Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537842/bmid_probudim-se-na-sibuji-663765d580491.jpg
4
1315
1315
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by tu zůstala navždy. Záhy se však přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ve stavu podivné poloexistence zůstane uvězněná v hranicích magického kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí metropolí, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, její čtyřiadvacetileté já v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Japonska a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem melancholické povídky z období Taišó. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly…... celý text
Přidat komentář
Tohle mě bavilo. Mám ráda knihy, které mě inspirují ke čtení dalších knih, zejména takových, co nejsou zrovna můj šálek čaje, a to se tady povedlo. Mám chuť se o japonské literatuře dovědět víc.
Autorčin styl vyprávění mi sedl a hovorová řeč mi vůbec nevadila
Prolínání dějových linek se mi líbilo, hlavně ta Kawašitova mě zaujala a celou dobu působil reálně i když byl postavou smyšlenou.
I navzdory trochu uspěchanému konci svěží a velmi čtivé.
Jestli má tahle kniha nějakou cílovku, tak do ní jednoznačně patřím. Konečně hrdinka, se kterou se dokážu pořádně ztotožnit. Asi to bude mít co dočinění s tím, že má cesta se s její v hodně místech protínala, akorát, že mně ty přijímačky na japanologii o pár bodů utekly, a protože mě vzali na jiný obor, který pro mě byl stejně primární, hodila jsem sny o slovutné japanoložce za hlavu. I tak jsem ale s katedrou a některými osobami zde působícími trochu obeznámena, takže bylo milé si u některých postav představovat jejich skutečné předobrazy. No a u pasáží na gymnáziu jsem se vyloženě královsky bavila, když jsem si vybavila svá vlastní teenagerovská telecí léta a svoje kydy typu "Ty jako neznáš Kurosawu? Fakt?! To nemyslíš vážně!" doprovázené významným obrácením očí v sloup...been there, done that, gurl :D Poslouchala jsem jako audioknihu ve famózním podání Anny Kameníkové, která svou interpretací příběh posunula o další ždibíček výš. Autorka mě fakt přesvědčila, až bude k mání dotisk, poběžím si pro něj.
Tak nevím, na knihu jsem se těšila. Co se mi líbilo, byly dějové linie - překlad knihy, prolínání různých příběhů. Co se mi nelíbilo, bylo duchovno, nemám pro to pochopení. A co mě naprosto a totálně naštvalo, byl "svěží hovorový jazyk" - jak uvádějí na obalu - to je něco hrozného. To se nedalo číst, hodně mi to pokazilo dojem z celé knihy. Myslím že k označení "svěží hovorový jazyk" to má hodně daleko. Takže jsem ráda, že jsem to dočetla, ale vracet se k této knize nebudu. Ty hvězdičky jsem nedala jen kvůli tomu jazyku.
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila do půlky. Pak už se mi všechno strašně vleklo a měla jsem pocit, že má dvojnásobně stran. Dnešní Jana, duchovní Jana, překlad knihy, příběh autora. Příběh o příběhu v příběhu. Bylo to dobré, kdyby to mělo nějaký konec. Čekala jsem nějaké rozuzlení, určitou katarzi a přišlo mi, že příběh je nevysvětlený a useknutý. Také mě vyděsil popis studentů japanologie a šílených profesorů na škole. Přišlo mi, že polovina by měla rovnou odejít na psychiatrii. Jestli to takhle vypadá na všech oborech filozofické fakulty, tak bych tam šla jen s koštětem, abych mohla odhánět podivíny. Páni docenti mi prominou. O Japonsku se nedozvíme nic, co by nebylo v dílu Cestománie. Ramen, divné oblečky, manga, sex hotely, j-pop a skrytý rasismus. Přesto je kniha velmi čtivá, neotřelá a zajímavá. Jen mi to přišlo moc zapletené a nedotažené.
Pro mě překvapení roku. Počkala jsem si až opadne všudypřítomné nebetyčné nadšení, abych měla trochu klid a mohla si utvořit vlastní názor a hergot jak jsem překvapená. Kniha je neuvěřitelně čtivá. Hlavní hrdinka je sice ve svých teenagerovských letech dost na přesdržku a má pocit, jak je nejspeciálnější na světě, což člověka vytáčí, ale upřímně, přesně takový všichni teenageři jsou, takže z psaní postav má autorka za jedna.
Moc se mi líbilo střídání dvou dějových linek, postupné skládání příběhu z drobných dílků, které se na konci krásně spojí v jeden obraz. Nejvíc oceňuji atmosféru lehkého mystična, která provázela celou knihu, ale vždycky přesně tak akorát, aby se z toho najednou nestalo fantasy.
Ano, občas je v knize poznat, že s jedná o prvotinu - zvláštně použitá slova, někde trošku deus ex machina či drobný oslí můsteček. Jsem ochotná to autorce všechno odpustit, protože jsem si příběh náramně užila a byla jsem překvapená, že máme takto nadějné mladé autory. Jen tak dál. Za mě velký dobrý!
Svěží hovorový jazyk, na jaký láká anotace na obalu knihy, mi doslova rval uši, oči, prostě všechno. Namátkou: správnej vodvaz, klidnej rok mýho života, bílý vlasy, modrý oči - za mlada to musel bejt nádhernej chlap ... a tak to jde řádek po řádku, stránka po stránce, od začátku až do konce. Takový styl psaní opravdu nemusím a úplně mi to znehodnotilo čtenářský zážitek. Kniha se mi jinak moc líbila - česká i japonská linka a překlady japonských knížek taky, ale strhávám hvězdy za ten jazyk.
Jde o několik příběhů v jedné knize. Jednak hlavní hrdinka autobiograficky popisuje svojí cestu k japonštině a Japonsku. V rámci studia narazí na málo známého spisovatele Kawašitu a jeho knihy jsou dalším příběhem. Pak je tam ještě motiv, kdy "duše" mladé hrdinky zůstala před lety uvězněna v Tokiu. Nejvíc mě bavila ta osobní část, které je psána vtipně a s ironií, i příběh Kawašity je zajímavý. Nejmíň mě oslovila ta "mystery" část, které se pak ale protne s realitou.
Na knihu jsem se moc těšila, vždyť se o ní tolik mluvilo. Pak mě ale zklamal příběh a vyprávěcí styl. Kniha je dle mého názoru nečtivá a příběh ne moc rozvinutý, přesto, že obsahuje hned několik dějových linií. Konec nedotažený.
Ano, mám Japonsko ráda a docela hodně jsem o něm četla. Co mi chybělo ve všech hodnoceních - tedy těch, které jsem pročetla, bylo to, jak skvělou češtinou je kniha napsaná!!Nenutila mě k rychločtení a ikdyž už nejsem školou povinná, bavila mě i tím, jak bylo vtipně využito japonských reálií, že nebyla "ukecaná" to je v dnešní době opravdu vyjímečné, poslední dobou román pod 400 stran není ten pravý tak i za to bych dala hodně bodů, udržet příběh sevřený je dost kumšt. Držím autorce palce, aby jí to vydrželo. Body 5,5
Napřed mi těch dějových linií připadalo zbytečně moc, ale ke konci to dostalo celkem smysl, takže ano , líbilo se mi to i když celkový dojem z knihy mi kazila obyčejná technická banalita, vazba brožované knihy byla tak pevná, že rozevřít stránky, abych se dostala k celému textu byl na každé nové stránce boj, ještě se nestalo, aby mne ze čtení bolely ruce...
Jůůů, to byla zase zvláštnost, ale v dobrém smyslu slova. Knížka je vlastně takovým vyprávěním hlavní hrdinky Jany, velmi specifickým a zajímavým způsobem, samotný námět knihy je poutavý, netradiční a podmanivý. Závěr knihy je za mě zrychlený a mohl být více dotažený, ale nemělo to u mě vliv na hodnocení, spíš jen taková drobná poznámka pod čarou. Příběh je vystavený velmi zajímavě a kladně hodnotím i použití obecné češtiny, která se právě do tohoto textu velmi hodila. Za mě takové průměrné čtení, ale věřím, že si od autorky ráda zase něco přečtu (až napíše a vydá).
Musím se přiznat,že i přes veškerou snahu mi japonská a potažmo i asijská literatura moc nesedí.Proto jsem čtení této knihy dlouho odkládal, domnívajíce se,že autorčin styl bude kopírovat právě japonské autory.Jaké bylo ale moje překvapení,když jsem zjistil,že příběh je velmi čtivý, zábavný a s lehkým nádechem humoru!Z mého pohledu svěží a osvěžující dílko.Příběh mě bavil,i když konec mi přišel zbytečně useklý.Jako prvotina výborné, až později jsem zjistil,že kniha byla oceněna,což si bezesporu zaslouží.
Na tenhle příběh jsem se dlouho těšila. Inspirace Murakamim (všechno to mizení, bloudění a znovunalézání) je tu znát. Hlavní hrdinka (i autorka) je sympatická, baví mě její zapálení pro věc, pro japonskou kulturu jako takovou, dva paralelně se protínající příběhy... Postupem času však příběh své kouzlo trochu ztrácí, zbytečně se natahuje, překlady Kawašitových povídek mě moc nebraly, možná kdyby více souvisely s aktuálním dějem? Plus za ilustrace a povedenou obálku. Kniha rozhodně nebude pro každého, ale minimálně nás, milovníky Japonska, potěší. Vzhledem k tomu, že jde o prvotinu, dávám průměr a přeju Anne Cimě spoustu další inspirace.
5,5
Úžasná, skvělá , dokonalá .....Naprosté nadšení a pro mě nejlepší kniha čtená v tomto roce, nevěřím že ji letos něco překoná. Skvělé prolínání dvou možných realit, milované Japonsko, originální, čtivé, tajemné....... ,kdo miluje Murakamiho nemůže být zklamán.
....................................Výzva 2021/2
Velmi zajímavé čtení, autorka na četných místech vzdává hold svým vzorům, především Murakamimu, rád bych od ní přečetl něco co bude víc ona.
Vůbec to nebylo špatné. Kniha je čtivá a originální. Ale nepatří k těm, ke kterým bych se jednou chtěla vrátit.
Autorka mi nevymluví, že na japonské kultuře solidně ujíždí:-) Inu kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Potenciál oslovit čtenářskou obec tady je. Nutno podotknout, že nejen z řad "japanomaniaků". A nejen to. Na prvotinu si mladá spisovatelka ukrojila poněkud velké sousto: román, navíc s proplétáním časových i prostorových rovin, kdy to celé do sebe perfektně zapadne, navíc princip knihy v knize, a to vše napsáno svižnou češtinou. Až dotud to zní slibně a ono to má šmrnc, ne že ne. Jenže já už jsem na dobrodružství, jaká prožívají postavy, nejspíš stará (o holčičkách, které se motají kolem koní, taky nemám potřebu číst, a to jsem prosím "koňofil"; stejně tak mladická poblouzněnost extravagantními hudebníky a kapelami se mne už prostě netýká - díky tomu působí příběh lehce naivně...). Ani Japonsku nijak zvlášť neholduji, byť se přiznám, že jsem se při čtení chvílemi nechávala strhnout a některé věci si musela prostě vygooglit. Tak jako je pro mne tato kniha atraktivní zpracováním, pro mladé bude spíše atraktivní onen příběh.
Nápaditá knížka. Originální. Nechce se věřit, že jde o prvotinu, jak zručně je napsaná.
Pro mě hraničně zdlouhavá. Chesterton pochvalně zmiňuje "dokonale poslouchatelnou" úpravu pro rozhlas. Nepochybuju, že textu zeštíhlení hodně prospělo.
Už při poslechu audioknihy jsem litovala, že tentokrát raději nečtu. Aby nedošlo k mýlce; namluvená je skvěle. A výběr hlasu nemohl dopadnout jinak. Ale cítila jsem, že mě poslech až příliš svazuje se světem z pohledu středo/ vysokoškoláka a znesvobodňuje ve vnímání textu po mém. Skoro mi přišlo, jako by ta výrazně adekvátní interpretace zároveň nechtěně vymezovala jakési věkové rozmezí, pro které je knížka určena. A to ona není.
S hodnocením je to tentokrát těžké. Vnímám nesporné a četné kvality, obdivovala jsem dovedně spletenou linku příběhu, ale naslouchala jsem v režimu "hot a čehý"; chvíli dychtivá po pokračování, chvíli s netrpělivým nezájmem a touhou po konci.
Japonsko je zajímavé, a tak ani oblast literatury (zpravidla literární fikce) nemůže nebudit zvědavost. Tu moji ovšem (třeba pro jistý druh patosu, který mi nesedí) uspokojí jen občas. A tak tentokrát tři hvězdy čistě za můj dojem.
V minulosti jsem si tuto knihu prohlížel, ale nakonec jsem knihu odložil. Když jsem po čase viděl nějaká knižní videa na tuto knihu, tak mne lákalo si knihu půjčit a začíst se do ní. Hlavní postavou je JANA – jedna Jana, která má 24 let, studuje v Praze japonologii, jejími kamarádkami jsou Kristýna a Mačiko, zajímá se o osud a dílo japonského spisovatele Kawašity, v oblibě má také japonského spisovatele HARUKI MURAKAMIHO a jedna z jejich nejoblíbenějších autorových knih je AFTERDARK, kterou jsem v minulosti také četl. V románu se vyskytuje také druhá JANA, její mladší podoba, která má 17 let a bloudí ve čtvrti Šibuja v Tokiju. Kapitoly se střídají z Prahy a ze Šibuji.
Jedná se o první knihu (debut), kterou autorka napsala. Kniha získala ocenění Magnesia Litera. Námět knihy je zajímavý, a pro mě atraktivní, protože se knihou line japonská kultura, tradice a zvyky Japonců. Líbily se mi také povídky Kawašity, které překládala Jana s pomocí kolegy Viktora Klímy a pomocí útržkovitých vyprávění se postupně dozvídáme o osudech našich hrdinů. Tyto části se mi líbily nejvíce a mohly být klidně ještě více propracovány. Naopak nejméně se mi líbilo vyústění závěru, který bych hodnotil jako nejslabší část z celé knihy a určitě bych na něm ještě více zapracoval. Více se mi líbily části z minulosti než z přítomnosti.
V knize se nachází Doslov, ve kterém se dočteme o životě a díle japonského spisovatele Kijomarua Kawašity, nalezneme zde také seznam japonských spisovatelů, které se objevují v příběhu, další osobnosti objevující se v příběhu a slovníček pojmů. V knize se nachází také ilustrace, na kterých se podílela autorka. Na knize je znát, že autorka miluje Japonsko a vše, co s ním souvisí. Kniha je precizně zpracovaná a autorka neopomněla v knize žádný detail. Knihu určitě ocení čtenáři, kteří se zajímají o Japonsko a mají k němu blízko a myslím si, že tato kniha může být také zpestřením pro ostatní čtenáře, kteří se o Japonsko příliš nezajímají, takže z tohoto pohledu to pro ně může být vystoupení ze své komfortní zóny, dozví se třeba nové informace, které nevěděli a budou prostoupeni atmosférou Japonska. Celkově hodnotím knihu pozitivně a mám pocit, že pokud se autorka rozhodne napsat další knihu, tak to bude opětovně zavánět Japonskem, což by bylo fajn. Knihu PROBUDÍM SE NA ŠIBUJI hodnotím na 80 %. Na prvotinu to rozhodně nebylo špatné, v českých luzích a hájích svým námětem ojedinělá kniha, ale samozřejmě je stále co zlepšovat..
Studium japonštiny musí být velmi náročné. Pro mě by byl největším problémem naučit se psát znaky, z toho by mi šla hlava kolem! Vyžaduje to hodně píle a soustředění. V minulosti jsem přečetl nějaké knihy od japonských autorů a celkově se mi knihy líbily. Určitě si časem přečtu další knihy od japonských autorů. V minulosti jsem četl také sbírku básní VERŠE PSANÉ NA VODU, o které je zmínka v této knize.
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Probudím se na Šibuji je kouzelná záležitost. Potýká se se dvěma hlavními příběhovými linkami, které se zprvu něžně a opatrně oťukávají a nakonec zcela nestydatě proplétají. A funguje to výborně. Akademické prostředí a všední život v kontrastu se záhadou opletenou existencí myšlenky v tokyjské Šibuji zkrátka fungují perfektně. Prostředí, témata, vztahy i příběh jsou skvělé a fakt je žeru.
Co ale nežeru jsou postavy. Většinu postav. Jaká je pointa Kristýny? Proč tam je, k čemu slouží? A proč se autorka rozhodla představit Janu jako arogantní, elitářskou a povrchní kravku? Prvních pár kapitol jsem skutečně měla chuť knihu zahodit, protože mi Jana neuvěřitelně pila krev a moc nechápu, proč musela být takhle protivná a zlá, když to stejně v příběhu žádnou roli nehrálo. Navíc se v průběhu knihy všechny tyhle její negace záhadně vytratily a já si furt nejsem jista proč. Bylo to díky japonské literatuře, díky jejímu zažrání do Kawašitovy záhady, díky společnosti V.K.? Nevím, nevyrozuměla jsem, nepochopila jsem. A je mi to popravdě docela líto, ráda bych viděla za tím vším, co postavy mají představovat, něco víc, ale prostě tam nic není.
Krom postav mi taky ještě úplně nesedl jazyk. Byl nejednotný a místy rozptylující. A ne nejednotný protože se běžné pasáže prokládaly těmi překladovými, to se nebojte, to jsem ještě pochopila, ale zvláštně zvolené puny, zničehonic se vynořivší filozofické odstavce a nepřesvědčivé dialogy zkrátka rušily. A ten freš hovorovej jazyk taky nebyl moc freš. To se povedlo Pavlu Barešovi u Mety, ale fakt ne Anně Cima v Šibuji.
Nejraději bych knížce dala 90 %, jelikož mi ale Databáze dovolí pohybovat se jen v sudých desítkách, zvolím 100 %. Je to skvělá záležitost, jsem ráda, že kdy vyšla a určitě ji vřele doporučuji. Čtení mě moc bavilo, užila jsem si ho a k polovině knížky už jsem na počáteční nesnesitelné chování Jany skoro zapomněla a mohla si nerušeně užívat jejího příjemnějšího já. Obou já.