Proces
Franz Kafka
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Der Prozess, 1925
více info...
Přidat komentář
Kafka mě nějak minul, nikdy jsem od něj nic nečetla (hanba mi...). Ale když jsme v naší oblíbené RockOpeře narazili na operu Proces, bez patřičné přípravy bychom na ni přece nešli. :) I tak se lze dostat k Literatuře s velkým L. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, nebo spíš než jsem se naladila na styl, kterým je knížka napsaná. Ale pak už jsem jen hltala, než jsem na konci zůstala s otevřenou pusou.
Velmi doporučuji k přečtení, dlouho budete mít o čem přemýšlet.
A tu rockovou operu doporučuji taky. :)
Povinná četba, ale opravdu zajímavá knížka. Pohltí Vás a musíte přečíst do konce a pořád čekáte co bude. Ten styl, kterým je knížka napsaná je opravdu originální.
Asi jsem od knihy po přečtení recenzí čekala něco jiného, bylo to velké zklamání a knihu jsem dočetla jen pro klid duše.
Delší, a podle mě méně úderné než Proměna. Ale i tak je to super… Kafka je neopakovatelný, pohlcující, atmosférický a bezesporu geniální… To, že je příběh nedokončený, je možná o to víc příhodnější. Byť závěr tu je a je až mrazivý...
Zajímavý zážitek. Ráda jsem se s geniálním F. Kafkou seznámila prostřednictvím příběhu a také dodatku k němu. Bylo to ovšem trochu náročné a chvíli si od sebe odpočineme.
90% - Veliká škoda, že kniha zůstala v tomto rozpracovaném, nedokončeném stavu. Mnohé dějové linky jsou tak jen naznačeny, přesto se ale jedná o poutavý příběh, který ve čtenáři vybrušuje do všech podrobností i ty nejabsurdnější představy o soudních procesech v režimech, kde nad spravedlností dávno zvítězila slepá byrokracie. Josef K. se nikdy nedozví, z čeho byl vlastně obviněn (nebo to alespoň čtenáři není sděleno), ale ono to nakonec vlastně vůbec není důležité. Koneckonců, jak říká v jedné z posledních kapitol duchovní, "soud od tebe nic nechce. Přijme tě, přijdeš-li, a propustí tě, odcházíš-li." Každý si v sobě neseme svoje viny a čím víc K. o své nevině (a schopnosti ji prokázat) pochybuje, tím hůř se pro něj proces vyvíjí. Někdy na mě dýchlo Orwellovo 1984, jindy byly popisované situace tak absurdně hrůzně směšné, že to bylo jak vystřižené z Monty Pythonova Života Briana. Neuvěřitelné, že takhle někdo psal před 100 lety, kdyby psal Kafka dnes, byl by z něj kultovní spisovatel. Což vnímám o to silněji, že jsem se k oživení téhle knížky v paměti dostala po shlédnutí Blade runner 2049, když hlavnímu hrdinovi označovanému jako K jiná postava začala říkat Joe (tj. zkrácenou verzí jména Joseph). Paralely se tam dají nalézt velmi snadno.
Absurdita, úzkost, beznaděj a nespravedlnost to všechno se dá cítit při četbě této knihy. Velmi mne fascinovala skutečnost poznávání jiných postav než jenom Josefa K. postav, které se vzdali všeho jenom proto, aby pro ně Proces dobře skončil, jestli vůbec někdy skončí. Je to takové utahané a zároveň krátké jako sám Proces. Původně jsem knize chtěl vytknout ducha nedopsanosti, ale když si to tak zpětně uvědomuji, ta nedopsanost ještě doplňuje takovou nezřetelnost, kterou kniha vskutku oplývá. Tedy skutečná věc, která mi vadila byli pro Kafku typické nesourodé kapitoly, jedna má stránek 10 další 40 a to mě z mého osobního principu neskutečně frustruje, ale tak to možná má být. Závěrem je to podivné dílo, které překročilo svojí dobu a mne už se nezbývá ptát, co bych dělal Já na místě Josefa K., protože je řešení spousta a vlastně žádné. Děsivé.
Nemůžu říct, že to byla špatná kniha jen proto, že mi dělalo opravdu problém ji přečíst. Bylo to zajímavé a nervy drásající. Vlastně přečtete celou knihu a na konci nemáte nejmenší tušení o čem jste četli nebo co se vlastně stalo.
Mám ráda, když mi kniha vyvolá pocity. Cítím úzkost, bezmoc, stísněnost. A pár dní nepůjdu na půdu :-)
Knížka byla těžká na čtení, v některých pasážích jsem se musela k čtení donutit,ale rozmluva K. s knězem v chrámu mě zaujala a celkově poslední dvě kapitoly byly velice dobře napsané.
Pro mě těžké čtení, absurdní a frustrující. Přesto jsem si při čtení nemohl pomoci a absurdnost vedeného procesu spojená s bezmocnosti Josefa K. mi neustále připomínal stalinistický teror po roce 1934, kdy statisíce obětí zažily to, co Josef K. V mých očích Kafka předběhl svou dobu a napsal absurdní román, který se později stal skutečností.
Nedá sa mi o Procese hovoriť ako o zábavnej knihe, no zostalo vo mne z nej niekoľko veľmi silných sureálnych obrazov, ktoré vo mne chvíľu pobudnú.
Josef K. prožíval peklo při absurdním procesu. Já jsem bohužel podobné peklo prožíval pří čtení. Nekonečmé monology o ničem, konec úplně divnej. Omlouvám se všem fanouškům, ale mě to fakt nebavilo.
Můj první Kafka a patrně i poslední. Nuda k uzoufání. Nejvíce jsem postrádal jakoukoliv informaci o důvodu udání nebohého prokuristy a tedy i motivaci k procesu jako takovému. Konec byl vysvobozením nejen pro Josefa K., ale zejména pro mne.
Složité čtení s typickou temnou atmosférou doléhající na čtenáře jako těžký bouřkový mrak. Rozhodně ne kniha pro každého. Já jsem si s tímto Kafkou bohužel nesedla.
Proti Josefovi K je veden proces, je dlouze vyšetřován, je popotahován, nakonci zastřelen na mostě. Po celou knihu se nedovíme, proč je proti němu veden proces a čeho se týká. Tato absurdita a nemožnost poznat pravdu je pro Kafku typická. Všechna jeho díla jsou o tom samém. Občas každý z nás v životě zažívá absurdní kafkovské situace.
Pro Kafku jsou charakterická dlouhá souvětí, psána spisovným a strohým jazykem. Popisu postav a prostředí, stejně tak samotnému vyprávění Příběhu věnuje pouze minimální prostor. Více jej zajímají myšlenky a jejich prezentace. Činí tak jednak formou dlouhých monologů, jednak popisem mentálních pochodů hlavního hrdiny, při nichž zřejmě čerpal z vlastních pocitů v podobných situacích. Důsledně se vyhýbá věcem konkrétním, vše je spíše jenom lehce načrtnuto, zahaleno v mlze a obestřeno tajemstvím. V tomto případě se to týká především ústředního procesu. K. neví, z čeho a proč byl obviněn, neví, jak probíhá (zda vůbec probíhá) soudní řízení, neví, kdo mu může pomoci a kdo uškodit. Neví to on a nevíme to ani my.
Spočívá snad podstata románu ve faktu, že jsme všichni něčím vinní? Jenže čím, kdo o tom rozhoduje? Naši příbuzní a známí, soud, nějaká vyšší moc? A jak lze vyhrát soudní řízení s naším vlastním svědomím? Množství otázek je na knize nejvíce fascinující a zároveň je to hlavní důvod, proč bude mnohým připadat příliš „těžká“ – nenabízí uspokojivé odpovědi. Nehledě k tomu, že ve fikčním světě Procesu, ve světě bez naděje a možnosti úniku, byste pravděpodobně nechtěli žít. Kniha je prostoupena beznadějí, deziluzí ze sebe samého i ze společnosti. Pokud se ovšem nenecháte odradit a zkusíte do ní proniknout, dost možná vám, stejně jako mi, změní život (nebo alespoň poupraví způsob, jak o životě přemýšlíte).
Příběh prokuristy Josefa K., který je jednoho dne z nevysvětlitelného důvodu obžalován. Josef K. se snaží zjistit co provedl a jak z toho vyváznout. Kniha poukazuje na to, že se v životě občas přihodí věci, které nelze nijak vysvětlit či ovlivnit.
Knihu jsem nedokázala dočíst do konce. Nějak mi nesedla. Zdlouhavé a nezáživné kapitoly...celou dobu jsem čekala nějaký zvrat, nějakou akci, záchytný bod... jenže nic takového se nedostavilo. Knihu se ani nebudu snažit znovu dočíst, za mě zkrátka nic moc. 1*
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 |  Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Opravdu nevím, co si mám o tomto díle myslet. Celou dobu se mi v hlavě honila otázka naprosté absurdity. Četlo se mi tom podstarně lépe, než Proměna a jiné povídky, přesto však mi přišli některé pasáže zdlouhavé.