Propast
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475456/bmid_propast-JRc-475456.png
3
589
589
Je stará legenda horských vůdců o nadpřirozené síle shazující lidi do hlubin jenom strašidelná fáma, nebo obsahuje zrnko pravdy? Bývalý lezec trpící panickým strachem z výšek narazí na legendu o skalní plošině v Tatrách, kde neznámá síla nutí lidi, kteří tam zabloudí, skočit do propasti a zabít se. Neobvyklé množství smrtelných nehod v této oblasti mu nedá spát. Rozjede pátrání na vlastní pěst, jenže skutečnosti, které odhalí, se vymykají lidské představivosti a chápání. Za svou zvědavost krutě zaplatí – sám se ocitne na hraně propasti. Je stará legenda horských vůdců o nadpřirozené síle shazující lidi do hlubin jenom strašidelná fáma, nebo obsahuje zrnko pravdy? Propast je další mysteriózní thriller z pera Jozefa Kariky, autora románů Strach, Trhlina, Tma nebo Smršť. Jozef Karika, narozený v roce 1978 v Ružomberku, je slovenský spisovatel a novinář, bestsellerový autor, který prodal v České republice a na Slovensku více než 350 000 výtisků svých knih. V největší knižní anketě na Slovensku – Martinus Kniha roku 2014 -- se umístil na prvním místě mezi TOP 5 autory, o dva roky později skončil druhý. Za romány Propast a Černá hra je dvojnásobným držitelem Ceny literární kritiky Zlaté pero, dále pak osminásobným držitelem Zlaté knihy a trojnásobným Platinové knihy (za romány Ve stínu mafie, Trhlina a Propast). Román Strach se stal nejlepším hororem roku 2017 v Polsku, Trhlina pak v roce 2017 získala nejprestižnější slovenskou čtenářskou cenu Anasoft litera. Na motivy tohoto románu natočil v roce 2019 režisér Peter Bebjak stejnojmenný film, který svou návštěvností přepisoval na Slovensku historii.... celý text
Přidat komentář
Zcela poklidné čtení až do poloviny knihy. Pak se rozvine pořádné drama. Jen se mi nezdá pravděpodobné, že by v takovémto případě policie vrátila kameru, aniž by zhlédla záznam, který obsahuje.
Nedá se popřít, že kniha má spád. Ale přečtete-li od autora více knih, máte pocit, že jaksi splývají do jednoho toku. Je to vlastně příjemné, být ve známých vodách, ale neobjevíte nic nového a nakonec se cítíte trochu zklamáni. Za mě zatím nejslabší Karikova kniha . Nejvíce mě potěšila Trhlina a Tma. To byla jiná jízda!
Kniha Propast je hlavně psychologické drama z Tater. Kniha popisuje boj Adama samého ze sebou a boj proti příznaku hor příběh se odehrává ve Slavkovském údolí kde je zakázán vstup. Moc mě zajímá kolik zvědavcu kniha přilákala do téhle oblasti. Kniha není lehké čtení ale když vás chytne stanete se součástí Adama hlavního hrdiny. Prostě hory mají své tajemství.
Karika píše stále to stejné, jako přes kopírák. Jeho první knihy snad zaujaly, ale už se to ani nedá číst, vymění jména a prostředí a další kniha je na světě.
Mrzí ma, že ide o Kariku a ja musím napísať, že pre mňa bola táto kniha hrozná. Začala sa dobre, človek sa ako tak namoce, ale stále tomu niečo chýba, tak čaká, že sa to bude zrýchľovať, až sa to rozbehne tak, že tých necelých 300 stránok bude prečítaných za pár dní. No a v mojom prípade sa stal presný opak, na začiatku si hovorím, ok fajn, ale snáď sa to ešte viac rozbehne a od cca polovice knihy (keď sa rozprávač vybral s kamarátom na túru) to šlo dole vodou. Dej sa úplne zastavil, v knihe sa nedialo absolútne nič a ja som mala pocit, že na každej strane čítam presne to isté. No proste strašná nuda, nezáživné. Vôbec to vo mne nevyvolávalo žiadne pocity,nie to ešte strach, napätie a podobne, čo sa pri Karikových knihách očakáva.
Knihu som si zobrala na prekonanie menšej čiatateľskej krízy, ale zapôsobila úplne opačne. Z malej krízy sa stala obrovská kríza, kedy som sa do čítania musela doslova nútiť a vôbec sa mi nechcelo. Škoda.
Tentokráte musím bohužel při hodnocení knihy sundat nohu z plynu nadšení.
Trhlina není bezpochyby špatnou knihou, ale nemohu než potvrdit hodnocení jiných, že z dosud čtených (Trhlina, Strach, Smršť, Hlad/Žízeň) asi nejslabší co do intenzity zážitku.
To, co u předchozích knih bylo nosnou linkou a původcem strachu, děsu, či hrůzy, bylo v daný okamžik pouze prostředkem pro cestu do hlubin hrdinovy duše. Pátrání po okolnostech nešťastných? či náhodných? úmrtí turistů v jednom malém údolí roztočí kolotoč vnitřních běsů, které otevřou propast nemající konce ani začátku.
Vnitřní démon nebo tajemný duch hor? Příčetnost nebo nepříčetnost? Celý děj se točí ve spirále, která je chvílemi zajímavá, chvílemi zbytečně dlouhá. To co jsem na ostatních knihách pana Kariky tolik obdivoval, tedy schopnost z minima vytěžit maximum, jsem zde postrádal. Naopak, mám pocit, že tentokráte z maxima vytěžil minimum.
Jsem rád, že jsem si mohl knihu přečíst, ale na rozdíl od dalších již po této v budoucnu znovu nesáhnu.
'Když se díváš do propasti, i propast se dívá do tebe. Otřepaná, tuctová fráze. Děsím se pádu, nejsem schopen vzdorovat prázdnotě. Utíkám před ní právě tím, že se do ní řítím. Všechno, co mě děsí nejvíc, mě zároveň nejvíc přitahuje. Chorobné, ale jinak to zdůvodnit neumím. Klín se vyráží klínem, hrůza a přitažlivost jedno jsou.'
Na 'Priepasť' musí mať človek tú správnu náladu, čo sa mi konečne podarilo :)
Jednu * uberám za bígla :(
PS: Zo 'zubnej zvonkohry' ma rozboleli všetky zuby :)
'Jaké je objetí s prázdnem, jak chutná láska k propasti?
Konečně jsem viděl, jak vypadá objetí s propastí. Cítil jsem se lehoučce jako už dlouho ne.'
Tak ako sa mi páčila Smršť, tak Priepasť je presný opak, a príde mi, že Karikove knihy sú kvalitou ako na hojdačke. Priepasť je zbytočne zdlhava a pre mňa nezáživná. A zatiaľ asi najslabšia.
Strhující boj o holý život, když jste vaším nepřítelem vy sami. Příběh mě opravdu dostal. Něco tak napínavého jsem dlouho nečetla. Děj nabírá na obrátkách a vy si nejste vůbec jistí, jak to celé dopadne! Děsivé, tajemné a unikátní dílo.
Knihy Jozefa Kariky mám ráda. Jeho styl psaní mi naprosto sednul a příběhy které píše jsou tajemné, mrazivé a psychologické. Zatím všechny knihy které jsem četla byli dobré. Bohužel v této knize je toho až moc...
Začnu tím pozitivním....
prostředí je opět skvěle popsáno a člověk nemá při čtení problém se přenést do mrazivých a zrádných Tater. Zase jako v předchozích knihách tohoto autora tu máme mužskou hlavní postavu. Která má nějaké psychické problémy spojené s děsivou minulostí...a nebo nějakým traumatem z minulosti.
Nicméně dlouhé a opakující se popisy myšlenkových pochodů hlavní postavy jsou všude a je jich příliš mnoho. Neustálé hroucení a psychické propady mi po chvilce začli hodně vadit a říkala jsem si že absolutně nechápu jak takový člověk může vůbec přežívat na tomto světě. Bylo to prostě až moc rušivé...a přitom samotný příběh o nevinně vypadající skalní plošině která ani není moc vysoko, ale přesto tam lidé z neznámích důvodů umírají je dobrý nápad..a zní fakt dobře...
Což dobré také bylo...odkrývání tohoto tajemného místa mě bavilo. Popisy těchto případů byli hodně znepokojující. Jenže...pak přišla hlavní část příběhu...kdy vše totálně zabije opakující se psychický boj mezi hlavní postavou a zlem které číhá na oné plošině. Ze začátku to bylo celkem dobré a napínavé ale když už jsem četla po několikáté to samé...už jsem ani nechtěla číst dál. Nehledě na kouzelné slovo Sprunggeist....které je snad jako každé třetí slovo. Autor se tu tak moc opakuje až to šlo na nervy.
Hodně mi to připomínalo knihu Tma od tohoto autora. Ta byla také slabší a prakticky se jen opakovalo to samé dokola. Psychické propady a následující neskutečným zraněním hlavní postavy. A tak pořád dokola........
Knihu bych moc ráda doporučila dál, ale asi raději ne. Já si jí už nikdy nepřečtu znovu a jsem opravdu ráda že už jí mám za sebou.
Do Tater jsem jezdíval od malička každý rok na letní dovolenou a spoustu ples znám jako své boty. U Szontaghova plesa jsem nikdy nebyl a po přečtení této knihy to tak i nadále zůstane. Dost možná se nějaký čas budu vyhýbat i celé Slavkovské dolině. Jen tak pro jistotu.
Mrazivá a děsivá atmosféra pronikala při čtení této knihy až do morku mých kostí. Pravda, chvílemi možná "děj" trochu zpomalovaly zmatené myšlenky hlavního hrdiny, kterým nechal autor hodně prostoru, ale právě o to šlo, když se mu přímo do hlavy usídlil Sprunggeist, aby si s ním zahrával.
Ani konec mě nezklamal a pokud je tohle Karikova nejslabší kniha (jak někteří tvrdí), tak mě už pravděpodobně nemůže zklamat snad nic, co kdy napsal (a napíše).
Dočteno. Teď příběh vnitřně zpracovávám. Byl to pro mě hodně silný zážitek, no a ten závěr..
Za mě rozhodně Karika nezklamal. Vyhovuje mi jeho styl psaní, slovní obraty, synonyma, prostě se mi čte dobře a vždy se na jeho příběhy těším. Propast vnímám jako psychologický horror, který jsem si musela dávkovat. Nešlo mi ho číst na jeden zátah. Hodně o všem přemýšlím a tak ve mě bude ještě nejsou dobu rezonovat. Každopádně jsem s příběhem spokojená a dávám plný počet hvězdiček.
Já jsem spokojená,téma výborné,možná dojem trošku kazí opakující se detaily z jiných autorových děl,ale i přesto celkově spokojenost.Atmosféra se s postupujícím dějem mění z hororové až v téměř psychologickou hru se sebou samým,ale napětí jsem si v sobě udržela až do povedeného závěru.Cha,to je téměř sprunggeistovsky řečeno.:)
Ač Kariku čtu moc ráda, tahle kniha byla jeho nejslabší. První polovina knihy byla zajímavá, vše dávalo smysl, dobře se četla, ale druhá polovina už bylo o dost horší. Snažila jsem se číst rychle, abych se už dostala na konec a zjistila, jak to vše bylo. Škoda, námět byl totiž dobrý.
Opět se nedá upřít, že Karika si umí vybrat atraktivní a tajemné téma, které má potenciál a velký náboj. Zpracování je ale tentokráte trochu horší, protože, jak už tady bylo několikrát zmíněno, námět by vydal spíš na hutnou a atmosférickou povídku. V podobě novely je výsledek všelijaký a sráží ho především neustálé točení se v kruhu, protože hlavnímu hrdinovi se děje vesměs to samé, což je trochu ubíjející, především to ale ztrácí napětí a malinko rozptyluje čtenářovu pozornost. Osoba hlavního hrdiny je samostatnou kapitolou, protože jak už to tak u Kariky bývá, není úplně sympatická a dost často upadá do zbytečné sebelítosti, v tomto případě není moc důvěryhodná ani zvolená ichforma, protože hlavní hrdina má postupně propadat šílenství, jenže jeho zápisky jsou až podezřele normální, což je trochu kontraproduktivní. Výsledku ani nepomáhá lehce očekávaný konec, k němuž vlastně všechno spěje už od nějaké třetiny knihy. Propast tak opět zaujme vybraným tématem a poměrně klaustrofobní a hutnou atmosférou, na druhou stranu nesplní očekávání ohledně čtivosti a nějakého zásadního překvapení. Přes všechnu kritiku je ale dobře, že Jozef Karika podobné knihy vydává, protože je jich u nás (a na Slovensku) jako šafránu. 60 %
"Labyrint nemá začátek ani konec, nereálno se zakusuje do vlastního ocasu a plodí něco reálného. Bludné údolí se touží rozpínat, pohltit do svých záhybů co nejvíc lidí, co nejvíc myslí. Pokud jsi doposlouchal až sem, i tebe už chytilo, i ty už bloudíš a mnohé z toho, co považuješ za reálné, jsou jen divné obrazy před tvýma očima. Dříve nebo později zjistíš, že ti zbývá jediné.."
Příběh mě opět dokonale vtáhl a odmítl pustit. I když zde spařuju určité podobenství s jinými knihami, tak to byl skvělý zážitek.
Je to hodně podobné jako Tma. Samota v horách, postupné propadání šílenství, brutální zraňování hlavní postavy. Akorát místo slepoty, je zde strach z výšky a smrti. Bohužel místy to ale působí nastavovaně a zamyšlení se nad tím, co je realita a co "duch skoku" se dost opakuje.
Příběh je dobrý, zajímavý pohled do hlubin duše. Dojem z knihy mi kazí pouze roztahanost určitých pasáží, knize by slušelo zeštíhlení.
Štítky knihy
záhady horory paranormální jevy nevysvětlené, nevyjasněné jevy pobyt v horách Vysoké Tatry horolezci
Bavilo mě, když Adam pátral po tajemství a historii skalní plošiny, byla jsem zvědavá, co bude, až tam sám vyleze. Zpočátku to bylo napínavé, ale postupně jsem se začala ztrácet v halucinacích a skutečnosti. Pokud toto autor zamýšlel, tak se mu to asi i povedlo, ale mě to nebavilo. Konec vlastně ani nepřekvapil.