Psohlavci
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/714/psohlavci-714.jpg
4
476
476
Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny, obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem.... celý text
Přidat komentář
Mala som čo robiť, aby som knihu prečítala. Nie preto, že by sa mi nepáčila - myšlienka deja veľmi dobrá, len som to čítala v staročeštine a to mi dalo dobre zabrať. V češtine čítam v pohode. Pri viacerých slovách som mala čo robiť a niekedy som musela vetu aj 2x prečítať :-)
Člověk se trochu pere a přímou řečí, někdy mu až za 3 věty dojde, co se tím myslelo. Nic to nemění fakt, že má pocit jako by u povstání byl a jakoby byl v tom 1000 davu přímo u šibenice. Nádherné kresby M. Aleše jsou jen třešničkou na dortu. Od začátku jsem to pojala jako román na základě skutečné události, tak mi to někdy sluníčkové pojetí událostí, až tolik nevadilo.
Nečekala jsem, že mě kniha tolik zasáhne. Je moc hezky napsaná. Konec jsem obrečela.
Povinná četba a pro mě teda děs a běs a hrůza. Ta staročeština mi teda vůbec nesedla, a dávám dvě hvězdičky jenom proto, že Alois Jirásek je prostě Jirásek.
Krev ve mně vřela jako ostatně vždy, když čtu o útlaku Čechů Germány, vzpoura Chodů a následná bitva byla napínavější než kdejaký thriller, polykala jsem slzy ponížení a vzteku nad tím, jak s Kozinou a s ostatními zacházeli, ale slzy lítosti nad potrestanými, jejich rodinami a celým Chodskem se už spolknout nedaly. Dostat se v tu chvíli na půl metru od pána z Albenreuthu, tak věz, Lomikare, že ne do roka a do dne, ale do pěti minut bys byl před božím soudem! Za šibenici by to stálo!
Zjišťuji, že část těch nejznámějších děl od Jiráska mě vůbec nezaujala. Psohlavci patří mezi ně, stejně tak Staré pověsti, ale ty dopadly ještě hůře než nebojácní Chodové. Nevím snad to bylo příběhem, který mě nikdy nějak zvlášť nezaujal, nebo to bylo tou přemírou nářečí, kdy jsem jednu větu četl nadvakrát, habych pochopíl, hak to vlastně býlo. Někdy to znělo jako finština (haten tuten), občas jako japonština (ha ty to byl... Iie, wakarimasen). Celou dobu jsem jen čekal, kdy Kozina vysloví svou větu a jestli Jirásek dá do románu i závěr po roce.
Pokud někdo hledá cestu k Jiráskovým dílům, tak Psohlavci jsou dobrým začátkem, a to i přes používané chodské nářečí.
Tak jsem si dal tuhle dávnou klasiku, z níž jsme nějaký ten úryvek četli kdysi na základce. Chodská rebelie z konce 17. století je v Jiráskově podání jistě velmi zromantizovaná, ale musím říct, že se mi to dost líbilo. Stačilo pár prvních stránek, abych se vpravil do Jiráskovy starší češtiny, a pak už se to četlo parádně. Většina přímých řečí je psaná v chodském nářečí, což mě z lingvistického hlediska hodně bavilo.
No a mimo jiné jsem se dozvěděl zajímavou věc. Asi všichni víte, jak hodně Neplzeňáků řekne někomu, kdo je z Plzně: „…zez (ze z) Plzně.“ Přičemž Plzeňák se ohradí, že oni nic takového neříkají. Tenhle výraz je totiž chodský, jak jsem se při četbě dozvěděl. Chodové, nebo po jejich Chodováci, říkají nebo možná kdysi říkali: „…zez Prahy, …zez Vídně, …zez Plzně apod.“
+ dialogy v chodském nářečí jsou sice zpočátku obtížné, ale dotváří specifický charakter "chodováků" v knize
+ velmi dobře zpracovaný historický příběh
+ melancholické vyznění
- vzhledem k malému rozsahu knihy (cca 270 str.) se autor věnoval až příliš mnoha postavám a dílčím zápletkám.
Obtížný jazyk, samé huž, haby, ha. Kniha se mi moc líbila, byla jsem překvapená, čekala jsem samé popisy a obtížnost a kromě toho jazyka vše bylo dobře čtitelné a tak. Smutné, hlavně konec. Kozina byl oběšen i když nic neudělal.
Lomykare, Lomykare...do roka a do dne! Každý národ má své vlastní hrdiny. Skotové mají Williama Wallace, Slováci mají Jánošíka a my buďme rádi, že máme Jana Sladkého - Kozinu, jehož životní osud mi opravdu připomínal osud skotského hrdiny. Jsem hrdý na toho člověka a jsem hrdý na Aloise Jiráska, že mi díky této knize přiblížil Kozinův život a boj za svá práva, ale i jistě těžký a krušný život na Chodsku v 17. století.
V každé době jsou pošlapávána lidská práva a nezáleží na tom, jestli je to v 17. století a nebo v dnešní době. Člověk by si měl zachovat nějakou tu svoji čest, narovnat svůj hřbet a říct ne, i kdyby zase měla téct krev.
Jirásek dokázal, že jsem se na chvíli v té době ocitl a mohl naslouchat poradám Chodů, čelit jejich vzpouře, zažívat jejich zklamání a jiné útrapy.
Předně je dobré říct, že Alois Jirásek nepsal literaturu faktu, tak jak si ji mnozí dnes představují. Tento suverén, který uvedl v život český historický román- a nejen on- ( což není synonymum pro literaturu faktu) velice dobře a se zápalem jemu vlastním vylíčil pohnuté osudy Chodů a ony pohnuté byly ať už se na to podíváme jakkoliv. To že Chodové měli o obsahu listin, které byli psané latinsky velice nepřesné povědomí a zřejmě i přehnané představy,je patrné i v románu.
Navíc každý kdo napíše že jsou fakta překroucena, by si měl možná uvědomit že se autor pouze pokoušel vystihnout situaci té či oné doby a psal pro lidi ne pro nějakou suitu a hlavně psal česky, což bohužel dokáže dnes jen málo docenit, bereme to jako samozřejmost a často překrucujeme samu češtinu, Tak mu odpusťme že se zasoustředil na vyostřený konflikt Chodů proti vrchnosti jako takový, protože je to kniha velice dobrá, a srozumitelná.
V každé době si chce majitel podmanit dělníky aby měl co největší zisk,tak to bylo i na Chodsku.Stará privilegia jsou roztrhaná,odpor je zlomen,vůdce popraven.Vládnoucí třída si myslela a myslí,že může vše.
Štítky knihy
17. století povstání Chodsko historické romány
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Hůř se mi četlo, protože je to ve staročeštině.