu, mluví samo za sebe.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Opět dobré a již se těším na další příběh.