Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366847/bmid_pycha-a-predsudek-bZQ-366847.jpg
5
7355
7355
Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století. Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Pride and Prejudice , 1813
více info...
Přidat komentář
Doháním resty a přečtení téhle klasiky konečně přišlo na řadu. Je to krásný příběh, při kterém jsem si připomněla, jak to vlastně před 200 lety ve společnosti chodilo. Člověk si uvědomí, kolik současných romantických příběhů čerpá právě z tohoto. Fascinující byly délky rozhovorů jednotlivých postav, bylo vidět, že se rozhovory vyloženě bavili (ono asi nebylo moc co jiného dělat). Jane Austen tady odvážně naznačila, že žena může být rovnocenná partnerka, co se inteligence a důvtipu týče a nejenom ozdoba. I tak jsou tu patrné předsudky dané doby, např. jak celá rodina propadla zoufalství kvůli útěku Lydie, nebo jak jejich příbuzní naznačili, že by bylo lepší kdyby zemřela, než takto zostudit rodinu.
Oblíbené pasáže:
"Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí."
"Avšak každé citové hnutí se má podrřídit vládě rozumu a podle mého mínění by vynaložená námaha měla vždy být úměrná požadavkům."
No a samozřejmě legendární první věta:
"Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky."
Nesmrtelná klasika, kterou by si měl přečíst každý. Styl psaní je nadčasový a děj utíká, čtenář ani neví jak.
Jane Austenová je skvělá spisovatelka. Její knihy jsou skvělé a po přečtení Pýchy a předsudku chce snad každá čtenářka potkat svého pana Darcyho.
Toto je kniha, u které si užívám každou stránku. Austen úžasně zvládla vykreslit postavy a jejich vývoj.
Miluju tuto knihu a miluji ten svět plesů, dopisů, procházek v parku...
Narovinu říkám, že jsem čekala mnohem, ale opravdu mnohem více. V knize je šíleně moc postav, byla jsem ztracená vlastně až do konce a hrozně špatně se v nich orientovala. Co mě ale nejvíce zklamalo, já jsem čekala vážně krásný a dojemný romantický příběh, ale mně přišlo, že romantická linka mezi Elizabeth a Darcym byla vlastně jen linkou vedlejší, které bylo věnováno tak málo prostoru....
Miluju tuhle knihu. Od doby co jsem ji objevila ji čtu jednou nebo dvakrát do roka. Příběh se mi asi nikdy neomrzí. Polaždé, když ji čtu zažívám stejně úžasný pocit nadšení a radosti, jako když jsem ji četla poprvé. Prostě a jednoduše je to moje srdcovka.
Podle mě je tohle romantika, která prostě nezklame. Nejde jen o Elizabeth a pana Darcyho, ale o celou škálu zajímavých postaviček, humor, celou společnosti i to, jak se s ohledem na své postavení v ní museli někteří její členové chovat a rozhodovat. Samozřejmě oba hlavní hrdinové jsou skvěle napsaní, to, co se oba naučí jeden o druhém a o sobě samých má uvěřitelný a zajímavý vývoj...stejně tak jsou fascinující tz "negativní" postavy jako je pan Collins nebo lady Cathrine de Bourgh. Prostě si tuhle knihu vždycky dost užiju, ale uznávám, je lepší ji číst, když je nálada na romantiku.
Červená knihovna už jen (výraz "z principu" mě fakt irituje, ale pro jednou si to dovolím) z principu nebude úplně grandiózní. Láska v popředí není dobrý nápad, to je jen tak pro nic za nic. Ale i tak, vzhledem k době vydání, se jedná o celkem hodnotný kus.
Majetek, pokrytectví, rodinné vazby. Mnohdy jsou úkony jednotlivých osob vážně nervy drásající. A ze všech postav mě nejvíce fascinoval pan Collins - jednoduše řečeno otravný, ale ve společnosti kvůli majetku a vazbám žádaný. To mi přijde naprosto absurdní a zároveň paradoxní.
Postavy často hraničí s karikaturami (Lydie, paní Bennetová...), ale u těch ústředních je psychologie vcelku propracovaná. Na druhou stranu mi přijde pochybná heroizace Elizabeth. Svérázná žena (ale povrchní do jisté míry též, ostatně jako všici). Ale její názory a vjemy byly vážně na úrovni přeletsmítka. Pan Bennet se jeví jako jediný občan s rozumem zdravým, byť na uzdě rodinných vazeb.
Občasná ironie Austenová je pěkně pichlavá.
A dialogy - já vám nevím. Některé vážně parádní, ale nemálo jich působilo uměle a zejména obšírné promluvy mi přišly dost za vlasy přitažené.
Překlad od Kondrysové vřele doporučuji, až na jeden překlep v korektuře jsem nenarazil na jedinou neohrabanost.
Na počátek 19. století vyloženě solidní.
Už dávno jsem si zamilovala filmové zpracování z roku 2005, a proto jsem chtěla porovnat své dojmy z filmu se slavnou knižní předlohou, která se pyšní svou stálou oblibou u čtenářů už přes dvě stě let, a musím přiznat, že právem.
Pýcha a předsudek není pouze podmanivý příběh o čisté a upřímné lásce, kterou by každá z nás chtěla jednou zažít (přiznejme si to, kdo by nechtěl mít svého pana Darcyho), ale také realistickým svědectvím tehdejší doby, kdy společenské konvence svazovaly anglické obyvatelstvo a životním cílem každé svobodné dívky bylo nalezení dostatečně bohatého manžela, s nímž by za pomoci jeho majetku a peněz dostála svého štěstí.
Autorka na příkladu rodiny Bennetových ironicky vykresluje tehdejší společnost a mravy, prostřednictvím matky Bennetové a jejích tří nejmladších dcer kritizuje pošetilost, marnivost a pokrytectví, jež kontrastuje s prozíravostí a rozumem hlavní hrdinky Elizabeth, která se svými názory a odvahou je projevovat na veřejnosti vymyká tehdejším zažitým společenským pravidlům.
Klasický román vyznačující se svou aktuálností i v dnešní moderní době - první dojmy a předsudky byly, jsou a i nadále budou určující, bez ohledu na to, jak moc se od nich snažíme oprostit.
Navzdory roku prvního vydání je kniha překvapivě čtivá a poskytuje nám tak jedinečnou příležitost nahlédnout do života vyšších společenských vrstev na počátku 18. století, aniž bychom umírali nudou. Elizabethin důvtip v kombinaci s Darcyho ostýchavostí a rozpaky vás stoprocentně okouzlí!
Nechci v žádném případě zpochybňovat toto dílo, ale.. Já moc klasiky nečtu, historické romány mi většinou nic neříkají. Takže když se do nějaké dám, tak ze zvědavosti, proč je ona daná kniha zařazena mezi klasiku. Pýcha a předsudek je milý příběh o lásce a odvaze. Elizabeth byla rebelka a to se mi líbilo, pan Darcy byl na první pohled morous, ale když se zamiloval, bylo to kouzelné. Ale to je vše. milé čtení, ale stačí. Kdyby byla psána dnes, je zařazena do červené knihovny a zapomenuta. A tak mě zajímá, bez jakékoliv útočnosti, co z každé knihy dělá klasiku, kterou si má každý přečíst?
Čítala som ju v angličtine vo verzii so zrkadlovým textom, čiže moja verzia mala iba 110 strán- Bolo to iba pre-rozprávanie, preto v knihe neboli tak dobre vykreslené postavy a prostredie. Ku koncu sa mi plietli mužské postavy.
Příběh Darcyho a Elizabeth byl vždycky jeden z mých nejoblíbenějších. Spousta knih se znechutí, protože jsou v povinné četbě a většinou je nečtu dobrovolně, ale tato je jiná. I přestože se mi kniha četla trochu pomaleji, moc jsem si ji užila. Jsem beznadějná romantička, proto se v podobných příbězích přímo vyžívám. Jako četbu k maturitě můžu jedině doporučit. Ale určitě knihu nevynechejte i pokud už po maturitě máte nebo vás čeká až za pár let.
Kniha je krásným obrazem své doby a dává nám schopnost přenést se v čase a žít spolu s jejími postavami. Máme úžasnou možnost porovnávat, srovnávat a pozorovat způsob života, rozlišnost vrstev, myšlení postav atd. Kniha je důkazem toho, že dříve jste se opravdu něčím narodil/a a skoro nikdy jste to neměl/a šanci během svého života změnit. A že ženy se mohly opravdu jenom vdát a mít děti. Nic jiného. Elizabeth ale byla naštěstí jedna z mála, která měla chápající a milující rodinu a která měla vlastní rozum a dokázala svůj osud alespoň trochu ovlivnit a měla sílu jít proti předsudkům.
Bylo to hezké, místy sladké. Ale i když to nemá ani 300 stránek, tak jsem to četla několik týdnů
Některé pasáže jsem si musela číst dvakrát, abych pochopila kdo a co říká/dělá. Ve jménech jsem měla někdy zmatek a nebyla jsem si jista, kdo to je.
Ale to stále nemění nic na tom, že je to krásný příběh o dvou lidech, kteří se vzájemně poznávají a bojují proti své pýše a předsudcích.
+ Film (2005) knihu krásně doplnil o úžasný vizuál. Aniž by člověk četl knihu, tak by po shlédnutí nějaké věci asi nepochopil. Ale když si po přečtení podíváte na tento film, tak o nic neprijdete.
Tohle se hrozně dobře čte, a jestli někdo tvrdí opak, tak prostě nemá pro tento druh literatury buňky a je to jen jeho problém. Po dlouhé době jsem četla knížku skoro nepřetržitě a bavila mě.
Co oceňuji: Děj jde lineárně vpřed a v drtivé většině se odehrává kolem Elizabeth, takže nemusíte mentálně přeskakovat sem tam. Autorka zbytečně nezdržuje – když se má něco stát, tak se to záhy stane. Kdyby v jiné, hlavně současné knize byla zmínka o netrpělivě očekávané události, např. plesu, tak bychom byli napínáni a pomalu k té události přiváděni a celé by si to zasloužilo začátek nové samostatné kapitoly. Austenová ale zmíní, že za měsíc má být významný ples a v dalším odstavci už na něj jedou. To je velmi osvěžující. Pozoruhodný je také smysl Austenové pro vtip, ironii a sarkasmus, to u ženy dané doby člověk úplně nečeká. A nádherná je obálka nového vydání od Slovartu, nebýt jí, knížku bych ani nekoupila, protože Austenovou znám a asi bych se bez ní obešla. Ale knížka je prostě krásná. Je i dobře zpracovaná, chybičky byly opravdu ojedinělé.
A teď pár negativ: Děj sice odsýpá, ale dialogy jsou hodně zdlouhavé a šroubované – skoro se to bojím napsat, ale ty konverzace byly občas intelektuálně asi nad mé možnosti, protože jsem měla místy pocit, že tlachají a nedává to moc smysl. Inu, 19. století. Postavy nejsou moc sympatické, s výjimkou pana Darcyho a londýnské tety a strýce. Asi měla být sympatická Elizabeth, jenže podle mě na ní nic výjimečného nebylo. Samozřejmě když ji postavíte vedle ostatních (matka, mladší sestry, sousedky), tak vyčnívá, ale jen proto, že ty ostatní jsou spíš karikatury. Nemůžu si pomoct, ale nevěřím, že by se do ní Darcy tak vášnivě zamiloval. Že byla o něco méně hloupá než ostatní, to je pro mě málo. A jestli mu stačila občasná rozpustilost, tak asi zas tak náročný nebyl.
V průběhu mě čtení hodně bavilo a už jsem se chystala, že koupím i Rozum a cit (ta obálka!!!), ale teď s odstupem mám najednou pocit, že to zas tak skvělé není a že jeden exemplář Austenové mi stačí.
Tuhle jsem v nějakém komentáři zahlédla názor, že by nikdo neměl číst a hodnotit knížky, které pro něho nejsou. A just jo, řekla jsem si u Pýchy a předsudku, majíc v hlavě svou dětskou podobu klukoholky, která by byla ráda považovaná za indiána, i svou dospělou nechuť promenovat se ve slavnostním hávu, dbát na bontón a pindat o mužích. Nutno ale přiznat, že k tomu „just jo“ jsem se pár let odhodlávala a nakonec si to zadala jako úkol.
Čekala a dostala jsem přesně tohle: „Obě tam strávily asi hodinu, velmi příjemně zaměstnány nákupem u modistky přes ulici, pozorováním vojáka na stráži a přípravou salátu s okurkami.“ Čím to tehdy ti jakžtakž bohatí žili? Plesy, slavnostními hostinami, procházkami, psaním dopisů, a hlavně líčením na bohaté protějšky, zde tedy muže. Děs. Uznávám, téma fakt není vůbec pro mě. Ale způsob psaní! Milá Jane (budu ti tykat, proti mně jsi mladinká), ty jsi snad do začátku 19. století - a ještě k tomu do romantismu - skočila z budoucnosti. Jak si jinak vysvětlit tvůj dar vtipnosti (kde jinde v romantismu je?), skvělé dialogy a hluboké kresby charakterů. Žádný úkol! Bavila jsem se celou četbu. Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Něco mi brání uznat porážku až tak moc. Pýcha, předpokládám, co jiného.
Mě to vůbec nebavilo číst a mrzí mě to, protože jsem na to slyšela skvělé ohlasy. Možná se k ní někdy vrátím.
Knihu jsem četla na fakultě v angličtině, ale i tak to nepoznamenalo dojem, který ve mně zanechala. Právem patří mezi klasiku a každý, kdo se zajímá o literaturu a chce mít všeobecný přehled, by si ji rozhodně měl přečíst.
Štítky knihy
Anglie láska pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány historické romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Je všeobecně uznávanou pravdou, že Jane Austenová stvořila krásné dílo a potřebuje nezbytně obdiv!
A já se přidávám do řad nadšených obdivovatelů, kteří mají Pýchu a předsudek navždy v srdci. Čtu již potřetí a jsem pořád stejně ohromená. Líbí se mi ten návrat v čase o dvě stě let dříve a možnost si vychutnat život tehdejších žen a mužů, řešit jejich problémy, starosti a radosti natolik rozdílné od těch našich. Do této doby se vydávám moc rada. Je o tolik klidnější, uctivější, ušlechtilejší a laskavější. Elizabeth a Darcyho a jejich vzájemné sbližování si nejde nezamilovat stejně jako krásné vykreslení postav - každá je jiná a má svou identitu a uvěřitelnost. (｡♡‿♡｡)