Putovné kino pána Saita
Annette Bjergfeldt
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537422/bmid_putovne-kino-pana-saita-6637cc6933c4b.jpg
5
77
77
„Bola som počatá na tanečnom parkete v Buenos Aires v roku 1927.“ Tak sa začína úžasná cesta Lity s jej krásnou a rebelantskou matkou Fabiolou, ktorá je blázon do topánok a pracuje v najznámejšom obchode s obuvou v meste. Osud tomu chcel, že matka s dcérou musia utiecť z krajiny a skončia na vetrom ošľahanom ostrove v kanadskom Novom Škótsku, kde Fabiola predáva v obchode s lodným proviantom gumené čižmy a dreváky. Námornícka ubytovňa Betlehem je plná svojráznych postavičiek a Lita sa čoskoro spriatelí s hluchou dcérou hostiteľov. Keď na ostrov dorazí pán Saito s pohyblivými obrázkami, roznieti dievčenskú fantáziu. Putovné kino pána Saita je neodolateľnou odyseou o vôli žiť, o rytme, v ktorom tlčú srdcia, o tangu, topánkach, chlapcovi s jantárovými očami a tajomných vráskavcoch. No predovšetkým o láske.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , PremediaOriginální název:
Mr. Saitos Rejsebiograf, 2023
více info...
Přidat komentář
Nádherný román o tom, kterak se matka, vášnivá tanečnice tanga a úžasná znalkyně bot Fabiola a její dcera Carmelita (zkráceně Lita) dostaly z Argentiny na téměř Bohem zapomenutý větrný ostrov Upper Puffin blízko kanadského pobřeží... Fabiola tu zůstat nechce, jenže Lita se velmi rychle sžije s místní komunitou, v níž nachází svou druhou rodinu, a odmítá odplout na pevninu... Lita konečně potká kamarádku na život a na smrt - hluchou Oonu - a život obou dívek velmi ovlivní pan Saito, Japonec, který po severských ostrovech kočuje a promítá lidem filmy...
Tahle knížka je jednak krásně napsaná, hojně používá obrazná vyjádření a neobvyklé metafory, přináší celou plejádu pitoreskních postaviček a často tragikomických situací, ale má i krásné vyznění: jestliže budete mít mysl otevřenou a oči i uši "na šťopkách", dokážete objevit krásu světa a štěstí i v takovém nehostinném zapadákově, jako je Upper Puffin (či jakýkoli jiný kout planety)... A to je myslím nadčasové poselství: nemusíte mít pohodlný život se spoustou "moderních" vymožeností a lehce dostupnými příležitostmi, stačí být naladěný na snahu a vůli být šťastný a ty příležitosti si vás najdou, nebo je sami objevíte i v původně zdánlivě neiinspirativním prostředí... Čili buďte aktivní a kreativní, dívejte se kolem sebe, vnímejte své okolí a ono to své ovoce přinese...
Svou poetikou a náhledem na svět mi knížka připomněla Towlesova Gentlemana v Moskvě - svět je barevné místo plné zajímavých lidí, a i když možná i zažíváme víc smutku než radosti, stejně je skvělé, že tu můžeme být, vždyť je to všechno tak zajímavé a jedinečné a skvostné!
Jedna z top knih letošního roku...
Jedním slovem nádhera. Ač nejsem bůhvíjaká cíťa, musím přiznat, že ani nedokážu spočítat v kolika pasážích se mi nahrnuly do očí slzy.
Posílám veliké poděkování @zanicenyknihkupec . Jen díky Vám jsem se odhodlala knihu přečíst.
Anotace pro mě nezněla příliš lákavě, ale nakonec jsem podlehla doporučení jednoho opravdu zaníceného knihkupce. A jsem za to neskutečně ráda.
Již po pár stránkách jsem byla lapena přenádherným příběhem. Autorčin styl psaní mi neskonale vyhovoval a stejně tak její smysl pro humor. Ještě jsem neměla dočteno a již jsem si objednala další autorčinu knihu a to Kodaňská Píseň písní.
Vážně jsem nečekala, že mě bude bavit příběh o ženě Fabiole, která každému sežene dokonalé boty. O její dceři Carmelitě, zkráceně Lita, která nám příběh vypráví svým dětským způsobem. A o všech dalších postavách, kteří žijí na ostrově Upper Puffin. Ti nejlepší se ubytovávají v Betlémě, nejdůležitější stavbě celého Upper Puffinu, kam každý rok jezdí pan Saito se svým kočovným biografem. Na jeho návštěvy jsem se těšila úplně stejně jako lidé z ostrova.
Čtení knihy doporučuji!
„Nic neláká tolik jako to, o čem si člověk myslí, že nemůže mít.“
Druhá kniha autorky a já jsem byla velmi zvědavá na první větu; v Kodaňské písni jsem ji obdivovala. Tady to bylo s první větou slabší a podobný dojem mám z celé téhle knihy. Ano, je v ní spousta skvělých postav, příběhů a myšlenek, a určitě patří ke knihám, které budu našim čtenářům doporučovat, ale mě osobně oslovila autorčina prvotina více. Možná je „druhotina“ slabší, ale pořád patří k nadprůměrným knihám, které stojí za to číst. Já jsem tady našla několik skvělých momentů, které si asi budu ještě dlouho pamatovat, namátkou třeba kajuta! A již podruhé nacházím v knize cizí slovo, které jsem nikdy předtím neslyšela: hipopotomonstroseskvipedaliofobie.
„Postupně pochopím, že příští týden je příjemně nezodpovědný čas, který se dá podle chuti používat celý život. Příští týden zhubnu dvacet kilo nebo vyhraju v loterii. Příští týden přestanu pít nebo potkám svého vyvoleného. Člověk je asi jediný tvor na světě, který operuje s tím, že nějaký příští týden vůbec nastane. Občas je příští týden to jediné, k čemu se můžeme upínat.“
Tak toto bylo pohlazení. Svižně se odvíjející děj, krásné slovní příměry, pohled do drsného života kdesi v Kanadě, dějově bohaté, žádná červená knihovna. To nejlepší, co jsem během dovolené četla.
Dovoluji si citovat :" To nejlepší, co jsem za velmi, velmi dlouhou dobu četl. "
Jussi Adler - Olsen
Já se připojuji.
To bylo tak pěkné čtení. Život jedné mladé ženy a její dcery se odvíjí jako na filmovém plátně. Bohatství života je v tom, když najdete místo, kde vás mají rádi a nezištně vám pomáhají. Chtěla bych v životě potkat takového pana Saita, Oonu,Maggie, Zvěrolékaře a vůbec všechny ty lidičky z Upper Puffinu. Krásný je závěr knihy.
V této knize máte možnost zjistit, že lásku a rodinu můžete najít i na těch nejneuvěřitelnějších místech, u těch nejpodivnějších lidí a v těch nejbláznivějších situacích... stačí mít jen stále oči dokořán a naučit se přijímat všechno, co vám život nabídne. Po přečtení se mi vybaví pocity : laskavost, sounáležitost - krádné, milé, dojemné, smutné..... Dovedla bych si představit tuto knihu zfilmovanou.
Knihu všude doporučuji a přeji jí co nejvíc čtenářů. Někde jsem již v komentářích četla, že toto je přesně kniha, kvůli které čtu, v ní člověk najde opravdu všechno.
Po dlouhé době kniha, která mě vtáhla do děje. Ze slunného, zpoceného a živého Buenos Aires se brzy dostáváme na chladný a izolovaný ostrov Upper Puffin. Jak kdyby autorka chtěla vzdát hold jihoamerickému realismu, ale pak nás se svým kouzelným příběhem rychle přenesla do zcela kontrastního prostředí. Příběh je také o tom, jak nám dokáže změnit život i podpora jednoho člověka a že z dětské obsese se může vyklubat velký dar a celoživotní vášeň.
Kromě Fabioly a její dcery Lity je v románu plno dalších postav. Obvykle v takových příbězích ztrácím brzy přehled a postavy se mi pletou, ale tady se mi nestalo a užívala jsem si i vedlejší příběhy. Ráda se ke knize zase za pár let vrátím.
Kniha je skvelo napísaná, ale nedokázala ma vtiahnuť do deja. Čítala som ju neúmerne dlho. Neviem, či to bolo mojim vnútorným rozpoložením, nevhodným časovým nastavením...
Kľudne som ju na pár dní odložila, potom som si už samozrejme nepamätala kto-je-kto... celé zle (:.
A pritom autorka vykúzlila imaginárny svet posiaty jedinečnými postavičkami a originálnym prostredím ostrova Upper Puffin.
Konečne poslednú tretinu som prečítala na jeden záťah a bola krásna.
Pre to všetko však nemôžem udeliť knižke plný počet hviezdičiek, i keď v závere som s knižkou súznela.
"Páry tančily se zavřenýma očima tělo na tělo a ocitly se kdesi daleko, v jiném světě. Zavřené oči obyčejně znamenaly luxus, jaký si člověk běžně nemohl dovolit. Když se nedíval, vždycky byl poblíž někdo připravený ho o všechno obrat. Jenže tady si nervová soustava mohla dopřát oddech."
"Sestra Beatrice mi se svou svébytnou logikou vykládala, že před mnoha miliony let Bůh stvořil jednobuněčnou bytost. Ta snila o jediném, stát se člověkem. Bytost na sebe vzala podobu ryby, ploutve se změnily v končetiny a na mořském dně zkoušela lehkou chůzi. Obzvlášť netrpělivá Tiktaalik roseae si vyvinula plíce, využila příležitosti a vylezla na pevninu. Klopotná anabáze začala. Odysea byla dramatická a nesmírně krásná, ale také naprosto zbytečná. Původ a plodovou vodu nezapřeme. Za všech okolností zase skončíme v obrovském moři."
Fabiola, dívka, sirotek, která má velké nadání na boty. Ano, na boty. Pro každého člověka dokáže najít ten správný pár. Žije společně se svou dcerkou Litou v Argentině, dokud je revoluce nedonutí utéci. Dostanou se tak na malý ostrůvek poblíž Kanady, kde poznají nespočet různých postaviček, a hlavně pak pana Saita.
Tohle byla taková nádhera! To si prostě musíte přečíst. Myslím, že nejde slovy ani vyjádřit, čím si mě kniha tolik získala. Už na začátku mi bylo jasné, že se mi bude líbit, neboť autorčina předchozí kniha – Kodaňská Píseň písní – se dostala mezi mých TOP 10 knih za rok 2022!
Od prvních stránek mi bylo jasné, že mám v rukou skvost. Knižní skvost. Už jenom to, jak autorka píše, nádherné věty, úžasná přirovnání, to je taková nádhera!
Bylo to krásné, milé, smutné i dojemné. Ale zároveň i vtipné a k zamyšlení. Emoce pracovaly na plno, prožívala jsem každičkou stránku, každičkou větu. Místy jsem přes slzy ani nemohla číst dál.
V příběhu je toho tolik! Je tak plný života. I když se může zdát, že se tam mnohdy nic neděje, vyprávění poklidně plyne a pak přijde nečekaný zvrat, nečekané události a celé to nabere zase jiný směr.
Čtení jsem si užívala a vychutnávala každičké slovo. Díky tomu, že autorka umí se slovy kouzlit, je to celé jako balzám na duši. Jak ráda bych strávila nějaký čas na ostrově Upper Puffin společně s Fabiolou, Litou a Oonou….
Je to divoké, bláznivé, ztřeštěné, místy praštěné a zároveň tak hluboce lidské, přesně podobné pocity jsem měla z autorčiny předchozí knihy.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Když se ke mně dostala tato kniha, byla jsem dost skeptická. Prvních sto stránek mi neutíkalo a moc mě to nebavilo. Ale vydržela jsem, protože nerada knihy odkládám. Zbytek knihy jsem zhltla za odpoledne, protože se nedala odložit. Příběh byl nádherný a pohladil mě po duši.
To je přesně ta kniha, kvůli které ráda čtu.
Pár večerů jsem strávila ve velmi milé společnosti, plakala i smála se a po dočtení zůstal pocit stesku po nových přátelích.
Vřele doporučuju.
Pro mě nejhezčí přečtená knížka letošního roku. Je to příběh, který plyne lehce, čte se takměř sám a nechcete, aby skončil.
Kdyby tato kniha měla dalších 400 stran, vůbec by mi to nevadilo. To bylo tak krásné čtení! Annette Bjergfeldt mě zaujala už Kodaňskou Písní písní, ale toto bylo ještě lepší. Uznávám, že to asi není kniha úplně pro každého, ne všem asi sedne čtení plné podivuhodných postaviček a na hranici reálného světa, ale mě to úplně pohltilo. Chtěla bych se podívat na Upper Puffin, přenocovat v Betlémě, koupit si boty od Fabioly a podívat se do biografu pana Saita. Celé to korunoval nádherný a originální jazyk, ty slovní obraty a přirovnání, krása!!! Musel to být překladatelský oříšek a Magdalena Jírková se ho zhostila bravurně.
Těším se na další knihu.
Přiznám se, že moc dánských autorů neznám a mnoho knih jsem od nich nečetl. Četl jsem například Pohádky od H. Ch. Andersena nebo knihy od Helle Helle a jiných autorů. Když jsem se podíval na anotaci knihy KOČOVNÝ BIOGRAF PANA SAITA, tak mě zaujala a zároveň jsem si chtěl po velice dlouhé době přečíst nějakou knihu od dánské spisovatelky. A bylo to určitě dobré rozhodnutí, protože kniha mě mile překvapila a líbila se mi.
Annette Bjergfeldtová je dánská písničkářka, skladatelka a spisovatelka. Věnuje se malování a pořádá workshopy.
Podtitul knihy Kočovný biograf pana Saita je Příběh lásky v sedmi vlnách. Jednotlivé části jsou označeny jako První vlna až Sedmá vlna. Část První vlna až Pátá vlna se odehrávají v letech 1910 – 1949. Románem se mihne také 2. světová válka, ale jen okrajově.
Hlavní postavou je FABIOLA, který bydlí v Buenos Aires. Její otec ji odloží v krabici od bot jako nemluvně před klášter. O Fabiolu se starají jeptišky. Miluje boty a stane se nejlepší prodavačka obuvi ve městě. Má ráda také tancování. Jejím oblíbeným tancem je tango. Časem otěhotní a porodí dívku, kterou pojmenuje LITA (celým jménem CARMELITA).
Fabiola je nepochybně temperamentní žena, která miluje svou dceru Litu, i když často nejedná jako příkladná máma, tak jak by měla, když máma vychovává dítě. Fabiola je svá a má jednoduše řečeno toulavé boty. Nikdy nepoznala svého biologického tátu. Líbilo se mi, že milovala boty a dokázala poradit zákazníkům, jaké boty by si měli koupit. Zákazníci její rady dokázali ocenit.
V Argentině dojde k revoluci a Fabiola s Litou prchají a dostanou se na ostrov Upper Puffin, který se nachází poblíž Kanady. Začínají zde nový život. Ubytují se do námořnické ubytovny zvané Betlém, kterou vede MAGGIE. Fabiola a Lita se seznamují s obyvateli tohoto ostrova. Lita se seznamuje s dalšími dětmi a nejvíce si oblíbí Magiinu dceru, která se jmenuje OÓNA. Je hluchá a ráda se koupe ve vaně. Stanou se nejlepšími kamarádkami a společně rády tráví volné chvíle. Provádějí také věci, které by neměly, ale jedna událost, kterou mám před očima, mě hodně rozesmála. Oblíbí si také KAPITÁNA. Kdo nebo co je Kapitán se už dočtete v tomto románu.
Je zajímavé, že každým rokem přijíždí na tento ostrov pan SAIT, který promítá filmy, na které se všichni těší. Pan Sait pochází z Japonska, ale v minulosti se přestěhoval s rodinou do Kanady. Rád cestuje a své filmy promítá na dalších místech. Svým divákům vypravuje zážitky ze svých cest. Lita si oblíbí pana Saita a díky němu se zamiluje do kinematografie.
Když poprvé Lita shlédla film, který promítal pan Sait, byla velmi rozrušená, protože nikdy předtím se s ničím takovým nesetkala. Pan Sait promítá různé filmy a komentuje jejich vznik a podává informace o hercích. Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně vyvíjel film včetně promítání na plátno. S tím vším se Lita a její kamarádka Oóna seznamují a hltají to plnými doušky.
Kniha mě zaujala od úplného počátku až do samotného závěru. Líbilo se mi prostředí Buenos Aires a také prostředí ostrova. Na ostrově žilo také hodně námořníků.
Oblíbil jsem si další postavy z tohoto románu např. ZVĚROLÉKAŘE, který učil Litu a Oónu. Tvořil různé vynálezy a který má velice zajímavou zálibu, o které se dočtete. Líbila se mi také MAGGIE, která se s plným nasazením od rána do večera starala o Betlém, aby všechno bylo v pořádku. Velmi dobře vařila a lidé ji měli rádi. Zajímavá je také postava ALBERTA, což je manžel od Maggie. Zaujala mě jeho historka z minulosti, o které rád vypravuje svým posluchačům. Měl jsem v oblibě také TOMMA, který byl synem Maggie a Alberta.
Někteří obyvatelé mi byli více sympatičtí, jiní méně, tak jak je tomu na jiných místech. Samotný život přináší jak pěkné okamžiky, tak také smutné chvíle, o kterých se dočtete v tomto románu. Příběhem se line také strašidelný příběh, o kterém se dočtete.
Kniha je docela bichle, ale četla se dobře. Zajímalo mě, jak se bude vyvíjet život Fabioly a Lity a dalších obyvatel ostrova. V románu se nacházelo více postav, ale všechno bylo srozumitelné.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ AUTORKY.
Kniha má pěkný přebal.
Určitě si budu chtít časem přečíst další autorčinu knihu – KODAŇSKÁ PÍSEŇ PÍSNÍ. :)
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetl, začátek mě prostě moc nechytil. Ale potom už jsem se nemohl odtrhnout. Zajímavé postavy, prostředí i to jak to všechno dopadlo. A to nemluvím o těch historických zajímavostech! Akorát ten ostrov Upper Puffin jsem na mapách nenašel, tak jsem alespoň při tom zjistil, jak vypadají papuchálci :)
Štítky knihy
ostrovy obuv, boty jeptišky kina, biografy
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kodaňská Píseň písní |
| 2024 | Kočovný biograf pana Saita |
Dvě knihy od Annette Bjergfeldt a rázem je má oblíbená autorka a už se nesmírně těším na cokoli dalšího od ní. Jak mě uchvátila Kodaňská píseň písní, tak Kočovný biograf pana Saita se jí okamžitě zařadil po bok. Jak já se do světa Fabioly, Lity a Oony zamilovala. To byla úplná lahoda číst. Připadalo mi, že kteroukoli denní dobu jsem se zakousla do příběhu, jako bych ochutnávala delikatesy z celého světa. Tahle knížka je pocta zvuku, pocta melodii i pocta filmu jako takovému. Tak jsem se do pocitů Oony vžila, že mi připadalo, že všechny ty krásné zvuky slyším a vnímám i já a koneckonců začala jsem víc naslouchat i v reálu.
Byla to skvělá jízda s příchutí magického realismu a já zase brečela i se usmívala a všichni mi tam tak přirostli k srdci, že jsem je těžko opouštěla.