Pýcha a předsudek
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481101/bmid_pycha-a-predsudek-Ti9-481101.jpg
5
7576
7576
Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , LedaOriginální název:
Pride and Prejudice, 1813
více info...
Přidat komentář
Na začátek musím přiznat, že přestože je Pýcha a předsudek jedna z nejoblíbenějších knih, na mě valný dojem neudělala. Četba mi zabrala celý týden. Možná to bylo těmi jazykovými obraty (četla jsem nový překlad), nebo jednoduše tím, že mě příběh moc nezaujal. Po pár kapitolách mi bylo jasné, kdo koho „klovne“ i když to tak během čtení nevypadalo.
Začalo mě to bavit, až když Lydia zamíchala dějem.
Spíš, než že by mi přišel příběh vtipný, mi některé věci přišly úsměvné. Hlavně věci, které jim přišly jako čest, pocta, hanba nebo ostuda, zatímco dnes nám připadají naprosto normální. Bylo zajímavé dozvědět se o této době něco víc. Lidé se dřív chovali uctivěji a ochotněji. Otázkou ovšem je, do jaké míry to mysleli upřímně a odkdy už to byla jen přetvářka a snaha nepoštvat proti sobě veřejné mínění.
Proto bych nechtěla žít v té době. Složitá společenská pravidla, nemluvě o dědickém právu, které jsem totálně nepochopila. Čekala jsem přísnější sňatkovou politiku. Manželé odpovídající si jak postavením, tak majetkem. Pokud se tedy autorka nepokoušela vzbudit v děvčatech své doby naděje na šťastné manželství. A nejvíc mě překvapilo, že otec netrval na sňatku dědice jeho majetku s jednou ze svých dcer. Mohl by se utěšovat, že zůstane jeho potomkům, a ne cizím lidem.
Celkově mám z toho dojem, že žena před dvě stě lety byla spíš ozdoba rodiny. Nebo spíš otce a manžela. Jakmile se trochu ušpinila, tak si musela dlouho získávat zpět přízeň rodiny. Když se ušpinila trochu víc, tak byla rodinou nenávratně odvržena. Nejvíc jsem kroutila na hlavou nad tím, co přinesl největší „společenský poklesek“ této knihy. Zatímco ONA si odnesla ostudu na celý život, ON na tom vydělal (a dobře, taky zachránil její čest). A kdyby na podmínky nepřistoupil, nic by se mu nestalo, zatímco dívka by přišla o svou čest a mohla by jít rovnou skočit z mostu.
Takže suma sumárum, dozvěděla jsem se něco o anglické společnosti na začátku 19. století, pocítila vděčnost za dobu, ve které žiju, což je pozitivní. Na druhou stranu mě to moc nebavilo, jsem ráda, že už to mám za sebou. Moje oblíbená romance to nebude. Takže hodnotím průměrem.
Číst tuto knihu v němčině byl docela oříšek, to si nalejme čistého vína. Naštěstí jsem ji ale nečetla poprvé, takže jsem i přes ten těžký cizí jazyk byla schopna sledovat dějovou linku a četbu si užívat.
Elizabeth je sympatická hlavní hrdinka a to samé se dá říct - alespoň z mého pohledu - o Darcym. Co jí ale nezávidím je její matka, kterou chtěl člověk ve většině případech přizabít. Pan otec svou choť ale zvládal s přehledem a jejich společné promluvy mi častokrát vháněly úsměv do tváře. A pak tu je další postava - Lady Catherine, živoucí paradox. Dožadovala se respektu a úcty, přestože si je svým chováním nezasluhovala. Odsuzovala své okolí za věci, které jí byly vlastní. Ke konci už se člověk mohl jen nevěřícně smát.
Vždycky jsem zbožňovala ten způsob, kterým si k sobě Elizabeth a Darcy našli cestu. Darcyho nenápadné zalíbení v Elizabeth, jeho vyznání a nakonec opětovné setkání v Pemberley, kde ho už Elizabeth vidí v jiných barvách. A nakonec jeho příchod po návštěvě odpudivé Lady Catherine a následné zasnoubení. Jejich "love-story" je neskutečně rozkošné a vždy, když se ke knize vracím, mne baví.
Klasická kniha od Jane Austen. To je jedna z mála knih, u kterých se mi více líbilo filmové zpracování ( v originále anglicky, s Keirou Knightley ). Moc mě bavil otcův flegmatismus vůči matce :)
Kniha mě bohužel vůbec nezaujala. Témata jako vdavky, plesy, šaty apod. asi pro mě přebila všechny klady této četby. Tento styl knih není pro mě. Nejvíc mě bavila asi postava "otce", ale jinak mi děj z hlavy rychle vyšuměl.
Nádherná kniha, četla jsem ji a všechny ostatní knihy od autorky již dávno. A musím říct, že je to snad poprvé, co miluji i film. Prostě romantika a svá a vtipná hlavní hrdinka. Láska, život anglických dívek v době, kdy jejich hlavní náplní má být se hlavně dobře vdát. A dívka, která chce být milovaná a zároveň se vymyká. Moc fajn čtení.
Jane Austenová je spisovatelka přelomu 18. a 19. století, což je na stylu psaní a obecně na chování postav hodně znát. Přesto jsem si rychle zvykla a není toho mnoho, co bych tomuto dílu vytkla. Konec si sice můžete domyslet již na začátku, avšak autorka vás celou knížku udržuje v napětí, jestli to tak opravdu skončí, nebo zda vás čeká nějaké překvapení nenadálého konce. Doporučuji.
Bohuzel jsem asi mela z duvodu vysokeho hodnoceni na tuto knizku velke naroky. Pro me nic moc extra, cetla jsem pro me daleko lepsi romany. Jsem rada ze jsem to prolouskala a neodlozila.
Knihu jsem se rozhodla číst poté co jsem viděla film. Také byla součástí povinné četby. Ze začátku jsem měla pocit, že mě kniha nechytne, ale spletla jsem se. Teď patří mezi jednu z mých nejoblíbenějších.
Další kniha z povinné četby, ale zatím nejlepší, opravdu mě příběh chytil a nepustil. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od Jane Austenové přečetla.
Mám velkou radost, že jsem se konečně dostala k přečtení této klasiky. Dovedla mě k ní nedávna návštěva Anglie a při všech těch pohledech na různá panství, která jsme po cestě zahlédli, vznikla touha proniknout ještě více do kultury této země. Mně nepřísluší, tuto knihu hodnotit. Její hodnota je již ověřena časem. Avšak můžu sdělit své dojmy.
Především, kniha je krásný únik z dnešního světa, protože problémy střední a vyšší anglické společnosti přelomu 18. a 19. století zní dnes až nadpřirozeně a exoticky. Totéž jazyk, kterým je kniha psána je zajímavým oživením, především když čtu v poslední době převážně současnou literaturu, která je psána mnohem přímočařejším a jednoduchým jazykem. To pak Jane Austen zní, jako báseň, jako zpěv.
Oceňuji fakt, že Jane Austen psala příběhy z prostředí, ve kterém žila a které znala a proto můžu knihy brát jako věrohodné a poučit se z nich o tehdejším životním stylu. Čím se lidé bavili, jak cestovali, co pro mě znamenalo "daleko" a co "blízko", co bylo jejich životním snem a cílem, jaké měli problémy, jaké zvyky a očekávání, ...
Kniha je romantická, ano, je o lásce, ale především o pýše a předsudcích, které nám často brání vyslyšet vlastní city a intuici a jednat podle nich. O pýše Darcyho a o předsudcích Elizabethy. Které se jim však zdárně podaří překonat.
A nakonec, co mě pobavilo je věta z úst Elizabeth, kdy mluví se svou spřízněnou duší, sestrou Jane, o své lásce k Darcymu. Zní přibližně takto: "Do Darcyho jsem se zamilovala nejspíš ve chvíli, kdy jsem poprvé spatřila jeho panství v Pemberley." Kdo by se do něj pak nezamiloval, že? :D Né, Elizabethina láska naštěstí nebyla tak povrchní, jak tato věta může, vytržená z kontextu, vyznít. Přesto ji však čekal pohádkový konec, který je příjemné s ní při četbě této čtivé klasiky prožívat.
Kniha je vážně hezká, i když má docela pomalý děj (ale nebojte, nenudíte se). Nejvíc se mi líbila myšlenka celé knihy. Je to vážně milý přběh, ale od začátku víš jak to dopadne.
Přečteno podruhé a rozhodně ne naposledy. Miluji dialogy v téhle knize, protože jim nechybí vtip a zároveň určitá poetičnost; postavy, které jsou popsány s lehkostí a které se zdají jako živé a nesmím opomenout skutečnost, že mi stránky ubíhaly pod rukama skoro samy. Zdá se, že jsem zkrátka beznadějně zamilovaná do Pýchy a předsudku v jeho knižní i filmové podobě. Navíc jsem si jistá, že Jane Austenová a její vyprávění protkané bystrými postřehy a ironickými poznámkami mě jen tak neomrzí.
Knihu jsem četla na gymnáziu jako povinnou četbu a moc jsem od ní nečekala, asi i proto mi prvních pár desítek stran moc neubíhalo. Jakmile jsem ale byla vtažena do děje, kniha i autorka si mě získaly a Pýcha a předsudek už nesmí chybět v mé knihovně. Ano, většina lidí to vidí primárně jako příběh o lásce. Je to tak i není. Láska je v této knize samozřejmě obrovským tématem, ale pro ty, co umí číst i mezi řádky, je to především kniha o mýlení se a alespoň pro mě každé přečtení znamená zamyšlení se nad svým viděním světa, protože chyby v úsudku dělá každý a nikdy se jim nevyhneme, i kdybychom moc chtěli.
Snad nikdy se mi nestalo co ted, po přečtení Pýchy a předsudku jsem měla pocit smutku, jako když vás opustí staří přátelé. Napsáno cca před dvě stě lety, ale sakra čtivé i v dnešní době. Musela jsem sice číst pomaleji, abych vše pojmula, ale vůbec nevadilo. Zajímalo by mě, jestlipak byli opravdu dvacetiletí lidé v té době schopni tak košatě formulovat svoji mluvu jako v této knize....
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno 18. století anglická literatura romantika skandály a aféry společenské romány zfilmováno – TV seriál morální hodnoty anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Ač tato kniha byla určitě v povinné četbě, mám zaškatulkované do školních let, tak jsem ji přečetla až teď. Vzhledem k tomu, že je trošku nezáživná (plesy, návštěvy, pomluvy, vdavky..., plesy návštěvy, pomluvy,...) tak mi trvalo dlouho ji přečíst. Doma si ji člověk moc neotevře. Ale do tramvaje fajn čtení. Líbily se mi na ní ty jednotlivé charaktery lidí. Paní Bennetovou, bych asi uškrtila :D Každopadně, že by to měla být vychvalovaná love story, tak to mi teda fakt nepřijde.