Vražedný chlad
Louise Penny
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 2. díl >
Ve Three Pines se zase vraždí. A dokonce o Vánocích. Tentokrát se obětí stala zlá, sobecká, panovačná CC de Poitiers, která si v malebné kanadské vísce koupila „prokletý dům“. Zdá se, že její smrti nelituje vůbec nikdo včetně nejbližší rodiny a že důvod zabít ji měl tady snad každý. Navíc pachatel zvolil naprosto originální způsob vraždy – tak rafinovaný, že dokázal pořádně zamotat hlavu nejen místní policii, ale i vrchnímu inspektorovi Armandu Gamachovi z quebecké Sureté. Gamache však má oproti ostatním jednu velkou výhodu – dobře ví, že aby našel vraha, musí ho nejdřív pochopit. „Vražda je hluboce lidská věc, a to se týká jak zavražděného, tak i vraha.“ Druhá kniha detektivní řady z pera kanadské spisovatelky Louise Pennyové vynesla autorce prestižní cenu Agatha Award za nejlepší klasický kriminální román roku – a jejímu hlavnímu hrdinovi přirovnání k legendám: svéráznému Columbovi či jedinečnému Herculu Poirotovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
A Fatal Grace (Dead Cold), 2007
více info...
Přidat komentář
Začátek příběhu vůbec není ani děsivý, ani detektivní. Je to líčení vánoční atmosféry a povahy hlavních hrdinů. A pak najednou skok a je tu vražda. Jenže je tu záhadný způsob zavraždění a vrchní inspektor Gamache se svým týmem se pustí do objasňování. Gamache je pro mne typem takového "táty" pro svůj tým. Jenže zároveň celým příběhem je prodchnuta myšlenka, že se pod Gamache chvěje post šéfa týmu. A navíc jsou tu 2 v týmu, kteří spolupracují s vyššími šéfy proti Gamache. To mě docela děsilo. Každopádně motiv starý - co vede lidi k povyšování nad ostatními? A co někteří ponižovaní na to?
Jsem zvědavá na další osudy Gamache.
Že zrovna já, člověk nepříliš pospolitý, se nechávám pohltit tou domáckou láskyplnou atmosférou, provoněnou dobrůtkami, v případě tohoto dílu navíc vánoční, což už samo o sobě může znamenat kýčovitý průšvih! Ale opravdu ano, zatím to na mě funguje, asi především tím, JAK je to napsáno. Louise Penny má totiž smysl pro detail i pro humor – a to je pro mě záchrana před přílišným přemýšlením nad tím, nakolik jsou zápletka a charaktery postav ze života. Marlowe (o kousek níž) píše, že na pohádku je to příliš složité a na detektivku příliš nerealistické. Že mě to samotnou nenapadlo, vždyť je to přesné: „pohádková detektivka“. Jednou za čas si ji dopřeji - pro radost ze slov, pro iluzi, pro naději - a zase se z ní vrátím. Víc nečekám.
Inspektor Gamache a jeho tým, zasypaní sněhem a sužovaní krutými mrazy, postupně odkrývali pozadí zločinu, který byl vykonán dost bizarním způsobem. A přitom ještě inspektor odhalil pachatele zdánlivě nesouvisející druhé vraždy. Čtení to bylo velice uspokojivé, jen mi je hodně divné, že v Kanadě nemohli tak dlouho zjistit pravou totožnost CC de Poitiers. Může mít velká zámořská země velké díry v systému evidence obyvatel? Odpověď neznám, ale svůj čtenářský zážitek hodnotím za 4,5 hvězdy, tedy zaokrouhleně za 5 celých.
Opäť príjemný návrat do Troch borovíc k starým známym - obyvateľom (ktorých vnímam skoro už ako priateľov), pohľadom (na obec, domy, námestíčko, klzisko, borovice, kostol, lavičku...), vôňam a chutiam (jedál od výmyslu sveta u Gabriho a Oliviera v bistre)... a samozrejme sympatickému vyšetrovateľskému tímu. Vždy ma baví sledovať autorkine bystré postrehy o ľuďoch, ich najhlbších motívoch správania a vôbec o medziľudských vzťahoch. Zápletka okolo CC de Poitiers je v príbehu perfektná a hoci som páchateľov uhádla hodný kus pred Gamacheom či Beauvoirom (ktorí sú ako dvojica vyšetrovateľov veľmi vierohodní, ľudskí a sympatickí), aj tento diel Prípadov z pera L. Pennyovej sa čítal skvelo!
Opět (podobně jako v prvním dílu) máme co do činění s košatým, mnohovrstevnatým příběhem – a opět na povrch vybublává moje neschopnost přiklonit se k jednoznačnému úsudku.
Ta silně překombinovaná zápletka a nepřehledně zauzlovaný propletenec vztahů, animozit, křivd z minulosti a pochybnosti vzbuzujících motivů připomíná ze všeho nejvíc švýcarské hodinky o tisíci kolečkách, které do sebe sice všechny ideálně zapadají, ale přesto (z mého pohledu) strojek v reálném světě nepracuje tak, jak by měl. Na pohádku je to moc složité – a na "realistickou" detektivku příliš "nerealistické". Je toho zkrátka nějak moc, těch vodítek, falešných předpokladů a rozpitvávání už mnohokrát rozpitvaného.
Autorka sice vycizelovala každou jednotlivost s pečlivostí malíře miniatur, ale přesto výsledný dojem zůstává rozmlžený a nejasný…
Bylo to jako mořský příboj – vlna nadšení pravidelně střídala vlnu útlumu (kdy jakoby spadl řemen), plynoucí ze ztrácení se v přemíře detailů a občas dokonce i úvah, zda vůbec číst dál…
Plusové body jednoznačně patří inspektorovi Gamache (Gamachemu?) i ostatní jeho parťákům, včetně československé agentky s nečeským jménem, minusové naopak náleží už zmiňované překombinovanosti zápletky, nereálnosti provedení vraždy, přemíře nabízených řešení a vlastně celé té komisařově spletité cestě za odhalením pachatele.
Občas jsem měl chuť jít s hodnocením ještě o hvězdičku níže, ale pak jsem si vždycky uvědomil to určité skryté kouzlo příběhu a tak jsem nakonec zůstal u výsledných čtyř hvězd.
Při četbě narazíte na mnoho krásných pasáží (namátkou: Clara, ponořená do bylinkové lázně ve vaně na nožičkách ve tvaru lvích tlap, si představuje situaci, že by na její dveře zaklepal ředitel newyorského Muzea moderního umění ap.), určitě vás zaujme bizarní svět úvah v inspektorově hlavě (a jeho myšlenkových pochodů), ale pak vždycky doklopýtáte k úsekům, připomínajícím úhor a už zase mudrujete nad tím, jak s výsledným dojmem z knihy naložit…
Resumé: Spektakulární teatrálnost a komplikovanost zločinu odtrhává příběh od reality a definitivně jej zaškatulkovává do kategorie zajímavých, ale jen těžko uvěřitelných detektivek…
Možná je trochu frustrující, jak úžasně pracuje autorka s napětím. Vždycky něco nakousne, nahodí háček, a zase popustí, nakonec tím tak čtenáře utahá, že odhalení drobných tajemství přímo hltá. To už je však bravurně vtažen do dalších a dalších takovýchto pastiček. Začátek, do nalezení první mrtvoly, je možná trochu rozvláčný, ale pak už to jde ráz na ráz. Závěr je však opět otevřený, Gamache je pořád něčím ohrožený, zase nevíme kdo je přítel a kdo proti němu kuje pikle, a tak se zase určitě máme v dalším díle na co těšit.
Paní Luise Pennyová je bezesporu výborná spisovatelka... ale asi ne pro mě. Umí bezvadně vykreslit prostředí vesničky Three Pines, kde všichni žijí v dojemné pospolitosti bez jakýchkoliv záludností a zlých úmyslů a kde jakoby se zastavil čas. Všechny postavy jsou pěkně propracované a "mají duši", takže i vražda, která se zde stane, hluboce zasáhne každého z nich. Vyšetřování se pomalu sune dopředu a moudrý a laskavý vrchní inspektor jej s pomocí všech místních obyvatel nakonec dovede ke zdárnému konci. Mně ale pořád nešlo se do knížky úplně ponořit a místy jsem se přistihla, že se musím do čtení nutit. Byla tam místa, která byla zvláštním způsobem zašmodrchaná (ani ne tak obsahem jako formou) a zdlouhavá a někdy jsem zjistila, že něčemu ne úplně rozumím. Když příběh srovnám s knížkami Ann Granger, tak to je dost velký rozdíl.
Na stupnici od jedné do deseti tak čtyři ku devíti pro Ann.
Kniha je čtivá a nenáročná. Ačkoliv je tam spousta záhad, není těžké dát si jedna a jedna dohromady. Otázkou už pouze zůstává, jak to bylo provedeno.
Co mě na knize rozčilovalo byla ta velká spousta francouzských frází, kterým jsem samozřejmě nerozuměla, protože jsem ten jazyk nikdy nestudovala. Chápu, že tam měly svůj význam, ale já bych tam raději uvítala český překlad, protože jich tam bylo skutečně mnoho.
Místy se mi kniha táhla. Zdálo se mi, že je tam zbytečně moc řečí o ničem. Proto jen 4 hvězdy.
Tohle jsem si moc užila. Knížka odsýpá mílovými kroky, inspektor je vždy krok před čtenářem a ten nemůže odtrhnout oči, aby s ním mohl srovnat krok. Celou dobu jsem tajně doufala, že vrahem není ten, kdo si myslím. Do dalšího dílu bych se určitě s chutí vrhla i bez tajemného dění na pozadí kolem agenty Nicholové. Také vás tak rozčiluje, když si zahraniční autoři pletou Čechoslováky s Rusy?
Cistokrevna krasa :) ... Mela vse, co na cteni miluji... Laska na prvni precteni a co je na tom nejlepsi? Ze mam celou serii teprve pred sebou :D ... a uz ted se opetovneho setkani se vsemi postavami a utulnymi sceneriemi nemohu dockat :) ... Dekuji autorce za tento mily a krasny zazitek :)
Vubec jsem ji nechtela davat z ruky a vzdy jsem se tesila na okamzik, kdy se budu moci znovu ponorit do sveta Three Pines ... Detektivka je to pomala, spletita, laskava, tradicni, s kouzelnymi popisy hmatatelne atmosfery a postavami, ktere si zamilujete :)... Pokud je to Vas salek kavy, vrele doporucuji nenechat si tuto skvelou autorku ujit :)
Pěkně to napsala mataj v předchozím komentáři. Ta vesnička má poezii, v takovém místě nemohou žít špatní lidé. Mají se rádi, drží při sobě, tak proč tam zavítala nečekaná smrt? Kniha je čtivým detektivním příběhem v čele s inspektorem Gamache, který objasňuje, ale i chápe.
Nemůžu dát jinak, než plný počet. Tak krásně vykreslená atmosféra vesničky Three Pines, až máte chuť se tam podívat a zajít si na kafíčko a něco dobrého k snědku. Po celou dobu čtení sem cítila takový příjemný klid a pohodu. Mnoho postav, které vystupovali i v prvním díle, jsem si již oblíbila, včetně inspektora Gamache, a těším se na další setkání...
Sice čtu díly na přeskáčku, je totiž o ně v knihovně velký zájem, přesto jsem ráda i za tuhle. Tak trochu jsem tentokrát už v poslední třetině knihy tušila, kdo je vrah. Nicméně pořád se čte skvěle.
Druhý díl série mě nezklamal i když zápletka byla celkem brzy jasná. Nijak to ale nekazilo požitek ze čtení. Navíc se začíná rozvíjet příběh samotného inspektora Gamache, kterému se nedá než fandit. Doufám, že své nepřátele přechytračí, musím se co nejdříve pustit do dalšího dílu.
Štítky knihy
vraždy Vánoce detektivní a krimi romány Kanada krimi psychický teror zfilmováno – TV seriál sněhová bouřeAutorovy další knížky
2014 | Zátiší |
2014 | Vražedný chlad |
2015 | Nejkrutější měsíc |
2017 | Hladový duch |
2017 | Pohřběte své mrtvé |
Detektivky této autorky jsou jiné, po přečtení ve vás zůstane pohlazení na duši a příjemný pocit. Úplně cítíte tu atmosféru a vžijete se do postav. I po čase si na knihu vzpomenu a řeknu si, je ta byla fajn, už se těším, až si zase vychutnám nějaký další příběh s inspektorem Gamachem.