Proces
Josef Pohl , Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308990/proces-bY1-308990.jpg
4
2244
2244
Dejová línia prózy udržiava čitateľa v neustálom napätí a neistote. Veď akoby ste sa cítili, keby vás, tak ako protagonistu Jozefa K., v jedno ráno zobudili neznámi muži a odviedli nasledujúci deň na výsluch? V prípade Jozefa K. však nejde o nijaký žart, stáva sa súčasťou súdneho procesu, v ktorom figuruje ako obvinený.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Petit PressOriginální název:
Der Prozess, 1925
více info...
Přidat komentář
Po celou dobu čtení jsem si říkal: Tak a končím, ja být na tvým místě, Josefe, vykašlu se na vyšetřování kdo, co, jak a kvůli čemu a pořádně si užiju to co si ještě užít můžu (Leni, vycházky, malé radosti).
Tohle byla příručka psychologického teroru. Teroru.
Konec víc než uspokojivý, což se u takové knihy zdálo až nemožné.
Zatracenej génius Kafka.
Řadím mezi své oblíbené, tohle jen tak něco nepřekoná.
Jdu to ješte analyzovat...
Obvykle před volbami mám náladu na Orwellovskou atmosféru pro větší prozíravost u vybírání kandidátů a stran. Ke Kafkovi jsem cítil spoustu odporu po letech na gymnáziu, kde jemu - a například bratrům Čapkovým - byla přidána přídavná jména takové důležitosti a byl kladen důraz na smrtelně vážnou preciznost nad každičkým kouskem, který daný autor napsal (například i nad nepublikovaným dopisem otci), proto jsem chtěl po letech dát autorovi znovu šanci, když vím, že mi nebude stát za ramenem někdo, kdo by se zeptal, co se stalo na straně 63. "Proces" je úžasné dílo už jen kvůli tomu, jak je důležité, moc se mi líbí i charakteristicky absurdní atmosféra, kterou ze sebe podle mě jen tak neoklepu. Vadí mi však to, co mi zatím od každého čtení od Kafky vadilo pokaždé, ale za to autor nemůže: díla se mi zdají těžkopádná. Vím, že bych si "Proces" zamiloval podstatně víc, možná i postavil do výšin "1984", kdyby bylo dílo přepsané, určité pasáže přeškrtané a kniha celkově čtivější. Nechtěl jsem kritizovat, protože se mi kniha moc líbila, ale pro mě na pět hvězdiček není (a to taky není tak docela chyba autora).
Skvele vyobrazené, ako sa človek pod nátlakom prizná aj k tomu, čo v skutočnosti neurobil. Že neustály nátlak nás nakoniec zneistí, až premýšľame, či sme to naozaj neurobili. Aj keď neni čo. Aj takto sa dá zničiť ľudský život. Pripomína mi to trochu Oneskorené reportáže od Mňačka.
Kafkův proces se dá vykládat mnoha způsoby, ať už je to kritika nesmyslné byrokracie plné úředníků, polemika nad smyslem života nebo těžký sen či myšlenkový limbus, ve kterém je člověk uvězněn. Už jen ony kanceláře ukryté za dveřmi malířova pokoje nebo navzájem se vylučující argumenty tomu zcela odpovídají. Proces je absurdní jako život sám a nedivím se, že je kniha tolik ceněná. Psychika a nátlak společnosti je tu opravdu skvěle zachycen a je škoda, že dílo Kafka nebyl schopen zcela dokončit.
Kniha je geniálnym sprievodcom absurdného procesu, ktorý bol spáchný na Jozefovi K. Túto knihu si budem pamätať a oficiálne sa stávam Kafkovým fanúšikom. Jeho kniha je skvelým "mementom" na byrokratickú spoločnosť, ktorá je skvelo zobrazená a všetko speje k ešte absurdnejšiemu koncu. Kľudne a pokojne môžem odporúčať každému.
Prajem príjemný zvyšok letného dňa. :)
Znáte takové ty typické sny, které se sice odehrávají v realitě, ale občas se v nich dějí nelogické věci? Třeba že otevřete dveře u vás doma do obýváku, ale za nimi je vaše kancelář? Nebo s vámi osoby jednají nesmyslně? Kafka dokázal vytvořit příběh, který definují právě takové situace. A vystihl je dokonale. Mistrovské dílo.
“Na názory nesmíš příliš dát, co je psáno, to nelze změnit a názory jsou často jen zoufalství nad tím.”
Hodně těžký čtení...Netroufám si knihu rozebírat, ale jsem ráda, že jsem došla až na konec. Smíšené pocity...
Kafkův Proces je pro mě jakási bible pocitů člověka 20.století. Ano, není to snadné čtení, ale co je snadně?
Ať už v Procesu člověk vidí kritiku byrokracie, metaforu lidského života, nebo cokoli jiného, je to kniha, která se nedá číst bez toho, abyste se co chvíli zastavovali a přemýšleli, co tím chtěl asi autor říci - a nebo se vztekali kvůli naprosté absurditě celého příběhu a přemýšleli, co by se asi stalo, kdyby Josef K. jednal čistě logicky a racionálně a celý soud i s procesem prostě ignoroval...
“Těžké čísti mezi řádky, když nelze čísti ani tyto řádky."
Bankovního prokuristu Josefa K. unesou dva neznámí muži a oznámí mu, že byl obviněn a je proti němu vedený soudní proces. Josef ví, že je nevinný, ale postupně pod psychickým tlakem začne o sobě pochybovat a i si začne připouštět, že by vše mohlo být jinak. Skvělý psychologický román, jak lze člověka zlomit soustavným psychickým nátlakem. Ten pocit zmaru a beznaděje byl hodně silný. Nejhorší je, že sice tento román je fikce, ale nutno si připustit, že takhle lze vykonstruovat proces proti člověku i v dnešní době a též ho naprosto zničit
Franz Kafka si tedy umí pořádně pohrát s mojí hlavou. Po přečtení jsem často uvažovala nad tím, jak bych se chovala, kdybych byla na místě Josefa K. Došla jsem k závěru, že bych už ve třetině knihy ztratila hlavu a nejspíš bych skončila hodně špatně, ne-li ještě mnohem hůř. Knížka je úžasným příkladem toho, že pokud si dostatečně dlouho a pečlivě hrajeme s lidskou myslí, dokážeme ji přimět naprosto k čemukoliv. Nakonec tedy i uvěřit, že lež je vlastně pravdou.
Verím, že sa už takmer každý v živote musel občas cítiť ako Jozef K. Niektorí ľudia majú veľmi radi ten pocit, tú výhodu v interakcií s iným, že disponujú nejakými informáciami, ktoré sami o sebe môžu byť neužitočné a hlúpe, ale sú potrebné na mieste, kde ten človek pracuje/pôsobí a v akom systéme žije(me).
Nespravodlivosť, opojenie z moci, byrokracia, systém postavený na zlých hodnotách, zvýhodňovanie, potláčanie individuality, uniformita, povyšovanie sa nad inými - to je svet, v ktorom sa odohráva dej knihy. Som rád, že na našom Slovensku toto nehrozí. Človek sa dovolá spravodlivosti bezohľadu na meno a peniaze,.. neexistuje tu davová psychóza,.. systém nekladie polená pod nohy zamestnancom, živnostníkom, podnikateľom, slobodným matkám,.., všetky kľúčové úrady su centralizované a komunikujú efektívne s minimom byrokratickej záťaže,.. pravda, ktorá je vždy jednoduchá a čierno-biela sa nehľadá na atraktívnych konšpiračných weboch,.. keď jeden krát od systému (zdravotníctva, poisťovňe,..) potrebujete niečo Vy, dostanete top servis, lebo si platíte všetky odvody a nikto nebude hladieť čudne, že si dovolíte otvoriť si ústa... a takto si tu žijeme.
Kafka ma zaujal a neviem, ktorú ďalšiu knihu si prečítam. Snáď sa tu niekým inšpirujem.
Mé nejoblíbenější Franzovo dílo vůbec. Jestli se o Kafkových dílech říká že si je člověk pamatuje ještě dlouho po přečtení, tak u této knížky to platí dvojnásob. Dílo vás nutí neustále přemýšlet proč se to všechno děje. Absurditou je že se to nikde nedozvíte, těžko říct, jestli to byl Kafkův záměr nebo jestli dílo opravdu nebylo dokončeno, či Max Brod pár stránek někde zatoulal. Knížka je velice zdlouhavá a rozhodně nepatří k těm nejčtivějším. Ale jsou v ní krásně patrné Kafkovy silné stránky. Neuvěřitelná absurdita a bezmoc jednoho člověka. Věc, co mě ale nejvíce oslovila, je Kafkova schopnost detailně popsat každou maličkost. Pro obyvatele ČR, který pravidelně navštěvuje Prahu je díky tomu zážitek z této knihy o to silnější.
Kniha u které nejde o to pochopit proč se co děje, ale uvědomit si, jak se to děje a jak na to reaguje hlavní hrdina. Je to v podstatě o podstatě absurdity a o tom jak se člověk nechá ovládat systémem. Nejvíc se mi líbila pasáž o zavřených dveřích zákona. Kniha je nezapomenutelná, místy trochu zdlouhavá, ale to mi nevadilo.
Už si ani nepamatuji, co jsem od F. Kafky četla poprvé, tak dlouho to je. A teď tu tiše žasnu, co ono to je za příběh, za téma, za zpracování, jak je to současné, aktuální, pořád platné. Těžko nějak komentovat. Číst a vstřebávat...
Nemůžu popřít, že to mělo něco do sebe. Přesto mám pocit, že jsem si z knížky nedokázala odnést nic moc jiného než zamotanou hlavu. Asi jsem nepochopila, jaké je její poslání. Proces s nevinným člověkem. Proces, o němž od začátku do konce nic nevíme, ačkoliv jej sledujeme. Josef K., jehož chování je pro mě záhadou. Ale ještě se knížkou budu zabývat v rámci zápisu na češtinu, takže třeba mi něco dojde zpětně. Snad. Nerada bych musela prohlásit, že mě Kafka neoslovil, když je tak populární.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Vhodná pro ty co se rádi při čtení zamýšlí nad hlubšími věcmi a nepotřebují akční příběhy :) . To že není dokončena mi ani nevadilo. Každopádně kniha ve vás zanechá pořádně melancholickou náladu a jen tak na ni nezapomenete. Pokud chcete nasát opravdovou atmosféru, tak nejlepší doba na čtení je sychravý podzim...
Pro mě bezpochyby nejlepší Kafkovo dílo, které jsem zatím četla. Úplně si to celé dokážu tak živě představit, až si říkám, jestli jsem udělala dobře, že jsem to četla zrovna nemocná. Souhlasím s tím, že Proces v jedné své rovině ukazuje na byrokracii a jak to všechno nefunguje, každý dělá jen svoji práci, nikdo nic pořádně neví, za nic nemůže a lhostejnost se mění v nespokojenost a nakonec v odevzdanost. Překvapilo mi, že se K. nikdy nezeptal, z čeho je to vlastně obviněný, což by byla první logická otázka. Ale v procesu vše legiku postrádá, takže se asi není čemu divit.
Uf, tak to je na mě příliš velká síla. Nezvládnul jsem unést všechnu tu frustraci, kterou se Kafkovi podařilo vtěsnat do Procesu. Po přečtení si pokládám otázku, proč jsem si to vůbec způsoboval a četl něco, co mě každou stránkou dusilo a ubíjelo prožívanou bezmocí hlavního hrdiny. Docházím však k tomu, že mě kniha přeci jen obohatila - duševně mě vybudila k akci, revoltě proti absurditě a vděku vůči troše smyslu, se kterým se v životě lze setkat. Nejraději bych svoje hodnocení zakončil slovy: "Tak díky Franto a teď už jdi do prdele."
První dílo, na které jsem od autora sáhl. Po dobu mého studia na gymnáziu jsem ke Kafkovi měl jistou averzi, ač nedokážu posoudit proč. Teprve v době, kdy mi není tvorba "klasiků" podsouvána násilím, zjišťuji, že si k nim nacházím cestu sám.
Proces je popisem absurdity lidského bytí. Josef K., hlavní protagonista děje, neví nic. Ví však všechno. Neví, proč je obžalován, ale i přesto se hájí, jak jen to jde. Přeci jen to ví. Nebo ne?
Podobné procesy jsou k vidění i v dnešní době. Míra byrokratického úřednictví se od dob Rakouska-Uherska nikam moc neposunula. Když se do takového procesu u nás může dostat i dítě, které zdědí dluhy svého zadluženého otce, je něco špatně. Já v tom jistou paralelu s Kafkovým Procesem vidím. Vidím v tom tu nevědomost obžalovaného, který se snaží vyhrát ač sám ví, že jeho snahy jsou marné a povedou k ještě větší potupě.