První čarodějovo pravidlo
Terry Goodkind
Meč pravdy série
1. díl >
Příběh Richarda Cyphera předurčeného bojovat s protivníkem nejsilnějším - tím je Darken Rahl, zlověstný mág, který si přeje zničit všechno, co Richard považuje za dobré a krásné, a odsoudit jej spolu s ostatními obyvateli Západozemí k životu v pekle zotročení a ponížení. Richardův život se změní, když zachrání Kahlan, krásnou ženu, která zoufale prchá před Rahlovými úkladnými vrahy, když se pokouší najít Zedda, posledního velkého čaroděje. Pouze Zedd může vysvětit hledače pravdy, člověka s čistým srdcem a silnou vůlí, který bude muset vládnout strašlivou mocí, legendárního Meče pravdy.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , ClassicOriginální název:
Wizard's First Rule, 1994
více info...
Přidat komentář
"Za devatero horami, za devatero řekami, žil byl...." i tak by mohla začínat tato kniha. Ano, jak již bylo psáno níže, je to velice klišoidní kniha, řekla bych, že až na hranici červené knihovny (svým, místy krvavým, způsobem). Chování postav, včetně jejich role v příběhu, je víceméně až děsivě předvídatelné, proto určitě není na škodu tam sem tam vrznout nějakou jinou postavu, která do děje zasáhne buď minimálně nebo vůbec, protože je to prostě hrozně fajn a super, že jo.
Nicméně i přes všechny vady, které kniha má, má v sobě taky jakési kouzlo. Snad je omotána čarodějným předivem, že přivírám oči, promíjím nedostatky a říkám si: "tak, kdy se pustím do dalšího dílu...?" Možná je to díky celkem pěkným popsáním světa, zajímavou magií, lehce zašmodrchaným koncem, který je přece potřeba odhalit atd.
Takže ve výsledku vlastně zas tak zklamaná nejsem. Sice nehladovím po další dávce teď hned a tady, ale jako lehký dezertík proč ne.
P.S.: Od jistá části by si to měly přečíst nejen všechny fanynky 50 odstínů šedi, ale i autorka této drasťárny :)
Přečteno. A tak nějak nevím, co si o tom mám myslet. V knize bylo vše - naivita a předvídatelnost pohádky až po naprosto zbytečnou brutalitu, která v knize nemá své opodstatnění a korunku všemu dělají místy úplně pitomé dialogy. Myslela jsem si, že ty jsou chybou překladu, ale dle komentářů zde asi ne :)
Knížka mi připadá, jako by ji napsal patnáctiletý nadšenec do fantasy v plném rozpuku rozbouřené puberty.
Ano, bylo to čtivé, ale konec člověk tušil někde od půlky, některé pasáže byly tak zbytečné, že jsem je přeskovala...
Prostě a jednoduše, nechápu, proč by měla být tato kniha (knihy) bestsllerem. Zkusím ještě druhé knížky, ale jestli to bude v podobném duchu, s Mečem pravdy končím...
lehké spoilery (ale většina vám stejně dojde po prvních 50 stránkách...)
Mám z toho dost rozporuplné pocity. Začátek byl celkem slabý, byl neuvěřitelně předvídatelný. Aneb otázky: Kdo je asi čaroděj? No starej podivínskej dědek, co se vyzná v bylinkách a umí číst z oblaků to určitě nebude.... Proč se Darken Rahl bojí ohně? - No určitě to nemá nic společného s tou obrovskou ohnivou koulí co mu zabila tátu... A ten Michaelův proti ohňovej proslov, to je prostě jenom náhoda... Je tam toho víc, tohle je jen to nejočitější... I když je celou dobu celkem jasné, jak to skončí, začne to pak být mnohem zajímavější, objeví se řada skvělých postav - Rachel, Adie, Denna, Scarlet atd. Jednotlivé charaktery nejsou nějak skvěle prokresleny, ale přesto jako by ožívaly. Některé pasáže byly rozvleklé, ale nějak mi to nevadilo. Richard byl často dost natvrdlý, ale nějak mi to nevadilo... A občas zase prováděl takové úvahy, že jsem naprosto žasla, jak na něco takového mohl přijít. Tahle kniha měla tolik nedostatků, že si ani na všechny nevzpomenu, ale přesto byla skvělá a zanechala ve mně hluboký dojem. Rozhodně doporučuju.
Jedna z věcí, která mě na ní dost zaujala, že hněv není vnímán jako něco negativního, ale jako něco, co nás má chránit - zajímavé...
Dlouho jsem se tak nenasmála, jako u seriálového zpracování knihy. Tvůrci zbourali většinu základních myšlenek knihy, a pak se divili, že jim příběh nepracuje tak, jak má... Ze začátku to bylo trochu utrpení, ale nakonec jsem se příjemně bavila...
Váhal jsem, zdali dát dvě či tři hvězdičky. Kniha nebyla špatně napsaná - Goodkindův styl mi sedl, dobře se četl. Jenže kniha měla příliš mnoho hluchých míst, i když se to možná na první pohled nezdá.
Ze začátku, takových prvních 200, možná 300 stran jsem miloval každé slovo. Autorova fantazie je vskutku velkolepá. Jenže...
Autor si libuje v extrémně dlouhých kapitolách, které by mohly být klidně poloviční, nic moc se tam nedělo. Všechno bylo roztahané - ale do nějaké pěti sté nebo šesti sté stránky jsem mu to žral. Pak ale přišel propad. A to hodně strmý.
Po přečtení si začínám myslet, že je Goodkind sadista. Jako jo, bylo to všechno skvěle popsaný, ale na mě to jednoduše bylo moc. Do toho můžu zahrnout i dialogy. To ten člověk nikdy neslyšel člověka mluvit? Občas (většinou) postavy říkaly takový hovadiny, že jsem prakticky nevěřil svým očím. Dokázal bych vypíchnout i pár citací, které byly dost dobré a trefné.
Například:
If you trully love someone, you will listen to them.
It's not a weakness, child, to be a victim.
Think of the solution, not the problem.
Nemůžu si ještě nerýpnout do autora samotného. Vážně si myslí, že mu uvěřím, že to není fantasy? Kouzla, magické meče, mluvicí draci... WTF? Ano, bylo to hodně o postavách, ale větší blbost, než že fantasy není fantasy, jsem ještě neslyšel. Goodkinde, s tebou končím.
Toto je začátek nejúžasnější fantasy série, jakou jsem zatím četl. Hned od začátku jsem byl vtažen do děje knížky a nemohl jsem ji odložit dokud jsem ji nedočetl do konce. Terry Goodkind vytvořil úžasný svět plný magie, kouzelných bytostí, válek a také tajemství. Na každé stránce jsem odhaloval části tohoto světa a s každou přečtenou stránkou jsem ho měl čím dál tím radši. Nejvíc jsem si však z tohoto světa oblíbil hlavní postavy. Nikdy jsem se v žádné knize nesetkal s tak dokonale zpracovanými hlavními postavami, jako tady. Jejich komplexnost mě neustále udivuje, a když už jsem si myslel, že mě nemůžou ničím překvapit, tak mi dokázali pravý opak. A k tomu všemu je příběh této knihy (potažmo i celé série) neskutečně rozmanitý, bohatý a barvitý, plný napětí a akce. Ale hlavně je to příběh o přátelství, o lásce, o rodině a o lidech. A právě proto si myslím, že tuto knížku a vůbec celý příběh si snad každý čtenář musí zamilovat.
První čarodějovo pravidlo je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy měla tu čest číst. Disponuje obrovskou rozmanitostí ze stran postav, prostředí, zápletek... Málokdy mé "odhadování děje dopředu" dopadá tak málo na úrodnou půdu, jako právě v tomto případě.
Richard, Zed a Kahlan jsou ta k sobě se nejméně hodící trojice dobrodruhů, jakou si lze představit. A přesto společně dokázali utvořit tak dokonalý příběh.
Před autorem smekám za obrovskou fantazii a co nevidět si koupím další díl. Snad budu opět tak nadšená.
Na knihu narazil kamarád, který čte hodně fantasy a má vážně dobrej vkus, strašně dlouho mě přemlouval abych toto začal číst, a já strašně dlouho otálel. respektive jsem měl strach z obsáhlosti a počtu knih. Kámoš mě neustále dokola varoval že jakmile začnu tak neskončím. a proto jsem ani nezačal. Donesl mi první dvě knížky a trval na tom abych začal. snad rok se mi válely doma na poličce a já pořád ne a ne. Až do doby, kdy jsem se rozhodl odjet do anglie a tak mě napadlo že si je tam vezmu abych si krátil chvíle v autobusech :) a tím to vše začlo.
Snad nikdy se mi nestalo že by 2hodinová cesta busem trvala 5 minut. A pak 12 hodin práce a v hlavně nic jinýho než Richard. Ještě stále to nemám přečtený celý ale neustále pokračuju a není jedinej den, kdy bych si nevzpomněl na tuto serii.
Naprosto doporučuji všem, aby to zkusili začíst číst. Nejleší je jak si vždy myslím, že vím jak problém vyřeší :) snad nikdy se mi nepodařilo odhadnout co se stane.
A tolik nervů kolik mě to stálo, panebože. Pokračujeme dál!
update, za 5 dní jsem slupnul zbytek knih a jsem strašně smutnej že tímto pro mě příběh zatím končí, ještě ne úplně, mám před sebou pravidlo devítek a další 4 knihy, ale zakončení toho původního příběhu ve mě zanechalo spoustu smutku a stesku po richardovi a kahlan, a ostatních, a tak jako cara, i já jsem uronil slzu nad nezvěstným richardem, kterému už prostě dochází stránky :( do těch posledních knih se mi nechce, protože ten příběh prostě ukončí.
Nastřádejte měsíc dovolené, nakupte zásoby jídla, sežeňte někoho kdo Vám ho bude nosit a odnášet bažanta, zrušte účet v bance a kupte celý Meč Pravdy. Pokud něco z toho neuděláte nemá cenu číst, pokud Vás děsí 10 000 stránek nezačínejte. Pokud to ale dokážete, přečtete né desítky knížek, ale jeden příběh - literaturu faktu Meče Pravdy.
Četla jsem původní vydání rozdělené do dvou svazků, ale pro zjednodušení budu hodnotit zde. Za mne zcela jednoznačně nejlepší díl celé série, který si vystačí sám i bez čtení knih následujících, z nichž některé mají sestupnou tendenci. Prostě První čarodějovo pravidlo je první, protože je nejdůležitější :-).
Zajímavá mytologie a postavy (Hledač pravdy, Matka Zpovědnice, bahenní lid, čarodějnice žijící v pustině, Kostní žena, ...), poutavý a napínavý příběh, hnusný záporák (když jsem poprvé četla scénu s "borůvkovým koláčem", byla jsem otřesena, i když oproti jiným scénám to tak hardcore není), sympatický hrdina a hrdinka s tajemstvím, vtipný čaroděj Prvního řádu... Zrada blízkých, naprosto brilantní využití prvního čarodějova pravidla na konci knihy a překvapivé rozuzlení... Superlativů bych mohla psát ještě mnohem víc a víc.
Mnoho prvků a motivů je rozpracováno v následujících knihách (např. význam modlitby Mistru Rahlovi).
Příběh mě místy docela bavil, ale kniha jako celek mi připadala plná fantasy klišé. Osudem vyvolený hrdina z mečem, jeho krásná přítelkyně, starý čaroděj, dlouhé putování, boj z jednorozměrně zlými padouchy (u princezny Violety mi to připadalo až na hranici parodie) ... Knihu jsem dočetla do konce, ale na další díly série se nechystám.
Tato kniha mě velice bavilo, ale mrzelo mě, že se seriálem neměla nic společného, snad jen myšlenku.
Ke knize mě přitáhl seriál. A možná proto jsem od knihy čekala mnohem víc. Četla se sice hezky, příběh byl příjemný ale ten náboj a to akční dobrodružství mi v knize chybělo. Jako oddechovka dobrá, ale nechytlo mě to tak, abych koupila další díly.
Začiatok úžasnej série. Autor vytvoril zaujímavý príbeh, kde sa z obyčajného lesného sprievodcu stáva hrdina, ktorý má ako jediný schopnosť zachrániť svet pred krutým tyranom. Kniha je živá, akčná a rozhodne Vás nebude nudiť. Postavy sú rôznorodé, zaujímavé, ale niekedy aj vtipné. Ich psychika sa s postupujúcim príbehom vyvíja a mení. Prítomnosť "jedného" hlavného hrdinu s výbornými opismi, či už prostredia alebo udalostí, nám dáva úžasnú príležitosť vžiť sa do deja. V knihe sa vyskytuje veľa otázok, na ktoré dostaneme odpovede až v ďalších častiach série, preto väčšina z nás hneď siaha po druhej časti. Kniha je pútavá, originálna a zaujme skoro každého, až na "Gandalfa" na obálke je to jedno z najlepších literárnych diel aké som kedy čítal!
Parádní:). Že to bude až tak dobré, jsem nečekala. Kniha sice byla krásně tlusťoučká a má spousty pokračováních, ale ze začátku to dost skřípalo. Richard vypadal na pořádného nekňubu (ty jejich mluvy a vyjadřování a chování, mg), Kahlan taky nic moc, jen ten Zedd a Chase vypadali na charakter, ale nakonec se vybarvili všichni. Dokonce tam bylo pár věcí, co jsem nečekala, takže za mne obrovská spokojenost (to mučení si mohl autor teda odpustit, ač jsem zvyklá z MKP, tohle jsem měla problémy dočíst… dokonce jsem chtěla přeskočit stránky…). Jinak skvěle vymyšlené a do sebe pasující postavy Hledače a Zpovědnice (nemyslím konkrétní jména, ale všeobecně zajímavé nové kouzelné bytosti). Představa, že u dalšího dílu jsem v knihovně až třetí na řadě, mě docela děsí, ale nechce se mi knihu číst v pdf… Uvidím, co vymyslím.
Naprosto souhlasím s Nirajem, tahle kniha se fakt nedá číst. Čím víc ji čtu, tím víc to na mě působí jako jakýsi moralizující kvák se zoufale plochými postavami, co se berou neskutečně vážně (stejně jako celá kniha).
"Dobré" postavy jsou až úzkostlivě andělíčkové a klidně se s vámi do krve pohádají, když jim zakážete mít hlídku, aby si odpočinuli. "Zlé" postavy jsou srandovně sadistické a ani je nemůžete nenávidět, protože jejich motivy prostě nejsou uvěřitelné (navzdory tomu, že nám autor na začátku udělí "převratnou" přednášku o tom, že "zlí lidé si nemyslí, že jsou zlí" - počkat, to jak fakt o.O ???).
Prostě...taková nevyzrálá fantasy.
Z počátku velice nudná kniha, která se postupem stává mnohem více zajímavější a akčnější. Posledních dvěstě stránek jsem přečetla na jeden zátah. Hlavní postavy jsou dobře napsané a nejlepší jsou scény kde se objevují mord-sity.
Pro ty, kdo uvažují nad tím, zda čist tuto sérii, zde je takové shrnutí jednoho čtenáře (Honza), který našel ta správná slova jak toto dílo ve zkratce popsat ... Dávám to sem pro to, že si myslím, že by byla věčná škoda, aby toto shrnutí zapadlo někde v diskuzi u jednnoho z dílů. Věřím, že jeho autor nebude mít problém s tímto rozšířením i na další weby kde se o této knize/sérii píše.
"Já osobně prakticky vůbec nečtu – mám jen pár stálic a od své osobnosti neoddělitelných knih/příběhů. Jedním jsou detektivky s Nero Wolfem od Rexe Stouta a druhým Sword of Truth od Terry Goodkinda.
Vždycky jsem začal číst o prázdninách a jen u málo knih jsem vydržel i po návratu do všedních dnů. Jednou z takových bylo Kolo světa od Roberta Jordana. První kniha mě fakt vzala a v podstatě jsem četl non-stop, napojen na umělou výživu. Druhá byla slabší, ale četl jsem dál. V průběhu třetí jsem ztratil zájem – diamant se změnil v uhlí, skvělá invence se odpařila a zbyl jen nudný, ucajdaný čajíček. To byl jen začátek konce; známý to chtěl dotáhnout, ale asi po deseti knihách to vzdal též. A to má obrovskou výdrž.
Na druhou stranu Goodkind je zcela něco jiného. V každé z knih SOT je samostatný příběh, byť světem, událostmi a postavami pevně svázaný v jednu velkou ságu. Za celou dobu nepolevil (uznávám, až na Naked Empire, který byl v porovnání s explozivním materálem ostatních dílů trochu pomalejší-přesto však čtivější než Jordan) a každá kniha přinesla nové postavy a osudy, odkryla stejně velký díl temné mozaiky fantastického světa, nová fakta o světě a schopnosti již známých postav.
Celý děj je promyšlený od první knihy do konce ságy takovým způsobem, až se zdá, že autor měl vše do detailu připravené již při psaní prvního dílu. Každá kniha pro mě byla jak droga, nebyl jsem schopen ji dát z ruky. Když jsem přestal číst, půl hodiny mi trvalo, než jsem přepnul zpět do reality. Byl jsem pokaždé totálně pohlcený příběhem a neschopný přestat přemýšlet o postavách, jejich vztazích a jak se bude děj dál ubírat. To se mi u Jordana nikdy nestalo.
Všech 11 knih jsem přežvýkal za cca 15 dní čistého času, v průběhu asi 3 měsíců. Je to rozhodně jiné než u člověka, který je četl tak jak postupně vycházely. Pro mě to je jeden příběh, pro jiné jsou zřejmě přechody znatelné – nezadržitelně museli mezi knihami zapomenout plno detailů a hlavně „ztratit nit“. Většina emocí vyvolaných příběhem vychladla nebo zcela zanikla; city, které k hrdinům chovali nahlodal čas a tím se připravili o velkou část prožitku.
SOT se zdá jako klasická fantasy svým pozadím, ale především jde o příběh čisté lásky, o skutečném přátelství, vznešených počinech a absolutní moci dobra. Je to i úžasná paralela současného světa, s jeho klady i zápory – v SOT však i přes obrovské příkoří, vítězí dobro. Je to o ideálech a boji za ně. Podle mě není SOT typická fantasy. Zde se neřeší povrchní zápletky hrdinů ve smyšleném světě, ale problémy, které nás v jiné podobě potkávají denně. Síla SOT je právě v tom, že nás nutí čelit našim slabostem a našemu strachu, a ukazuje, že dobro a ideály nemusí být vždy po zásluze potrestány. Každý z nás potřebuje občas povzbudit, být postrčen nebo ujištěn, že to co dělá, je správné a stojí za to bojovat. Richard tu sílu má a je na nás, jestli dokážeme sebrat odvahu a následovat jeho kroky.
Momentálně mám poslední díl – nejdřív ale přečtu znovu Chainfire, abych se vrátil. Než vyšla Confessor, musel jsem tři měsíce čekat a to je příliš dlouho, než abych jen tak začal číst poslední díl, kde všechny strasti dojdou rozuzlení.
Byly tu zmínky o úrovni překladu atp – obávám se, že jako plno jiných knih či filmů překlad text sterilizoval a zcela tak zničil původní dílo. Nestačí totiž jen přeložit slova, každé slovo má mnoho konotací, barev a významů; je třeba přeložit především pocity a to je práce pro básníka, ne tlumočníka. Pokud někdo převzal překlad v průběhu ságy a dopustil se takového zločinu jako je jiný překlad termínů, zcela jistě se jednalo o tupce. Tupec vám na struny v duši zahrát nedokáže, Terry Goodkind ano.
Zkrátka SOT je nejlepší kniha, co jsem kdy četl. Věřím, že ze mě udělala o chloupek lepšího člověka a prožil jsem s ní úžasné okamžiky. Chvilky, kdy mi dojetím tekly slzy, nikdy nezapomenu."
Zdroj: http://www.fantasyplanet.cz/kniha/fantom-ii-v-prachu-starych-kosti
Cela seria je pre milovnikov klassic fantasy, pribehov o sile a laske, mnozstvo ponauceni sa da najst v texte ale nie kazde oko ich uvidi. Su to knihy pre tych, co radi snivaju a veria v silu lasky a priatelstva. Spolu zvladneme vsetko a zivot treba milovat. Problrm ktpre knihy obcas maju, je naozaj viac potrebnych opisov a rozhovorov. Pokial ste uz na urovni citatelov knih od lowendovych autorov, resp. schizofrenikov, v ktorych sa ludia zamiluju do zombie alebo zena sa kvoli laske premeni na upira a jej dieta ju potom zozerie zvnutra,tak to urcite nieje pre vas. Pre mna to patri medzi absolutne najlepsich 5 serii, ktore som cital. Vrelo odporucam pre milovnikov klasiky.
Pro mne též nejoblíbenější část Meče pravdy. Skvělé postavy, skvěle vymyšlený svět a navrch Mord-Sith - milé dámy v latexu :D
Štítky knihy
magie čarodějové hraničáři obojek hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
2008 | První čarodějovo pravidlo |
1997 | První čarodějovo pravidlo 1: Zlověstný mág |
2009 | Kámen slz |
2016 | Válečné srdce |
1997 | První čarodějovo pravidlo 2: Tři schránky Ordenu |
Myslím si, že se sluší i říci, vzhledem k celé sérii, že první kniha je prostě pomalejší (je to i pochopitelné k nutnosti čtenáře se světem obeznámit), a spousta lidí se přes ní nedostane ... nicméně s těmi dalšími se to mnohem více rozjede ...