Pryskyřice
Ane Riel
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431591/bmid_pryskyrice-PhU-431591.jpg
4
355
355
Malá Livie vyrůstá se svými rodiči izolovaně na malém dánském ostrůvku. Původní venkovská idyla a šťastný život v souladu s přírodou netrvají věčně. Otec rodiny Jens Haarder svou rodinu sice miluje, ale několik nešťastných událostí ho natolik poznamená, že se život na ostrůvku změní spíše v horor. Haarder v domě a kolem něj hromadí tuny harampádí a svoji rodinu včetně Livie zcela odřízne od okolního světa. Kdo by chtěl jeho způsob života narušit, se zlou se potáže… Haarder se nezastaví ani před vraždou. Livie nechodí do školy a nikdy si nehraje s jinými dětmi, zato umí perfektně střílet z luku. Ona i její matka Marie otce zpočátku podporují, postupně se ho ale začínají i trochu bát a jeho paranoidní svět se jim víc a víc zajídá. Důmyslně nastražené pasti kolem domu ale brání komukoliv z vnějšího světa se přiblížit a pomoci jim… Pryskyřice je román o lásce a přírodě, ale i o trápení, strachu ze ztráty, paranoidním vnímání světa a nezamýšleném zlu.... celý text
Přidat komentář
Desivý príbeh, živo som si pri čítaní predstavovala všetky predostreté udalosti. Skvele napísané.
Nikdy jsem nic podobného nečetla. Zajímalo by mne, jak autorka přišela k námětu.
Dobře se to čte, ale je to síla.
První věta - šok. Poslední věta - šok. Celá knížka se moc dobře četla. Nešlo pomalu odtrhnout oči. Zvláštní osud rodiny, který tak nevinně začal a nenápadně se přetvořil v něco pokřiveného.
Velmi zvláštní kniha (v dobrém slova smyslu) s velmi děsivým příběhem. Od první věty jsem si říkala - Sakra, co to čtu? Místy šokující, děsivé, hrůzné a kruté. Ale vyprávění očima malé Livie působilo tak nevinně, očima dítěte, které nic jiného nezažilo, nic jiného nezná a vše, co se tam dělo, vnímá jako “normální”. O to děsivé to čtení bylo. Chudák holka. No a ten konec, především poslední věty - no mazec! Rozhodně svým zpracováním a námětem kniha patří mezi nevšední a stojí za přečtení.
Drsné, od první věty šokující, přesto jedna z nejlépe napsaných knih, které jsem v poslední době četla. Román ve své podstatě tak čistý o tak moc špinavých věcech... Fascinovaly mě nevinné popisy očima malé Livie, jíž vše přišlo tak samozřejmé. Úžasné zpracování.
Znepokojujúce.
232 strán od ktorých som sa nemohla odtrhnúť. Napriek hrôzam, ktoré sa odohrávali v knihe som nemohla prestať čítať. Bol to príbeh o láske. O šialenej láske ženy k mužovi, tak šialenej až to ničí život celej rodiny. Neviem na koho sa mám hnevať viac, na Mariu, že neodišla od muža aj s dcérou? Na Jensa, ktorý odmietal pomoc? Alebo za to môže bolesť zo straty milovanej osoby?
“A vtedy som si začala uvedomovať, že tma už viac neoberá ľudí o bolesť…”
“Veci potrebujú svoj čas, potrebujú čas, vraví ta pani. Niekedy si myslím, že by to mala hovoriť inak. Čas potrebuje veci, berie nám ich. Mám more času, ale už nemám veľa vecí."
Tak tohle bylo šílené, odporné, ujeté nechápu,příběh ponurý deprimující, mazec. Na knížku podle hodnocení jsem se těšila pak při čtení mě to tak nějak přešlo dočetla jsem to proto, že jsem byla zvědavá jak to s Livií dopadne. Nebudu patřit asi mezi nadšence, kteří dávají 5*původně jsem chtěla dát 3***,ale za ten konec dám 4*
Nejprve jsem se nemohla nějak začíst a přemýšlela jsem, proč jsem vlastně tuto knihu chtěla. Ale pak se to rozjelo, bylo to mazec. Doufám, že žádné dítě na světě nemusí něco podobného prožít. Hlavně, že to dobře dopadlo, ne pro všechny, hlavně pro to dítě.
Už při první větě jsem váhala zda mám pokračovat ve čtení. Nakonec jsem knihu přečetla, ale přátelé toto je fakt ujeté až odporné co člověk může udělat. Kdo je slabé povahy tak nečíst. Já si jdu přečíst něco veselého.
Asi nikdy jsem nečetla něco takového. Je to odpudivé, neuvěřitelně kruté a nesmírně působivě napsané. Místy mi bylo až fyzicky špatně a přesto jsem nemohla přestat číst.
Co bylo příčinou těch hrůz? Dalo se vůbec něco takového vydržet? Šlo něčemu předejít?
Hlavou se mi honí spousta dalších otázek a na celý příběh asi dlouho nezapomenu.
Naprosto desivá kniha, celý čas som si hovorila, že tá rodina je pekne na hlavu....velmi zaujímave čítanie
Jak jsem si našla, jedná se o Diogenův syndrom jinak také chorobné hromadění věcí a je v podstatě neléčitelný. No tedy slyšela jsem už o tom, ale když jsem si začala vše představovat, tak jsem si řekla "zaplať Pán Bůh", že manžel je jen obyčejný "bordelář", to bych asi nedala :) Doporučuji přečíst.
Velice zajímavá kniha - krásná, smutná i brutální. Určitě nejde o thriller. Nemyslím, že jsem někdy četla něco podobného...Výborně napsána kniha, brutální začátek vystřídaly i milé, krásné a dojemné scény.
Kniha je o osobní tragédii člověka, co se nevyrovná se ztrátou a "zblázní se" a jak toto trauma poznamená i jeho nejbližší o mnoho let později...Zajímavý příběh.
Perfektně napsané, po půlce už se kniha nedala odložit, prostě jsem musela vědět jak to s Livií dopadne. Není to vysloveně detektivka, ale příběh je plný ponuré atmosféry, kterou umocňuje to, ze hlavní hrdinkou je malá holčička.
Hodně zajímavé čtení. Ikdyž jsem stále čekala nějáký zvrat, který přišel až téměř za půlkou knihy.
Je to kniha, na kterou po přečtení nemůžete přestat myslet. A tak to má být.
Je mi zle. Normálně je mi fakt fyzicky špatně. Přečetla jsem dost knih o holocaustu, o válce jako takové, o nucené prostituci, o brutálních vraždách...ano, všechno to ve mně zanechalo nějaký smutek, splín, lítost. Ale tohle...tohle bylo prostě moc. Dělal se mi knedlík v krku, stahovalo se mi srdce. Já ani nevím jak to popsat. Je mi z toho zkrátka hodně hodně smutno. Dávám pět hvězd, protože mě to fakt zasáhlo jako doposud žádná jiná kniha. Ale už si ji nikdy v životě nepřečtu a doufám, že na ten příběh rychle zapomenu.
Přečteno jedním dechem. Příběh je úžasně napsaný, zajímavý. Nutí Vás přemýšlet, že jsou tu lidé, kteří jsou prostě jiní.......
Pryskyřice
Originální, promyšlený a šokující psychologický román. Nejprve to vypadá jako obyčejná šetrnost, až se to nenápadně rozvine v hromadění věcí a odpadu, až to přerůstá přes hlavu, úplně znemožní bydlení a propukne naplno tzv. Diogenův syndrom. Nikdy jsem netušila, že se to tzv. šetření může až tak zvrhnout, příp. jako tady přerůst až v paranoiu. Občas kapitoly byly proloženy dopisem matky dceři a dojímavé byly i kapitoly, kde se na život kolem sebe dívenka Livie dívá. Lehce uvěřitelný a strhující příběh mladé rodiny, žijící na malém, osamělém dánském ostrůvku. Díky za konec, bylo to tak napínavé, že se jdu ven projít a vydýchat. Zkusím i další knihu autorky.