Prokletá krev
Ange
Odhalte temná tajemství skrytá v zákoutích Versailles! Představte si svět, ve kterém Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla a kde se právě chystá korunovace Ludvíka XXIV. Sedmnáctiletou Angie pronásledují jednoho dne v metru dva ozbrojení muži a pokusí se jí zabít. Unikne jim jen o vlásek. Toho dne večer ji nečekaně navštíví její matka vévodkyně de Noaillesová, kterou již léta neviděla, a pozve ji na ples do Versailles, aby byla náležitě představena u dvora. Angie se tam nechce, ale takový večer by jí mohl pomoci odhalit, kdo jí usiluje o život a proč.... celý text
Fantasy Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Sang Maudit, 2017
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo tak moc překombinované, zmatené. Velké množství postav, ta doba mi tam absolutně neseděla. A na to, že upíry mám opravdu ráda, tak tohle se vůbec nepovedlo.
Uff... konečně jsem se dostala k napsání této recenze. Z knihy mám ještě smíšené pocity a pořád nevím jestli se mi to líbilo nebo ne.
Děj je popisován z více pohledů hlavních postav. Počínaje Angie, která byla v knize nejčastěji. Angie je celkem sympatická hlavní hrdinka a i rozumná, což obdivuji. Hlavní hrdinové jsou někdy paličatí a z jejich rozhodnutí by je člověk nejraději okřiknul. To se u Angie naštěstí nestalo. Úplně z počátku jsem byla zmatená v jakém časoprostoru jsem se to vůbec ocitla, zorientovat se v ději obecně. A k tomu mi trvalo zapamatovat si jména postav, těch jmen bylo v knize opravdu hodně.
Když se asi ve čtvrtce knihy objevily upíři, jsem si říkala, co jsem to vůbec vzala za knihu. Naštěstí s tématem upírů se tu pracovalo dobře a nevznikla z toho přeslazená romance.
Poté co se na to dívám s odstupem, musím říct, že kniha byla nakonec velice povedená. Jediné co musím vytknout, je to, že kniha skončila s otevřeným koncem, ikdyž se údajně jedná o standalone. To jediné mě na knize mrzí.
Jinak akcí, zápletek a i trochu té romantiky je v knize dostatečně.
Super kniha :) jen ubiram jednu hvezdicku za ten konec, ktery mi prisel uspechany a nedotahnuty... Ale jinak skvele!
Jednoduše odpad! Ani jsem nedočetla a to jsem si ji koupila na základě recenzí a to se mi málo kdy stane, že je to tak hrozné.
Ze začátku jsem měla trošku problém s postavami. Bylo jich tam hrozně moc a některá jména mi přišla podobná, takže jsem se ztrácela. Uvítala bych třeba jejich výpis v zadní části knihy. Nevěděla jsem, co pořádně od této knihy čekat, přece jen upíři, monarchie a moderní doba mi úplně dohromady nešli. Dle mého názoru je potřeba velká dávka fantazie u této knihy. Určitě nesedne každému. Řekla bych, že buď vám styl vyhovuje nebo naopak budete z knihy zaražení. Celou dobu jsem si říkala, že je to hodně ujeté, ale nechávala jsem mysl otevřenou a očekávala, co z toho všeho vznikne. Když se nad tím zamyslím, bylo to hodně propracované, co se dějové linky týče. Bohužel mi ale úplně nesedly postavy - měla jsem pocit, že se jim autorka dostatečně "nevěnuje". Hodně je to celé zaměřené na samotný děj a myšlenkové pochody, ale pocity plus emoce hlavních hrdinů jsou stranou. Proto jsem se do nich nedokázala tolik vcítit. Ze závěru knihy jsem byla trochu rozpačitá. Jednak tam byla taková - dle mě, nechutná scéna a také se to všechno vyřešilo tak nějak samo. Konec se mi zdál docela otevřený, byť jde prý o stand alone.
Na Storkách mě tato kniha opravdu nadchla takže jsem od ní asi čekala něco víc.
Začátek (asi tak do třetiny knihy) mi přišel absolutně nedodělaný. Tolik postav a témat, která byla jen tak lehce nakousnuta a vůbec nerozvinuta ... Navíc mi přišlo, že se tam všechno dělo moc rychle. Pasáže, které měly být psané obsáhle a "pomaleji", aby je čtenář plně pochopil a propojil si získané informace, byly hrozně rychlé a nedodělané a naopak ty, co nebyly důležité se opravdu vlekly.
Nelíbil se mi závěr s Filipem (protože tam ten závěr prostě nebyl. Chybí tam snad celá poslední kapitola :/ ...) a epilog tam byl vyloženě navíc a vůbec mi nepřišlo důležité, aby byl takto rozvleklý.
Je to ale fakt dobrá kniha. Bavilo mě to. Bylo to čtivé a zase něco trochu odlišného od toho, co v tomto žánru už bylo napsáno. Námět mě nadchl, ale myslím si, že je v něm mnohem větší potenciál, než byl využit v knize. Bude další díl??
Jinak i ve Storkách to pochopili a některé z nakousnutých příběhů jsou tam hezky dokončené (čtěte Storki ;)).
Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala, byla jsem zaskočena přítomností upírů ... od poloviny mi to začalo do sebe zapadat a kniha měla spád. Konec byl úžasný a dodatek mi přišel trochu zbytečný. Knihu jsem četla v rámci výzvy a nelituji, ale znovu po ní nesáhnu.
Kniha je dost zvláštní. Je to, jako trochu od všeho. Myslela jsem si, že jde o zamilovanou upířinu s nádechem thrilleru, ale nakonec je to podivná směska, kterou doteď nechápu. Příběh je originální a čtivý. Ale nejsem si jistá, zda se mi líbil.
Příběh měl pro mě docela pomalý rozjezd. Podle mého by autorka mohla prvních sto stran zkrátit na polovinu a příběh by měl dokonalý spád. Druhá část knihy mě bavila a vyvrcholení bylo napínavé i překvapivé. Konec mě ale opět zklamal. Pokud autorka nechystá další díl, tak vztah mezi Angelikou a Filipem skončil divně. A skončil?, nebo se změnil?
Prokletá krev ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Ačkoliv jsem se trochu bála spojení světa aristokracie a moderní techniky, nebylo to vůbec potřeba. Někdo by mohl říci, že je příběh překombinovaný, ale z mého pohledu se autorům nějakým způsobem podařilo z na první pohled k sobě se nehodících prvků vytvořit smysluplný a originální celek. Hrozně se mi líbila atmosféra příběhu, při čtení vyloženě cítíte to všudypřítomné pozlátko. Vůbec nejvíc jsem si užila část, kde hlavní hrdinka pochopila, proč Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla. Líbilo se mi vysvětlení a celá ta věc mě fascinovala, aniž bych vlastně pořádně věděla proč. Přestože jsem to čekala, i tak mě Prokletá krev překvapila svojí krvavostí a násilím. Po dočtení jsem se bála procházet potemnělým domem, za to autorům patří velká pochvala. Velkým nedostatkem románu jsou však z mého pohledu jeho postavy. Ani jednu z nich jsem si neoblíbila, všechny byly příšerně nesympatické, včetně samotné hlavní hrdinky. Mimoto jsem si taky myslela, že náhlého, osudového vzplanutí už bylo v knížkách dost. No, zřejmě ne. Vztah hlavního páru je naprosto nepropracovaný. Nemluvě o tom, že se mi jako zapřisáhlé puritánce vůbec nelíbil. Hlavní hrdina je vysloveně odpudivý. Některé věci v příběhu mi taky připadaly pěkně zvrácené. Autoři mají rozhodně zvláštní myšlení. Jen to, že někoho napadne, že by se hlavní postavy mohly pomilovat mezi desítkami mrtvých těl, je z mého pohledu opravdu zarážející. A nechutné. Musím říct, že mě to po dočtení rozhodně nutilo nad knížkou dost přemýšlet. V závěru ji hodnotím spíš jako takový lepší průměr.
Co se Prokleté krve týče, nedokážu říct, že bych s jistotou věděla, co si o tom myslím. Posledních sto stran můj velmi kladný názor dost nalomilo.
Je to skutečně hodně čtivé, námět se povedl (kombinace prvků, které se k sobě nehodí, nicméně i tak tvoří krásnou dějovou linii – perfektní a originální) a styl psaní autorky mi sedl již ze začátku.
Příběh mě opravdu bavil, zvládla jsem ho přečíst za necelé tři dny. I tak se ale nemohu zbavit dojmu, že poslední třetina knihy se tolik nevydařila. Nebavil mě děj, některé situace mi připadaly naprosto... nepřiměřené (jestli to tak mohu nazvat) a začalo mi vadit myšlení určitých postav. Také jsem prohlásila, že je to trochu překombinované (trochu? Hodně!). A můj názor na hlavního upíra? Zatraceně nesympatický člověk, co se mi do srdce skutečně nevryl.
Konec knihy je za mě zkrátka záležitost, která mě absolutně nenadchla, jinak je to rozhodně zajímavá zkušenost. Navíc se Prokleté krvi nedá odepřít to, že je nesmírně čtivá a vy ji opravdu nebudete moci odložit.
Kniha má velmi dobrý námět a je čtivá, nemohla jsem jí odložit. Propojení monarchie, upírů a to tajemství, které je v knize odhaleno wow. Také je super to co Angie skrývá před Filipem a ten konce opravdu nečekaný. Ale i tak měla kniha některé scény, které mi tam moc nezapadali, byly divně napsané a vůbec jsem je nepochopila. A také hlavní hrdinka mi vůbec nesedla. Chovala se divně. Ale za přečtení to určitě stojí.
Musím říct, že mi celkově kniha sedla. Od první kapitoly jsem se nestačila nudit a stránky mi ubývaly docela velkou rychlostí. Jen ten závěr mi trochu zkazil celé početníčko, přišel mi zbytečně překombinovaný, postava Bytosti byla dle mého názoru naprosto zbytečná, šlo to vymyslet lépe. Na druhou stranu poslední odstavec epilogu? Výborné, mám ráda lehce otevřené konce.
O této knize se mluví jako o upíří Selekci, s tím nesouhlasím. Daleko více mi připomínala upíří Nebezpečné známosti, které já naprosto, ale naprosto miluju. Ani Valmont tam nechyběl. :-* Kniha protnutá historií, šlechtou a úžasným místy francouzských dějin, které jsem před lety navštívila, o to více jsem se dokázala vžít do prostředí. Jen ta představa Paříže bez Eiffelovky se mi nelíbí. :) Ač tedy upírovina pro mladé, líbilo se mi to a jistý rereading. 4,5*
Líbil se mi styl psaní, postavy sympatické, pěkně vylíčené prostředí zlaté šlechtické mládeže, jak snadné je nechat se zlákat.
Ale také politika, magie, upíři, andělé a démoni a to všechno na příliš málem prostoru. Z počátku jsem se absolutně neorientovala a skoky mezi postavami a místy mě mátly, tak od třetiny to byli lepší, ale spousta věcí včetně vztahu Angeliky a Filipa by si zasloužilo mnohem více prostoru. Jak se Angelice nakonec podařilo rozklíčovat tajemství nemoci chybělo vysvětlení, prostě najednou věděla kdo i jak to zastavit. Celkově dobré, ale spousta věcí se dala buď udělat líp nebo zjednodušit.
Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale potom do sebe všechno krásně zapadlo a líbilo se mi to.
Magie je tady slušně promyšlená, je to sakra hodně krvavé. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat.
Nic moc