Poloviční král
Jan Hamouz
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393914/bmid_polovicni-kral-a3w-393914.jpg
4
119
119
Ptačí srdce série
1. díl >
A když voda Bělavé zešedne, věz, že se v království stalo něco zatraceně špinavého… Pohraničí Erenézie obsadil nepřítel. Trat’Hys vyráží v čele své armády, aby ukončil vleklé sousedské války jednou provždy. Zatím však netuší, že nejtěžší bitvu nesvede na bojišti, ale s vlastním synem. Na severu byl nastolen krutý řád. Stačí jeden nešťastný večer, jediné klopýtnutí, a Lheiwen je lapena v síti jeho nesmyslných pravidel. První láska ji tak sice naplní nezměrným štěstím, bude ho ale muset vykoupit víc než jednou jizvou. Garro brázdí vody Tórského moře a hledá lodě s břichy napěchovanými zlatem. Dokáže bojovat s kýmkoli, ale na jedno připraven není — setkání s mrtvou láskou ho zasáhne mnohem hlouběji, než by kdy mohlo ostří šavle. A co víc — nikdo z nich netuší, že daleko za mořem se sbírá obří armáda Rohatých, válečníků větších a silnějších, než jsou lidé...... celý text
Přidat komentář
Co naplat, prostě jsem se výborně bavil. Ač nemám rád knížky, které přímo odkazují na druhý díl, který navíc ještě není ani napsán, tak u tohoto díla udělám výjimku. Česká fantasy, vynikající spád děje, několik příběhů, které se k sobě nenápadně přibližují a hlavně postavy, který člověk fandí i nefandí. Super kniha.
DNF 132 strana
Tohle mi absolutně nesedlo. Na začátku jsem v tom měla guláš, hrozný zmatek. Nevím, kde se co odehrává, jak jednotlivé linky spolu souvisí a proč vlastně tenhle příběh je. Ten zmatek mám furt, i když se to lehce zmenšilo.
V průběhu, co jsem četla, tak jsem čím dál víc měla pocit, že nechápu, proč to čtu. Proč ten příběh existuje? Proč se tam děje to, co se děje. I když ono se vlastně nic neděje. Totální nudaaaaaa! A že mám ráda i pomalejší příběhy, ale musí mít krásný popis, který člověka baví a smysl. Tohle nemělo ani jedno prostě.
Třešničkou na dortu byla přirovnání a pojmenování. Co to sakra bylo? Fakt divný, divný, hodně divnýýý. Až oplzlý? No ne prostě.
Jediná pozitivní věc byla ta, že se to četlo docela rychle. I tak bych asi nezvládla přetrpět dalších 400 stran. Na to je moje knihovna až moc plná nepřečtených knih. Díky holkám, co to četly přede mnou. Za těch 130 stran můžou i jejich poznámky, jinak bych asi skončila dřív.
Autor si umí čtenáře připoutat velmi čtivým stylem, předestřením zajímavého světa s popisy náboženství i magie. Rozčilovalo mě, když v nejzajímavějším okamžiku přeskočil vyprávění k jiné linii a postavě, ale za chvíli už jsem spokojeně četla upoutaná dalšími osudy. Chvíli mi trvalo zorientovat se v čase. Předpokládám, že hodnotit prozatímní příběh je zbytečné, protože je jasné, že je kniha pouze úvodem k většímu celku. Na závěr mám stále spoustu otázek a jsem natěšená na pokračování.
Kniha to byla suprová a čtivá, krásně psaná. Ale na můj vkus zbytečně protahovaná a bez nějakého hlavního děje. Celé je to věnováno pár postavám, přičemž to někam určitě povede, ale to se nedozvíte ani po pěti stech stránkách.
Poloviční král se mi zaryl pod kůži.
Čekala jsem nějakou ohromnou fantasy s kterou se budu prát.
Ale dostala jsem něco mnohem lepšího. Přístupný styl psaní nutí otáčet stránku za stránkou, stejně jako fakt, že každá kapitola končí nějakým více či méně šokujícím zvratem, který vás nutí číst dál.
V knize sledujeme tři postavy při jejich každodenním fungování, při tom jak trpí, jsou poníženi, jak přichází o iluze nebo jak dostávají na frak. Autor se s nimi nemaže.
Při knize vámi, nebo alespoň mnou, lomcují všelijské emoce. Vztek, znechucení a odpor, radost, šílený smutek či to, že vás osudy postav úplně položí.
Sledujeme rozklad království, postav, iluzí.
Libilo se mi jak se autorovi podařilo vykreslit naprostý rozklad osobnosti, tu obrovskou změnu, kterou člověk prošel.
Svět mě neuvěřitelně zajímal. Krutý svět s čarodějnicemi, jež čerpají sílu z mízy stromů a lidí, no naprosto úžasné. Chci toho víc.
Knihu jsem dočetla před pár dny a nedá mi spát. Cítím se po dočtení, příznačně, trochu polovičatě.
Byl to úžasný zážitek a já se moc těším na podzim, kdy doufám, vyjde u hostu druhý díl.
Úžásná česká fantasy, která se kvalitami rovná zahraniční tvorbě. Líbila se mi reálnost postav a i světa, i když občas mi ze čtení bylo zle, atejně jsem musela číst dál.
Debutující Jan Hamouz není ve fantastice úplným nováčkem, i když jste jeho jméno pravděpodobně dosud nezaznamenali. Ve svých povídkách už ovšem dokázal, že se pro tenhle žánr narodil. Perfektně pracuje s jazykem, dokáže uvést v život neotřelé nápady a čtenářovu mysl získat úchvatnými scenériemi. Přesto v Polovičním králi škobrtl, a to v tom nejméně očekávatelném - ve vlastních ambicích. Rozehrává sice epiku hodnou Martinovy Písně ledu a ohně, jenže v průběhu pěti set stran nestihne víc, než zavařit trojici ústředních hrdinů lokálními problémy. Znatelně se přitom střídá nesourodá důležitost jednotlivých tragédií, která nabude smyslu pravděpodobně až v momentě, kdy čtenář pochopí celkový obraz situace. Přičemž v okamžiku, kdy román skončí, si uvědomíte, že se toho vlastně nic moc neodehrálo. Někdo umře, někdo přežije, ale to hlavní nebezpečí je stále teprve za humny – což ovšem víme od první kapitoly. Pro konkrétnější rozjezd cyklu Ptačí srdce si tak budeme muset počkat na další díl.
Jako pardon?! Tohle je prvotina? Taková naprostá bomba! Pro mě je tohle Objev Roku co se fantasy týče. Nechápu proč téhle knížky není plnej bookstagram atd. Vždyť je to něco neuvěřitelnýho!
Strašně mě to bavilo. Kniha vypráví z pohledu několika postav a to mám ráda, protože i když je to někdy náročnější na z orientovaní se, člověk se nenudí jedním příběhem a když to všechno hezky do sebe zapadne uděla, to následný "Wau" Efekt.
Mrzí mě jen jedna věc a to, že ještě není druhý díl.
Tohle mi vyrazilo dech. Sice nemám načtených milion fantasy klasických knih, ale tohle je ve svém žánru podle mého skvělý počin. Příběh se dělí na tři dějové linie, každá z nich provází jednu postavu, čemuž je přizpůsoben jazyk. Sice se mi ze začátku četl mnohem pomaleji, než obvykle, ale díky tomu jsem si knihu vychutnala ještě víc. Má to spád, akci, skvělé popisy, postavy, zvraty. Doufám, že další díly vyjdou, potřebuji nutně vědět, jak tahle pecka dopadne.
„Nepřátele bylo odedávna lepší držet si co nejblíž u těla – tak blízko, aby neměli nejmenší možnost tasit zbraň.“
Dokonale vymyšlený svět Polovičního krále poznáváme ze tří dějových linií – krále Trata z rodu Hysů, náctileté Lheiwen Borovicové a piráta Garra Trenozína.
Dar’Hys, syn Trat’Hyse a přímý následník trůnu by se vládnutí chtěl ujmout co nejdřív, ale v cestě mu stojí dvě překážky – jeho otec, který je stále naživu, a agarheny, které se dědí z krále na dalšího následníka trůnu a jsou znakem toho, že je člověk dost silný a rozumný na kralování.
Lheiwen Borovicová žije spokojený život v v malém městečku, její otec je prvotřídní kovář a její matka prodává zeleninu z jejich zahrádky. Žije si poklidný život, dokud se nedostane do potyčky s městskou stráží...
Garro Trenozín se svou lodí Altezínou tvoří dokonalý pár. K tomu má ještě výborně vycvičenou posádku a vlastní ostrov nad úrovni mraků, co víc si přát? Brahaha.
Knihu jsem četl dva týdny a vůbec toho nelituju, protože děj se vleče a dost událostí si prostě potřebujete nechat uležet. Za co rozhodně autora obdivuju jsou vlastní texty písní, protože tohle jsem zatím v žádné jiné knize neviděl!
Nebojím se říct, že je to zatím jediná kniha u které jsem se opravdu bál toho, co se stane nebo jsem tajil dech, protože kniha je od začátku až do konce opravdu luxusní. Pokud se mě někdo bude ptát na doporučení nějaké hodně kvalitní fantasy, tak Polovičního krále budu rozhodně doporučovat mezi prvními!
Jediná škoda, že v knize chyběla mapka, která jde ale najít na internetu!
Otázka dne: Kdy bude sakra 2. díl?!
Poloviční král je bezpochyby svkvělým čtením, přesto místy možná až moc dokonalým. Je psán naprosto geniálním jazykem, autor má velmi širokou slovní zásobu a nepopiratelný talent pro zajímavé košaté popisy. Přesto více než 450 stran směřovalo k (pravděpodobně) hlavní zápletce, která byla naznačena v prologu a dopracovali jsme se k ní až v posledních kapitolách.
Střetávání se tří různých osudů hrdinů v různých časových liniích, které spolu zdánlivě nesouvisí, sice nebylo zmatečné, ale role prologu a jádra knihy se v tomto případě trochu převrací. Hrdinové ale byli rozliční a přestože kniha měla spád, jednalo se o velice rozvláčné čtení, které pracovalo s mimotextovými souvislostmi a na první pohled nevýznamnými detaily. Díky tomu neměl hloubku jenom svět, ale taky každá postava, ať už ta hodná či zlá - a nutno podotkout, že hranice mezi dobrem a zlem jsou velice nejasné a kostrbané a žádná postava rozhodně není černobílá.
Kniha nicméně žalostně postrádala mapu. Fantasy vystavěné na budování světa o takovéhle rozloze mapu vyloženě potřebuje, proto bylo místy docela složité zorientovat se a udržet přehled o místopisu.
\"Nepřátele bylo odedávna lepší držet si co nejblíž u těla - tak blízko, aby neměli nejmenší možnost tasit zbraň.\"
***
S recenzí Polovičního krále od @jan__hamouz jsem si dala načas, a to proto, že z něj mám spoustu pocitů a podle mě není ani možné nějakou recenzí všechny ty pocity popsat a přiblížit vám jimi, jak úžasná tahle kniha je a jak moc stojí za přečtení. ***
Při čtení Polovičního krále jsem měla prakticky od začátku občas - co občas, spíš pořád - dojem, že nás chce autor zabít. Jakože fakt? Ah. Tahle knížka vážně bolela. Ale ne tak, jako třeba čtení Klanu. Tohle bylo taková ta zvráceně příjemná bolest, kterou si užíváte a prostě chcete víc a víc. Čím dál jsem se v příběhu dostávala, tím víc jsem byla rozložená. A ke konci už jsem si jen říkala: \"Nee, to nemůže skončit tak, jak si myslím.\" A pak prostě jen... \"Auu. Proč jen jsem to četla?\" ???? A následně: \"Chci další díl!\" Prostě a jednoduše - z těchhle výlevů nemůžete asi absolutně nic pochopit a z toho, co bych vám mohla smysluplně říct, vám nic říct nemůžu, protože bych vám tím všechno vyspoilovala, ale ta kniha je úžasná a s čistým svědomím vám ji doporučuju! Jakože fakt! Musíte si ji přečíst...!
Ale abych nebyla jen děsně pozitivní - u téhle knihy jsem si vyčlenila speciálně jednu barvu lepíků, a to na citoslovce - občas jsem se nad nimi docela bavila. A doteď si vlastně nejsem jistá, co má značit citoslovce \"Nc, nc.\"
Nicméně kniha jako tahle je mi důkazem, že česká fantasy se hravě vyrovná té světové, tak čtěte ty naše české autory, stojí to za to!
Pri pokusu o objektivni hodnoceni nemam vlastne co vytknout. Remeslne to vubec nepusobi jako prvotina, autor umi vypravet pribeh a dat svym postavam treti rozmer, world building pusobi autenticky a fantasy elementy vkusne. Presto, do cteni se mi kazdy den prilis nechtelo a stale jsem se musel k dalsim kapitolam provinile nutit. Ta kniha je preci skvela, tak proc to nejde?! Jakoby tomu snad chybelo neco zivocisnejsiho, zaroven mozna nejake lepidlo mezi linkami pribehu. Mozna jsem mel z knihy pocit neceho remeslne dokonaleho, ale trochu chladneho a strojoveho. Sam nevim. Asi je to s knihou jako s holkou. Muze byt inteligentni, dokonale nastylovana, prakticky bezchybna. Nakonec ji ale behem prvnich dvaceti minut rande porazi vytlemena zrzka, s kterou ten cas proste leti a nepotrebujete analyzovat proc.
nedočteno.... prostě ne.... ukecaná, neakční, děj se posouvá strašně pomalu a je to všechno smíchané do hromady nějak divně včetně časových os.... a to sem tomu dala velkou šanci, dočetla sem až za stranu 100.... :-(
Bezva kniha, jako někdo kdo přečetl už spousta fantasy knih bych nečekal že narazím na něco co mi připadalo takhle svěží.
Líbilo a moc. Opravdu velice milé překvapení od českého autora. Skvělá kniha, krásný příběh, zajimavé postavy. Připojím se předchozím komentářům , také bych uvítal v dalším díle mapu světa. Jinak jako autorova prvotina velice povedené. Za mě plný počet hvězd. Doporučuji. A už se těším na další díl. Pokud mě něco udivuje tak málo komentářů k této knize. Opravdu Poloviční král je skvělé fantasy. Lidé čtěte.
Klobouk dolů za tento český debut na poli fantastiky, bavilo mě to, ačkoliv je jasně vidět, že je to teprve rozjezdový díl a autor si spíše připravoval půdu pro ostatní díly, které budou následovat. Jsem zvědavá, jak se osudy našich hlavních postav nakonec propojí, snad už tomu bude v dalším díle. Jedno malé plus dávám magii, kterou normálně nemusím, vysávání mízy z živých organismů mi přišlo vážně zajímavé.
Jo, tak tohle se na debutový román opravdu povedlo. Minulý rok to byla Petra Stehlíková, kdo mi dokázal, že čeští autoři a fantasy literatura nejsou pasé. Tento rok je to zase Jan Hamouz s touto bichličkou, která má na to uspokojit choutky čtenářů high fantasy.
Příběh se víc zavděčí čtenáři, který nikam nechvátá, protože se vyvíjí opravdu pomalu, přesto není na dynamiku, akci a rozličné události chudý, právě naopak. Na své si rozhodně přijdou milovníci drsnějších záležitostí, protože mučení, krev střeva a častý sex jsou přirozenou součástí reálně vykreslených knih, a v tomto ohledu mě autor opravdu hodně potěšil. Jsou v tom emoce, je v tom síla, je to promyšlené a má to neskutečný záběr.
Na Polovičním králi je hodně patrné, že se jedná o rozjezdový díl a popravdě je autor tak trochu tajnůstkář a rozhodně nepustí důležité informace jen tak pro nic za nic. A v tomto případě je strašně těžké odhadnout, jestli si je autor střeží do dalšího dílu nebo nikdy nebudou součástí příběhu. Pevně doufám v to první. A jako věčný hnidopich, co se týče nových univers, ani zde si to neodpustím. Chyběla zde mapa, neskutečně moc. A chybělo zde více z tohoto světa. Hlavně z jeho minulosti a hierarchie.
Nakonec je to příběh více méně tří postav. Krále, obyčejného děvčete a piráta. Jejich příběhy by měly souviset jeden s druhým, ale i zde si dal autor pořádný pozor, aby nic neprozradil. Takže pro tento krát tu máme tři velice rozdílné příběhy, které jsou si docela vzdálené. Ale jejich nositelé jsou více než zajímaví. Buď se vyvíjí nebo už se nemají kam vyvíjet a válčí s běžnými životními problémy.
A co je nejhorší? Konec je naprostým prokletím, protože dostáváte naději a zároveň vám ji autor druhým dechem bere a vše končí ostrým cliffhangerem, nad kterým si ještě nějakou dobu budete lámat hlavu.
Čtěte Polovičního krále, protože ten si to opravdu zaslouží.
Poloviční král je napsanej fakt dobře, ale co se týká děje, tak za mě to je prostě ukrutně nudnej rozjezd, kterej s výjimkou šťouchnutí v samotným závěru postrádá jakejkoli originální nebo aspoň zajímavej nápad. Tři dějový linky a pár klasicky utrápenejch středověkejch postav, který mě nedojímaly, i když se autor snažil. Podobně (i když z jinejch důvodů) jako Zloděj osudů tohleto na Martina rozhodně nemá.