Ptáci v trní
Colleen McCullough
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241722/mid_ptaci-v-trni-iaC-241722.jpg
5
1125
1125
Podmanivý příběh okouzluje od svého vzniku miliony čtenářů. Australská prozaička v něm líčí více než půlstoletí v životě farmářského rodu Clearyů, jehož členové přicházejí z chudých poměrů na bohatou usedlost v australském vnitrozemí. Ze širokého okruhu hrdinů a dějových linií, které zavádějí čtenáře do australské buše, na bojiště druhé světové války i do vatikánských církevních kruhů, vystupují do popředí nezapomenutelné postavy farmářské dcery Meggie a mladého kněze Ralpha, kteří jsou osudově spjatí skrývaným milostným vztahem.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Thorn Birds, 1977
více info...
Přidat komentář
Nejsem moc na romantické knihy, ale tato mě úplně vtáhla do děje a doslova jsem stránky hltal. Hrozně se mi tato kniha líbila. Vím, že existuje i film nebo seriál, ale ten jsem bohužel ještě neviděl. Doporučuji
(SPOILER)
Od knihy jsem měla díky různým informacím konkrétní očekávání, která se nakonec nenaplnila. A bylo to jen dobře!
Děj se odehrává cca od 20.let 20. století a trvá až do 70.let 20. století. Nejprve se ocitáme na Novém Zélandu, později se přesouváme do Austrálie. Kniha je rozdělena do několika částí - každá je pojmenována podle jedné z postav, která v ději účinkuje. Nevypovídá však pouze o ní. Pokaždé se přihodí zvrat, který buď nějakým způsobem posune/ukončí její osud nebo posune děj zase o kousek dál.
Příběh mapuje život farmářské rodiny Clearyů. Hned na úvod potkáváme maličkou Meggie, nejmladší z dětí a jedinou dívku. Popíše nám své narozeniny, život s bratry, první školní dojmy až do chvíle osudového setkání, které její život ovlivní navždy.
Moc jsem si tuhle knížku užila! Fascinovaly mě popisy přírody, způsob jakým autorka zachytila proměnu generace i doby, zlobila se, když mi nečekaně sebrala některou z postav a byla mile překvapená z prostoru, který propůjčila tématice zakázané lásky, tedy milostné lince. Ta prostupovala celým příběhem. Někdy nepatrně, pak intenzivně, jindy vůbec.
Po dočtení mi chvíli trvalo, než jsem si myšlenky v hlavě dokázala srovnat. Za mě spokojenost a rozhodně doporučení!
Tato kniha je opravdu knižní skvost. Přiznám se, že se začátku mě kniha až tak nezaujala, ale spisovatelka čtenáři umně dávkuje rozvíjející se napětí i dramatičnost příběhu s každou další stránkou. Nakonec jsem se dostal do fáze, kdy mě kniha zcela pohltila a i když jsem dávno viděl filmovou předlohu, kniha mě naprosto uchvátila a jen tak hned na ni nezapomenu. Velmi poutavé bylo i čtení o tom, jak je tvrdý život na Novém Zélandu, ale hlavně v Austrálii, na kontinentu, kde nikdo nedostane nic zadarmo. Krom krásné dějové linky mezi Meggie a Ralphem, jsem obdivoval všchny postavy knihy, protože každá z nich v životě zakusila jak lásku, tak ztrátu a bolest až jsem místy nechápal, jaké těžkosti musely zejména Fiona a Meggie překonat a přesto dokázaly jít dál. Myslím, že knihu mohu zaslouženě zařadit mezi jednu z TOP knih, které jsem četl a knihu mohu jen a jen doporučit. Kniha je opravdu nádherná a ač jsem rád, že jsem měl možnost si ji přečíst, je mi i líto, že už nemohu prožívat další osudy knižních postav.
Pro mě je kniha i filmové zpracování taková klasika, částečně se blížící Jihu proti severu apod. Knihu bych dějově rozdělila na dvě části, po ostrov Matlock je úžasná a těžko se od ní můžu odtrhnout, po té už zkrátka tolik netáhne. Ale kromě děje je výborně popsáno i prostředí, ve kterém se odehrává, především Nový Zéland a Austrálie, což, alespoň pro mě, některé dějové nedostatky dostatečně vynahrazuje.
Četla jsem poté, co už několikrát dávali stejnojmenný seriál, kdekdo ho chválil a já už měla pocit, že jsem snad poslední, kdo ho ještě neviděl. Tak jsem si koupila knihu a dala se do čtení. Kniha se mi líbila moc, nicméně víc než příběh zakázané lásky mě zaujal popis života a přírody v Austrálii a na Novém Zélandu.
Prvni jsem videla 4 dilnou serii a ta me naprosto uchvatila. Kniha je jeste lepsi. Dekuji CV, ze jsem se po letech ke knize opet dostala!
Jako jedna z mála zdejších čtenářek jsem nikdy neviděla seriálové zpracování, dokonce jsem o něm a ani o knize samotné nikdy předtím neslyšela. Do ruky se mi dostala náhodou - zaujal mě poetický název a něžná obálka, jež mě spolu s popisem nalákala na milou romantickou letní četbu. Z toho, co jsem dostala, jsem poněkud rozpačitá, ale možná to bude tím, že se jedná o moji vůbec první rodinnou ságu...
Moje pocity z knihy se nedají shrnout do několika málo vět, neboť se měnily jako na houpačce, v závislosti na jednotlivých etapách života hlavních hrdinů. Začátek soustřeďující se na Meggiino dětství na odlehlé farmě na Novém Zélandu si mě získal nejen popisem složitých vztahů v rodině Clearyových (a vzrůstající touhou dozvědět se něco víc o Feeině minulosti), ale také příležitostí nahlédnout pod pokličku tehdejšího života obyčejných pracujících Australanů a dozvědět se něco více o uspořádání australské společnosti a rodiny. Ani život na Droghedě mi neupřel tu zvláštní radost pozorovat Meggiino dospívání a její vzájemné sbližování s Ralphem.
Co se týče jejich vztahu, byla to nepochybně jedna z nejromantičtějších lásek, jaké lze v knihách nalézt. Ničivá, svazující, balancující na tenké hranici s nenávistí. Přiznám se, že mě trochu zarážel onen osmnáctiletý věkový rozdíl, ale na tehdejší poměry to nejspíš bylo úplně normální. Ralph byl velmi rozporuplná postava, která se jen stěží dokázala vyznat v sobě samém, a jejími vnitřními bitvami autorka zaplnila opravdu mnoho stránek. Sledovat charakterové vývoje Meggie a Ralpha mě neskutečně bavilo, těšila jsem se na každé jejich další setkání po té, co se jejich životy začaly nezadržitelně vzdalovat.
A právě proti onomu vzdalování mám určité výhrady. Autorka jako by postupně upozaďovala příběh jejich mocné lásky a dávala příliš velký prostor vedlejším postavám. Některé pasáže mi navíc připadaly zbytečně moc popisné, ubírající knize na čtivosti. A to říkám jakožto milovnice dlouhých poetických líčení přírody, kterých jsem se však v knize postupem času až přesytila. Výhrady jsem měla taky proti pro mne osobně nezáživným detailům z australského válečného nasazení, které se ani nesnažily soustředit na Jimse a Patsyho, nýbrž na podrobný rozbor bojů v Africe.
Někomu to možná bude připadat jako příjemné zpestření té velké romance, ale já bych naopak upřednostnila, kdyby autorka přenechala více prostoru Ralphovi a Meggie.
Nelituji, že jsem si Ptáky v trní přečetla, ačkoli to není dokonalý román bez jediného nedostatku a koncem knížky děj pomalu upadá (ne že by osudy Megiiných dětí Danea a Justiny nebyly zajímavé, ale svým způsobem mi narušily dojem z milostného příběhu Ralpha a jejich matky), jedná se o kvalitní četbu plnou krásy, lásky, naplněných i nenaplněných tužeb, bolesti a trnů, jež si mnohdy sami zabodáváme do srdce s vědomím, že jednáme špatně. Nejedná se o žádnou pohádku, ale o realistickou kresbu života hrstky lidí, jež trpěli svými nedostatky a své štěstí vykoupili nesnesitelnou bolestí jako ti ptáci v trní...
(SPOILER)
Děj vypráví o rodině Clearyů, zavede nás nejdříve na Nový Zéland a poté do Austrálie v době obrovských pastvin a farem. Střídání napínavých pasáží a popisných je přiměřené a nunecené. Knize nechybí napětí, láska i smutné části. Za mě oddychové čtení. Poprvé jsem knihu četla asi před 10 lety a musim říct, že jsem ráda, že jsem se k ní znovu vrátila.
Dost často mi bylo Meggie líto, matka k ní byla vždy odměřená, otec Ralph se na ni vykašlal a život po Lukeově boku pro ni musel být hrozný ve srovnání s životem na Droghedě. Na druhou stranu jsem obdivovala její sílu a vytrvalost jít si za tím co chce. Vyobrazení zakázané lásky kněze je zde bravurně popsáno.
Vcelku docela čtivá kniha. Jen příběh byl na můj vkus trochu zvláštní. Asi třikrát jsem se sekla s odhadem, o čem bude kniha vyprávět. Nakonec to bylo o všem (všech) a o ničem (nikom) zároveň. Na mě trochu zbytečně obsáhlé, plné úmrtí a nedořešených vztahů a osudů lidí.
Velmi dobře napsaná kniha (trošičku holčičí ale to nevnímám jako něco méněcenného nebo snižující kvality autorky) - manželka mi ji doporučila a jsem rád že jsem si ji louskl. Bylo to príma čtení a mám časosběrné romány celkem v oblibě. Nový Zéland a Austrálie jdou rozhodně místa která bych chtěl navštívit a to že se dej odehrával právě zde byl další bonusový bod. Děj knihy byl velmi zajímavý, postavy a jejich charaktery se mi jevily jakožto velmi rozmanité a opravdu dobře vykreslené a to co ve svých životech prožívaly hlavní postavy bylo realistické a dobře mapující dobu a prostředí. To že je tato kniha na světě již více než 40 let a přesto má co říct i dnešním čtenářům a již miliony lidí na světě ji četly je jednoznačně důkaz to ho že je to prostě skvělé a mistrně napsané dílo - osvědčená klasika.
Po letech jsem se ke knížce vrátila a musím říct, že se mi tentokrát líbila ještě o kus víc! Vytrhla mě ze čtecí krize, protože i když je to fakt tlustá bichle, četla se perfektně. Historické ságy z Austrálie miluju a i když se většina mých oblíbených odehrává ve vzdálenější historii, příběh z první poloviny dvacátého století mě vzal za srdce. Nehodnotím plným počtem hvězdiček, protože typicky jako většina rodinných ság měla i tato některá slabší místa. Například příběh Meggiených dětí Justiny a Danea už jsem tolik nehltala, jako příběh samotné Meggie. Tu jsem měla moc ráda, ale jen do té doby, než se z ní stala matka... Otec Ralph mi moc nesedl a především jsem se musela oprostit od představy nesympatického herce, který se jeho role ujal v seriálu z roku 1983, Richarda Chamberlaina.
Knížku každopádně moc doporučuji a sama řadím ke klasice.
Kdysi v mládí jsem viděl film stejného názvu a byl jsem z něho nadšený. V hlavních rolích R. Chamberlein a R Waldová v něm prožili hezký příběh i když s nenaplněním svých životních tužeb a lásky. Po přečtení tohoto příběhu v knižní podobě se musím přiznat, že jsem očekával trochu více. První část knihy odehrávající se na odlehlém ranči uvnitř nehostinného australského vnitrozemí popisující život rozvětvené rodiny irských emigrantů Cleryů, mě zaujala podstatně víc než druhá část příběhu umístěného do vatikánského Říma, kde jeden z hlavních hrdinů Ralph povýšil na kardinála. Smutné na celém příběhu je, že Ralph dal sobecky, i když byl velmi milován farmářskou dcerou Meggie, přednost raději Bohu než normálnímu světskému životu. Osudy ostatních postav příběhu jsou spisovatelkou popsány velmi dobře. Zmínil bych zajímavý osud dcery Meggie Justiny, která si jako jediná z rodu farmářů zvolila svůj způsob života a šla za hlasem svého srdce. Vzhledem k tomu, že zmiňovaná druhá část knihy mě svým zdlouhavým a popisným dějem přímo neoslovila, hodnotím knihu spíše průměrně 4*
(SPOILER) Zajímavý příběh z australské buše. Pro někoho, kdo to čte poprvé určitě napínavé, jak to dopadne. Řekla bych, že ze začátku to mělo takový nádech pedofílie, když vezmu v úvahu, že skoro 30tiletý kněz už začínal milovat 10tiletou holčičku! Co se týčče Ralpha, byl podle mě rozpolcený a myslým, že se minul povoláním! Podle mě, neměl na to být knězem! V tomto příběhu je dobře vidět, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Meggie mi někdy připadala sobecká vzhledem k Ralphovi a trochu i k Justýně, a najivní vzhledem k Lukeovi! Musím také říct, že jsem vůbec netypovala, že se Fee dožije úctyhodného věku! Na to, kolik měla dětí a málem se udřela prací... Klobouk dolů! Z toho, jak skončil Paddy mi nebylo zrovna dvakrát dobře i kvůli detajlnosti popisu. Jinak si myslím, že kniha byla zbytečně dlouhá a chvílemi nezajímavá a za to 4 hvězdy.
Knihu jsem četla před lety a ráda se k ní vracím.Sem tam ji vytáhnu z knihovny,prolistuji,některé kapitoly přečtu. Kdo je tím ptákem,který v trní přijde o život? Megy,kterou opustí všichni,které milovala? Její matka,která celý život pyká za hřích svého mládí? Ralf,který neví, zda miluje Megy víc než Boha a nedokáže se rozhodnout? Všichni se motají v životě jako ti ptáci v trní.Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy z australské přírody. Na motivy knihy byl natočený seriál, nebyl moc dobře dabovaný, viděla jsem ho jednou a nikdy víc jsem se k němu nevrátila. Kniha je mnohem lepší.
Na to, ze jsem knihu koupila z neznamych duvodu v levnych knihach a kdysi davno snad videla kousek nejakeho filmu, ktery mi prisel priserne trapny a kycovity, se cetla docela dobre. Ale jo, libila se mi. Vztahy byly popisovany zajimave a ne preslazene jako v jinych romanech a i popis Australie byl zajimavy.
Tuhle knihu jsem rozečetla předtím několikrát, ale nikdy nedočetla. Asi špatný čas. Vrátila jsem se k ní nyní a vtáhla mě svou atmosférou. Kniha je nádherná, avšak depresivní tím, jak odráží reálný život. Je vám smutno, protože s rodinou prožíváte všechny jejich strasti od útlého dětství, až po jejich mnohdy tragické konce. Mně však na tom nepřišlo smutná ta nenaplněná láska mezi hlavními hrdiny. Ne, tohle ani zdaleka nebylo tak smutné. Mnohem smutnější bylo to, jak se jedna rodina vlivem okolností rozpadá, stárne a mizí před očima...
Z knihy přímo cítíte ten věčný koloběh života. Cítíte, jak opravdu končí etapa jedné velké rodiny, ze které postupně nezbývá nic. Na konci všeho zbývá pouze osamělost a smutek. Pokud autorka chtěla ukázat, jak je život krátký a jak málo stačí k tomu se proměnit v prach, pak bravo! Kniha je tím nasáklá. Okusíte stejný smutek, jako když se hrdinové loučí se svými blízkými a pomalu spějí ke svému konci, jen s osamělostí po boku. Příběh jako by na každé straně říkal, že nakonec stejně zůstanete sami. A v tu chvíli pochopíte, že tohle je horší trest než smrt. Naopak, ta je tady vysvobozením.
Hrdiny na konci příběhu opouštíte úplně jiné, než jaké jste je poznaly.
Příběh ve mně zanechává pocit, jako když čtu poslední stránku společně s hlavní hrdinkou, kdy osamělost a bolest z těch posledních řádek přímo tryská ... A naděje v nedohlednu. Všechno, co jsme milovali, je pryč. Čeká nás jen život v osamění.
Znepokojující a děsivé.
Dávám pět hvězd, ale knihu už nikdy číst nebudu. Je skvělá, ale nic depresivnějšího a skutečnějšího jsem snad nečetla.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Ptáci v trní |
| 1994 | První muž Říma |
| 1995 | Koruna z trávy |
| 2005 | Říjnový kůň |
| 1999 | Caesar: leťte kostky! |
Kniha se mi líbila, ale souhlasím s tím, že je neskutečně depresivní. Po dočtení mám pocit, že člověka už nečeká nic dobrého. :D Že vaše sny se nenaplní a nakonec stejně zůstanete sami... Je neskutečné, jak moc se autorce podařilo koloběh života a smrti, kdy se jedna rodina blíží ke svému konci. Přečtete si začátek a konec, ten rozdíl je markantní. Asi budu jedna z mála, komu ta nenaplněná láska nepřišla až tak hrozná, ale prostě to postupné rozpadaní rodiny, kdy hrdinka na konci zůstává sama... Děsivé. Silný příběh, ale vím jistě, že znovu už ho číst nebudu.