Psohlavci
Alois Jirásek
Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny, obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem.... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem se klasikovi české historické literatury úspěšně vyhýbal, až mě pracovní povinnosti donutili přečíst si tuto knihu. Myslím, že budu v usilovném vyhýbání se pokračovat i dál. Je vcelku jedno, že Jirásek překrucuje dějiny tak, aby mu vyhovovaly, to dělá a dělala řada autorů, no spíš všichni, ale vadí mi ta únavná popisnost. Tam, kde jiný spisovatel napíše „Les šuměl.“ popíše Jirásek dvě stránky. Možná jsem zhýčkaný dnešní, akční až klipovitou literaturou, ale tohle se místy opravdu nedalo číst. Některé kapitoly měly asi podtrhnout vážnost situace a seznámit nás s charaktery osob, ale nefunguje to, jsou spíš zbytečné. Co se charakterů týče, tak ty mi nesedí vůbec, jsou děsně čítankové, Chodové jsou bez výjimky ztepilý, a navíc se charaktery vůbec nevyvíjí. Abych jenom nehaněl, číst se to dá, ale že bych po této knize sáhl s nadšením znovu, to říct nemůžu.
Tato knížka mě oslovila víc, než F. L. Věk, ale zase za mě žádné "wow" se také nekoná. Zaujala mě znalost autora o celém povstání a to jak uměl napnout děj až do poslední chvíle. Někdy nastal problém se zdlouhavým popisem, který je pro Jiráska typický. Knížku oceňuji především její krásnou starou češtinou, ta se samozřejmě obtížněji čte, ale je to opravdu krásné. No a chodské nářečí se čte ještě obtížněji, ale má to své kouzlo. Knížku určitě číst znovu nebudu, ale jejího přečtení nelituji.
Jojo, pan Jirásek byl pěkný pohádkář! Za "Psohlavce" by jej bodří Chodové asi pěkně prohnali čakanama...byl to původně hanlivý název. Ale knížka se čte hezky, když ji člověk nebere až tak doslova.
Po pravdě řečeno, jedná se opravdu jen o Román. Prvotním znakem Chodu jsou boty nikoliv hlava psa. Je však pravdou, že Lamminger zemřel po roce a dnu, jak vykřikl Jan Sladký-Kozina. To však může být náhoda, ale i nemusí. Jako člověka pocházející z oblasti Chodska, jsem hrdým že nás, Jirásek popisuje jak hrdiny. Kterými si však myslím nejsme. Většina Chodů jsme pěkný poseroutkové. Proto tvrdím román užasný, ale nic víc. :D
na to se ndeá nic říct závěr knihy Lomikare lomikare snad zlidověl v každé škole.
Zapomněla jsem dodat, že kupodivu Jiráskovy básničky jsou dobré. Třeba tendenční U rakve dělníkovi mě dojala. Vážně
Na Jiráska to není nejhorší. Dokud jsou to maximálně dvě knížky, tak to jde, ale louskejte po večerech F.L. Věka. Ty popisy jsou přímo vražedné
Skvělý zážitek je zejména doslov z pera jednoho z našich "národních velikánů" Zdenka Nejedlého. Psohlavce jsem četl před desetiletími, doslov teprve nyní, dokázal jsem jej vychutnat až ve zralém věku. Psohlavce a Jiráska vůbec v dětském.
Je to sice klasika, ale z dnešního hlediska nevýrazné, černobílé a příliš patetické.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Kdo by nebyl na straně Chodů ...