Příšerné příběhy strýce Montaguea
Chris Priestley
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535739/bmid_priserne-pribehy-stryce-montaguea-660ff787e23be.jpg
4
397
397
Příšerné příběhy série
1. díl >
Soumrak padá, mlha houstne, vítr kvílí ve větvích Nastal ten správný čas navštívit strýčka Montaguea. Strýc Montague žije v rozlehlém ponurém domě, jen se svým sluhou Franzem, kterého nikdy nikdo neviděl. Přestože cesta do jeho sídla vede přes tajuplný les plný zvláštních šepotů a zvuků, Edgar ho navštěvuje moc rád. Strýc Montague zná totiž spoustu strašidelných příběhů, které se přihodily dětem jako on. Jenže s každou novou historkou Edgarův neklid roste. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Domem se nese podivné praskání a kroky, zahrada se noří do mlhy studené jako hrob. Od koho strýc Montague slyšel všechny ty hrůzostrašné příběhy a jak se do jeho domu dostaly předměty, které v jeho příbězích sehrály tak neblahou roli? Strýcova minulost je možná mnohem temnější, než by si Edgar dokázal vůbec představit... ... nenechte se zmýlit, tyhle příběhy nejsou pro žádné strašpytlíky ...... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
Tympanum
Originální název:
Uncle Montague´s Tales of Terror, 2008
Interpreti: Jan Vondráček , Viktor Kuzník
více info...
Přidat komentář
Tato knížka je krásně napsaná. Vyprávění o klukovi Edgarovi a strýci Montagne, který mu vypráví strašidelné příběhy. Ten druhý příběh o holčičce která byla uvězněna v domečku pro panenky mě dostal.
Knihu jsem si vyposlechla v audioverzi. A jsem nadšená. Vyprávění Jana Vondráčka a Viktora Kuzníka bylo skvělé - výborně zvolení interpreti. Velmi se k této knize hodili. Celkové zpracování se mi moc líbilo. A líbil se mi i příběh samotný, respektive příběhy. Skvěle temné, tajemné, s hororovým nádechem, vcelku strašidelné. Je to kniha mířená na mládež a umím si představit, že slyšet/číst tohle v mladším věku, asi budu mít pěkně pocuchané nervy. Autorův styl se mi moc líbí. Ví, jak navodit tu správnou atmosféru strachu. Má neuvěřitelně bujnou fantazii a nebojí se jít do bizarních, makabrózních vyústění. Pokud máte rádi temnější příběhy, mohu určitě tuto knihu doporučit. Audiokniha je naprosto skvělá, takže i audio verzi mohu doporučit.
Nedokázala jsem se odtrhnout od nedočteného příběhu, napínavé, hezké...
Moje první příšerné příběhy, které jsem četla a jsem nadšená. Kniha příběhů se mi moc líbila (hlavně povídky Nedveře a Zlatý rám), a to nejsem dítě, ale dospělák. A nejvíc na celé knize příběhů oceňuji, že končila povídkou o samotném srýci Montagueovi, který Edgarovi strašidelné historky vypráví a Edgar zjišťuje, že strýcův život má svou velmi temnou stránku, která je strašlivější, než si vůbec dokázal představit.
Začínala jsem vánočními příběhy a ty byly super. Tyhle také pěkné, ale když to porovnám s vánočními, tak slabší. Některé se mi líbily více a některé méně. Jen nevím, jestli bych to zrovna dětem dala číst.
Další super příšerné příběhy...knihu jsem přečetl rychle a hodně se mi líbily povídky Démon z kostelní lavice, Zimní řez, Příběh s duchem a Stezka....A jako vždy jsem zvědavý na poslední příběh, který vždy nějakým nečekaným způsobem knihu vysvětlí nebo uzavře....paráda..
Mé třetí setkání s panem Priestleym a opět dokonalé. Určitě nechci strovnavat,protože každá kniha má odlišnou,ale krásně mrazivou a nápaditou hlavní linku,která k určité knize sedí. A tahle se strašidelným domem a všemi jeho tajemstvími,podivínským strýcem a tajemným sluhou Franzem mě opravdu bavila. A příšerné příběhy? Nejvíc mě dostaly Nedveře, Zimní řez,Zlacený rám a Příběh s duchem.
Jo a mimochodem,opravdu skvělý,když zavřete na noc kočky do vedlejší místnosti a ony se vám pomstí nečekanými ranami a škrábáním na dveře.
Myšlenky mě vrátili do dětských let a tato kniha mi připomněla jak skvěle se tyto knihy čtou. Jeden dech a otočení poslední stránky. Někdy to upřímné a jednoduché je nám bližší. Edgar měl věty podobné veršům a dech stáří a plísně (v dobrém), ale tato kniha má podobné stíny a je pohlazením pro ty co se chtějí zavřít a nechat bušit déšť do okenních tabulí a aspoň na chvilku zapomenout na vše moderní a opět se vrátit k člověku a jeho cestě, která končí vždy zavřením víček. ....Díky
A.E. Poe pro děti? No tak to opravdu sedí. Ze všech příběhů mrazí a ten konec? Uff....
No tedy pane Priestley asi jste mě dostal z knižní kocoviny a já mám zase chuť číst a nebo je to tím, že už jsem měla dost stále se opakujícího příběhu Hardina a Tessy ale to je jiný příběh. Co se týče příšerných příběhů strýce Montequea tak nejvíc mě mrazil asi příběh Zlacený rám ale jinak se mi líbily všechny a když si k tomu ještě pustíte halloweenskou hudbu z youtube tak to ten strach akorát znásobí. Navíc máte pocit při takovým počasí a dešti v noci, že jste přímo v domě strýce Montequea. Pecka a jsem ráda, že mám všechny díly příšerných příběhů doma.
Musím přece číst literaturu, kterou kupuji svým dětem... Pro jedenactileté - a ti moji patří mezi ty otrlejší - je tahle duchařina dostatečně strašidelná. Nezapře se tu autorův vliv A. E. Poea, a ten psal po čertech úchvatně děsivé příběhy :)
Dobře se čte, je to relax. Za večer je přečtena. Jen mi přijdou některé příběhy až moc drsné a podtext dost zarážející, když je kniha určena dětem. Ale pro dospělé docela fajn.
Kniha je zařazená mezi horory pro mládež, ale takto na ni vůbec nenahlížím. Myslím, že jednotlivé povídky nemají za úkol prvoplánově vyděsit, ale k pozornému čtenáři se vkrádat pomalučku a nenápadně. Nejde tady o potoky krve, hromady uřízlých hlav či nějaké zombie, ale zpočátku vždy o klidné reálné příběhy, do kterých se posléze více či méně nenápadně vkrade “zlo” v nejrůznější podobě. A podstatu tohoto zla hledejme v člověku (zde v povídkových postavách). No není to vlastně jako v životě?! Každopádně většina povídek je velmi povedená, plus za sjednocující rámec strýčkova vyprávění a jednotlivých předmětů vystavených v knihovně, i za poslední kapitolu, kde to vše do sebe krásně zapadne.
Četla jsem, a není to tak dávno příběhy z černé lodi a zdály se mi děsivější. Tohle maličko slabší, co se mrazivosti týče. Ale jinak je to fajn čtení, přečetla jsem za jeden den (rekord).
Tak děsivá tato kniha nebyla, jak zde všichni říkají. Nevím, zda je to proto, že se nedíváte na horory, převažují zde čtenářky nebo Vám to prostě přišlo děsivé. Ještě k tomu je kniha pro děti od 12 let (zde je psáno dokonce od 10 let). Je mi 13 a vůbec jsem se nebál. Neříkám, že toto je špatná kniha, líbila se mi (rychle se četla a byla nápaditá), ale chyběla jí děsivost. Prosím, pokud Vám kniha bude připadat děsivá, tak mi napište, proč. Jestli jste čtenářky nebo čtenáři a zda sledujete horory. Prostě to nechápu.
Tak tohle bylo drsný. Tuhle knihu jsem sice četla dlouho, ale na málo zátahů, protože tahle kniha se četla rychle, hlavně kvůli tomu, že byla napínavá a vždycky jsem dychtivě potřebovala vědět, jak každý příběh dopadne. Třem příběhům z jedenácti jsem dala 4*/5*, ale ostatním plný počet. Plný počet jsem některým nedala proto, protože autor vymyslel skvělý konec, ale špatně ho, aspoň pro mě, zpracoval, že jsem u jednoho, myslím, ani nepochopila pointu toho příběhu. Tahle kniha ale pro mě splnila takovou tu strašidelnou atmosféru a svoje označení žánrem horor. Protože jsem tuhle knihu četla převážně v noci a bála jsem se každičkého zvuku, takže jsem si na minimum musela pustit televizi, abych se tak moc nebála. Strašně se mi taky líbilo, jak každý příběh měl i své ponaučení, teda kromě úvodní kapitoly. Příběh Nelez tam - to i vychází z toho názvu. Ponaučení - pokud jste několikrát upozorňováni před nebezpečím, tak nepodléhejte zvědavosti, protože se vám to krutě vymstí. Něco jako mé mladší já a žehlička... ehm radši k tomu nic nebudu dodávat. Nedveře měly taky podobnou pointu. A další příběh s názvem Démon z kostelní lavice... ten byl dost krutý. Obětiny - to je právě ten příběh, u kterého jsem nepochopila vůbec pointu, což je škoda, ale svou specifickou atmosféru měl. Příběh Zimní řez byl teda taky celkem dost drsný. A ponaučení - neposmívejte se starším nebo handicapovaným lidem, protože se vám to může, stejně jako Simonovi, krutě - hodně krutě - vymstít. Zlacený rám byl pro pochopení ponaučení hodně lehký, ale s celkem šokujících koncem. Nepodléhejte tomu, když vás někdo z vašich blízkých naštve. Je to jenom chvilkové, ale kvůli jednomu blbému rozčilení za to můžete zaplatit podobně jako Christina. Příběh Džin byl takový nemastný neslaný a neměl úplně dobrou podobnou atmosféru jako ostatní příběhy, tak jsem mu strhla jeden bod, ale plyne z něho ponaučení, že i na první dojem chudě (nebo jakkoliv jinak) vypadající lidé, můžou být úplně jiní, než si můžete myslet. Teda aspoň takhle jsem to pochopila já, ale nevím, jestli jsem to dobře pochopila. To je to autorovo špatné zpracovávání konců. Příběh s duchem - ten byl taky celkem dost mrazící. Hlavně, pokud jste si to uvědomili dřív, než hlavní hrdinka příběhu. A ponaučení zní - nebuďte zase až tak příliš nedůvěřiví, ať nedopadnete jako Victoria. No, a poslední z příběhů od dětí - Stezka. Matouše jsem měla ráda a jak ho to začalo pronásledovat, tak jsem se s ním začala taky hrozně bát a říkám vám, že já bych byla vyřízená už z toho šíleně velkého strachu, který by mi dělal (dost špatného) společníka. A úplně poslední příběh a to od samotného strýce Montaguea, jsem hodně prožívala. Ten konec byl tak ... ani to neumím popsat. Prostě hned po dočtení jsem si řekla: ,,Wow. Tak to bylo drsný" a vlastně to svým zbůsobem skončilo strašně otevřeně a napínavě, takže se strašně moc těším na další díly. Edgar mi byl sympatický a soucítila jsem s ním, když těm příběhům někdy, vlastně asi nikdy nevěřil, já bych se jim taky bála věřit a hlavně bych jim radši nechtěla věřit. Strýce Montaguea mi vlastně bylo celkem líto, ale má velmi neobyčejný život. Tahle horová série se mi zatím teda moc líbí a jsem napjatá a natěšená na další díly.
Z téhle knížky jsem nemohla dlouho spát. Každý příběh byl ukončen smrtí a mravným ponaučením. Někdy jsem měla pocit, že slyším hlasitě tlouct jenom svoje srdce.
Dobrá hororová knížka pro mládež, ale pro mě málo děsivá. Jediný příběh, z kterého jsem měl husí kůži byl ten první příběh Strom. Také se mi líbily příběhy Zlacený rám a Příběh s duchem. A nejméně se mi líbily příběhy Džin a Zimní řez, ty příběhy byly vcelku o ničem a nudné, akorát u toho příběhu Džin se mi líbil konec. Všechny příběhy měly ufiknuté a urychlené konce, což nepotěšilo, protože většinou, jak u knížek, tak u filmů, hodnotím samozřejmě příběh, ale také i konce. A tady ty konce mě ve většině případu zklamaly. Ale v poslední povídce Strýček Montague se mi líbil konec a závěrečné rozuzlení. Doufám, že další díl bude lepší, ale celkově jsem spokojený s tímto dílem.
Jsem nadšená, i když je to série, určená do kategorie pro děti a mládež (i u nás v knihovně), byly příběhy, po kterých jsem i já, už dávno ne náctiletá, musela jít i na záchod s baterkou :-D. Super.
O Vánocích mě napadlo si přát nějakou knihu podle mého výběru, kterou bych mohl dát do čtenářáku. Hledal jsem různé hororové knihy a našel jsem tuto. Všiml jsem si, že je povídková a to mě hned nalákalo, protože zbožňuju povídkový knížky. Nápad s tím, že tajemný strýc povídá nějak příbuznému klukovi o věcech, které má doma je dobrý nápad. Bohužel jsem si nepřečetl, že kniha je pro děti od 12 let. Povídky tím pádem nebyly tak krvavé a morbidní, ale to tolik nevadí. Stejně záleží na levelu děsivosti který zde někdy byl a někdy zase ne. Povídky byly originální, až na některé (povídka se 3 přáními). 3 krát se zde opakovalo, že se někdo někam přistěhoval. Postavy mi v povídkách asi nikdy nevadily. Omáčka kolem povídek je vcelku dobrá. Není dokonalá, ale konec zato stojí. V konci jde hlavně o to rozuzlení. Strýček mi trochu vadí, ale posupně se mi líbí. Nepředstavuji si ho jako holého pána, ale OK. Edgar mi taky nevadí, jen mi někdy přijde trochu z povídek ustrašený. Kniha mě lehce zklamala, protože jsem si myslel, že bude víc děsivá a krvavá. Jediné povídky, kterých jsem se trošku bál, byla Nelez tam a Stezka. Ale jenom pokud bych lezl na strom nebo někoho na kopci viděl v dálce. Nejlepší povídky byly Nelez tam, Zimní řez a Příběh s duchem. Dávám lepší 3 hvězdy. 7/10. NEPOVINNÁ ČETBA.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Příšerné příběhy strýce Montaguea |
| 2015 | Příšerné příběhy vánoční |
| 2012 | Příšerné příběhy z temného tunelu |
| 2011 | Příšerné příběhy z Černé lodi |
| 2014 |  Pan Krátur |
Dvě vyloženě za to, že autor na malém rozsahu dokáže obstojně navodit atmosféru.