Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44614/bmid_pycha-a-predsudek-ZGi-44614.png
5
7580
7580
Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Levné knihyOriginální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
3,5* Toto klasické romantické dílo jsem poslouchala jako audioknihu bravurně namluvenou paní Danou Černou. Hlavní hrdinka Elizabeth je opravdu na svou dobu velmi chytrá, prozíravá, ale i tvrdohlavá. Její příběh o ní a panu Darcym zná každý (i ten, kdo knížku nikdy nečetl). Samotný název knížky je velmi výstižný a vhodně zvolený pýcha (pan Darcy) a předsudek (vůči Elizabeth). Velmi se mi líbí, jak se autorka nebojí projevovat svůj názor k tehdejší společnosti a jak ji přijde nevhodné brát se z rozumu, nikoliv z lásky. Knížku můžu určitě doporučit, ale podle mě už ji každý určitě četl.
Anglická klasika má svá specifika, působí na mě zvláštním kouzlem. Je trošku rozvláčná, ale mistrně popisuje jednotlivé postavy. Tato kniha je má oblíbená.
Po zhlédnutí filmu jsem si už nějakou dobu chtěla přečíst knižní předlohu. Poprvé poznávám autorský styl Jane Austen, je zde pomálu popisu postav či prostředí, autorka se soustřeďuje na děj a pocity. Elizabeth je dle mého velmi zajímavá a inspirativní hrdinka. Bylo zajímavé a příjemné sledovat proměnu vztahu mezi ní a panem Darcym. Po dočtení jsem měla hřejivý pocit.
V dnešní době záplava klidu, romantiky, krásné přírody a mezilidských vztahů, květnatá mluva.
(SPOILER) Stále jedna z najlepších klasík, ktorá cez mnohé spracovania a adaptácie (nehovoriac o tej so zombíkmi :D) stále dokáže vykúzliť úsmev na tvári. Originál síce má pár hluchých miest a musel som sa v pár momentoch nútiť do čítania, čo pri klasikách nie je ničím nezvyčajným. Keď sa však veci dajú do pohybu, stojí to za to. Skvelé vykreslenie prostredia, vynikajúco napísané postavy a ironický podtón dodnes vedia pobaviť. Jane, so svojím zmyslom pre humor a schopnosťou dokonalo vykresliť spoločnosť a morálne princípy v ktorých žila, dokázala predstihnúť svoju dobu. Líza, ktorá odmieta žiadosť o ruku od pána Collinsa a rozhodla sa dať prednosť sebe pred vlastným zabezpečením, zároveň kritizuje svoju kamarátku Charlotte, ktorá volí praví opak. Aj v tejto vedľajšej príbehovej línii Jane predstihla svoju dobu, v ktorej jedinou šancou žien z nižšej spoločenskej triedy na zabezpečenie bol sobáš. Aj ostatné postavy mi však, napriek svojim negatívnym vlastnostiam a nedostatkom, prirástli k srdcu. Od dobrosrdečnej no naivnej Jane, svojvoľnej no nezodpovednej Lydie až po hrdého no často arogantného Darcyho. Rozhodne hodlám dať šancu aj iným dielkam slečny Austenovej.
Tato kniha je klasika a ať vidím film či teď sáhnu po knize, dýchne na mě nostalgie a přenesu se do té doby aspoň na chvilku. Z města na venkov, na ples, uhlazené fráze tehdejší mluvy. Pan Darcy a jeho hrdost. Křehkou Jane. Doporučuji v jakékoliv formě.
Čteno v rámci ČV i proto, že mi tato klasika v přečtených chyběla. Bohužel mě kniha nijak neoslovila. Doba i charaktery jsou popsány skvěle, ale tak strašně moc zdlouhavě a obsáhle. Děj je předvídatelný ve všech směrech a do konce jsem se už musela nutit. Ve své době to bylo mistrovské dílo, v dnešní už je to jen úmorný popis dávno minulých časů.
Neuvěřitelné, jak to pořád funguje. A ano, přiznávám, i na mě. Přitom nejsem cílová skupina...
Když totiž pominu všechny části, které vyloženě necílí na moje čtenářské zaměření, rozhodně rozumím tomu, že i po více než 200 letech od vydání je kniha stále oblíbená a čtená. Mění se totiž svět, technologie nebo zvyky, ale lidi, ti se prostě mění jen minimálně. A i když zrovna nejste obyvatelem rodinného sídla se sluhy, nějakou část rodiny nebo přátel prostě v textu pozná každý. Nemluvě o ústředním příběhu, který dokáže zasáhnout i takového balvana, jako jsem já :) A to jsem si myslel, že onen známý film s Keirou Knightley je dílo vycizelované i na jiné publikum. Nikoli. I knihu jsem si tak svým způsobem užil, dodává tomu celému zajímavou plasticitu. Včetně zábavných rozhovorů mezi rodiči hlavních ženských postav.
A tedy lady Catherine, jako by vypadla z Kerska. Máte štěstí, že jdu zrovna kolem...
Vždycky, když se dívám na Lásku přes internet, slibuji si, že si konečně přečtu Pýcha a předsudek. Díky výzvě splněno. Chvílemi jsem knihu odkládala jako Tom H., ale dočetla jsem s pochopením. Doba, ve které autorka žila, je skvělé vykreslena, ironie podtrhuje šílené přetvařování, charakter hlavních postav úžasně popsán. Jsem ráda, že jsem se narodila ve 20. století...
Příběh Lizzy Bennetové a její šílené rodiny. Klasické dílo britské literatury, jedna z nejpopulárnějších knih, a také nejoblíbenější dítko samotné Jane Austenové. Román byl už mnohokrát zfilmován a příběh je notoricky známý.
Přesto kniha dokáže podat tento příběh z mnoha různých úhlů, a stojí za to, si ji přečíst.
Je to milé, příjemné a vtipné čtení, a Lizzy je i přes dobu vzniku velice moderní hrdinka.
Tato klasika je jednoduše moc fajn , já si ji vzala jako audio na dloooooouhou cestu v autobuse a moc mě bavilo pozorovat jak je on pyšný a ona má předsudky...
Ani po letech neztrácí nic ze svého kouzla. Jsem ráda, že jsem se díky výzvě ke knize opět vrátila :)))
Přečteno na základě čtenářské výzvy. Rovněž první kniha od Jane Austen. Zprvu jsem maličko bojovala se stylem psaní autorky, který je založen především na dialozích. Občas jsem měla problém si přiřadit k dialogům správné postavy. Jakmile jsem si ale na styl psaní zvykla, knížku už jsem neodkládala. Na svou dobu velmi pěkný román. A konečně jsem se dozvěděla, o jakém úžasném panu Darcym ta Bridgit mluví :-)
Ač nejsem velkou fanynkou literatury 18. století nebo romantiky, mohu říct že jsem fanynkou Pýchy a Předsudku. Film jsem viděla nesčetněkrát a proto jsem se rozhodla zabřednout i do textu (tedy do audioknihy, abych se přiznala) a byla jsem nečekaně, ale mile překvapená.
Vždy jsem byla toho přesvědčení, že se bude jednat o příliš zdlouhavé a náročné čtení, ale Velice se mi to líbilo. Příběh se rozvíjel přesně jak to znáte z filmu s tím, že jste se dočkali spousty doplňujících momentů, které vás do příběhu vtáhli ještě víc a mohli jste se tak do postav ještě více zamilovat ... A tak, jako jsem se stala fanouškem filmu, stala jsem se i fanouškem knihy a troufám si říct, že se k ní opět vrátím, ale tentokrát již v psaném podobě. Jsem příjemně a nečekaně uchvácena.
SPOILER:
Nejvíce jsem ráda za to, že jsem se díky knize dozvěděla jak dopadli všechny sestry a měla jsem tak pro sebe příběh perfektně uzavřený.
Toto dílo mě velmi překvapilo. Očekávala jsem něco jako Janu Eyrovou, kterou jsem v pubertě milovala, ale teď už by mě asi moc nebrala. A musím říct, že Lizzie byla mnohem lepší, a hlavně i vtipnější a ačkoliv děje bylo pomálu, dalo se to číst. Dokonale jsem poznala život společenské smetánky v Anglii v 18. století. Nejprve jsem se musela zorientovat, co se vlastně tehdy mohlo a co už bylo faux-pa. A přišlo mi, že nedělali nic jiného, než pomlouvali a klevetili, hlavní hrdinku nevyjímaje. Asi neměli co na práci. Nejvíc sympatický mi byl pan Bennet - ten prostě neměl chybu :-), zatímco paní Bennetová byla podle mého názoru praštěná. Nejmíň oblíbená postava pro mě ale byla Lydia, která se chovala sobecky a nebrala ohledy na rodinu. Elizabeth to vyčítá otci, že ji dával volnost ve výchově, ale tu měli i ostatní, včetně jí. Jen jsem si ověřila, že rodinné vztahy byly stejné jako dnes, v tom se nic nezměnilo. Jsem ráda, že jsem se díky výzvě k této knížce dostala.
Klasika - ale nic jsem o ní nevěděla. Jo, stydím se, ani film jsem neviděla. I když asi se ke mně někdy nějak pokoutně pár informací dostalo, jméno Darcy znělo jaksi povědomě.
Samotný příběh mi přišel celkem průhledný, bylo mi naprosto jasné, koho si Darcy vezme, jak to bylo s Wickhamem a kdo zaplatil Wickhamovy dluhy. Jinak nebýt Lydie, nebylo by tam ani kapku vzrušení - jen je škoda, že se o to musela postarat taková hloupá holka.
Po přečtení knihy poněkud nechápu, proč jsem ji pořád odkládala, ona fakt není špatná! Pravda, není tak napínavá jako moje thrillery, ale to jsem ani nečekala. (Ale rozhodla jsem se to napravit, už mám koupenou Emmu). Mám jen jedinou výtku - čekala jsem, že se stane něco, co přinutí Lydii nebo Wickhama sklapnout patky a ono nic. Tak snad někdy příště. ;-)
Do tohoto díla jsem se moc nehrnula, protože jsme to měli jako povinnou četbu. Ovšem poté, co jsem to nepotřebovala, jsem se do toho pustila. Tak moc jsem si to užila! Zasmála jsem se, dojala se a zamilovala si, jak Elizabeth tak Darcyho.
Přesně u podobných děl mě velmi mrzí, že je to podáno tak, že to člověk musí číst k maturitě a tak si to tolik neužije. Přitom to je za mě nejlepší román, který jsem kdy četla a s hrdostí mohu říct, že je na vrcholu i před dnešními romány a nic Pýchu a předsudek jen tak neporazí.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Nejspíš se dotknu milovníků klasiky, ale budu upřímná jako vždy. Knihu jsem četla jen kvůli výzvě na DK, jinak bych si ji nevybrala. Ani jsem neviděla žádnou filmovou verzi a nebyla tak ovlivněná. Věděla jsem ale, že je tu pár, který je pro mnohé čtenáře ten osudový.
Počítala jsem s tím, že je to starší kousek a že nepůjde čtení tak lehce jako nové knihy, ale v tom problém nakonec nebyl. Byl to samozřejmě trochu jiný jazyk, protože se příběh odehrává na přelomu 18. a 19. století, ale to mi nepřekáželo. Pro mě nebyl děj takový, aby mě nutil číst dál. Že bych potřebovala vědět, co bude v další kapitole. I proto jsem tuto knihu četla za celý červenec nejdéle ze všech.
V první polovině knihy jsem tápala v postavách, protože kromě Bennetových sester byly všechny postavy oslovovány příjmením a já si je nedokázala přiřadit k nějakému obličeji ve své hlavě a vyznat se v jejich vzájemných vztazích mi také dalo chvíli zabrat. Druhá polovina mi už odsýpala trochu rychleji, ale přesto jsem postrádala to, co jsem především čekala - romantickou linku.
Kdo jste knihu četl, tak mě kdyžtak opravte, protože jak už jsem psala, děj mě netáhl, tudíž večer jsem při čtení občas i klimbala. Ale ta osudová láska mezi Elizabeth a panem Darcym vznikla tak, že on na první pohled působil pyšně a nepřístupně a jí stačilo, aby ho někdo pomluvil a ona na základě toho a jeho chování, si vytvořila předsudek. Poté jí po nějaké době vyznal své city, nedorozumění jí vysvětlil v dopise a ona si najednou uvědomila, že by ho přece jen mohla chtít. A když nakonec zachránil čest její mladší sestry, už nic nebránilo zasnoubení a svatbě.
To bylo vážně všechno? Omlouvám se, ale mě jejich vztah nechal absolutně chladnou. Myslela jsem si, že se budu aspoň usmívat nad nevinnými scénami, které do těchto knih patří, ale nedočkala jsem se.
Konec mi také nesedl, když jsem četla, otočila na další stránku a zjistila, že už tam nic dalšího není. Bylo to takové useknuté.
Nelituji, že jsem si knihu přečetla, jen jsem čekala trochu víc.