Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351474/bmid_pycha-a-predsudek-J6i-351474.jpg
5
7524
7524
Slavný román Jane Austenové vykresluje, jak může nový mladý soused převrátit vzhůru nohama život v rodině s pěti dcerami. V ovzduší se vznáší pýcha, láska, předsudky, společenské konvence, zlomená srdce i společenský skandál, ale také sebepoznání a pochopení. Příběh lásky a hodnot odkrývá vztahy mezi společenskými vrstvami Anglie na přelomu 18. a 19. století a s jemnou, avšak nepřehlédnutelnou ironií líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít svým dcerám vhodné ženichy. Autorka se pohybuje na hraně odlehčeného a vážného tónu, její vtipné postřehy prozrazují bystrou a nemilosrdnou pozorovatelku. Nový překlad Kateřiny Hilské dává vyprávění svěží tempo, přičemž nic neubírá na zmíněné ironičnosti, a svět Elizabeth Bennetové a pana Darcyho je v jejím podání barevnější a jasnější, než jak jsme ho znali doposud.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Slovart (ČR)Originální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Jednu hevězdičku ubírám za to, že jsem si knihu nepřečetla dřív. Asi by mě i víc dojala a zasáhla. Každopádně takovou parádu a pobavení jsem nečekala, ironie a humoru si cením nejvíce, díky tomu to nebyla klasická červená knihovna, ale roztomilé čtení. Elizabet je skvělá a pan Darcy... kdo by se v něm taky vyznal :-)
Velmi dobře čtená kniha, četla se mi jedním dechem a mnohdy jsem se lehce vžila do citů "hlavní" hrdinky, Elizabeth. Příběh se mi moc líbil, ale očekávala jsem od knihy trochu víc, snad i kvůli filmu. Proto to trochu zklamalo mé očekávání a pár věcí bych vytkla, někdy až příliš pomalý děj... Jinak myslím, že je to jedna z těch lepších knih :)
Styl psaní Jane Austenové mě velice překvapil. Nebyla jsem zvyklá na tak psané knihy, ale po nějaké době jsem se do toho dostala. Kniha Pýcha a předsudek ve mě vyvolala jen ty nejpozitivnější pocity, jaké bych od knihy mohla očekávat. Zamilovala jsem se do pana Darcyho od prvního okamžiku, co se v knize objevil. Přála jsem si být Elizabeth. Knihu řadím mezi své nejoblíbenější a velice se těším na další knihy od této spisovatelky.
Tuhle knihu mohu číst dokola a dokola a zřejmě mě nikdy neomrzí. Což je, co říct vezmu-li v potaz můj vztah k povinné četbě k maturitě :D. Podle mě nejpovedenější příběh od Austenové. Zkoušela jsem i její další díla, ale žádný mě neupoutal abych ho dočetla nebo se k němu vrátila.
Jedna z nejkrásnějších knih jaké jsem kdy četla! Patřila, patří a bude patřit mezi mé nejoblíbenější. Tato kniha je skvost. Jane Austen krásně vystihla lidské povahy. Každá postava byla jedinečná s osobitými rysy, popis okolí jednoduchý přesto výstižný, děj lehce plynul, ale je tam několik zvratů takže se nemusíte bát že vás znudí. Příběh o lásce o špatném úsudku o nesčetných nástrahách v životě. Všem vřele doporučuji. K této knize se vracím ráda a vždy u ní objevím něco nového. :)
Pro mě kniha s velkým K. Jako Kniha, Klasika, Kouzlo, Krása a Klíč. Nikdy mě neomrzí jak příběh, tak ani pan Darcy a Elizabeth :)
Varování: tato kniha je nevyléčitelná. Jednou ji přečtete a nadosmrti se k ní (minimálně v myšlenkách) budete vracet jako vlaštovka do teplých krajin. Konec varování... Vzdávám holt opravdové spisovatelce Jane Austenové, která dovedla mě (a mnohé jiné) k oněmění. Vřele doporučuji
Klasika...Baví mě ten ironický pohled na dámy přelomu 18. a 19. století, který člověk cítí mezi řádky. Všechny předsudky vůči něžnému pohlaví a stereotypní vnímání žen vyšších vrstev mužskými protějšky jsou tu přesně vyjádřené..Není divu, že se kniha dočkala tolika filmových zpracování.
Na knize hodnotím pozitivně zejména schopnost autorky přenést čtenáře do Anglie přelomu 18. a 19. století, do doby bálů, krásných šatů a někdy téměř zoufalých snah matek provdat své dcery a vyhnout se přitom skandálu. A právě k nim se přitom v rodině Bennetových schyluje; víc už ale nebudu prozrazovat. Jednu hvězdičku jsem ale knize přeci jen musela ubrat - příběhu čas od času schází spád a dialogy jsou někdy až příliš vyumělkované, avšak to jsou jen drobné detaily. Pýcha a předsudek pro mě představuje otevřené dveře do jiné doby a ráda se k ní vracím.
Opět jsem se přesvědčila jak se pohled na určitý styl knih mění. Když jsem měla poprvé tuto knížku v ruce, bylo mi kolem deseti let. Přečetla jsem asi tak čtyři kapitoly a musela jsem jí odložit protože jsem se u čtení nudila. Přišlo mi zvláštní jak je to psaný a proč mi jsem měla tátovi vykat. Podruhé o dva roky později jsem to opět zkusila a nechala jsem se zlákat jinou knížkou. Ale teď když jsem ji přečetla všechny dřívější pochyby okolo byly pryč. Příběh je to vskutku pěkný a někdy jsem se i musela smát nad hloupostí některých postav. Konečný HappyEnd byl pro mě vítaným zakončením.
(Spoilery)
Když jsem začala číst, zaujala mě v podstatě jen první kapitola, rozhovor pana a paní Bennetových. Chvíli jsem se pak nudila, přišlo mi, že se nic zajímavého neděje a postavy pořád jen mluví o ničem. Postupně jsem ale přišla knize na chuť, když se postavy začaly vdávat a ženit a "něco" se dělo a měnilo.
Když se na to podívám zpětně, musím dát čtyři hvězdičky - na postavě pana Benneta se ukázalo, že vtip není vše, že to nenapraví to, že není moc dobrý otec ani manžel. Příběh Jane a pana Bingleyho byl skoro dojemný. A ta atmosféra byla to nejlepší - myslím, že JA krásně vystihla společnost té doby a dokázala chytlavým způsobem popsat krajinu.
Myslím, že můj komentář bude až dost výmluvný, pokud jde o to, jak se mi kniha líbila...
Ale nečekejte žádný úžasný myšlenky, ale spíš vlastní zkušenost se mnou a knihami. Která se projevila hlavně při čtení Pýchy a předsudku a v minulosti ještě u Jany Eyrové.;)
Pro ty, kteří nečetli... obsahuje SPOILER!
Jedna noc ze čtvrtka na pátek, nemůžu spát... Asi v 1 hodinu ráno sáhnu po rozečtené knize ve snaze po chvíli čtení usnout, ale záhy zjišťuju, že to nebyl dobrý nápad... Dostávám se k místu, kde pan Darcy požádá Elizabeth o ruku (poprvé). Předpokládám, že každý, kdo už někdy nějaký takový román četl, mi může potvrdit, že taková událost (pokud není na konci, ale je za ní stovka, dvě, stránek) často bývá začátkem nějakých událostí, které celý příběh ještě pořádně zamotají. I když se mi nechtělo, hned při prvním odstavci, který naznačoval co se chystá, jsem knihu odložila - naštěstí mi došlo, že by čtení v tuhle hodinu nesplnilo svůj původní účel a že bych se od knihy hned tak neodtrhla.:) Tak jsem si jenom přála, aby už konečně bylo ráno a já se do toho mohla pustit.:) (Byla jsem nemocná, takže jsem nešla do školy) Následující den vypadal asi takhle: hodina čtení, rychlá snídaně, další nějaké 2 - 3 hodiny čtení, přerušené jenom těmi nejnutnějšími činnostmi atd.. Jenže po 2. hodině odpolední mi začalo docházet, že už to trochu přeháním a že bych se ten den mohla konečně začít chovat jako normální člověk.:) Nutno podotknout, že jsem ani neobědvala a navzdory tomu, že snídaně nebyla moc velká, jsem měla pocit, že do sebe ani nic nedostanu, jak jsem z toho čtení byla napnutá.;) Ale pak jsem si konečně řekla, že se musím trochu ovládat a tak jsem dospěla k závažnému rozhodnutí: Je 14:30, minimálně do 16:45 se do knížky ani nepodívám... Jenom tak pro orientaci, byla jsem u toho, kdy si Lydia vezme Wickhama a Lizzy dostane ten dopis od tety ohledně pana Darcyho - tedy tam, kde všechno vypadá docela nadějně.;) Abych ale měla jistotu, že to vydržím a po knížce nesáhnu, tak jsem symbolicky udělala něco, co mi někdy pomůže - abych věděla, že jsem to rozhodnutí myslela vážně. Dala jsem knížku na skříň a sama ze sebe jsem si trochu udělala legraci tak, že jsem ten pokoj ještě zamkla.:D Naštěstí vím, že když se pro něco fakt rozhodnu, jsem schopná to dodržet, ale nejtěžší je k tomu rozhodnutí dospět. A s tou skříní... Ať si o tom myslíte co chcete, fakt mi to pomůže (není to poprvé, co jsem to udělala), protože tak sama sobě dám najevo, že jsem to myslela vážně, s tím že se musím umět ovládat.;) Možná mě máte za blázna, ale spousta lidí, co tu knížku četla, by to nejspíš pochopila.:) To je snad dost jasný důkaz toho, jak je knížka skvělá.:)
Přečteno poněkolikáté. Nejlepší knížka od Austenové. Hodně moderní styl vyprávění, díky nadvládě dialogů a minimu popisného textu děj pěkně odsýpá.
Krásná kniha. Úžasně až překvapivě čtivá. Rozhodně stojí za přečtení. Nemyslela jsem si, že se tak začtu a tak mě tato "love story" pohltí.
Nejvíce strhující a nejzábavnější dílo Austenové. Bez žádných dlouhých vysvětlování a úvodů jste vhozeni přímo do děje který jen tak nepustí. Ačkoli je příběh notoricky známý díky nejednomu filmovému zpracování, zvraty v knize jsou nepředvídatelné a přicházejí v pravou chvíli. A naštěstí, ve filmech není všechno, takže jsou tu stále věci, které čtenáře překvapí. Kniha neobsahuje žádné zbytečně dlouhé nudné pasáže a dá se přečíst prakticky na jeden zátah. Především oceňuji že Austenová zdlouhavě nepopisuje postavy ani krajiny. Takže pokud nemáte zafixované postavy z filmů, máte jedinečnou možnost, vytvořit si všechny pěkně podle své fantazie.
Tahle kniha vždy zůstane mezi mými Top 10.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Klidný a příjemný příběh