Přístav volá
Jaroslav Foglar
S touto knížkou je neodmyslitelně spjat pojem „modrý život”, dodnes známý nejen těm, kteří prožívali mládí za první republiky, ale i dalším generacím. Sedm zásad rytířského života, které spisovatel vložil do knihy Přístav volá, pomáhá již mnoho let dětem být zdravými, čestnými a podporuje jejich sebevědomí. Příběh Jiřího Dražana, který hledá pravého kamaráda, jemuž by mohl důvěřovat a svěřovat mu svá tajemství, se odehrává ve spleti tajemných uliček Přístavní čtvrti. Jiří zde prožívá v partě obyčejných kluků spíše nepříjemné zážitky, a tak se snaží podobat svému vytouženému vzoru Láďovi Vilemínovi.... celý text
Přidat komentář
Nejdepresivnější foglarovka, co si z ní pamatuji, je ten pocit hořkosti a ztráty. Ale když si vezmu, že dle autorovy autobiografie to byla jeho první knížka, kterou navíc psal v šibeničním termínu do soutěže, pro peníze a ještě se tehdy rozešel s holkou (nebo spíše jeho maminka je rozešla), no, v takových případech to někdy dopadá hůř.
Některé pasáže působí poněkud homoeroticky, což připisuji tehdejšímu kultu těla, taky si do toho chlapce dost možná promítal tu holku.
Kniha Přístav volá byla poprvé vydána v roce 1934 a já ji poprvé četl o 57 let později. Kolikrát jsem ji v dětství četl, nedokáži odhadnout, ale i po dalších skoro 28 letech pro mne má své kouzlo. Možná je to tím, že i my jsme v době dospívání měli okolo sebe Oty Šperky a Michaly. Také jsme toužili po dobrodružství a ne vždy jsme všechno ze začátku dělali podle pravidel. Kniha je po příběhové lince, oproti ostatním knihám Jaroslava Foglara, vlastně velmi prostá. O to je zajímavější vykreslení hlavního hrdiny, který má k ryze foglarovské postavě dál. Zajímavé je to hlavně z důvodu popisu jeho přerodu k pozitivnímu proaktivnímu přístupu k životu. A to je vlastně hlavním motivem celé knihy. Díky, pane Foglar!
Po uplynutí desítek let, vracím se k dílu pana Foglara a Přístav volá je jeho první kniha, kterou jsem letos přečetl. Funguje to pořád, i v těžké "dospělosti", když je člověk ochoten přehlídnout tu "dětskou najivitu" a posedlost dokonalým chlapeckým tělem a krátkými kalhotami. Modrý život se snažím dodržovat již pátým měsícem a je to nejlepší systém samorozvoje, který opravdu funguje ... i ve čtyřicetidvou letech ;-) Takže ano, i v dnešní době má význam knihy pana Foglara číst. Možná dokonce více než kdy jindy, protože se v nich nachází nostalgie dospívání a pro současné chlapce snad i začátek snění po opravdovém přátelství.
Foglarovky jsou fajn, takže ani tahle nebyla k zahození, ale znám povedenější (např. Rychlé šípy)
Další z řady Foglarovek, které mě provázely dětstvím, tentokrát o touze kluka, mít kamaráda stejného ražení, s kterým by se dalo prožívat a sdílet všechno. Sedm zásad rytířského(modrého) života nakonec zformují hlavnímu hrdinovi životní hodnoty - 75 %
Jako malá jsem Foglara milovala a přečetla jsem všechno, co se mi od něj dostalo do rukou. Tahle kniha mě v dětství úspěšně minula a jsem za to vlastně i ráda, protože je hodně slabá. SPOILER Jirka Dražan se nudí, na první pohled ho zaujme nějaký chlapec, a aby se mu přiblížil, dá se dohromady s pochybnou partou. Celou dobu ví, že to není správné, ale něco ho pudí k tomu, aby s nimi dělal lumpárny. To trvá více než 3/4 knihy. Pak dojde k seznámení s Láďou a chlapci jsou kamarádi na život a na smrt. Ihned. Podívají se do očí a ví, že to tam je. Modrý život a jeho hodnoty jsou neskutečně odbyté. Nerozvinuté a uspěchané. Přátelství mezi Láďou Vilemínem a Jirkou Dražanem není standardní (nechci se vyjadřovat explicitně). Př.
"Jiřím teď zmítaly různé přepodivné pocity, jaké nikdy dříve neznal, a jejich původcem byl Láďa Vilemín."
"A Jiří na něm mohl oči nechat, když ho viděl tak cvičit, pružného, se svalnatýma nohama, které se poslušně a úžasně lehce zdvihaly, před rychle se točícím švihadlem."
Takových perliček je tam víc.
Poslední věta zní: "A modrým životem žil stále. (Jirka)" Ale to neodpovídá jeho povaze. Doma se sám nudí, chce akci. Nejdříve tou akcí byli sígři z Přístavní čtvrti, pak svalnatý, opálený a krásný Láďa Vilemín, ale když odjel, tak už žádná dobrodružství nechtěl? Nevěřím.
Zajímavá knížka, kde na začátku jsou všichni špatní. Moc se mi líbila, jen mne trochu mrzel konec, ale tak to někdy bývá. Velmi uspokojivé.
Od Foglara je sice nejznámější série o Rychlých šípech, případně ještě Hoši od Bobří řeky. Pro mě ale je top tahle. Snad proto že hlavní hrdina dochází ke skautskému životu sám, jen za pomoci kamaráda. Chlapce (a děvčata) tak opět učí správnému životu, ale díky konci i tomu, že absolutní štěstí netrvá věčně.
Hlavní postava Jiřka Dražan se ve městě nudí. Kamrádů moc nemá a své sny na kolo může zapomenout, protože těžce vydělané peníze musel půjčit rodičům. Z dlouhé chvíle se jde projít po městě a narazí na partu kluků, kteří později utvoří skupinku uličníků. Pod klamavou lží ,,šikanují,, jiného chlapce a Jirkovi se to zdá jako dobrá zábava, dokud sám nebude muset chlpace ztlouci a jeho sny už nebudou tak lehké jako před tím. Pod tíhou svědomí se dokonce dovídá že chlapec není zlý a vše špatné byla jen výmluva party jak utrácet čas bitkami. Jirka se mu omlouvá navazuje s ní přátelství a zaříná mu modrý život. Na konci tento kamarád odjíždí ale jirkovi zustane modrý život. Prot tento konec dávám 3 hvězdičky. Krásná kniha ale od Foglara jsem četla už i lepší. Kam se to hrabe na Stínadla :-)
Přiznávám, že mě kniha moc nenadchla.. Po Rychlých šípech, Táboru smůly nebo Hochů od Bobří řeky, mi tahle kniha přišla spíše slabší.
Krásná knížka plná dobrodružství, chlapeckého kamarádství a onoho Foglarovského tajuplna, které z ní sálá od začátku až do konce.
Sice jsem Foglarovky četla v mládí, ale vůbec mě nepřekvapilo, že mě kniha uchvátila i dnes. Nenudila mě ani na chvíli a zavzpomínala jsem si na dětství a na své touhy po dobrodružství a spravedllnosti.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kdo po přečtení této knihy aspoň nezkusil žít Modrým životem, díky Láďovi Vilemínovi? Příběh Jirky Dražana, který touží po opravdovém přátelství a které nalezne a bohužel zase opět ztratí. Knihy Jaroslava Foglara jsou o opravdových, pevných a skutečných přátelstvích mezi chlapci a taková přátelství existují napříč všech generací