Pohřběte své mrtvé
Louise Penny
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351885/bmid_pohrbete-sve-mrtve-mKB-351885.jpg
4
367
367
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 6. díl >
Únorový Québec ovládly tuhé mrazy a zimní karneval, každoroční svátek plný radovánek. Armand Gamache sem však přijel v rozpoložení, které může být stěží protikladnější – na návštěvě u svého mentora se pokouší vyrovnat s tragickými následky jednoho vyšetřování, s vlastním selháním, s výčitkami svědomí. Vyhledává klid a noří se do historie města zaznamenané ve starých spisech místní knihovny. I toto zdánlivě bezpečné útočiště se však změní v místo činu a vrátí Gamache k jeho práci vrchního komisaře místní Sureté. Ve sklepě knihovny je nalezen mrtvý muž. Důležitý muž. Muž, jenž znal tajemství staré stovky let… A je tu ještě jeden zločin, který nedává Gamachovi spát. Vražda poustevníka ve Three Pines, z níž usvědčil svého přítele Oliviera. Nechyboval náhodou i v tomto případě? Kolik bolestných ran bude muset Gamache otevřít tentokrát, aby mohl navždy pohřbít své mrtvé?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Bury Your Dead, 2010
více info...
Přidat komentář
Právě jsem dočetla a ... poprvé v životě brečím nad knihou jako malá holka a srdce mi bije na poplach. Opět absolutní symbióza, co dodat více. Snad později...
K této sérii se vracím moc ráda, prokládám ji i jinou četbou, ale mám v plánu dočíst postupně všechny díly, protože Gamache mi neskutečně přirostl k srdci a těžko se mi s ním na konci každého dílu loučí. Kdo ještě nečetl a má rád poklidné detektivky ve stylu A. Christie, doporučuji, nudit se nebudete.
Poklidné čtení, narušované postupným odkrýváním toho, jak to bylo s Paulem Morinem. Do toho vyšetřování v Three Pines. Tři dějové linky, z nichž ta Quebecká mě bavila nejmíň. Ale jako celek to fungovalo. Takže já si budu muset doplnit předchozí díly, protože tohle byl můj první Armand Gamache.
Knihu jsem si koupila, aniž bych tušila, že má mít pět předchůdců. Ale i tak jsem ji zkusila číst a vyplatilo se. Četla se skvěle, události jsem snadno z textu pochytila a vůbec mi absence předchozích dílů nechyběla.
Skvěle napsané, výborná zápletka, doporučuji.
Až po přečtení pátého dílu Hladový duch a komentářů k němu jsem se dozvěděla, že tato kniha má být pokračováním a vracet se k případu s Olivierem. Asi jsem to trochu nečekala a měla jsem knihy za samostatné jednotky - coby detektivních případů.
S čím jsem velmi spokojena je zimní atmosféra, fujavice, vichřice, kupy sněhu, procházky a veselý Henri lapající sněhové koule, horké nápoje a skvělé jídlo.
Tentokrát to nebylo tak moc o Three Pines, ale část se tam přece odehrávala. Je pravda, že mi chyběly postavy z této vesničky.
Spíš než jako detektivku jsem to vnímala jako historický román, který se zabýval vztahy mezi Kanaďany a Angličany. Bohužel, téma mi není moc blízké a všude tam, kde se řeší strategie bitev nebo politika, mne to moc nebaví. Jako bych to nemohla uchopit, dostat se na dřeň. Taky jsem měla pocit, že řada věcí byla nevyřčena postavami (pro čtenáře), ale že si postavy něco řekly, mrkly na sebe, jakože ony přece vědí. No jo, ale já ne :o)
Na počet stran a množství děje + změny prostředí děje (Three Pines, Quebec, minulost, přítomnost, pohled Gamache, pohled Beauviera a další), tam bylo zmatení, že to nebylo od sebe odděleno, vše se tak nějak slévalo a prolínalo dohromady. Tomu by určitě prospělo dělení do více kapitol.
To, co se stalo Gamachovi před tímto případem, bylo zde tak natahováno, až to nervy drásalo. Chápu, že to byl účel. Ale ten konec, jak to Gamache vzal ... ? Nebyl schopný přijmout to, že udělal vše. Vina a slíznutí smetany bylo na jiné straně. Staví to tamní policii do dost špatného světla. Bohužel se moc nezdařil popis přestřelky, to bylo tak divné a zmatené. Raději zůstat u popisu poklidného řešení vražd.
Detektivní část z knihovny - vlastně jen tak mimoděk vyřešeno, pachatel chtěl být dopaden.
A co v Three Pines? Už to ztratilo své kouzlo. A ten závěr? Co to jako bylo? Tohle bylo už moc.
I když se mi knihy hodně líbí svou atmosférou a táhnou mne příběhy jednotlivých postav, nebaví mne na nich okamžik vyřešení případu - zdá se mi, že nám nebylo odkryto vše a dokoná se to jen tak nějak mimochodem.
Má druhá detektivka s partou z Kanady. Takové pomalé, milé čtení s detektivními zápletkami. Moc zajímavé prostředí, člověk se něco dozví i z historie. Již podruhé jsem však měla problém začíst se, spád i napětí bylo pozvolné, chybělo mi zde také to "musím číst, ať se rychle dozvím konec". Prostě všechno jen tak plynulo... I tak to byly příjemně strávené chvilky.
Toto je velmi napínavá severská detektivka od šikovné autorky. V celé knize se prolíná více dějových linek. Jedna z nich je pokračování předchozího dílu, který jsem bohužel nečetla. To ale k pochopení děje vůbec nevadilo. Od začátku až do konce byla kniha velmi napínavá a já jsem byla zvědavá, kdo je tedy vrahem/vrahy. Už se chystám na další díl!
V knize Pohřběte své mrtvé, je dopsáno vyřešení případu mrtvého Poustevníka, se kterým jsme se seznámili v pátém díle. Tudíž po pokračování jsem chtěl sáhnout, dokud jsem měl vše v živé paměti z dílu Hladový duch. K mé spokojenosti zde byl dořešen případ s Poustevníkem a navíc jako bonus zde máme prožitou Gamachovu tragédii, se kterou se těžko vyrovnává a hledá svůj vnitřní klid v Québecké knihovně, kde se shodou okolností taky vraždí. A kdo jiný by tuto vraždu měl vyřešit než slavný Armand Gamache s hodně jiným týmem. Od knihy jsem dostal vše, co jsem očekával, i když to nebylo ve Three Pines, kvalitní nekrvavou detektivku, která je skvělá hlavně svou opět složitou zápletkou, ale i bonusem, soukromým životem jejích hlavních hrdinů, kde se vždy nachází motiv k vraždě. Pět hvězd a doporučení. Paní autorce děkuji. :-)
Další díl série s mým oblíbeným vrchním inspektorem Gamachem mě docela překvapil. Řekl bych, že mile.
Jak se dalo očekávat, předchozí případ z Three Pines se protáhl do další knihy a nakonec byl inspektorem Beauvoirem dořešen.
Navíc se mi dostalo popisu strastí a radostí života v zimě v Quebecu. S historií tohoto města je úzce propojen druhý případ.
Řešení obou případů silně ovlivňuje případ třetí, po kterém se hlavní osoby postupně vzpamatovávají a stále ho mají v hlavách.
Po pomalejším rozjezdu kniha nabrala na obrátkách. Propojení tří příběhů mě také bavilo a zase to byla příjemná změna. Tentokrát žádný mrtvý v Three Pines. Další díly si nenechám ujít.
Kvůli tomuto dílu jsem se pustila do celé série od jedničky. A řekla bych, že tento je zatím nejslabší... :o( Prolínají se tam vlastně 3 děje:
* znovu otevření případu z předchozího dílu a jeho vy/řešení,
* vzpomínky na traumatizující zásah s tragickými následky
* a aktuální situace Gamache, který je v rekonvalescenci, ale přesto vypomáhá u dalšího případu vraždy....
....místy se prolínalo tak, že jsem vlastně nevěděla kde jsem... dobré, ale jakési víc složité.
" ...čtyři věty, které vedou k moudrosti....
Promiňte. Spletl jsem se. Potřebuju pomoc. Nevím."
Během čtení tohoto dílu mě zahalila chladivá, bílá deka Quebecké zimy, zapomněla jsem na všechno a ponořila se do dalšího příběhu. Užila jsem si čtení zase všemi smysly, protože popisy L. Pennyové ve mně vyvolávají chutě, vůně, pocity.
Připomnělo mi to článek o prospěšnosti beletrie ve kterém se zmiňuje nejen relaxační prvek ale i to, že kvalitní četba nám například může pomáhat zlepšovat vztahy a řešit problémy. Je to tím, že i přes věkem získané zkušenosti zůstáváme zčásti stále uzavření ve svých vlastních světech. Příběhy nám je umožňují překlenout a vystoupit z nich. Podívat se do hlavy lidem, jejichž východiska bychom jinak nikdy nemohli pochopit.
„Hodnotu knize dodává propracovaná psychologie postav i jejich vztahů. To, že mají postavy dobré i špatné pohnutky. Že je jejich vnitřní svět bohatý a ponouká čtenáře k tomu, ať si sám představuje jejich vnitřní dialogy. Že nás autor občas překvapí, nabourá naše očekávání a představy. Tam má náš mozek mnohem více prostoru pro trénink – a tam také můžeme posílit své porozumění lidem, kteří se od nás v něčem liší. … A pokud čteme dobré knihy, kde zápletky ani postavy nejsou předvídatelné a černobílé, budujeme tak další dovednost, které je ve světě pořád nedostatek: schopnost vydržet nejednoznačnost.“
A toho všeho se mi v této sérii dostává.
Tento díl je jiný a jsem ráda, protože kdo by četl sérii 13ti (prozatím) knih, které jsou stejné.
Většina děje se odehrává ve městě, které si však svou zimní atmosférou nezadá s vesničkou Santa Clause. Vyprávění je částečně retrospektivní nebo sahá do minulosti. A inspektor Gamache chybuje, lituje, utápí se ve výčitkách. Kniha plyne, není až na závěr nijak akční, přesto je děj jaksi hrozivý a plný skrytého napětí. Tohle Louise Penny opravdu jde.
Zmíněný závěr je trochu překombinovaný a ve srovnání s ostatními kapitolami příliš gradující, ale na to si u těchto knih pomalu zvykám.
Zase dobré čtení, které nezaostává za ostatními díly série. (A okamžiky s Henrim beru jako zlaté body vyprávění).
Pro mě to byl doposud nejlepší díl série. Konečně byl neomylný Gamache srazen ze svého piedestalu. Líbilo se mi, jak se musel vyrovnat se svými chybami, i když jsem měla pocit, že je někdy hledal i tam, kde je prostě nemohl ovlivnit. Prolínání třech dějových linií bylo skvělé. A Ruth s Beauvoirem jsou prostě srdcovka.
Asi budu jediná, ale za mě asi nejhorší díl, nějak jsem se nemohla začíst. Čtu od prvního dílu, tak uvidím, jak další.
Další povedená detektivka. Tentokrát sledujeme hned tři linie, hlavní z historií opředeného Quebec City. Pro mne netušená a zajímavá historická i současná fakta. Jen těch pocitů viny je trochu moc.
(SPOILER)
Co jsem vyčítala minulým dílům, jako by si autorka sama uvědomila. Postavila svého hlavního hrdinu příliš vysoko na piedestal. Tady ho tedy tvrdě srazila dolů. Nechala ho chybovat, dvakrát a zásadně, a nechala ho trápit se vinou – to prolíná celým příběhem a hlavně kvůli tomu srážím hodnocení; bylo toho příliš a já se štětím, když mi autor(ka) okatě brnká na city. Na druhou stranu, nevadilo mi, že velký prostor dostal kolega Beavoir, který poněkud víc připomíná člověka :-). Pohádkový ráz, jejž mám za originální a baví mě, je tu omezen, stejně jako vtipnost (málo děje přímo z Three Pines), nahradila ho historie, mně neznámý náhled na soužití kanadských Angličanů a Francouzů. Případ sám mi tou historickou stránkou připomněl jednu z knížek autorky Fred Vargas (mé nej z nej), ale u ní víc chápu motivaci a vůbec celou postavu vraha, tady jsem měla problém.
Stále dobré čtení, doporučuji si ale menší oddych.
Souhlasím se zdejší záplavou nadšených komentářů. "Pohřběte své mrtvé" nám čtenářům dokazuje, že i detektivka může být mimořádně kvalitní čtení. Opravdu povedené.
K této sérii jsem se dostala až se zpožděním a jsem za to ráda, protože můžu rychle pokračovat dalším dílem.
Ráda doporučuji všem.
Má první kniha spisovatelky a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla
( a moc se chci podívat do Quebecu).
" ...čtyři věty, které vedou k moudrosti....
Promiňte. Spletl jsem se. Potřebuju pomoc. Nevím."
Nesmírně znepokojující a zároveň uklidňující kniha. Pod povrchem všech případů se dere na světlo touha po smíření se s výsledkem mnoha činů a rozhodnutí a touha po odpuštění, aby mohli všichni ti, kterých se to týká - živí i mrtví - pokojně spát. Výsledek se čtenář dozví na poslední stránce.....
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány kanadská literatura Kanada knihovny zima karnevaly policisté
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Měla jsem tu čest přečíst si šest případů z krásné vesničky Three Pines a jejího okolí. Až na to, že tohle nebylo lehké čtení.
Probíhají tu současně tři dějové linie. Vražda ve sklepě Quebecké knihovny mě moc nezaujala. Bylo tu moc jmen, ale ani samotné téma mi nebylo moc blízké, spíš mi to přišlo jako omáčka kolem celého hlavního příběhu.
Byla jsem ráda, že tentokrát dostal více prostoru Beauvier a sám dořešil případ mrtvého poustevníka, nicméně nemůžu říct, že bych z konečného rozuzlení byla nadšená. Bylo to opravdu smutné, ale to nejsmutnější mělo teprve přijít. Od samého začátku jsem tušili, jak asi dopadne teroristický útok. Bylo to srdceryvné čtení, u kterého jsem brečela, jak malá holka.
Inspektora Gamache jsem si velice oblíbila, ale potýká se s velice nepříjemnými překážkami. Sice všechno ustojí, ale i myslím, že by bylo fajn, kdyby ho všechny strasti alespoň pro jednou nechaly na pokoji.
Moc se těším na další díl. Tento byl prozatím nejsilnější a nejsmutnější.