Půlnoční slunce
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550058/bmid_pulnocni-slunce-krev-na-snehu-ii.jpg
4
1320
1320
Krev na sněhu série
< 2. díl
Já jsem typ, co utíká. Teď už je ale na čase, abych se probudil… V sedmdesátých letech 20. století se na severu Norska usadili příslušníci laestadiánského hnutí. Jejich domovem se stala opuštěná vesnice Kåsund kdesi ve Finnmarce. Izolace není na škodu, neboť jejich životy jsou svázány přísnými pravidly. Pak ale do uzavřené komunity vpadne záhadný Ulf, který tvrdí, že přijel z Osla na lov bělokurů. Na lovce však příliš nevypadá – dokonce ani nemá pořádnou pušku. Nechce se mu prozrazovat, že jedinou kořistí, na kterou se tu možná bude pořádat hon, je on sám. Těžko totiž odhadnout, na čí straně budou místní stát a zda mu pomohou lovce setřást.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Mere blod, 2015
Interpreti: Václav Neužil
více info...
Přidat komentář
Takový romantický příběh jsem vůbec nečekala! Sympatický hlavní hrdina - zabiják, který neuměl vůbec zabít a milá krásná vdova. Mezitím nějaká akce a dobrý konec. Já jsem s knihou spokojená.
Toto pokračovanie krvi na snehu ma až tak neupútalo. Dej sa rozbiehal pomalšie, avšak posledných 50 strán už malo svoj spád. S novým menom "Ulf" sa hrdina dostane medzi lastediánsku cirkev a jeho snaha uniknúť nájomným vrahom bývalého šéfa sa zdá byť márna. Či zmení hrdinu láska alebo nové priateľstvo, uvidíte. Knihu fanúšikom JO NESBA odporúčam.
Přečteno za jediný den, což je jasný důkaz toho, jak moc mě příběh chytl. Půlnoční slunce nemůžu porovnávat s prvním dílem, protože ten jsem četl v prosinci 2015 (což vím díky tomu, že si pečlivě na této stránce označuju, kdy jsem co četl). I bez zpětného čtení svého komentáře si pamatuji, že se mi moc líbil. A nejinak tomu bylo i u Půlnočního slunce. Zkrátka paráda. Pořád platí, že ze samostatných Nesbových knih je mou neojblíbenější Lovci hlav, ale také Půlnoční slunce jsem si užil.
Pěkný příběh, dosti podobný tomu prvnímu dílu, ale jsou i daleko lepší. Něco mi v tomto ději zase chybělo.
Po Krvi na sněhu,moje druhá knížka od Nesba. A musím říct, že je skvělá. Nesbo umí skvěle vyprávět příběhy. Hlavní hrdina vlastně není hrdina, nájemný vrah,který nikoho nezabil, odsouzený na smrt.. Nakonec najde lásku na místě,na kterém ji nehledal a s ní i nový život.
Druhý díl série Krev na sněhu se mi líbil o něco víc, než první, byť hodnotím stejně. Odehrával se v zajímavějším prostředí a byl opět plný zvratů a naprosto šílených (někdy nechutných) událostí. Postava hlavního hrdiny byla mnohem uvěřitelnější, než v dílu prvním. Bylo tak pro mne jednodušší s ním sympatizovat. Stále je to však ze severské krimi spíše slabší dílo. Jako jednohubka opět dostačující.
V jednoduchosti je krása. Ani druhému dílu nic nechybělo.
Dokonce i mršina soba měla svou roli -:))).
Před lety jsem četl první díl a vím, že mě to nijak extra nezaujalo, a tak jsem tehdy tento jaksi vynechal. Teď jsem se k němu díky letošní výzvě vrátil a tím tak dokončil celé autorovo dílo (mimo jeho sérii s Doktorem Proktorem). A musím říct, že mě Půlnoční slunce velice mile překvapilo, až se mi zachtělo strávit nějakou dobu v oné lovecké chatě. Není to nikterak těžká a náročná literatura, ale napínavé a čtivé (a do jisté míry také naučné) to rozhodně je.
Druhý díl s prvním dílem nemá nic společného. Opět se jedná o knížku vyprávěnou z pohledu zabijáka. Bohužel zde nelze hodnotit na plný počet hvězd. Neboť příběh sice měl hlavu a patu avšak konec byl příliš rychlý a romantický
Za začátku (teda vlastně pěkně dlouho, už jsem byla dost za půlkou) jsem se nemohla vůbec začíst. Čekala jsem přímé pokračování Krev na sněhu I. Nebýt Rybáře, tak bych to ani pokračováním nenazvala. Nikdy knihy nasrovnávám, ale v prvním díle mi Olav okamžitě přirostl k srdci, ale tady Ulf nějak ne a ne. Až skoro na konci, to už jsem zase trnula jak to všechno dopadne a i když na Nesba dost neobvyklý konec, nakonec spokojenost.
Přemýšlím nad hodnocením, ale jelikož Jo Nesbo je můj oblíbený autor i když tohle bylo teda úplně něco jiného, tak dávám opět plný počet, hlavně za ten konec...
Tak musím napsat,že tento druhý díl Půlnočního slunce,byl o hodně lepší než první. Četl se mi s takovou lehkostí ,děj krásně plynul a ještě k tomu love story,což u pana Nesba není zvykem. Zcela něco jiného než řada s Harrym,kniha se mi četla s takovým vnitřnim klidem a ještě to pěkně vykreslené prostředí i osoby.
Jednoduchý děj, asi lepší než první díl. Kniha mě bavila celou dobu, hezký konec - love story, ale čekala jsem složitější příběh.
Děj asi trošku předvídatelný, ale příběh je psán takovým způsobem, že vás bez problému po celou dobu udrží při čtení. Kniha bez velkých odboček, možná překvapivě bez kupy násilností a mrtvých a pro mne tedy určitě překvapivě s love story. Dokázal bych si představit stejné story na větším rozsahu, ale pro tentokráte jsme byl rád za takovouto jednohubku.
Oddechovka (alespoň pro mě). Četlo se to velmi svižně a byla to aspoň nějaká změna oproti "Holeovským" mrazivým příběhům.
Kniha se četla velmi dobře, tím že je tak krátká je děj svižný hned od začátku. Nejsou tam žádné zbytečné a zdlouhavé popisy, takže jsem neměla žádný problém se do knihy začíst. Musím se přiznat, že jsem do poslední chvíle čekala, že to skončí jinak, ale za happyend jsem vždycky ráda ☺️
A mně se to líbilo! Jednička mě přiměla spíše k zívání, ale dvojka mě v podobě audioknihy krásně provázela na nekonečné cestě z jednoho rozkopaného konce země na druhý, ještě rozkopanější. Pořád jsem čekala, kdy přijde nějaká zrada a stane se něco přemýšlivého, seversky osudového, depresivně alkoholického, či jinak pro noční jízdy nežádoucího, ale kdepak. Konec mě dokonce přiměl se usmát!
Štítky knihy
norská literatura 70. léta 20. století severská krimi norské detektivky nájemní vrazi
Mně se styl psaní v těchto dvou knihách od Nesba moc líbil. Charakter hlavních postav opět nerozklíčujete hned na začátku příběhu, hlavní hrdina chlap s velkým CH a knížka přečtená za den. Spokojenost.