Pýcha a předsudek
Jane Austen
Slavný román Jane Austenové vykresluje, jak může nový mladý soused převrátit vzhůru nohama život v rodině s pěti dcerami. V ovzduší se vznáší pýcha, láska, předsudky, společenské konvence, zlomená srdce i společenský skandál, ale také sebepoznání a pochopení. Příběh lásky a hodnot odkrývá vztahy mezi společenskými vrstvami Anglie na přelomu 18. a 19. století a s jemnou, avšak nepřehlédnutelnou ironií líčí prostředí anglického venkova, tamní rodinné vztahy a snahy matek najít svým dcerám vhodné ženichy. Autorka se pohybuje na hraně odlehčeného a vážného tónu, její vtipné postřehy prozrazují bystrou a nemilosrdnou pozorovatelku. Vydání 10.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Pokud chtěla Jane Austen vykreslit různorodost lidských povah a jejich odlišných charakterových vlastností, pak se ji to povedlo. Pokud chtěla vytvořit obraz společnosti vyšších a středních vrstev, do které se už jinak než pomocí podobnych knih nedostaneme, pak se ji to povedlo. Pokud chtěla vsadit na téma, které bude aktuální, dokud budou lidé živi, pak právě pýcha a předsudky byly naprosto skvělý tah. Ale i přesto mě kniha ničím nevytrhla, neuchvátila, ani neobohatila. Proto 3 hvězdy a ne více. Těším se na Rozum a cit, rozhodně ho mám v plánu.
Jedná se o milý romantický příběh zdařile mapující společenské poměry a zvyky těch kterých sociálních vrstev včetně jejich potřeb a myšlení. Tento odraz společnosti se mi na těchto knihách líbí, prostě víte, jak to dříve chodilo. Příběh samý je typický pro romantické žánry (z nenávisti láska, napravený milý, chudá holka ke štěstí přišla). Kniha je napsaná tak, že nudit nebude, ale nepotřebovala jsem ji přečíst "na jeden zátah". Na můj vkus byl příběh vyprávěn příliš vlažně, nenapínavě, přišlo mi to spíše jako prostý popis děje než vyprávění (nebýt té přímé řeči samozřejmě:)). Protože se ale jedná o nestárnoucí klasiku, doporučuji.
Knížku jsem začala číst hlavně proto, že je to klasika a já si chtěla udělat přehled o těch nejznámějších knihách. Zpočátku jsem se tedy do čtení trochu nutila, ale byla jsem odhodlaná to dokončit. Po pár stránkách jsem se ale začetla, a tak přestala jsem knihu brát jako nutné zlo a začala jsem si ji opravdu užívat. Zvlášť posledních pár stránek mě opravdu bavilo a nejspíš se k nim ještě budu vracet. Ironie a nadhled, který je z celého díla patrný, způsobuje, že vás kniha zaujme a pobaví i přes své stáří.
I když mě kniha bavila, nebylo to tak, že bych ji hltala v očekávání toho, co bude dál. Myslím, že bych klidně byla schopná ji v polovině odložit a nevadilo by mi, že nevím, co bude s postavami dál. Já ale nikdy neodkládám nedočtenou knížku a zvlášť tady k tomu opravdu není důvod.
Celkově bych knihu hodnotila rozhodně pozitivně. Sice z ní nedostanete žádné ponaučení, ani vás nedonutí přemýšlet o složitých filozofických otázkách, ale pobaví. A možná že to je na tom to nejlepší.
Jsem spíš na fantasy literaturu, horory apod., ale čas od času je fajn přečíst si něco i z jiného šálku a tak jsem sáhla po této knize. Místy se mi četla trochu obtížněji až mě chvilkami nebavila, ale nakonec jsem se dostala ke konci a v tomto místě se začal lišit od filmového zpracování, které jsem si zamilovala, ale to jsem odbočila. Zkrátka je to skvělá kniha a určitě doporučuji. :-)
Myslela jsem si, že kniha bude nudná a dlouho mě do ní tlačila mamka. Když jsem se konečně odhodlala, bylo to s nechutí. Jak překvapená jsem byla! Kniha, která byla na svou dobu prvního vydání až neuvěřitelně aktuální a velice brzy mě vtáhla do děje, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem doma v pokoji, nebo v Anglii. Fantastické čtení a plný počet hvězd (plným právem :)).
Nejsem žádný milovník romantických filmů ani knih, ale tato kniha je nádherná, živá, poutavá, poučná, uctivá, smutná, něžná, roztomilá, vtipná, čtivá, neodložitelná, rozpustilá, láskyplná, nadčasová klasika. Byť je napsána již poněkud zastaralou formou jazyka, tak právě i to jí dodává osobní kouzlo. Dalších slov již netřeba kromě ohromného DOPORUČUJI!
Máme 21. století, žijeme v moderní době... I přesto jsem si našla čas a tuto knížku přečetla. Ze zacatku jsem nemohla z těch starobylich výrazů a obracela oči v sloup. Potom jsem se ale vzila do příběhu. Zamilovala jsem si celou rodinu, hlavně Lisy, která me často rozesmala. Zamilovala jsem si tu dobu a přírodu v Anglii. Zamilovala jsem si vsehny trapné situace a krásné dopisy. Zamilovala jsem si snad všechny postavy, hlavně pana Darcyho. A zamilovala jsem si po shlédnutí i seriál.
Tohle by se mělo číst! Miluji romantické knížky a tahle k dokonalá! Musím uznat, ze Pýcha a predsudek je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Pýcha a předsudek...film naprosto zbožňuji, ano i přesto, že nejsem žádný romantik ani milovnice ženských románů, Pýcha a předsudek je má srdcovka. Po dočtení knihy jsem si říkala, jaká jsem husa, že jsem to nečetla už dřív.
Je to naprosto skvěle jazykově napsané, postavy jsou skvěle vykreslené, popis prostředí to všechno Jane Austen zvládla na výbornou. Ty vnitřní monology hlavních postav jsou božské, a vlastně knize nemám vůbec co vytknout. Autorčina díla přesto, že jsou z období 18.století si uchovala kouzlo a mě je jasné, že se ke knize s velkou radostí vrátím a hned jsem si zaběhla do knihkupectví i pro Rozum a cit na který se hodně brzy vrhnu.
Jane Austen mi ukázala dobu, ve které žila a já jsem se do ní naprosto bláznivě zamilovala. To je také důvod, proč se k ní rok co rok stále vracím.
Čtivé, vtipné, nádherné... Přečetla jsem ji několikrát a určitě ji ještě několikrát přečtu, nikdy neomrzí a vždy najdu něco nového. Postavy Elizabeth a Darcyho jsou úžasné, stejně jako pan a paní Bennetovy jsou absolutně nadčasoví.
Tenhle žánr není nic pro mě, takže to musí být už opravdu něco, aby se mi to líbilo. Film se knize nemůže vůbec vyrovnat. Chybí tam podle mě to nejdůležitější - myšlenky a pocity hlavních postav, které tomu dodávají to pravé ořechové. A navíc se mi hrozně líbil ten styl, kterým to bylo napsáno.
Nejprve jsem si musela zvykat na jazyk (v angličtině to mají mnohem jednodušší, řekla bych:D), ale po pár stránkách už jsem hltala jednu kapitolu za druhou a nemohla se odtrhnout, ani když jsem chtěla. Romantická dějová linka se vyhnula všemožným klišé (trochu ironie, když byla napsaná v 19. století:D) a i když jsem předtím nebla zrovna fanoušek tohoto žánru, dík Jane Austinové už jsem. 5*. Doporučuji přečíst i na maturitu.
To je prostě celý hrozně sladký ♥ Začátek mě moc nebavil, ale pak se to pěkně rozjelo a já hltala každou další stránku, kdy měl přijít Darcy a tak :D 4,5* :)
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, i když mám pár výtek, ale kvůli nim, nebudu ubírat hvězdičky. První je ta, že v mluvě se někdy nemohlo zorientovat. Jednou mluvil pan Darcy, pak Bingley, a mezi nimi Elizabeth,která tam vůbec nebyla. Musela jsem text přečíst několikrát, než jsem pochopila osobu a věc o čem se mluví. Chápu, že je to psáno ve: "staročeštině", ale opravdu se nedalo v tom vyznat, ale, pořád jeden z nejlepších příběhů o lásce. Klasika. Rozhodně doporučuji.
Neuvěřitelné, jak jsou některá díla takřka nesmrtelná... Kniha, které je už více než 200 let a přesto má čtenářům stále co nabídnout. Knihu jsem četla po téměř 20ti letech a přestože je to více než známá klasika, užívala jsem si její čtení stejně jako tenkrát. Pohladí, pobaví, překvapí... Krásná kniha, která je plným právem v povinné četbě. Kdo ji nečetl, o hodně se ochudil.
Tato kniha mě moc neoslovila,příběh byl hodně zamotaný(možná by byl lepší originál,ne tato zkrácená verze). Líbily se mi ilustrace.
Nemám slov! Knížka se mi zpočátku špatně četla, ale po pár stránkách jsem si zvykla. Od poloviny knížky jsem málem zavedla pravidlo pět stránek/den, protože jsem nechtěla knihu jen tak rychle dočíst. Určitě si knihu přečtěte, protože tohle je základ.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
2007 | Emma |
1996 | Rozum a cit |
2007 | Opatství Northanger |
2009 | Sanditon |
2006 | Mansfieldské panství |
Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho a tudíž mě velmi potěšilo, že mě povinná četba ve škole donutila ji vzít do ruky rychleji než jsem měla původně v plánu. Rozhodně nelituji výběru právě této knihy. :)
Pýcha a předsudek má své vysoké hodnocení oprávněně. Čte se rychle a svižně, není zde žádná složitá čeština (na čemž má hlavní podíl překladatel), za což jsem ráda. Příběh mě dokonale vtáhl do děje a já jsem se dokázala vcítit do pocitů a myšlenek hlavních postav. Některé pasáže byly však na můj vkus trochu zdlouhavé a nezáživné. Nepomáhaly tomu ani zbytečně složitě zformulované myšlenky v podobě dlouhých souvětí. Když jste ale do příběhu začteni, tak by vám tato skutečnost neměla dělat problém.
Je celkem jasné, na co Jane Austen v knize lehce ironicky narážela. Není tím nic jiného než tehdejší zvyk - starost rodičů o to, aby se jejich děti vdaly co nejlépe a aby při hledání životního partnera hleděli hlavně na to, aby to pro ně byla dobrá partie; protože když budou mít jejich děti dobře postaveného partnera, i rodiče z toho můžou něco vytěžit. Snaha paní Bennetové o nejlepší vdavky jejích dcer a opětovné nahánění nápadníků byla až směšná; její postavu jsem si ani trochu neoblíbila (což byl snad i autorčin úmysl). Nejlepší postavou knihy byl jednoznačně pan Darcy, jehož chování mi od samého počátku nebylo vůbec protivné, právě naopak - bylo jasné, že pro své odměřené chování má své důvody a v průběhu knihy se tato má teorie potvrdila. S názory hlavní hrdinky, Elizabeth, jsem někdy souhlasila, někdy ne. Při čtení jsem si říkala, aby se už odhodlala udělat to, co jí říká srdce a hlavně aby nedbala na negativní a posměšné názory ostatních. Elizabeth mi nepřipadala svým charakterem tak výrazná jako pan Darcy, jenž byl naopak nanejvýš výjimečný.
Na knize se mi líbilo také postupné odhalování charakterů jednotlivých postav a následně objevování jejich dané role v příběhu. Každá postava měla své klady i zápory a autorka se je nebála vystihnout úplně všechny. Jane Austenová se snažila dokázat, že každý člověk má své kladné i záporné stránky co se týče povahy. Také jsem si velmi užívala vylíčení poměrů tehdejší doby - bylo úžasné číst o tom, jak se tehdy žilo, o co se usilovalo a že "největší" starostí matek bylo dobře provdat své děti.
Přestože jsem správně vytušila, jak příběh skončí, stejně mě závěr dojal. Tato kniha není nijak filozoficky založená, takže čtenář může přemýšlet "jen" nad lidskými povahami a doufat, že konec dopadne v rámci možností co nejlépe. Rozhodně nelituji jejího přečtení. Někdy v budoucnu se k ní možná i vrátím. :)