Půlnoční slunce
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269587/bmid_pulnocni-slunce.jpg
4
1326
1326
Krev na sněhu série
< 2. díl
Opět sedmdesátá léta minulého století, tentokrát však na dalekém severu Norska. Opuštěná vesnice Kasund kdesi ve Finnmarce, jejíž obyvatelé jsou příslušníky laestadiánského hnutí, které jejich životy svazuje přísnými pravidly. Desetiletý Knut a jeho krásná, čerstvě ovdovělá matka Lea, zastávající funkci kostelníka a zvoníka, nedostudovaný teolog Mattis a šamanka Anita. Záhadný cizinec Ulf, který tvrdí, že sem přijel z Osla na lov bělokurů, ale na lovce vůbec nevypadá, dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu ovšem nikomu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást. Půlnoční slunce je druhý díl duologie, kterou Jo Nesbo napsal pod pseudonymem Tom Johansen (na obalu knihy se však přiznává Nesbo, stejné je to i u zahraničních vydání).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
Kniha Zlín
Originální název:
Mere blod, 2015
více info...
Přidat komentář
Nic moc. Nudilo mě to a příběh byl kromě jedné skoro poslední pasáže celkem nezajímavý a celkem bez zápletky. Velice zbrkle a rychle zakončeno, až řekla bych slaďácky oproti minulému dílu. Není to dobrá kniha. Omlouvám se. Za mě palec dolů.
Harry Hole to není, no... Myslím, že Nesbi to umí lépe. Ale jako krátká oddechovka - no proč ne?
Výborné čtení!
Společně s předchozím příběhem z volné série "Krev na sněhu" ve mně zanechalo čtení velmi příjemný pocit. Dva příběhy takových "normálních zabijáků", podané velmi čtivou a svěží formou, plnou vyšponovaného napětí, místy nechybí lehce černý humor, případně filozofické úvahy. Na rozdíl od příběhů s HH mi tyhle dva příběhy přijdou mnohem více.... lidské. Autor si dovolil více zabrousit do běžných "člověčích" citů a emocí, do potřeby milovat a být milován. A v tom rozhodně (na rozdíl od jiných hodnotících) nespatřuji nic špatného.
Malá ukázka:
"Můj dědeček byl architekt. (...) Navrhoval kostely. Protože mu to šlo, říkal, ne proto, že by věřil v existenci nějakých božstev. Bylo to jeho životbytí. (...) Své kostely nazýval útočišti. Útočišti před strachem ze smrti. Útočišti pro nezkrotnou lidskou naději na věčný život. Vyšlo by levněji dát lidem pro útěchu dudlíka a plyšového medvídka, povídal. Jenže je lepší, když navrhuju kostely, na které se dá koukat, než když tu práci dostanou nějací pitomci, kteří dnes zaneřáďují zemi těmi paskvily, jimž říkají kostely."
Rozporuplné pocity. Klady - dobře se to čte a je to krátké. Zápory - nezajímavý děj, laciná zápletka, k postavám jsem si nenašel žádný vztah. Nevím, co to Nesbø vyvádí, ale tohle mu nějak nejde. Chci další díl Harryho!
Krásná, nádherná kniha! Má všechno, co má dobrá kniha mít - trochu melancholie, trochu poetiky, trochu napětí, trochu romantiky a nečekaný konec (tentokrát jinak nečekaný než u prvního dílu). Nechápu sice označení "druhý díl Krve na sněhu" jelikož se jedná o úplně jiný příběh s jinými hrdiny. Ale mnohé oba příběhy spojuje, vyznačují se podobnými prvky, i když Půlnoční slunce na mě zapůsobilo asi ještě více... Nevím, zda si někdy troufnu na příběhy Harryho Holea, protože po těchto dvou krátkých knížečkách mám o Nesbovi tak vysoké mínění, že se obávám že už to může jít jedině dolů...
První díl se mi tedy líbil mnohem více. Tento jsem dočetla vlastně jen proto, že byl taky tak krátký. Ze začátku jsem četla a pořád čekala, až přijde něco, co mě na knize pořádně chytne. Prostředek byl vyloženě nudný a nejvíce mě bavil konec, ale to už jsem byla z knížky tak nějak zmatená a zklamaná. Jo Nesbø u mě zatím moc nezabodoval.
Dočteno se smíšenými pocity. Četla jsem, troufám si napsat, dost knih od Jo Nesba, tato kniha mě nenadchla, což je přinejmenším divné.
První díl mě nadchl, pokračování pro mě bylo zklamání. Těšila jsem se na strhující konec jak je autorovým zvykem a tentokrát jsem se nedočkala.
pokud se Vám líbil první díl "Krev na sněhu", doporučuji přečíst i Půlnoční slunce, čte se to samo :)
Kniha se mi četla hezky, líbilo se mi to víc než první díl. Asi to není typický Nesbo, ale mně se to prostě líbilo :).
Nezaujalo. Od Nesboho jsem čekal trochu víc. Dal jsem si to jako předehru před Žízní a jak jsem dočítal, už jsem se nemohl dočkat, až se pustím do Žízně (Harry je Harry). Tohle bylo slabší.
Teda, ať jsem koukala sebevíc, tak jsem tu vůbec nenašla otisk Nesba. Ale i přesto to byl příjemný čtenářský zážitek. Musím říct, že tato kniha měla srdce. A to pořádné. Jsem ráda, že jsem s Ulfem mohla strávit dva hezké dny :)
Příjemné čtení, není to typický Nesbo, na jakého jsem byla zvyklá od Harryho Holea, ale přesto jsem spokojená.
Mé první setkání s tímto autorem a jak tak koukám, ani nevadí, že jsem nečetla první díl. Čteno díky výzvě. Ze začátku se mi příběh nelíbil, nebavil mě, ale řekla jsem si, že to prostě dočtu za každou cenu. A teď jsem velmi mile překvapena. Příběh je čtivý, rychle ubíhá a není to žádný krvák, jak jsem si původně myslela. Tuším, že se k tomuto severskému autoru ještě vrátím.
I když se mi druhý díl Krve na sněhu líbil víc než první, i tak mě to moc nenadchlo. Jednoduchá oddychovka. Jsem ráda že konec dopadl, tak jak dopadl. Chystám se na sérii s Harrym Holem, tak doufám, že to bude o poznání lepší. :)
Opět Nesbe nezklamal. Rychlé, svižné, spousta zápletek a zvratů. Jen mi zvláštní úkryt hlavního hrdiny v závěru připomíná úkryt hlavního hrdiny v Lovci hlav.