Proces
Josef Pohl , Franz Kafka
Dejová línia prózy udržiava čitateľa v neustálom napätí a neistote. Veď akoby ste sa cítili, keby vás, tak ako protagonistu Jozefa K., v jedno ráno zobudili neznámi muži a odviedli nasledujúci deň na výsluch? V prípade Jozefa K. však nejde o nijaký žart, stáva sa súčasťou súdneho procesu, v ktorom figuruje ako obvinený.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Petit PressOriginální název:
Der Prozess, 1925
více info...
Přidat komentář
Na konci jsem jen strnule seděla na křesle, dívala se do jednoho bodu a přemýšlela. Tato kniha patří mezi moje nejoblíbenější,
"PATRNĚ UČINIL NĚKDO na Josefa K. křivé udáni, neboť byl, aniž by se dopustil něčeho zlého, jednou ráno zatčen." - takto začíná kniha s patrně nejúžasnější první větou v literární historii! Jak tíživý a těžký Kafka je! Jedna velká paranoia na hranici lidského rozumu. Nemá jméno. Nemá důvod. Franz na mě měl velký vliv. Tohle si čtenáře vybírá a čtivo je to nadmíru těžké, ale když si s autorem sednete, ihned to poznáte. Čte se vám lehce, přikyvujete a cítite něco - neurčitého. A mimo to, že je to jeden ze základních kafkovských znaků, nedokončenost jeho děl má svůj důvod, ať už se bavíme o Procesu či Zámku (pro kohokoliv, kdo si stěžuje, že Kafka není "dokončený", protože takový člověk jeho dílo nemohl chápat a vnímat tak, aby mu byl schopen aspoň trochu rozumět). Pokud jde o věčně vedený střet Procesu a Zámku (čistě pro srovnání), nedá se než říct, že obsahem je Zámek patrně rozmáchlejší, nicméně síla Procesu je krom v jeho břemenité myšlence i ve větší propracovanosti, takže asi tak. Neopomenul bych i to, že je to zábavné. U Kafky, stejně jako u Bukowského jsem po přečtení první knihy ihned věděl, že to je to, co hledám.
Náročné čítanie (aspoň pre mňa osobne, možno práve kvôli češtine, na ktorú som síce v literatúre zvyknutá, ale konkrétne v tomto diele mi to prišlo nepríjemné), ktoré ale stojí za to! Famózny Kafka.
Dvěstěpadesát stránek deprese a beznaděje. Už na začátku je to špatné. A každou další stránkou se to zhoršuje. Zběsilé konstrukce, vedlejší postavy, vazby na další postavy, každá další situace ještě absurdnější než ta předchozí. Přesto vás to nějak nutí pokračovat. Ale problém podle mě není v té knížce, problém je tom, jak to čtenář dokáže ustát. Mezi Procesem a Zámkem doporučuju alespoň pět let pauzu a třikrát Malého prince. Duševní příčetnost má každý jen jednu.